Na letošním Kongresu Právní prostor vystoupíte v rámci bloku „Trestní právo“. Můžete čtenářům stručně přiblížit téma a obsah vašeho příspěvku?
Tématem mého příspěvku budou „Konsenzuální způsoby vyřízení trestních věcí“. Jedná o instituty, které byly do českého trestního práva zavedeny (prohlášení viny) či posíleny (dohoda o vině a trestu, prohlášení některých skutečností za nesporné) novelou trestních předpisů provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., a které mají za cíl urychlit trestní řízení v jeho soudní fázi. Podle míry konsenzu mezi podanou obžalobou a vyjádřením obžalovaného může dojít k dohodě o vině a trestu (shoda na skutku, právní kvalifikaci a trestu), prohlášení viny (shoda na skutku a právní kvalifikaci) či prohlášení některých skutečností za nesporné. To podstatně urychlí proces dokazování.
S mým váženým kolegou – doktorem Provazníkem z brněnské právnické fakulty – jsme na toto téma sepsali dvě rozsáhlejší studie, které vyšly v Bulletinu advokacie krátce po této novele. Od té doby se pochopitelně objevily nové problémy, se kterými se aplikační praxe vyrovnává. Ve svém příspěvku bych se chtěl zaměřit na problematické momenty, které jsou spojeny s uplatněním těchto institutů – zejména kdy a za jakých možností je možné je uplatnit, rovněž bych se rád věnoval otázce přípustnosti opravných prostředků.[2][1]
V některých aspektech se již tvoří rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ale ne všechny závěry, které senáty Nejvyššího soudu či jiné soudy na poli této problematiky dosud učinily, se dostaly do tzv. zelené Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a mají tak charakter judikátu). Pokud v dohledné době nedojde ke změně právní úpravy, asi by bylo vhodné, pokud by trestní kolegium Nejvyššího soudu, přijalo nějaké sjednocující stanovisko, byť k procesní otázce.
Budete hovořit také o tom, jakým způsobem bude tuto problematiku řešit nový trestní řád? Dojde v oblasti konsenzuálního řešení trestních věcí k zásadním změnám?
Ano, návrh nového trestního řádu to řeší, a to zejména ve vztahu k opravným prostředkům. Stávající právní úprava do značné míry vychází z návrhu rekodifikace, protože se ukázalo, že jsou to instituty, které mohou významným způsobem urychlit trestní řízení (a není potřeba čekat na rekodifikaci) a za určitých okolností je i obviněný bonifikován institutem mimořádného snížení trestu odnětí svobody (§ 58 tr. zákoníku). K zásadním věcem tedy nedojde, spíš půjde o upřesnění některých momentů a důsledků, které se tzv. nedotáhly, když se přejímal text z tehdy dostupného návrhu rekodifikace. Konsenzuální způsoby měly být výkladní skříní nového trestního řádu, ale novela to tak trochu předběhla.
Nad návrhem nového trestního řádu probíhají rozsáhlé akademické diskuse, mimo jiné i pod taktovkou členů katedry trestního práva Právnické fakulty UK v rámci „Rekodifikačních čtvrtků“. Ve které oblasti zaznamenáváte nejkontroverznější či nejvíce problematické změny?
Nový trestní řád se diskutuje prakticky od počátku jeho účinnosti (rok 1962), neboť významné novely proběhly i v šedesátých letech a později pochopitelně v devadesátých let minulého století. Od té doby byl stávající trestní řád již několikrát novelizovaný. Vedlo k tomu několik důvodů – změna politického režimu po roce 1989, proces europeizace trestního práva, sofistikovanost závažných forem kriminality (organizovaná kriminalita, terorismus, kybernetická kriminalita) a nezbytnost efektivní reakce na tyto formy; dále zásahy Ústavního soudu (jako negativního zákonodárce), přijetí nového trestního zákoníku v roce 2009, vznik samostatných trestně-procesních zákonů pro mladistvé, pro právnické osoby a pro oblast mezinárodní justiční spolupráce. Pak tu máme fenomén prorůstání angloamerických prvků do kontinentálního modelu trestního procesu. Vznikly také dva publikované věcné záměry (z let 2004 a 2008), máme Východiska a principy nového trestního řádu (2014). Rekodifikace trestního řádu je velmi společensky závažné téma, neboť skrze něj je realizováno trestní právo hmotné.
Pokud jde o Rekodifikační čtvrtky, ano, shodou okolností jsem členem organizačního týmu, který má tento – myslím povedený a rezonující - projekt na starosti. Na katedře trestního práva tento diskuzní cyklus, který má záštitu a podporu prof. Boháče, děkana Právnické fakulty UK, chápeme jako tzv. třetí roli fakulty. Současně jde o lakmusový papírek toho, jak na návrh trestního řádu nahlíží akademická obec, byť všichni z nás mají i praktickou zkušenost s trestním právem. Tedy jde o pohled akademicko-praktický.
V rámci diskuze může vystoupit každý, kdo na setkání dorazí, nebo kdo se vyjádří prostřednictvím streamu, který zajišťuje náš mediální partner společnost e-pravo.cz. Snažili jsme se o to, aby šlo o schéma: referát, který měl mít někdo, kdo se podílel na pracích, a koreferát, který by reflektoval pohled někoho nezainteresovaného, plus dostatečný prostor pro diskuzi. Nejvíce diskutujícím je můj kolega z katedry – doktor Říha, který je mj. předsedou pracovní komise pro přípravu nového trestního řádu, tj. uskupení, které ten návrh psalo. Ačkoli je to celoživotní soudce (nyní Nejvyššího soudu), tak v rámci Rekodifikačních čtvrtků plní roli obhájce svého díla, což je pochopitelné.
Sám jsem vystoupil s příspěvkem ohledně základních zásad trestního řízení, které vždycky tvořily páteř trestního řízení. Každá odpovědná rekodifikace trestního práva musí začít nutně u nich (spolu s rolí jednotlivých subjektů). Zde spatřuji nejzásadnější asi to, že dochází k určité fragmentarizaci systému základních zásad trestního řízení (rozprostření základních zásad do celého kodexu = zásady ztrácí svoji systémodárnost). Vždy jsem vyjadřoval myšlenku, že základní zásady mají být explicitně a koncentrovaně uvedeny v úvodu zákona, jako je to ve stávajícím kodexu (zejména § 2). Rád bych, aby to bylo zachováno i v návrhu. Pak mám určité problémy se zásadou zneužití práva a s prvky zásady koncentrace. Uvidíme, jak to celé dopadne. Kritických připomínek na margo základních zásad zaznělo více.[3]
Jak reaguje Ministerstvo spravedlnosti na výstupy z těchto diskusí? Bere připomínky a návrhy odborníků v potaz?
Myslím si, že reaguje a některé připomínky, které zaznívají i na našich Rekodifikačních čtvrtcích, tak nějakou odezvu mít budou. Ostatně je to stále „jen“ návrh, který lze vylepšovat a zpřesňovat. Ani po případném přijetí se však nevyhneme dalším novelizacím i tohoto zákona (dobře to ukazuje slovenský přístup). Své si k tomu také může říct i Ústavní soud jako negativní zákonodárce, zvláště pokud projdou instituty jako je koncentrace řízení či odformalizování zahájení trestního stíhání.
Problém je však v tom, že se Ministerstvo spravedlnosti patrně vydá cestou nějaké rozsáhlejší novely, jako tomu bylo v roce 2001 - viz novela trestních předpisů provedená zákonem č. 265/2001 Sb., která je označována jako „malá rekodifikace“ či častěji jako „velká novela“. Bude se tedy pokračovat v trendu, který je patrný nejen ze zásadních novel provedených zákonem č. 333/2020 Sb. a 220/2021 Sb., ale i z některých předchozích, kdy fakticky došlo k „vykrádání předchozích věcných záměrů“. Řečeno jinak, podíváte-li se na předchozí věcné záměry i na Východiska a principy nového trestního řádu, a na současné znění trestního řádu, zjistíte, že snad s výjimkou zvážení soukromé a subsidiární trestní žaloby či formálního důkazního břemene státního zástupce, už prakticky všechno máme (dohoda o vině a trestu, prohlášení viny, nesporné skutečnosti, spolupracující obviněný, předběžná opatření a mohli bychom pokračovat).
Nabízí se tedy otázka, zda navrhovaná právní úprava může přinést něco obsahově nového (či něco chtěného), vyjma asi lepší systematiky zákona a upřesnění některých praktických momentů. Očekávám, že v případě rozsáhlejší novely by šlo o něco podobného, kdy to bude kombinace několika přístupů a motivací. Odstraní se či zpřesní se nejproblematičtější ustanovení stávajícího trestního řádu; převezme se z návrhu trestního řádu to, co je politicky průchodné a významným způsobem se „pohne“ s elektronickými důkazy, zejména s tím, jak je zajišťovat.
Je také otázkou, jak to dopadne s odformalizováním zahájení trestního stíhání (nyní rozhodováno formalizovaně usnesením s odůvodněním a s možností podat stížnost), kdy návrh počítá s tím, že by bylo trestní stíhání zahajováno tzv. sdělením obvinění. To je závažná změna, která vyvolává asi největší vlnu kritiky. Někteří dokonce pochybují o ústavnosti tohoto „řešení“ s odkazem na čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy, který zakotvuje právo každého obviněného „být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu“.
Návrh se také setkal s poměrně velkou kritikou ze strany České advokátní komory. Pak tu máme snahu zbavit se mimořádného opravného prostředku - stížnosti pro porušení zákona, kterou je oprávněn podat ministr spravedlnosti. Stávající ministr spravedlnosti se vyjádřil v tom směru, že by si ji přeci jenom ponechal, resp. že její navrhované vypuštění považuje za chybu.
Ještě bych upozornil na jeden moment a tím je legislativní proces. Je zkrátka výrazně jednodušší jít cestou byť rozsáhlejší novelizace než cestou celkové rekodifikace tohoto důležitého procesního předpisu. Navíc si myslím, že po procesních předpisech není až taková politická poptávka, jiné je to u těch hmotněprávních kodexů – občanského zákoníku a trestního zákoníku. K tomu si řekne své asi každý. Ale ne každý je schopen vyjádřit se k nastavení zásady legality (povinnosti stíhat všechny trestné činy) vůči prvkům zásady oportunity, nebo k vyvážení apelačního a kasačního principu u odvolacího řízení. Navíc to musíte provázat s několika dalšími trestně-procesními předpisy a organizačními předpisy (zákonem o soudech a soudcích, zákonem o státním zastupitelství, zákonem o advokacii), tedy musí to být vyjednáno se soudy, státním zastupitelstvím a Českou advokátní komorou.
Tím ale nechci snižovat provedenou práci těch, kteří se na návrhu nejvíce podíleli. Je každopádně dobře, že se návrh diskutuje a bylo by chybou, pokud by měl padnout tzv. do koše. Pevně věřím, že to dobré, co může zefektivnit trestní řízení, najde svoji reflexi v textu zákona.
Domníváte se, že by mělo dojít ke změně úpravy trestného činu znásilnění tak, aby zahrnovala absenci souhlasu? Zlepšilo by to podle vás postavení obětí?
Základní skutková podstata trestného činu znásilnění (§ 185 tr. zákoníku) postihuje každého, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti. Trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti lstí nebo jiným podobným způsobem. Máme k tomu i poměrně bohatou judikaturu Nejvyššího soudu, která tyto normativní pojmy (tuto skutkovou podstatu) vykládá. Stávající definice ve spojení s judikaturou už dlouhou řadu situací zahrnuje.
Ohledně této zvažované změny je hodně názorů. V evropském srovnání najdete státy, které to mají výslovně stanovené, jiné to zvažují. Evropský trend je však takový, že směřujeme k opuštění konceptu definice znásilnění založeném na překonání odporu a míříme k založení definice znásilnění na absenci souhlasu.
Redefinice znásilnění dává jasně najevo, že pokud při pohlavním styku chybí souhlas, jedná se o znásilnění. Redefinice znásilnění (změna trestního zákoníku) sice tuto závažnou kriminalitu nezastaví, dokáže však vytvořit prostředí, které jasně respektuje sexuální a tělesnou integritu každého. Jedná se rovněž o důležitý výchozí bod ve snaze změnit chování a postoje části společnosti k této závažné formě kriminality, u které je – bohužel - vysoké procento nenahlášených případů. Je potřeba si uvědomit, že se jedná o závažný trestný čin, který je charakterizován mnohdy „slovem proti slovu“, tedy možnou důkazní nouzí (prokazování souhlasu či nesouhlasu) a pohybujeme se v řízení, které je ovládáno presumpcí neviny (in dubio pro reo) a důkazní břemeno tíží státního zástupce (nikoli obviněného). Může nastat mnoho výkladových a aplikačních potíží. Ohledně zlepšení procesního postavení obětí (poškozených) jsem tedy mírně skeptický. Asi by se muselo uvažovat o tzv. obráceném důkazním břemenu (určité věci by musel dokazovat obviněný), které je v trestním právu z povahy věci značně problematické (či spíše rozporné s pravidly, které vyplývají ze zásady presumpce neviny).
Zvažovaná změna je tedy krokem správným směrem, ale nezapomínejme na pravidla hry zvané „trestní proces“, kde hlavní figurkou je stále obviněný.
Diskuze k článku ()