Břemeno tvrzení a důkazní břemeno, že zaměstnanec v pracovní době nepracoval

Komentář k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.6.2014, sp. zn. 21 Cdo 1001/2013

Příslušný senát Nejvyššího soudu v předkládaném rozhodnutí navazuje na svou dlouhodobou rozhodovací produkci v otázce, jejíž posouzení rozhodně nepatří ke snadným, neboť spadá do tradičně v tuzemsku silně ochranářsky pojímané části pracovněprávní problematiky. Centrem pozornosti by měla podle našeho názoru být precizní argumentace odůvodnění, která umožňuje sledovat úvahy soudu krok za krokem (naopak – samozřejmě se mohou objevit i kritické hlasy, neboť právě v této oblasti – zřejmě vzhledem k sociální citlivosti tématu a apriorně „proochranářsky“ naladěné podstatné části veřejnosti – je do jisté míry typickým znakem rozhodovací soudní produkce přenášení určitých částí zákonných textů a rozsáhlých kanonických judikatorních úvah z judikátu do judikátu). Za přitažlivou považujeme především pasáž týkající se „transferu“ důkazního břemene a (primárního) břemene tvrzení, které komentované rozhodnutí shrnuje v těchto bodech:

1. Na zaměstnavateli, který tvrdí, že zaměstnanec, se kterým sjednal pracovní poměr, pro něj práci nevykonal, neleží v tomto směru důkazní povinnost.

2. Na tomto zaměstnavateli ovšem leží nese břemeno (dalšího) tvrzení: že podle jím vedené evidence odpracované doby zaměstnanec v době, kdy měl podle svého tvrzení vykonat práci, nepracoval.

3. K břemeni tvrzení podle bodu 2 nese takový zaměstnavatel též břemeno důkazní.

4. Neunese-li zaměstnavatel toto břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno, musí rozhodnutí soudu vyznít v neprospěch zaměstnavatele.

5. Unese-li zaměstnavatel obě svá procesní břemena, přenáší se na zaměstnance – má-li mít ve sporu úspěch – povinnost tvrzení, že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci, a s tím spojené břemeno důkazní.

“Tvrdí-li zaměstnavatel, že zaměstnanec (žalobce), se kterým sjednal pracovní poměr, pro něj práci nevykonal, nemá ohledně tohoto tvrzení důkazní povinnost, ale nese břemeno tvrzení, že podle jím vedené evidence odpracované doby zaměstnanec v době, kdy měl podle svého tvrzení vykonat práci, nepracoval, a má povinnost označit k tomuto tvrzení důkazy; nevede-li (v rozporu s ustanovením § 96 odst. 1 písm. a/ zák. práce) evidenci odpracované doby, má povinnost označit k tomuto tvrzení jiné důkazy. Neunese-li zaměstnavatel v uvedeném směru břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno tomuto tvrzení odpovídající, pak musí rozhodnutí soudu vyznít v neprospěch zaměstnavatele. Kdyby ovšem zaměstnavatel unesl své břemeno tvrzení i důkazní břemeno o tom, že zaměstnanec v rozhodném období nepracoval, vyvstává tím pro zaměstnance – má-li mít ve sporu úspěch – povinnost tvrzení, že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci, a povinnost označit důkazy potřebné k jeho prokázání.”

Celý text judikátu si můžete přečíst zde