Obec může v mezích obecního zřízení (zejm. § 38 - obecní majetek musí být využíván účelně a hospodárně) rozhodnout, že určitou nemovitou věc prodá i za cenu nižší než je nejvyšší nabídka, pokud má za to, že to je v jejím zájmu, resp. v zájmu občanů obce.
Takový postup je ovšem nutno odůvodnit způsobem odpovídajícím okolnostem. Např. čím menší bude rozdíl v nabídnutých kupních cenách (a čím menší tedy bude i případný negativní dopad akceptace ekonomicky méně výhodné nabídky na rozpočet obce), tím stručnější může být odůvodnění příslušného rozhodnutí zastupitelstva obce.
V dané věci zastupitelstvo považovalo za veřejný zájem zachování charakteru prodávané nemovitosti jako bytového domu s nájemním bydlením. Oba zájemci uvedli, že jejich úmyslem není učinit z domu ubytovnu a nabízené ceny se lišily o 0.6%. Byla vybrána nižší nabídka kupujícího, který v blízkosti prodávané nemovitosti bydlí a v obci podniká, oproti vyšší nabídce manželky realitního zprostředkovatele odjinud. Obec totiž tomuto kupujícímu věří a má s ním dobré zkušenosti.
Podle soudu jde o racionální úvahu, jelikož oproti nepatrně nižší kupní ceně získá obec větší jistotu, že bude charakter prodávané nemovitosti zachován a nebude muset tento závazek vynucovat prostřednictvím orgánů veřejné moci. Konkrétně soud říká:
Důvěra, resp. víra ve spolehlivost potenciálního smluvního partnera, je klíčovým faktorem v rozhodovacím procesu, a proto upřednostnění zájemce, s nímž má obec dobré zkušenosti, nelze za shora popsaných okolností (zanedbatelný rozdíl v nabídnutých kupních cenách) považovat za projev libovůle či diskriminaci, ale za výsledek racionální úvahy členů zastupitelstva žalovaného nevybočující z mezí stanovených právním řádem, resp. pohybující se v autonomním prostoru, který územnímu samosprávnému celku k výkonu samosprávy stát poskytl.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()