V právní úpravě bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) je promítnuta ochranná funkce pracovního práva a jejím cílem je eliminovat rizika představující nebezpečí pro životy a zdraví zaměstnanců při výkonu práce.[4] Zaměstnavatel je v každém případě povinen zajistit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž náročnost odpovídá jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, a je povinen plnit celou řadu povinností na úseku BOZP.
Partnerem, který pomáhá zaměstnavateli tyto povinnosti zodpovědně plnit, je poskytovatel pracovnělékařských služeb, který svými odbornými znalostmi přispívá k eliminaci zdravotních rizik, jimž jsou zaměstnanci při výkonu práce vystaveni, k udržení jejich zdravotní způsobilosti a k dlouhodobému udržení jejich pracovní schopnosti.[5] Uvedené je nejen v souladu se zájmy samotných zaměstnanců, ale také v souladu s hospodářskými a ekonomickými zájmy zaměstnavatelů. Zájem na ochraně života a zdraví zaměstnanců je dokonce zájmem celospolečenským.[6] Činnost poskytovatele pracovnělékařských služeb je navíc v mnohých případech nezbytným předpokladem pro platnost právních jednání v pracovněprávních vztazích. Z výše uvedeného vyplývá, že je důležité věnovat BOZP, resp. institutu pracovnělékařských služeb, náležitou pozornost.
Pracovnělékařské služby přitom nezahrnují pouze pracovnělékařské prohlídky a vydávání lékařských posudků, jak se veřejnost občas mylně domnívá – povinnosti a kompetence poskytovatele pracovnělékařských služeb jsou mnohem širší, jak si ukážeme dále.
Vymezení pracovnělékařských služeb
Legální definici pracovnělékařských služeb obsahuje ust. § 53 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „ZSZS“). Jde o zdravotní služby preventivní, zahrnující tři součásti, které budou blíže rozebrány níže:
- hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění pracovnělékařských prohlídek, které jsou preventivními prohlídkami, a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci;
- poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci; a
- dohled, který má být pravidelně vykonáván na pracovištích a nad výkonem práce.[7]
Při výkladu pojmu je taktéž možné nahlédnout do Úmluvy Mezinárodní organizace práce (dále jen „MOP“) č. 161, o závodních zdravotních službách, podle níž jde o služby preventivního charakteru, které jsou doplněny o poradenství pro zaměstnavatele, pracovníky a jejich zástupce v podniku. Závodní zdravotní služby[8] jsou podle uvedené úmluvy orientovány na vytvoření a udržení bezpečného a zdravého pracovního prostředí a na přizpůsobení práce schopnostem pracovníků, s přihlédnutím k jejich tělesnému a duševnímu zdraví.
Pracovnělékařské služby pro zaměstnance a osoby ucházející se o zaměstnání zajišťuje zaměstnavatel prostřednictvím poskytovatele pracovnělékařských služeb, kterého si sám zvolí (jistou odchylku tvoří tzv. registrující poskytovatel, tedy praktický lékař zaměstnance, pokud jde o práce konané v tzv. čisté kategorii první[9]; i v tomto případě je však volba, zda zaměstnance vyšle k praktickému lékaři nebo ke svému smluvnímu poskytovateli, na zaměstnavateli).
Poskytovatel je, aniž by byl v tomto směru jakkoli vázán pokyny zaměstnavatele, oprávněn posuzovat zdravotní způsobilost jednotlivých zaměstnanců či osob ucházejících se o práci, a současně dohlíží na plnění povinností zaměstnavatele v oblasti BOZP.[10]
Zaměstnavatel je v zásadě povinen zajistit všechny tři součásti pracovnělékařských služeb.[11] Výjimkou je situace, kdy jsou všichni zaměstnanci u zaměstnavatele zařazeni do tzv. čisté kategorie první, u nichž může pracovnělékařské prohlídky provádět registrující poskytovatel; v takovém případě je zaměstnavatel povinen smluvně zajistit poradenskou a dohledovou činnost pouze v případě, že je to důvodné pro ochranu zdraví zaměstnanců.[12]
Podle ust. § 4 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče (dále jen „vyhláška PLS“), je nutné rozsah pracovnělékařských služeb u zaměstnavatele stanovit s ohledem na zdravotní náročnost vykonávaných prací podle jejich zařazení do kategorií stanovených zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen „ZOVZ“), podle obsahu činností, pro jejichž výkon jsou stanoveny požadavky v části II přílohy č. 2 vyhlášky PLS nebo jiným právním předpisem, a podle doby potřebné k jejich zajištění. Doba potřebná k provádění pracovnělékařských služeb je upravena v příloze č. 1 vyhlášky PLS.
1. Hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců a uchazečů o zaměstnání
Zaměstnavatel je podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“) povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho zdravotní způsobilosti. Zaměstnavatel tak může zaměstnanci přidělovat výhradně práci, která odpovídá jeho zdravotní kondici. Připustí-li, aby zaměstnanec vykonával práci, ke které není zdravotně způsobilý, může mu být za přestupek uložena pokuta až 2 miliony korun[13], resp. nerespektuje-li při zařazení zaměstnance k práci závěry lékařského posudku o zdravotní způsobilosti, hrozí mu pokuta až 1 milion korun.[14]
Závěr o zdravotní způsobilosti zaměstnance k výkonu práce má zásadní vliv na vznik, změnu i zánik pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Zaměstnavatel obvykle nedisponuje odbornými znalostmi, na jejichž základě by byl schopen posoudit zdravotní způsobilost zaměstnance, a současně není zpravidla oprávněn od zaměstnance žádat informace o jeho zdravotním stavu.[15] Poskytovatel pracovnělékařských služeb však potřebné odborné znalosti má, a je proto schopen konfrontovat informace získané od zaměstnavatele či vlastní činností, týkající se povahy práce a pracovního prostředí, se zdravotním stavem zaměstnance. Výsledkem procesu hodnocení zdravotní způsobilosti zaměstnance k vykonávané práci je některý ze zákonem stanovených posudkových závěrů.[16]
Obsahem pracovnělékařských služeb je při hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců a uchazečů o zaměstnání podle ust. § 2 písm. a) vyhlášky PLS zejména zjišťování vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na jejich zdravotní stav a vývoj zdravotního stavu a posouzení zdravotní způsobilosti k práci, a to při pracovnělékařských prohlídkách, kterými jsou podle ust. § 9 vyhlášky PLS vstupní prohlídka, periodická a mimořádná prohlídka, a dále prohlídka výstupní a následná. Vyhláška PLS stanoví účel jednotlivých prohlídek a případy, kdy je nutné pracovnělékařskou prohlídku podstoupit; my se jim budeme věnovat v některém z dalších článků.
Vyhláška PLS počítá s tím, že poskytovatel pracovnělékařských služeb v rámci hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců a uchazečů o zaměstnání provádí také další činnosti, jako zpracování rozborů vzniku a příčin pracovních úrazů a výskytu nemocí z povolání nebo hodnocení výsledků studií rizikových faktorů a pracovních podmínek.[17]
2. Poradenská činnost
Poradenská činnost se jako součást pracovnělékařských služeb zaměřuje na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací. Nedílnou součástí je také školení v poskytování první pomoci.[18] Poradenská činnost je rovnocenná s ostatními součástmi pracovnělékařských služeb a zaměstnavatel by jí tak neměl opomíjet. Smlouva uzavřená mezi zaměstnavatelem a poskytovatelem pracovnělékařských služeb by proto zpravidla měla obsahovat taktéž závazek poskytovatele vykonávat pro zaměstnavatele poradenskou činnost.[19]
Obsahově tuto oblast pracovnělékařských služeb blíže vymezuje ust. § 2 písm. b) vyhlášky PLS. Poskytovatel pracovnělékařských služeb poskytuje poradenství například v problematice ergonomie, psychologie práce, režimu práce a odpočinku nebo při stanovení výkonových norem. Odborné znalosti poskytovatele pracovnělékařských služeb mohou být zohledněny také při projektování, výstavbě a rekonstrukci pracovišť a dalších zařízení zaměstnavatele či při zavádění nových technologií, látek a postupů. Vyhláška PLS uvádí celou řadu dalších oblastí, ve kterých může poskytovatel pracovnělékařských služeb dávat rady zaměstnavateli.
Zapojení poskytovatele pracovnělékařských služeb může zaměstnavatel využít také při školení zaměstnanců v první pomoci. Podle ust. § 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je zaměstnavatel povinen zajistit prostorové a konstrukční uspořádání a vybavení pracovišť takovým způsobem, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska BOZP odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům. Pracoviště mají být náležitě vybavena, včetně prostředků pro poskytnutí první pomoci, v rozsahu dohodnutém s příslušným poskytovatelem pracovnělékařských služeb, a dále prostředky pro přivolání poskytovatele zdravotnické záchranné služby. Také při zpracování návrhu náležitého vybavení pracoviště je věc vhodné konzultovat s poskytovatelem.
3. Dohledová činnost
Ačkoli je vztah mezi zaměstnavatelem a poskytovatelem pracovnělékařských služeb vztahem horizontálním, je poskytovatel pracovnělékařských služeb nadán dohledovými pravomocemi. Důvodem je důležitost a citlivost oblasti BOZP.[20]
Poskytovatel je podle ust. § 57 odst. 1 písm. c) ZSZS povinen provádět pravidelný dohled na pracovištích zaměstnavatele a nad pracemi vykonávanými zaměstnanci nejméně v rozsahu stanoveném vyhláškou PLS, případně jinými právními předpisy. Podle ust. § 2 písm. c) vyhlášky PLS je obsahem dohledové činnosti:
- pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce za účelem zjišťování a hodnocení rizikových faktorů,
- dohled v zařízení závodního stravování a dalších zařízeních zaměstnavatele,
- hodnocení rizik s využitím informací o míře expozice rizikovým faktorům při výkonu práce a výsledků analýzy výskytu nemocí z povolání, pracovních úrazů a nemocí souvisejících s prací, a
- spolupráce při vypracování návrhů pro zaměstnavatele na odstranění zjištěných závad, včetně návrhu na zajištění měření rizikových faktorů pracovních podmínek.
Pravidelný dohled se podle ust. § 3 odst. 2 vyhlášky PLS vykonává na všech pracovištích zaměstnavatele nejméně jednou za kalendářní rok, případně[21] jednou za 2 kalendářní roky. Při tomto pravidelném dohledu musí být zohledněna náročnost vykonávané práce a charakter podmínek na pracovištích zaměstnavatele.[22] Je-li zaměstnavatelem agentura práce, provádí poskytovatel pracovnělékařských služeb pravidelný dohled na pracovištích uživatele.
Zákon navíc poskytovateli ukládá oznamovací povinnost směrem k zaměstnavateli a příslušným kontrolním orgánům. Poskytovatel je podle ust. § 57 odst. 1 písm. e) ZSZS povinen neprodleně oznamovat zaměstnavateli zjištění závažných nebo opakujících se skutečností negativně ovlivňujících BOZP. V případě, že poskytovatel zjistí, že zaměstnavatel nepostupuje v souladu s lékařskými posudky nebo přes opakované upozornění neplní povinnosti v oblasti BOZP, je podle ust. § 57 odst. 1 písm. f) ZSZS povinen podat podnět kontrolním orgánům k vykonání dozoru na pracovišti zaměstnavatele, a to v případě, že je ohroženo zdraví zaměstnanců. Porušení oznamovací povinnosti je přestupkem s možnou pokutou až 200 tisíc korun.[23] Poskytovatel však není podle zákona oprávněn ukládat zaměstnavateli závazné pokyny či mu výkon práce zakázat.[24]
Závěrem
Jak je z výše uvedeného zřejmé, pracovnělékařské služby mají mnohem větší záběr, než si mnozí zaměstnavatelé uvědomují. Obzvláště ti, kteří zaměstnávají zaměstnance i v jiné než tzv. čisté kategorii první, a kteří poskytovatele pracovnělékařských služeb využívají pouze k pracovnělékařským prohlídkám, by měli zpozornět a podrobit svou zavedenou praxi revizi.
[1] Šubrt, B., Tuček, M. Pracovnělékařské služby: povinnosti zaměstnavatelů a lékařů. 3. zásadně doplněné vydání. Olomouc: ANAG, 2017, s. 12 a 13.
[2] Ve 2. čtvrtletí roku 2020 šlo úhrnem o 3 955,4 tis. osob. Počet zaměstnanců a průměrné hrubé měsíční mzdy podle CZ-NACE (přepočtené počty). Český statistický úřad [online]. 21.08.2020 [cit. 2020-10-21]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/123059654/11002420q221.pdf/f6a15779-ef2d-4126-bfc4-42f11a8dc110?version=1.1.
[3] Op. cit. sub 1, s. 14.
[4] Pichrt, J., Stádník, J. in: Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. Velký komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 575.
[5] Tamtéž, s. 602.
[6] Tamtéž, s. 575, 602 a 603.
[7] Obsah jednotlivých součástí pracovnělékařských služeb blíže vymezuje ust. § 2 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče.
[8] Anglická verze Úmluvy MOP č. 161 hovoří o „Occupational Health Services“, tj. volně přeloženo jako služby v oblasti ochrany zdraví při práci.
[9] Tzv. čistá kategorie první – jde o práce zařazené do kategorie první podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a není-li součástí těchto prací činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy.
[10] Tomšej, J. Pracovnělékařské služby. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 11.
[11] Op. cit. sub 1, s. 67 a 68.
[12] Ust. § 54 odst. 2 písm. b) ZSZS.
[13] Ust. § 17 odst. 1 písm. f) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále jen „ZIP“) ve spojení s ust. § 17 odst. 2 písm. d) ZIP, resp. ust. § 30 odst. 1 písm. f) ZIP ve spojení s ust. § 30 odst. 2 písm. d) ZIP.
[14] Ust. § 92h odst. 7 písm. d) ZOVZ ve spojení s ust. § 92h odst. 9 písm. c) ZOVZ.
[15] Op. cit. sub 10, s. 12.
[16] Tamtéž, s. 13.
[17] Viz ust. § 2 písm. a) vyhlášky PLS.
[18] Ust. § 53 odst. 1 ZSZS a ust. § 2 písm. b) vyhlášky PLS.
[19] Op. cit. sub 10, s. 14.
[20] Tamtéž, s. 15.
[21] Jde-li o práce zařazené do kategorie první podle ZOVZ a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny v části II přílohy č. 2 k vyhlášce PLS nebo jiným právním předpisem.
[22] Ust. § 3 odst. 3 vyhlášky PLS.
[23] Ust. § 90 odst. 4 písm. a), resp. písm. b) ZSZS.
[24] Op. cit. sub 10, s. 16.
Diskuze k článku ()