Trestněprávní konsekvence nepodání prohlášení o majetku v rámci daňové exekuce

Z oficiální informace o činnosti Finanční správy České republiky za rok 2019 vyplývá, že nejefektivnějším a nejvíce využívaným způsobem provádění daňové exekuce je daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb podle ustanovení § 190 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), tj. exekuce finančních prostředků z bankovního účtu daňového dlužníka.

nezávislý autor
Nepřípustnost sebeobviňování v daňovém řízení
Foto: Shutterstock

Tímto způsobem byly v roce 2019 vymoženy daňové nedoplatky ve výši bezmála 4 mld. Kč. Vezmeme-li v potaz nízké náklady správce daně a okamžitou likviditu peněžních prostředků, pak nezbývá než souhlasit s tím, že se jedná o nejefektivnější způsob provedení daňové exekuce.

V praxi dochází k situacím, kdy daňový dlužník nemá veden bankovní účet u žádného peněžního ústavu, anebo ho veden má, nicméně se na něm nenacházejí žádné finanční prostředky. Také jsme se setkali s případem, kdy daňový dlužník vyváděl své finanční prostředky na účet vedený na jiného majitele, přičemž takové finanční prostředky není možné postihnout daňovou exekucí.

Správci daně se pak nabízí možnost zvolit postup podle ustanovení § 180 odst. 1 DŘ, který stanoví, že: „Nebyl-li nebo nemohl-li být vymáhaný nedoplatek uhrazen daňovou exekucí přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb, má na výzvu správce daně dlužník povinnost podat ve stanovené lhůtě prohlášení o majetku. Lhůta pro podání prohlášení o majetku nesmí být kratší než 15 dnů ode dne doručení výzvy. Ve výzvě správce daně poučí dlužníka o povinnostech spojených s doručením výzvy a případných následcích spojených s nepodáním prohlášení nebo uvedením nepravdivých anebo hrubě zkreslených údajů; ohledně nesplnění této povinnosti není správce daně vázán povinností mlčenlivosti pro účely trestního řízení.“

Ustanovení § 180 odst. 6 DŘ dále stanoví, že právní jednání dlužníka týkající se jeho majetku, vyjma specifických výjimek, které dlužník učinil poté, co mu byla doručena výzva k podání prohlášení o majetku, jsou vůči správci daně neúčinné. Smyslem tohoto ustanovení je ochrana majetku nezbytného pro uspokojení pohledávky před účelovým zcizením ve prospěch třetích osob.[1]

Správce daně tedy vydá výzvu k podání prohlášení o majetku a není-li toto na vyzvání daňovým dlužníkem předloženo, nebo je předloženo nepravdivé, pak je na místě vyvodit trestní odpovědnost, neboť mohou být naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle ustanovení § 227 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), které stanoví: „Kdo v řízení před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci odmítne splnit zákonnou povinnost učinit prohlášení o majetku nebo se takové povinnosti vyhýbá nebo v takovém prohlášení uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, peněžitým trestem nebo zákazem činnosti.“

Odmítnutí splnění povinnosti podat prohlášení o majetku nemusí být povinnou osobou učiněno jen komisivně (např. verbálním projevem), ale rovněž i omisivně tím, že se bez náležité omluvy nedostaví ke správci daně na výzvu k podání prohlášení o majetku, přestože mu tato byla doručena. Vyhýbáním se povinnosti podat prohlášení o majetku je pak např. znemožnění doručení poštovní zásilky obsahující tuto výzvu, nebo činění vyhýbavých tvrzení ke svému majetku v podobě např. prohlášení, že si daňový dlužník nevzpomíná, jakým majetkem disponuje. Třetí možností je uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů, kdy základním příkladem je tvrzení daňového dlužníka, že žádný majetek nevlastní, přestože ho vlastní.[2]

Závěrem si dovolujeme poznamenat, že porušením povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku daňoví dlužníci neúměrně zhoršují své postavení, když se tím zcela zbytečně vystavují trestněprávním následkům svého jednání, neboť u většiny případů správce daně nakonec vyhledá i takto zamlčený majetek.


Zdroje


[1] Daňový řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-564-9.

[2] Trestní zákoník: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7478-790-4.

Hodnocení článku
83%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články