Připadá společná odpovědnost samosprávy a státu vůbec v úvahu?
Vezměme si případ jednoho sporu o pokutu za prodej zboží v rozporu s pražským tržním řádem. V řízení došlo k tzv. ping pongu mezi magistrátem a Ministerstvem vnitra a do hry se následně přidal také městský soud, přičemž celá tato "hra" do vydání pravomocného rozhodnutí trvala více než 9 let. Dotyčný prodejce se domáhal náhrady škody za průtahy, a to jak po státu (za ministerstvo vnitra a správní soud) a tak po hlavním městě (za magistrát).
Obvodní soud, kterému se tento případ dostal na stůl, usoudil, že průtahy jsou zřejmé a vyčíslil nemajetkovou újmu ve výši 120 tis. Kč. Byl zde však problém, že se na nepřiměřené délce řízení podílely jak orgány územního samosprávného celku v samostatné působnosti (při řízení o přestupku) tak orgány státu v rámci výkonu své působnosti (odvolací řízení u Ministerstva vnitra a soudní přezkum před Městským soudem v Praze) a řízení pro účely odškodnění je nutno posuzovat jako jeden celek. Soud se zamyslel a deklaroval, že "odpovídá zásadě jednoduchosti kompenzačního procesu stav, kdy povinným vůči poškozenému je pouze jediný subjekt, a to ten, jehož orgány vystupovaly v předmětném řízení v prvním stupni".
Nejvyšší správní soud však nesouhlasil.
Sice ve svém usnesení č.j. 30 Cdo 5112/2016-266 k této věci neříká, tak jako Městský soud před ním, že je nutné posoudit, kdo a v jaké míře se na vzniku nesprávného úředního postupu podílel, ale trvá na tom, že pokud se na vzniku škody podílel i stát, pak nelze celou záležitost přičíst pouze samosprávě. Věc pak vrátil zpátky obvodnímu soudu. Osobně se domnívám, že tímto svým rozhodnutím rozhodně nepřispěl k urychlení celá záležitosti, která se táhne již bezmála 15 let, na druhou stranu si samosprávy si mohou oddychnout, protože pokud by rozhodnutí obvodního soudu mělo nabýt precedenční povahy, mohlo by se ukládání pokut stát obzvláště riskantním.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()