Městské části statutárních měst nemají jakožto organizační jednotky statutárního města samostatné právo na samosprávu. Nejvyšší správní soud pod sp. zn. 66 A 6/2024 rozhodoval o zrušení změny územního plánu na podnět environmentálního spolku, do řízení se přihlásila také městská část statutárního města, které změnu schválilo. Soud nejprve považoval městskou část za osobu zúčastněnou na řízení, ale po poradě senátu dospěl k názoru, že nositeli práva na samosprávu jsou v zásadě pouze kraje a obce.
Soud učinil rozdíl mezi městskými částmi statutárních měst podle zákona o obcích a městskými částmi hlavního města Prahy podle zákona o hlavním městě Praze, jimž zákon právo na samosprávu přiznává. Takže zatímco městské části hl. m. Prahy se mohou přímo ze zákona vyjadřovat k návrhu územně plánovací dokumentace, zákon o obcích stanoví toliko, že územně členěná statutární města upraví své vnitřní poměry (mj. způsob projednávání územně plánovací dokumentace) statutem.
Předmětný statut stanovil, že má proběhnout dohodovací řízení, které se zahajuje podáním nesouhlasné připomínky městské části vůči návrhu územně plánovací dokumentace, a v rámci něhož si městská část a pořizovatel vymění své názory a pokusí se nalézt shodu. Toto, byť v neformální rovině, podle soudu proběhlo a městská část své výhrady pořizovateli sdělila. Tím bylo ochraně jejích práv učiněno za dost a soud nadále jedná pouze se statutárním městem.
Cely text rozsudku sp. zn. 66 A 6/2024
Diskuze k článku ()