Na verdikty dnes upozornila ČTK Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU), podle níž český přístup porušuje unijní právo, a Česku tak hrozí i spor s Evropskou unií. Vnitro ale podotklo, že Nejvyšší správní soud zatím rozpor s právem EU neshledal.
Dočasná ochrana umožňuje v Česku legálně pracovat a využívat veřejného zdravotního pojištění. OPU kritizuje, že Česká republika tuto ochranu neposkytuje Ukrajincům, kteří uprchli před válkou nejdříve do jiného státu a až pak se rozhodli přemístit do Česka.
"Odmítání dočasné ochrany z důvodu v podstatě jakékoli registrace Ukrajince v jiné zemi EU je česká zvláštnost, která je v jasném rozporu s unijním právem, což nám potvrdil soud v Plzni a nepřímo i soud v Praze. Podobných soudních výroků bude nejspíš přibývat, a Česku tak nezbude než praxi změnit, jinak by mohlo čelit i sporu s Evropskou komisí či soudem EU,“ uvedl právník a ředitel OPU Martin Rozumek.
Zákon o opatřeních, které Česko přijalo v souvislosti s válkou na Ukrajině, výslovně uvádí, že žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže ji podá cizinec, který získal dočasnou či mezinárodní ochranu v jiném členském státě EU nebo tam o ni požádal. Stanoví také, že vnitro či policie takovou žádost cizinci vrátí a že soudní přezkum tohoto postupu je vyloučený.
Krajský soud v Plzni v rozsudku z letošního května rozhodl, že ministerstvo vnitra postupovalo nezákonně, když vrátilo žádost o dočasnou ochranu podanou Ukrajinkou, která již měla ochranu nebo vízum v jiném unijním státě. Ke stejnému závěru dospěl podle OPU o měsíc později i jiný senát plzeňského krajského soudu, přičemž jeho rozsudek se týkal další – tentokrát nezletilé – Ukrajinky. Podobný případ řeší i Krajský soud v Praze. V červnu vydal předběžné opatření, kterým uložil vnitru a policii povinnost strpět v Česku do pravomocného soudního rozhodnutí pobyt Ukrajince, jenž soudně napadl vrácení své žádosti o dočasnou ochranu.
První ze zmíněných rozsudků, který má ČTK k dispozici, se týká ženy, jež v žádosti podané počátkem letošního roku přiznala, že dočasnou ochranu získala ve Finsku. Následně se jí ale vzdala. Po vrácení české žádosti podala proti vnitru správní žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Soud jí dal zapravdu v tom, že ženě plyne nárok na ochranu z unijního práva, vnitro jí tento nárok nemůže upřít bez věcného posouzení a české právo stejně tak kvůli rozporu s unijním právem nemůže vyloučit soudní přezkum věci. Plzeňský krajský soud navíc argumentoval dřívějšími obdobnými rozsudky jiných soudů.
"Můžeme potvrdit, že zmíněné rozsudky Krajského soudu v Plzni existují a že ministerstvo vnitra proti nim podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, o níž zatím nerozhodnul," sdělila dnes ČTK Hana Malá z tiskového odboru vnitra.
Upozornila, že judikatura krajských soudů ve věcech dočasné ochrany není jednotná. "Existují i rozsudky jiných krajských soudů, které pro změnu neshledaly, že by lex Ukrajina, podle kterého ministerstvo vnitra postupuje, byl v rozporu s právem EU. Ostatně také sám Nejvyšší správní soud zatím v jediném svém rozsudku z roku 2022 neshledal, že by právní úprava nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu byla v rozporu s právem EU, a kasační stížnost cizince odmítnul," uvedla.
Český postup při poskytování dočasné ochrany zkritizovala z humanitárního, ale i ekonomického hlediska specialistka na pobytová oprávnění pro cizince Tereza Chovanec Králová ze společnosti KPMG. Poukázala na to, že při útěku před ruskou invazí mohli Ukrajinci těžko stihnout promýšlet, kde se chtějí dlouhodobě usadit.
"Pochopitelně často volili nejbližší státy jako Polsko či Slovensko a teprve později se někteří rozhodli pro Česko. To už ale takovým Ukrajincům ochranu neudělí, ani když jsou vysoce kvalifikovaní. To přispívá k zpřetrhání rodinných vazeb utečenců a neschopnosti personálně vyhladovělých českých firem přivézt ukrajinské uchazeče o práci,“ poznamenala.
Diskuze k článku ()