V dané věci dotyčná zaplatila za dlužníky dluhy několika exekutorům a uhradila i dluhy, které měli u Okresní správy sociálního zabezpečení. Když pak požadovala po dlužnících úhradu takto vydaných prostředků, bránili s tím, že podle § 2997 občanského zákoníku nemá právo na vrácení "ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen".
Soud uvedl, že toto ustanovení dopadá na vztah mezi plnitelem a příjemcem plnění, nikoliv mezi dlužníkem a plnitelem.
Dlužníci se dále bránili, že nedošlo k postoupení jejich pohledávky, jak předpokládá § 1936, a tudíž nelze ničeho požadovat.
Ani tuto námitku soud neakceptoval s tím, že jde pouze o možnost. Kdo plní cizí dluh a nepožaduje postoupení pohledávky, nemůže být automaticky považován za dárce.
Kolegiem schválená právní věta pak zní:
Právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním za jiného (§ 2991 o. z.) není vyloučeno podle § 2997 odst. 1, věty druhé, o. z. samotnou skutečností, že ochuzený (plnitel) vědomě poskytl plnění namísto obohaceného (dlužníka), ač k tomu nebyl povinen, ani tím, že si ochuzený na věřiteli nevymínil postoupení pohledávky dle § 1936 odst. 2 o. z.
Celý text judikátu si můžete přečíst zde
Diskuze k článku ()