Součástí těchto zpráv (nebo někdy i jejich jediným obsahem) pak často bývají nejrůznější emotikony. V předcházejícím díle bylo popsáno, zda mohou být emotikony zákonným důvodem pro rozvázání pracovního poměru. V dnešním díle se přesuneme do oblasti trestního práva a s využitím zahraničních soudních rozhodnutí popíšeme, jestli emotikony mohou být vodítkem k uplatnění trestní odpovědnosti, tedy jestli je možné, aby k odsuzujícímu rozsudku v trestním řízení vedlo použití emojis. Podkladem článku budou jak rozhodnutí soudů amerických, tak rozhodnutí našich českých soudů.
Americká judikatura
Že naplnit znaky skutkové podstaty lze (teoreticky i pouhým) použitím emotikonů, dokládá četná judikatura soudů napříč Spojenými státy americkými. Ačkoli český právní řád do angloamerického typu právní kultury nespadá, nejedno rozhodnutí by podle našeho mínění bylo představitelné i v českých poměrech. Dále představená rozhodnutí mají společné, že nebýt emotikonů, bylo by mnohdy naplnění skutkové podstaty trestného činu sporné. Emotikony tudíž (zpravidla ve spojení s dalšími okolnostmi) představovaly klíčový důkaz o úmyslu spáchat určitý trestný čin.[1]
Příkladmo uvádíme následující rozhodnutí: [2]
- V roce 2015 byl v Kalifornii mladistvý odsouzen za šíření poplašné zprávy, jehož se dopustil tím, že na svém účtu na sociální síti zveřejňoval prohlášení o střílení lidí ve škole, jejímž byl žákem. Tyto příspěvky byly spojeny se smějícími se emotikony, tleskajícími emotikony a výroky „jen si dělám legraci [orig. just kidding]“. Soud však shledal, že bez ohledu na zahrnutí emotikonů a výrazů, z nichž by se dalo usuzovat na žertovnou povahu příspěvků, je na místě mladistvého potrestat a odsoudit.[3]
- Další případ řešený v Kalifornii se týkal obžalovaného, který poškozenému poslal textovou zprávu ve znění: „Máš 12 hodin na to, abys
mě našel, než najdu já tebe.“, která dále obsahovala emotikony bomb,
zbraní, nožů, injekčních stříkaček a vidličky s nožem. Toto jednání soud kvalifikoval jako nebezpečné vyhrožování.[4]
- V případu z Dallasu z roku 2019 byla žena odsouzena za usmrcení z nedbalosti, neboť zastřelila svého milence, který hodlal jejich vztah ukončit. Jako usvědčující důkaz státní zástupce předložil textovou zprávu, kterou obžalovaná zaslala milenci před tím, než za ním dorazila na místě činu. V této zprávě stálo „Už jsem na cestě“, po čemž následoval emotikon smutného obličeje. Smutný obličej stál ve zprávě patrně proto, že milenec ženu předtím žádal, aby jej nenavštěvovala.[5]
- Kalifornský soud při právní kvalifikaci jednání obžalovaného, který úmyslně usmrtil jiného, přihlédl i k emotikonům, které obžalovaný zveřejnil na svém facebookovém účtu (jako byly zbraně či spojené ruce). Tyto emotikony vedly soud k tomu, že se obžalovaný dopustil premeditativní vraždy, a proto mu následně uložil přísnější trest.[6]
- V dalším případu vnímal soud emotikony tašky s penězi, vysokých podpatků a královské koruny jako symboly kuplířství a obchodování s lidmi, což bylo důvodem pro odsuzující rozsudek.[7]
A co na to český Nejvyšší soud?
Věřte, nebo ne, i česká soudní praxe už řešila podobné problémy. Dokonce i sám český Nejvyšší soud se v nedávné době několikrát zabýval trestněprávními případy, které byly spojeny s použitím emotikonů. Chcete vědět, o čem a jak rozhodoval? Dočtete se v tomto článku.
* Tento příspěvek vznikl v rámci plnění projektu Specifického vysokoškolského výzkumu (SVV) Univerzity Karlovy č. 260 622 „Technologický pokrok a společenské proměny jako výzvy pro zkoumání základních otázek práva“.
[1] Ke spáchání trestného činu je mj. potřeba, aby pachatel naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu uvedené v trestním zákoně a aby jednal zaviněně, tedy v závislosti na konkrétním trestném činu úmyslně či z nedbalosti. Zavinění je vnitřním psychickým stavem pachatele, který je nutné dovozovat z nejrůznějších okolností spojených s pachatelem a spácháním trestného činu.
[2] U právní kvalifikace uvádíme trestný čin, o který by se nejspíše jednalo, kdyby se věc posuzovala podle českého trestního zákoníku.
[3] Blíže srov. rozhodnutí odvolacího soudu v Kalifornii ze dne 3. 6. 2015, In re L.F., 2015 WL 3500616 (Cal. 2015).
[4] Blíže srov. rozhodnutí odvolacího soudu v Kalifornii ze dne 8. 8. 2016, C080611, 2016 WL 4087259 (Cal. Ct. App. Unpub. 2016)
[5] Blíže srov. rozhodnutí odvolacího soudu v Texasu ze dne 27. 8. 2019, Kryzak v. State, 2019 WL 4 027 074 (Tex. App. 2019).
[6] Blíže srov. rozhodnutí odvolacího soudu v Kalifornii ze dne 21. 2. 2019, State v. Griffis, 2019 WL 762208 (Cal. Ct. App. 2019)
[7] Blíže srov. rozhodnutí odvolacího soudu v Kalifornii ze dne 6. 2. 2019, People v. Jamerson, 2019 WL 459 012, (Cal. 2019).
Diskuze k článku ()