Ohrožené dítě a oznamovací povinnost

Ohrožené dítě 

Tento pojem není v zákoně výslovně obsažen. Obecně se však v praxi vychází z tohoto pojmu u dětí, na které se zaměřuje sociálně-právní ochrana dětí, jak je popsáno v § 6 zákona č.  359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSPOD“):

„Sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na děti,

1. jejichž rodiče

1. zemřeli,

2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti, nebo

3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské odpovědnosti;

2. které byly svěřeny do výchovy jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy;

3. které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, jsou ohroženy závislostí, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky podle zákona upravujícího přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití;

4. které se opakovaně dopouští útěků od rodičů nebo jiných fyzických nebo právnických osob odpovědných za výchovu dítěte;

5. na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu;

6. které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců;

7. které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami;

8. které jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany, azylanty nebo osobami požívajícími doplňkové ochrany, a které se na území České republiky nacházejí bez doprovodu rodičů nebo jiných osob odpovědných za jejich výchovu;

pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.“

Definice zahrnuje do této skupiny děti, u nichž nastaly konkrétní skutečnosti popsané v bodech 1 – 8 (dále jen „ohrožující skutečnosti“), přičemž výčet je veden demonstrativně a obsahuje tedy jen nejdůležitější skutečnosti, nikoli všechny. Důležitou podmínkou je, že tyto ohrožující skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí. Dovětek ohledně dopadu na nepříznivý vývoj dětí je velmi důležitý, neboť řada uvedených ohrožujících skutečností se týká širokého spektra dětí, avšak intenzita není taková, že by hrozil nepříznivý dopad na jejich vývoj. Toto je nutno vykládat tak, že nikoli každá ohrožující skutečnost zakládá závěr o tom, že je dítě ohrožené, zejména takový závěr neopodstatňují jednorázové excesy. Typickým příkladem je požívání alkoholu – jediný incident opilosti dítěte by neměl vést k závěru o prohlášení dítěte za ohrožené, pravidelné požívání alkoholu naopak ano.

Pojem ohrožené dítě odpovídá významu pojmu „dítěte vyžadujícího zvláštní ochranu“ podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rovněž také pojmu „dítě vyžadující zvýšenou pozornost“ obsaženého v nadpisu části třetí, hlavě VII ZSPOD, kde úvodní ustanovení § 31 odst. 1 na výše popsaný § 6 ZSPOD výslovně odkazuje.

Oznamovací povinnost

Tento institut má zásadní význam, jeho smyslem je dostat informaci o ohrožení dítěte k orgánu, který je pověřen jeho ochranou. Orgán sociálně-právní ochrany dětí je pak schopen posoudit závažnost poskytnutých informací a případně využít nástroje, které zákon upravuje. 

Oznamovací povinnost dle ZSPOD dopadá na značné množství subjektů. Dle § 10 odst. 4 ZSPOD mají oznamovací povinnost vůči OSPOD:

• státní orgány, 
• pověřené osoby, 
• školy, školská zařízení a 
• poskytovatelé zdravotních služeb, popřípadě 
• další zařízení určená pro děti,
• zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. 

Do kategorie státních orgánů řadí výklad i jednotky územní samosprávy. Pověřené osoby jsou definované v ustanovení § 4 odst. 2 písm. d) ZSPOD, jedná se o právnické a fyzické osoby, které jsou pověřeny výkonem sociálně-právní ochrany dětí. Pojmy školy a školská zařízení jsou definovány v zákoně č.  561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), pojem poskytovatel zdravotních služeb zase v zákoně č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), o jejich obsahu tedy nepanují v praxi pochybnosti. Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou definována v § 42 odst. 1 ZSPOD, ani tento pojem nečiní problém. 

Podrobněji je však nutno se zabývat pojmem „další zařízení určená pro děti“. Tento pojem vykládá odborná literatura velmi široce, v podstatě jako veškeré poskytovatele služeb dětem, řadí se sem zařízení sociálních služeb poskytující službu dětem, účelová zařízení pro trávení volné času dětí (domy dětí a mládeže apod.), zařízení poskytující psychologické služby dětem apod.[1] 

Veškeré tyto subjekty jsou tak povinny učinit příslušné oznámení obecnímu úřadu s rozšířenou působností, a to bez zbytečného odkladu poté, co se o takovéto skutečnosti dozví. Bez zbytečného odkladu je nutno vykládat jako ihned, tedy zpravidla hned následující pracovní den.

Subjekty, které nemají zákonnou povinnost mlčenlivosti, jsou povinny oznámit veškeré skutečnosti, které nasvědčují tomu, že se jedná o ohrožené dítě (tedy o dítě uvedené v § 6 ZSPOD). Ve své podstatě tedy popisují ohrožující skutečnosti, jak jsou specifikovány výše. 

Poněkud problematické je však oznámení činěné osobami, které mají povinnost zachovat mlčenlivost podle zvláštních právních předpisů. V ustanovení § 10 odst. 4 poslední větě ZSPOD je velmi nešťastně formulováno, že při plnění oznamovací povinnosti se nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti. Toto by nasvědčovalo tomu, že i tyto osoby mají povinnost oznámit veškeré skutečnosti, které nasvědčují tomu, že se jedná o ohrožené dítě. Tak tomu však není. Odborná literatura považuje za nutné (jak v zájmu souladnosti výkladu zákona, tak vzhledem k důležitosti mlčenlivosti) vycházet při rozsahu oznamovací povinnosti z omezení uvedeného § 53 odst. 1 ZSPOD[2]. Zde je uvedena a specifikována informační povinnost, kde se již s omezením poskytovaných informací počítá.

Subjekt s povinností mlčenlivosti tak je povinen orgánu sociálně-právní ochrany dětí sdělit a oznámit pouze údaje o podezření týrání, zneužívání dítěte nebo ze zanedbávání péče o něj, nikoli veškeré skutečnosti týkající se ohrožení dítěte.  

Pro úplnost je třeba se zmínit i o tom, že nesplněním oznamovací povinnosti dle § 10 odst. 4 ZSPOD se povinný subjekt dopustí přestupku, za který je možno podle § 59c odst. 2 uložit pokutu až do výše 50.000,- Kč.

Oznamovací oprávnění 

Oznamovací povinnost, jak je popsána v předchozím odstavci, je třeba odlišit od tzv. oznamovacího oprávnění, která je upravena v § 7 ZSPOD. Dle odst. 1 tohoto ustanovení je každý oprávněn upozornit na závadné chování dětí jejich rodiče. Dle odst. 2 je každý oprávněn upozornit orgán sociálně-právní ochrany:

• na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti, 
• na skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti, nebo 
• na skutečnosti uvedené v § 6 písm. b) až h).

Jedná se pouze o právo, nikoli povinnost. Možnost oznámit předmětné skutečnosti rodičům, či orgánu sociálně-právní ochraně dětí mají všichni občané, zatímco oznamovací povinnost je uložena pouze vybraným subjektům, jak je podrobně popsáno výše. 

Trestní oznámení 

Povinnost některé trestné činy oznámit dle zákona č.  40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“) je mezi veřejností známá, tento článek jen shrnuje zásadní skutečnosti. Tato povinnost samozřejmě není omezena na zařízení pro děti, jedná se o obecnou zákonnou povinnost pro všechny. Je třeba připomenout také rozdíly mezi povinností překazit trestný čin a povinností trestný čin oznámit po jeho spáchání.

Povinnost překazit trestný čin se týká více trestných činů, protože včasným jednáním je možno dítě ochránit. Pokud by se osoba dozvěděla hodnověrným způsobem, že jiný připravuje nebo páchá některý z předmětných trestných činů a spáchání nebo dokončení takového trestného činu nepřekazil, dopustil by se trestného činu nepřekažení trestného činu dle § 367 trestního zákoníku. Překazit trestný čin je možné zejména jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, v úvahu však připadají i jiná opatření, pokud jsou účinná (např. zamezení kontaktu dítěte s pachatelem, náprava dítěte apod.).

Pokud již byl spáchán některý z trestných činů vymezených v § 368 trestního zákoníku, je osoba povinna oznámit to státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, pokud se o jeho spáchání dozví hodnověrným způsobem. V případě nesplnění této povinnosti by se osoba dopustila trestného činu neoznámení trestného činu. Okruh trestných činů v této skupině je užší oproti trestným činům vyjmenovaným v § 367 trestního zákoníku, neboť se jedná již o minulost a je tak možno toliko postihnout pachatele, nikoli již zabránit skutku v budoucnu. 

Oznamovací povinnost dle ZSPOD x oznamovací povinnost dle trestního zákoníku 

Je třeba zdůraznit, že oznamovací povinnost dle trestního zákoníku není totéž, jako oznamovací povinnost dle ZSPOD, jak byla popsána výše. V některých případech se může stát, že bude mít subjekt oznamovací povinnost jak dle trestního zákoníku, tak vůči orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Tak tomu je u ohrožených dětí dle § 6 písm. c) a e), tedy u dětí, které spáchaly trestný čin, nebo na kterých je trestný čin páchán (např. u týrání dítěte). Oznámení vůči orgánu sociálně-právní ochrany dětí nenahrazuje povinnost oznámit spáchání trestného činu (nebo překazit trestný čin), je třeba učinit oznámení i na policii nebo státní zastupitelství. Toto má svou logiku – policie by se sice mohla o trestném činu dozvědět od orgánu sociálně-právní ochrany dětí, avšak potřebuje v každém případě informace od oznamovatele a tyto by tak neměly jít zprostředkovaně přes další subjekt.

Naopak u řady jednání bude na místě pouze oznámení orgánu sociálně-právní ochrany dětí, a to dokonce i v případě spáchání některých trestných činů, neboť povinnost dle trestního zákoníku se týká jen vymezených trestných činů. Navíc je třeba mít na paměti i rozdílný primární cíl obou povinností. Zatímco oznámení dle ZSPOD sleduje cíl ochrany dítěte, u trestního zákoníku je hlavním záměrem zjišťovat a postihovat trestnou činnost. Současná existence obou institutů

---

[1] Viz M. Macela, D. Hovorka, A. Křístek, K. Trubačová, Z. Zárasová: Zákon o sociálně-právní ochraně dětí, Komentář, 2. vydání, Wolters Kluwer 2019, str. 155.