Státní zástupce jako součást obhajoby

Právníci to vědí, ale většina laiků netuší, že trestní proces před soudem není soubojem rovných šancí a stejného procesního postavení obou stran, tedy obžaloby a obhajoby. A to se vůbec nechci pouštět do úvah o postavení poškozeného a případných dalších účastníků řízení.

předseda senátu Městského soudu v Praze, prezident Soudcovské Unie
soudce rozsudek pronájem
Foto: Shutterstock

Obvykle je za slabší stranu považován obžalovaný, respektive obhajoba, neboť moderní systém policie a státního zastupitelství tvoří silnou a mocnou strukturu řady odborně zdatných jedinců, zatímco obhajoba podobné síly k dispozici obvykle nemá. Tento nepoměr zákonodárce vyrovnává například povinností orgánů činných v přípravném řízení shromažďovat důkazy i ve prospěch obviněného. V trestním řádu je ale i celá řada méně nápadných ustanovení vyznívajících ve prospěch obžalovaného, podle mého názoru někdy až přehnaně.

Jedním ze základů pilířů, na kterých stojí moderní právo, je právo římské. Řada zásad a principů z tohoto pramene je natolik pevně součástí naší právní reality, že i neprávníci znají některé poučky v originále, v latině. A advokáti, státní zástupci a soudci je ve svých vystoupeních v originále používají, aniž by očekávali potřebu je přeložit do úředního jazyka.

Obecně známé, byť ne tak často v originálu používané je „vigilantibus iura skripta sunt“. Český překlad však jistě znáte, „bdělým náležejí práva“. Jde o klasické římskoprávní pravidlo, podle něhož se soudní či obdobná ochrana poskytuje jen těm subjektivním právům, jejichž držitelé o ně dbají, aktivně je vykonávají a v případě porušení vymáhají. Zanedbávaná práva po čase podle této zásady buď zanikají, nebo se stávají nevymahatelnými.

Zdá se však, že nároky, které na své občany kladl Řím před více než dvěma tisíci lety, náš zákonodárce vůči vlastním občanům si vymáhat netroufá a obdařil je právy, které si třeba ani nepřejí.

Začněme zněním zákona:

§ 246

(1) Rozsudek může odvoláním napadnout

a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku,

b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, v jakém soud přijal jeho prohlášení viny,

c) …………………

(2) Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.

§ 247

(1) V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo k vydání bezdůvodného obohacení, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení.

(2) Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný omezen ve svéprávnosti, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho opatrovník a jeho obhájce.

Odvolání ve prospěch obžalovaného tak mohou podat další osoby v trestním řádu vyjmenované, v neposlední řadě státní zástupce, jenž tak může učinit dle konstantní judikatury i proti vůli obžalovaného! To znamená, že chce-li obžalovaný z jakýchkoli důvodů dosáhnout co nejrychleji právní moci prvostupňového rozsudku a zároveň ví, že obžaloba nepodá odvolání v jeho neprospěch, vzdá se nejen práva odvolání, ale zároveň výslovně prohlásí, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podal odvolání kdokoli z osob vyjmenovaných v § 247 odst. 2 trestního řádu, tedy zjednodušeně jeho příbuzní. Státnímu zástupci takové dobrodiní ovšem znemožnit nemůže, takže nelze vyloučit, že odvolací senát bude projednávat odvolání žalobce ve prospěch obžalovaného, který si takové řízení vůbec nepřeje.

Zvláštní, že? Já si totiž stále představuji obžalovaného, který si z různých osobních či právních důvodů přeje co nejrychlejší pravomocné skončení jeho věci. Třeba v jiné trestní věci, závažnější, se z důvodů možného souhrnného trestu (§ 43 odst. 2 trestního zákoníku) čeká na skončení aktuální kauzy a teprve tamní rozhodnutí může definivně změnit život obžalovaného na řadu let. Je spokojen s aktuálním rozsudkem, ale státní zástupce v něm shledává nějakou, třeba formálně právní, vadu. 

Co se může stát dále?

Opět znění zákona, trestního řádu:

§ 250

Vzdání se a zpětvzetí odvolání

(1) Po vyhlášení rozsudku může se oprávněná osoba odvolání výslovně vzdát.

(2) Osoba, která odvolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě. Odvolání státního zástupce může vzít zpět i nadřízený státní zástupce nebo, jde-li o odvolání evropského pověřeného žalobce nebo evropského žalobce, příslušný orgán Úřadu evropského veřejného žalobce.

(3) Odvolání podané ve prospěch obžalovaného jinou oprávněnou osobou nebo za obžalovaného obhájcem nebo opatrovníkem může být vzato zpět jen s výslovným souhlasem obžalovaného. Státní zástupce může vzít takové odvolání zpět i bez souhlasu obžalovaného. V tomto případě běží obžalovanému nová lhůta k podání odvolání od vyrozumění, že odvolání bylo vzato zpět.

(4) ……..

Vracíme se k našemu nedočkavému obžalovanému, pro kterého každý den prodlení je nepříjemný. Spisový materiál mezitím dorazil na odvolací soud, je zaevidován na podacím oddělení, v souladu s rozvrhem práce je pak přidělen příslušnému senátu, následně i referujícímu soudci, který jej co nejdříve začne studovat.

Odvolací soud obvykle rozhoduje ve veřejném zasedání (§ 232 trestního řádu). Při stanovení termínu tohoto zasedání musí počítat s právem účastníků se na jednání řádně připravit, což jim garantuje ustanovení § 233 odst. 2 trestního řádu. Reálně tak od chvíle, kdy k prvostupňovému soudu dorazí podané odvolání, až do momentu, kdy je znám termín odvolacího řízení, i ve velmi jednoduchých kauzách uplynou více jak tři až čtyři týdny.

Pokud státní zástupce vezme své odvolání podané ve prospěch obžalovaného zpět, tak nejčastěji poté, co dostane vyrozumění o veřejném zasedání u apelačního soudu. Uplynuly týdny. Příslušný předseda senátu vezme zpětvzetí odvolání na vědomí usnesením, které vyhotoví a rozešle účastníkům. A začíná znovu běžet lhůta pro odvolání obžalovanému, který se jí již jednou vzdal před více jak měsícem. 

Zdůrazňuji, že lhůty mnou uváděné platí pro jednoduché přečiny, u rozsáhlých ekonomických kauz jsou časová období násobně delší. 

Proč si zrovna tohle zákonodárce přeje?

Jistě, že shora popsaná situace nebude nijak častá, nicméně to nic nemění na tom, že postavení státního zástupce v řízení před soudem není ani zdaleka jednoznačné. Proto upozorním na další zvláštnost trestního řízení spojenou s podaným odvoláním, která nutí státní zástupce po vyhlášení prvostupňového rozsudku k ostražitosti.

Z logiky shora uvedených ustanovení trestního řádu státní zástupce musí jasně prohlásit, zda podává odvolání ve prospěch či neprospěch obžalovaného, případně, zda jeho řádný opravný prostředek směřuje oběma směry.

Ale pánem svého odvolání ani přesto není! Protože odvolací soud však může na podkladě odvolání podaného státním zástupcem pouze v neprospěch obžalovaného zrušit nebo změnit napadený rozsudek soudu prvního stupně nejen v neprospěch obžalovaného, ale i v neprospěch a ve prospěch obžalovaného a také výlučně v jeho prospěch. Takovému rozhodnutí nebrání ani skutečnost, že nebylo podáno odvolání ve prospěch obžalovaného nebo bylo-li toto odvolání vzato zpět. Z podnětu odvolání státního zástupce podaného jen v neprospěch obžalovaného je ovšem odvolací soud oprávněn rozhodnout ve prospěch obžalovaného pouze tehdy, umožňuje-li to rozsah jeho přezkumné povinnosti podle § 254 odst. 1, 2 a 3 a za splnění podmínek uvedených v ustanoveních § 258 a 259. V odůvodnění takového rozhodnutí musí odvolací soud tento postup, jímž se odchyluje od odvolání, řádně vysvětlit (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 303/2012).

Tolik k „rovnosti“ stran v trestním řízení z pohledu práva podat odvolání a především přepjaté péči státu o jeho občany. 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články