Rozhovor: Martina Flade - česká rodačka a soudkyně v Německu, která sbírá úspěchy na sociálních sítích

...

Mluvíte ještě česky? Pokud ano, jak často češtinu používáte?


Ano, stále mluvím česky, ale bohužel už ne tak často jako dřív. Češtinu používám hlavně při rozhovorech s rodinou nebo při cestování. Je pro mě však důležité si udržovat spojení se svým původem.

Co Vás inspiruje ke sdílení Vašich zážitků a postřehů na Instagramu?


Chci přispět k transparentnosti justičního systému. Mnoho lidí ví jen málo o každodenním životě soudkyň a soudců nebo o jejich právech. Zejména v době populismu je potřeba podporovat to, aby veřejnost porozuměla, jak funguje justice. Svými příspěvky se snažím zpřístupnit složitá témata a také ukázat, že justice je lidská. Doufám také, že se mi podaří zprostředkovat sdělení, že soudci nerozhodují svévolně, ale jsou vázáni zákonem a jednají věcně, ale zároveň s empatií. Zároveň ráda využívám Instagram jako jakýsi osobní blog, kde poskytuji vhled do svého každodenního života a sdílím témata, která se mě týkají.

Jak na Vaši přítomnost a Vaše vystupování na sociálních sítích reagují Vaši kolegové a účastníci soudních řízení, která máte na starosti?


Většina z nich je zvědavá a otevřená. Objevují se však i kritické hlasy, které vnímám jako příležitost k tomu, abychom si vyjasnili nedorozumění. Co mě obzvlášť těší, je to, že jsem se prostřednictvím sociálních médií seznámila s mnoha lidmi, které bych jinak nikdy nepotkala. Ať už se jedná o soudce, právníky, lékaře, učitele nebo jiné odborníky: Moje síť odborníků se od té doby nesmírně rozrostla. 

Moje přítomnost na sociálních sítích však nehraje roli v soudní síni – tam má hlavní slovo posuzovaný případ.

Jaké hodnoty jsou pro Vás obzvláště důležité a jak se je snažíte prostřednictvím Instagramu zprostředkovat?


Nezávislost, spravedlnost a otevřenost. Na Instagramu se snažím tyto hodnoty zprostředkovat prostřednictvím autentických postřehů a věcných informací. Zvláště důležitá je pro mě vzájemná interakce založená na respektu.

Pomáhá Vám Vaše aktivita na Instagramu nějak v práci soudkyně?


Určitě ano. Schopnost srozumitelně prezentovat složité problémy mi pomáhá i při odůvodňování rozsudků nebo při komunikaci s účastníky řízení. Sociální média také zostřují můj pohled na problémy společnosti.

Dokážete říci, které případy nebo události na Vás měly ve Vaší kariéře největší vliv?


Je jich mnoho, ale případy, které hluboce změní životy těch, jichž se týkají, jsou vždy obzvláště formativní. Jako soudce soudu pro mladistvé mám především výchovnou roli. Mnoho z těchto mladých lidí nemělo v dětství žádné jistoty a často zažili i násilí a zanedbávání. Přesto je lze stále velmi dobře formovat. Tento mnohdy výchovný úkol považuji za obzvláště smysluplný, protože pomáhá zajistit, aby se mladý člověk v budoucnu nedopustil dalších trestných činů. Tyto případy vyžadují nejen právní znalosti, ale také velkou dávku empatie. Jsem vděčná, že mohu spolupracovat s angažovanými kolegy.

Přemýšlela jste někdy o tom, že budete na svém účtu na Instagramu sdílet i reklamní příspěvky?


V době svého působení na Instagramu jsem dostala spoustu nabídek. Vhodného partnera jsem ale zatím nenašla. Vzhledem ke své profesi mám na případné reklamní partnery vysoké nároky.

Vidíte nějaké nebezpečí v tom, když se diskutují složitá právní témata na sociálních sítích?


Ano, existuje nebezpečí, že témata budou příliš zjednodušena nebo špatně pochopena. Snažím se tomu vyhnout tím, že používám jasné a přesné formulace a vyzývám svou komunitu, aby kladla otázky. Existuje také nebezpečí, že se budu tvářit zaujatě. Zpravidla se proto snažím pouze zprostředkovat právní situaci bez jakéhokoli osobního hodnocení.

Jakou radu byste dala mladým lidem, kteří se chtějí věnovat právu?


Právní vzdělání se může zdát zdlouhavé a náročné: Přesto buďte trpěliví a neztrácejte nadhled, i když jde do tuhého. Když se ohlédnete zpět, čas letí rychleji, než si myslíte.

Jak se Vám podařilo získat tolik sledujících?


Svůj obsah sdílím už dva roky. Byl to pomalý proces, který vyžadoval velkou důslednost [ale my právníci jsme dobří ve snášení dlouhých procesů :)]. Příspěvky, které získaly velký ohlas, byly příspěvky z reálného života se skutečnou přidanou hodnotou pro lidi.

Doporučila byste svým kolegům, aby byli na sociálních sítích také aktivní?


Ano, rozhodně! Myslím, že větší přítomností můžeme podpořit porozumění justičnímu systému a předat cenné znalosti. Je důležité, aby se právní znalosti předávaly tam, kde se lidé nacházejí – a k tomu nyní patří i sociální média.

Jaké jsou podle Vás nejdůležitější vlastnosti dobrého soudce?


Dobré odborné znalosti, empatie, smysl pro spravedlnost a rozhodnost.

Proč jste se rozhodla pro kariéru soudce trestního soudu a soudu pro mladistvé v Německu?


Chtěla jsem pomáhat lidem a pozitivně přispívat společnosti. Práce s mladými lidmi je pro mě obzvláště obohacující, protože často potřebují druhou šanci.

Soudci se často ocitají v situacích, kdy musí zvažovat protichůdné principy. Co v takových situacích pomáhá?


Myslím, že v těchto situacích je důležité správně pochopit skutkové okolnosti případu. Jen tak je možné rozpoznat všechny problémy, dát je do vzájemné souvislosti, a nakonec je správně posoudit.

Jaké jsou podle Vás největší výzvy, kterým dnes soudnictví čelí?


Populismus a rostoucí očekávání části populace, že budou ukládány co nejpřísnější tresty, aniž by byla prostudována kriminologie, detaily jednotlivých případů a příslušná právní situace.

Co si myslíte o rozmachu umělé inteligence?
Vnímáte ji spíš jako příležitost, nebo jako hrozbu? 

Umělou inteligenci vnímám spíše jako příležitost. Může urychlit procesy, ale nikdy nesmí nahradit lidské rozhodování. Rozsudek musí zůstat vždy individuální.

Můžete nám říci nejvtipnější případ, který jste musela rozhodovat?

Nemohu z hlavy jmenovat žádný „vtipný“ případ, ale vždy se najdou bizarní situace – například když jsem ještě byla státní zástupkyní, policie mi oznámila, že obdržela několik oznámení od znepokojených občanů, že bylo pozorováno dítě, které řídilo auto. Ukázalo se, že auto bylo s pravostranným řízením a ve skutečnosti ho řídil rodič. 

Který mýtus o soudnictví je podle vás nejrozšířenější?

Přesvědčení, že soudci vynášejí rozsudky kladivem. Ve filmech to tak možná je, ale v Německu (ani v Česku - pozn. redakce) se nepoužívá žádné kladívko a spíše zde probíhají klidná, strukturovaná jednání.

Děkujeme za rozhovor a přejeme ještě více spokojených sledujících!

---

Deutsche Fassung des Interviews:

Wie sieht das Leben einer deutschen Richterin aus, die auf Instagram sehr beliebt ist? 

Das erfahren Sie im heutigen Interview mit Martina Flade, einer in Tschechien geborenen Jugendrichterin, die auf ihrem Instagram Account @frau_richter_in über 67.000 Follower hat. Im Interview erfahren wir unter anderem, warum sich Frau Flade dazu entschlossen hat, ihre Erfahrungen auf Instagram zu teilen und welche Werte sie nicht nur in ihrer Arbeit, sondern auch in den sozialen Medien vertritt.

Sprechen Sie noch Tschechisch? Wenn ja, wie oft benutzen Sie die Sprache? 


Ja, ich spreche noch Tschechisch, allerdings leider nicht mehr so oft wie früher. Meistens nutze ich die Sprache in Gesprächen mit meiner Familie oder auf Reisen. Es ist mir aber wichtig, die Verbindung zu meiner Herkunft aufrechtzuerhalten. 

Was inspiriert Sie dazu, Ihre Erfahrungen und Einsichten auf Instagram zu teilen? 


Ich möchte Transparenz und Verständnis für die Justiz schaffen. Viele Menschen wissen wenig über den Alltag von Richterinnen und Richtern oder über ihre Rechte. Gerade in Zeiten von Populismus fördert dies das Verständnis der Bevölkerung für die Rechtsprechung. Mit meinen Beiträgen versuche ich, komplexe Themen zugänglich zu machen und auch zu zeigen, dass die Justiz menschlich ist. Ich hoffe auch, vermitteln zu können, dass Richterinnen und Richter nicht willkürlich, sondern gebunden an das Gesetz entscheiden und dabei sachlich, aber auch empathisch vorgehen. Gleichzeitig nutze ich Instagram gerne als eine Art persönlichen Blog, auf dem ich Einblicke in meinen Alltag gebe und Themen teile, die mich beschäftigen.

Wie reagieren Ihre Kolleginnen und Kollegen und die Beteiligten im Gerichtssaal auf Ihre Präsenz in den sozialen Medien?
 

Die meisten sind neugierig und offen. Es gibt auch kritische Stimmen, aber diese sehe ich als Chance, Missverständnisse auszuräumen. Was mich besonders freut: Ich habe durch Social Media viele Menschen kennengelernt, denen ich sonst nie begegnet wäre. Ob aus der Justiz, Anwaltschaft, Medizin, Lehrerschaft oder anderen Fachbereichen: Mein Expertennetzwerk ist seither immens gewachsen. Im Gerichtssaal spielt meine Social-Media-Präsenz keine Rolle – dort steht die Sache im Mittelpunkt. 

Welche Werte sind Ihnen besonders wichtig und wie versuchen Sie, diese über Instagram zu vermitteln?
 

Unabhängigkeit, Gerechtigkeit und Offenheit. Auf Instagram versuche ich, diese Werte durch authentische Einblicke und sachliche Informationen zu vermitteln. Dabei ist mir ein respektvoller Umgang besonders wichtig.

Hilft Ihnen Ihre Tätigkeit auf Instagram in irgendeiner Weise bei Ihrer Arbeit als Richter?
 

Ja, definitiv. Die Fähigkeit, komplexe Sachverhalte verständlich aufzubereiten, hilft mir auch in der Urteilsbegründung oder bei der Kommunikation mit Verfahrensbeteiligten. Social Media schärft zudem meine Perspektive für die Anliegen der Gesellschaft.

Welche Fälle oder Ereignisse haben Sie in Ihrer Karriere besonders geprägt?
 

Es gibt viele, aber besonders prägend sind immer Fälle, die das Leben der Betroffenen tiefgreifend verändern. Als Jugendrichterin habe ich vor allem eine erzieherische Aufgabe. Viele dieser Jugendlichen hatten in ihrer Kindheit keine Geborgenheit, oft sogar Gewalt und Vernachlässigung erlebt. Gleichwohl sind sie noch sehr formbar. Diese mitunter pädagogische Aufgabe empfinde ich als besonders sinnstiftend, ist sie doch dazu geeignet, dazu beizutragen, dass der Jugendliche künftig keine Straftaten mehr begehen wird. Diese Fälle erfordern nicht nur juristische Expertise, sondern auch viel Empathie. Ich bin dankbar, dabei mit engagierten Mitarbeiterinnen und Mitarbeitern zusammenzuarbeiten. 

Haben Sie jemals darüber nachgedacht, Werbung auf Ihrem Instagram-Account zu schalten?
 

Ich habe inzwischen sehr viele Angebote erhalten. Bisher war noch kein geeigneter Partner dabei. Aufgrund meines Berufs stelle ich an etwaige Werbepartner hohe Ansprüche.

Sehen Sie Gefahren darin, komplexe juristische Themen auf Social Media zu diskutieren? 


Ja, es gibt die Gefahr, dass Themen zu stark vereinfacht werden oder falsch verstanden werden. Ich versuche, dies durch klare und präzise Formulierungen zu vermeiden, und lade meine Community ein, Rückfragen zu stellen. Auch besteht die Gefahr, mich befangen zu machen. Ich versuche also in der Regel ausschließlich die Rechtslage ohne persönliche Wertung zu vermitteln. 

Welche Ratschläge würden Sie jungen Menschen geben, die eine Karriere im Bereich Justiz anstreben? 


Die juristische Ausbildung mag langwierig und zäh wirken: Haben Sie dennoch Geduld und bleiben Sie am Ball, auch wenn es mal schwierig wird. Rückblickend vergeht die Zeit schneller, als man denkt.

Verfolgen Sie selbst andere Kolleginnen und Kollegen aus dem juristischen Bereich in Social Media? 


Ja, ich folge einigen, die großartige Inhalte erstellen. Besonders inspirierend finde ich Accounts, die rechtliche Themen verständlich erklären und dabei humorvoll oder kreativ sind. 

Wie haben Sie es geschafft, so viele Follower zu gewinnen? 


Ich teile meine Inhalte inzwischen seit zwei Jahren. Es war ein langsamer Prozess, der viel Beständigkeit erforderte (lange Prozesse können wir Juristinnen und Juristen aber gut aushalten :) ). Beiträge, die besonders viel Reichweite erhalten haben, waren solche aus dem wahren Leben mit einem echten Mehrwert für die Menschen.

Möchten Sie Ihre Kolleginnen und Kollegen ermutigen, ebenfalls in Social Media aktiv zu werden?
 

Ja, unbedingt! Ich denke, dass wir durch mehr Präsenz das Verständnis für die Justiz fördern und wertvolles Wissen vermitteln können. Es ist wichtig, dass juristisches Wissen dort vermittelt wird, wo die Menschen sind – und das ist inzwischen auch Social Media. 

Was ist Ihrer Meinung nach die wichtigste Eigenschaft eines guten Richters? 


Gutes Fachwissen, Empathie, Gerechtigkeitssinn und Entscheidungsfreude. 

Was hat Sie dazu bewogen, eine Laufbahn als Straf- und Jugendrichterin in Deutschland einzuschlagen? 


Ich wollte Menschen helfen und einen positiven Beitrag zur Gesellschaft leisten. Besonders die Arbeit mit jungen Menschen finde ich bereichernd, da sie oft noch eine zweite Chance brauchen. 

Richter/innen geraten häufig in Situationen, in denen sie konkurrierende Grundsätze abwägen müssen. Was hilft in solchen Situationen?
 

Ich finde es in diesen Situationen wichtig, den Sachverhalt richtig zu verstehen. Nur das ermöglicht es, sämtliche Belange zu erkennen, zueinander ins Verhältnis zu setzen und letztendlich richtig zu gewichten.

Was sind Ihrer Meinung nach die größten Herausforderungen, denen sich die Justiz heutzutage stellen muss? 


Populismus und die steigende Erwartungshaltung von Teilen der Bevölkerung, möglichst harte Strafen zu verhängen, ohne dass diese sich mit Kriminologie, den Einzelheiten des Einzelfalls und der einschlägigen Rechtslage auseinandergesetzt haben. 

Was halten Sie vom KI-Boom? 


Ich sehe KI eher als Chance. Sie kann Prozesse beschleunigen, darf aber nie die menschliche Entscheidungsfindung ersetzen. Ein Urteil muss immer individuell bleiben.

Können Sie uns den lustigsten Fall nennen, den Sie zu entscheiden hatten?

Einen „lustigen“ Fall kann ich spontan nicht nennen, aber es gibt immer wieder skurrile Situationen – zum Beispiel, meldete mir die Polizei, als ich noch Staatsanwältin war, dass mehrere Ereignismeldungen von besorgten Bürgern eingegangen seien, wonach ein Kind beim Führen eines PKWs beobachtet worden ist. Es stellte sich heraus, dass der Pkw ein Rechtslenker war und tatsächlich ein Elternteil gefahren ist.  

Welcher Mythos über die Justiz ist Ihrer Meinung nach am weitesten verbreitet?

Der Glaube, dass Richter mit einem Hammer Urteile fällen. Das mag in Filmen so sein, aber in Deutschland gibt es keinen Hammer, sondern ruhige, strukturierte Verhandlungen.