Dvě mladé irácké ženy pobývají v Nizozemsku nepřetržitě od roku 2015. Poté, co byly jejich původní žádosti o mezinárodní ochranu zamítnuty, podaly následné žádosti. Na podporu těchto žádostí uvedly, že z důvodu svého dlouhodobého pobytu v Nizozemsku převzaly normy, hodnoty a vzorce chování mladých lidí svého věku v této společnosti. V případě návratu do Iráku se domnívají, že nejsou schopny dodržovat pravidla společnosti, která ženám a dívkám nepřiznává stejná práva jako mužům, a obávají se, že budou vystaveny riziku pronásledování z důvodu identity, kterou si utvořily v Nizozemsku.
Uvedené následné žádosti byly rovněž zamítnuty nizozemskými orgány a tyto mladé ženy se obrátily na nizozemský soud, který se rozhodl předložit Soudnímu dvoru otázku týkající se výkladu směrnice 2011/95 o mezinárodní ochraně, v níž jsou stanoveny podmínky pro přiznání postavení uprchlíka, kterých mohou požívat státní příslušníci třetích zemí. Toto postavení se vztahuje na případy pronásledování státních příslušníků třetích zemí z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám [sociální skupině].[1]
Soudní dvůr v rozsudku rozhodl, že ženy, včetně těch nezletilých, které sdílejí jako společný charakteristický rys skutečné ztotožnění se se základní hodnotou rovnosti žen a mužů, k němuž došlo během jejich pobytu v členském státě, mohou být v závislosti na podmínkách panujících v zemi původu považovány za příslušnice „určité sociální skupiny“, což představuje „důvod pronásledování“, který může vést k přiznání postavení uprchlíka.
Soudní dvůr dále upřesnil, že je-li žadatelem o mezinárodní ochranu nezletilá osoba, musí příslušný vnitrostátní orgán po individuálním posouzení nutně zohlednit při posuzování důvodnosti její žádosti o mezinárodní ochranu nejlepší zájem této nezletilé osoby.
Mimoto platí, že dlouhodobý pobyt v členském státě, zejména pokud se shoduje s dobou, během níž si nezletilý žadatel utvářel svou identitu, může být zohledněn pro účely posouzení žádosti o mezinárodní ochranu založené na takovém důvodu pronásledování, jako je „příslušnost k určité sociální skupině“.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku ve věci C-646/21
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany.[1]
Diskuze k článku ()