Proto by si měl každý řidič uvědomit, že pokud požije alkohol anebo jinou návykovou látku, tak by mu mělo být následné řízení motorového vozidla zcela zapovězeno. Je sice možné, že v budoucnu budou mít všechna nově vyrobená motorová vozidla povinně nainstalovaný alkoholový zámek, který neumožní opilému řidiči vozidlo vůbec nastartovat, nicméně v současnosti lze jízdě motorovým vozidlem pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek bránit (vedle prevence takového jednání) zejména prováděním kontrol řidičů.[1]
První část článku naleznete zde.
Okolnosti vylučující využití odklonu u přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku
Podle našeho názoru lze za okolnost, která vylučuje užití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání či podmíněného odložení podání návrhu na potrestání podle základní skutkové podstaty, považovat také souběh s dalším trestným činem. V praxi jde nejčastěji o souběh s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obdobná situace nastává také v případě současného spáchání nejzávažnějších dopravních přestupků, jakými jsou řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění nebo řízení motorového vozidla cizincem, který pozbyl právo k řízení motorového vozidla na území České republiky.
Dále máme za to, že v případě způsobení dopravní nehody pod vlivem návykových látek s následkem na životě nebo zdraví třetí osoby by nemělo docházet k odklonu ani za zpřísňujících podmínek podle § 179g odst. 2 a § 307 odst. 2 tr. řádu. Je tomu tak proto, že kombinaci požití návykových látek před jízdou motorovým vozidlem a způsobení následků na životě nebo zdraví ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích nelze považovat za takovou okolnost případu, kdy lze ještě řešení věci formou odklonu považovat za dostačující. Z obdobných důvodů byl měl být odklon vyloučen také v případě souběhu přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku s přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku.
Užití odklonu v případě dopravní nehody by však mohlo přicházet v úvahu např. tehdy, když opilý řidič způsobí dopravní nehodu, při které dojde ke škodě na majetku nebo k újmě na zdraví pouze u takového řidiče. Jde např. o situaci, kdy se opilý řidič vrací ve večerních hodinách domů a sjede svým motorovým vozidlem do silničního příkopu, přičemž si poškodí auto a utrpí zlomeninu nohy.
Nutnost zvažování všech okolností případu a potřeba pečlivého hodnocení osoby řidiče
Hlediskem, které musí být při řešení tohoto druhu trestné činnosti zvlášť zvažováno, je množství a druh požitých návykových látek řidičem vozidla. Máme za to, že v případě užití většího množství pervitinu (zvláště v kombinaci s další návykovou látkou), jehož aplikace často vede k rizikové jízdě bez zábran, neodpovídající vysokou rychlostí (ilustrativní je, že tato droga sloužila pro piloty kamikadze), by k použití odklonu zásadně docházet nemělo.[2]
Je zřejmé, že pro posouzení osoby obviněného (podezřelého) z jakéhokoli trestného činu v silniční dopravě je podstatné, zda je držitelem příslušného řidičského oprávnění, a v kladném případě, po jak dlouhou dobu.
Vždy je třeba se také zabývat tím, zda za trestný čin (zvláště za takový, který souvisí s užitím návykových látek) nebyl obviněný (podezřelý) již v minulosti odsouzen nebo pro toto jednání nebylo jeho trestní stíhání podmíněně zastaveno, nebo nedošlo k podmíněnému odložení podání návrhu na potrestání. Tyto informace by měl získat od svého klienta každý obhájce dříve, než za něj příp. podá návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání nebo podmíněné odložení podání návrhu na potrestání.
Je totiž třeba zmínit, že předchozí odsouzení v trestním řízení [byť již zahlazené a ve smyslu § 42 písm. q) tr. zákoníku podezřelému či obviněnému nepřitěžující] lze v rámci hodnocení osoby podezřelého nebo obviněného jako jednoho z kritérií uvedených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, určujících povahu a závažnost činu samotného, nepochybně zohlednit. Platí, že účinek zahlazení odsouzení spočívá v tom, že ve výpisu z evidence Rejstříku trestů není zahlazené odsouzení uvedeno. Takové odsouzení nezakládá recidivu, a nelze proto k němu přihlížet jako k přitěžující okolnosti ve smyslu § 42 písm. q) tr. zákoníku. Je však možné jej zohlednit při posuzování možnosti nápravy pachatele (srov. § 39 odst. 1 tr. zákoníku).[4][3]
Při úvaze o odklonu u přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku je rovněž třeba posoudit množství a druh předchozích dopravních přestupků, jakož i stav bodového hodnocení řidiče. Zvlášť kriticky je pak třeba hodnotit případné předchozí spáchání přestupku spočívajícího v odmítnutí odborného vyšetření na užití návykových látek před jízdou motorovým vozidlem a předešlý postih za řízení motorového vozidla pod vlivem návykových látek (včetně případného spáchání těchto přestupků učitelem autoškoly nebo mentorem nezletilého řidiče).
Za velmi vhodné také považujeme, aby obhájce k návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání nebo podmíněné odložení podání návrhu na potrestání předložil pracovní hodnocení podezřelého anebo obviněného. Z pracovního hodnocení může totiž státní zástupce či soudce zjistit nejen negativní informace k osobě řidiče (jako je tomu v případě záznamů v opisu z evidence Rejstříku trestů nebo v evidenci přestupků), ale také pozitivní informace o jeho přístupu k práci a o způsobu jeho vystupování vůči třetím osobám. Stejné informace mohou vyplynout také z hodnocení takového řidiče z místa jeho bydliště (zvláště když žije v menší obci).
Návrh na využití institutu podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení návrhu na potrestání
Po zvážení všech shora uvedených okolností případu a s doložením osobních a majetkových poměrů svého klienta by tedy měl obhájce následně kontaktovat státního zástupce a navrhnout mu užití odklonu podle § 179g odst. 1, 2 nebo podle § 307 odst. 1, 2 tr. řádu a zároveň mu sdělit, zda je jeho klient ochoten složit na účet státního zastupitelství určitou finanční částku na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle § 179g odst. 2 písm. b) nebo podle § 307 odst. 2 písm. b) tr. řádu, a také mu oznámit, zda je jeho klient ochoten se po stanovenou dobu zdržet řízení motorových vozidel podle § 179g odst. 2 písm. a) nebo podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. řádu.
Zároveň by měl uvést, jestli je jeho klient ochoten se podrobit některému z přiměřených omezení a přiměřených povinností. Vhodným omezením a povinnostem pro pachatele přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku je věnována pozornost níže.
Závazek řidiče se po stanovenou dobu zdržet řízení motorových vozidel podle § 179g odst. 2 písm. a) a podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. řádu
Je zřejmé, že v případě přečinu podle § 274 tr. zákoníku musí mít závazek obviněného či podezřelého zdržet se během zkušební doby určité činnosti podobu závazku zdržet se řízení motorových vozidel. V této souvislosti je třeba uvést, že časové vymezení během zkušební doby ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) a § 179g odst. 2 písm. a) tr. řádu nelze vykládat tak, že se obviněný anebo podezřelý musí zdržet určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, po celou stanovenou zkušební dobu, ale může se zavázat ke zdržení se určité činnosti, v souvislosti s níž se dopustil přečinu, i na kratší dobu, než bude zkušební doba stanovená podle § 307 odst. 4 nebo § 179g odst. 3 tr. řádu.[5]
Přitom podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. 4 Tdo 6/2015, platí, že závazek obviněného zdržet se určité činnosti ve smyslu § 307 odst. 2 písm. a) tr. řádu [a tedy i shodný závazek podezřelého podle § 179g odst. 2 písm. a) tr. řádu] nemůže být delší než zkušební doba, kterou soud nebo státní zástupce stanoví v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání, resp. v rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání. Opačnou možnost, tj. aby se jednostranný závazek obviněného anebo podezřelého týkal kratší než stanovené zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání, Nejvyšší soud v odůvodnění citovaného rozhodnutí naopak připustil. Tento soudní výklad se následně promítl i do změny právní úpravy provedené zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2022 změnil mj. trestní řád, který v ust. § 307 odst. 4 a § 179g odst. 3 již výslovně uvádí, že zkušební doba může být stanovena delší, než je doba, po kterou se podezřelý či obviněný zavázal zdržet se určité činnosti podle odst. 2 písm. a) předmětného ustanovení.[6]
Nejvyšší soud však v žádném svém rozhodnutí nedospěl k závěru, že by bylo možné závazek podezřelého či obviněného zdržet se určité činnosti přijímat pod dolní hranici stanovené zkušební doby podle § 179g odst. 3 věty druhé a § 307 odst. 4 věty druhé tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že od novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. pracuje zákonodárce se závazkem podezřelého a obviněného zdržet se určité činnosti (typicky neřídit motorová vozidla) jako s kvazitrestem, tak by závazek podezřelého nebo obviněného zdržet se určité činnosti po dobu kratší, než je dolní hranice zkušební doby, tedy šest měsíců, nemohl plnit svůj účel. Během kratší doby by totiž jen stěží mohla nastat pozitivní změna ve způsobu chování takového řidiče v provozu na pozemních komunikacích, resp. vyvarování se konzumace návykových látek před jízdou motorovým vozidlem (takový řidič by např. ani nestihl absolvovat terapeutický program, který bude od 1. 4. 2024 představovat jedno z kritérií při úvaze příslušných orgánů činných v trestním řízení o upuštění od výkonu zbytku tohoto závazku).[7]
Je tedy nutné uzavřít, že přijetí závazku podezřelého nebo obviněného podle § 179g odst. 2 písm. a) nebo podle § 307 odst. 2 písm. a) tr. řádu zdržet se určité činnosti, konkrétně neřídit motorová vozidla, v době kratší, než je dolní hranice zkušební doby podle § 179g odst. 3 věty druhé nebo podle § 307 odst. 4 věty druhé tr. řádu, tedy na dobu kratší než šest měsíců, neodpovídá od účinnosti novely č. 220/2021 Sb. vůli zákonodárce.
Tato povinnost, resp. přijatý závazek neřídit po stanovenou dobu motorová vozidla, se nemusí vztahovat na řízení motorových vozidel všeho druhu a může být omezena např. jen na řízení nákladních vozidel nebo vozidel hromadné dopravy (pokud by se trestní řízení týkalo řízení těchto typů motorových vozidel). Nicméně je třeba zdůraznit, že společenská škodlivost řízení objemnějších motorových vozidel, ve kterých navíc cestuje více lidí, ve stavu vylučujícím způsobilost k této činnosti v důsledku předchozího požití návykových látek, je činností natolik nebezpečnou (hraničící s trestným činem obecného ohrožení podle § 272 tr. zákoníku), že by již tato okolnost měla zásadně vylučovat vyřízení věci odklonem.
Jinou otázkou je doba trvání povinnosti, resp. závazku, neřídit motorová vozidla. Máme za to, že v odůvodněných případech (např. pokud je podezřelý nebo obviněný podnikatelem, který k výkonu své podnikatelské činnosti nezbytně potřebuje řídit motorová vozidla, nebo se stará o zdravotně postiženého příbuzného, kterého automobilem dopravuje k lékaři) lze uvažovat o přijetí kratšího závazku podezřelého nebo obviněného neřídit motorová vozidla, a to zejména za současného uložení dalších povinností, které jsou zmíněny níže a jež mohou zkrácení doby, po kterou obviněný nebo podezřelý nebude řídit motorová vozidla, vykompenzovat.
Přiměřené povinnosti, které je možné uložit pachatelům trestné činnosti v dopravě
Je třeba zdůraznit, že na rozdíl od správního orgánu má státní zástupce již v přípravném řízení mnohem širší možnosti při úvaze o tom, jak postihnout jízdu motorovým vozidlem pod vlivem návykových látek. Státní zástupce, který rozhodne o odklonu, může obviněnému nebo podezřelému zároveň uložit přiměřené omezení a povinnosti, které povedou k tomu, aby vedl řádný život. Demonstrativní výčet těchto omezení a povinností je uveden v § 48 odst. 4 tr. zákoníku. Je přitom zřejmé, že uložením povinností a omezujících opatření za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku má být zejména sledováno, aby se obviněný nebo podezřelý do budoucna vyvaroval jízdy motorovým vozidlem pod vlivem alkoholu nebo drog. Jako vhodné povinnosti, které lze za spáchání tohoto přečinu uložit, se jeví např. povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství, povinnost zdržet se požívání alkoholických nápojů nebo jiných návykových látek anebo povinnost absolvovat teoretickou výuku a kondiční jízdy v autoškole v rozsahu stanoveném státním zástupcem.
Od 1. 4. 2024 přitom bude možné podezřelému nebo obviněnému, který se zaváže, že se během zkušební doby zdrží řízení motorových vozidel, uložit také povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče.[8] Tato povinnost by se měla v případě užití odklonu u přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku řidičům ukládat pravidelně. V této spojitosti je třeba zmínit, že povinnost podrobit se terapeutickému programu pro řidiče bude moci soud uložit každému pachateli, který se dopustil trestného činu v souvislosti s řízením motorového vozidla. Proto také zákonodárce v důvodové zprávě k poslední novele zákona o silničním provozu uvádí předpoklad, že se těchto terapeutických programů pro řidiče bude účastnit cca 15 000 klientů ročně.[10][9]
Namísto terapeutického programu pro řidiče může být velmi vhodnou povinností pro pachatele přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 tr. zákoníku absolvování Programu pro řidiče, který pořádá Probační a mediační služba. Tento program sice v současnosti není pořádán ve všech soudních okresech, nicméně tato skutečnost není důvodem pro neuložení této povinnosti, neboť podezřelý či obviněný se do příslušného střediska Probační a mediační služby může nepochybně dopravit i jinak než motorovým vozidlem. Tento program pro řidiče je obsahově obdobný terapeutickému programu pro řidiče, ale na rozdíl od něj je poskytován Probační a mediační službou bezplatně.[11]
Uložení povinnosti složit určitou finanční částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti podle § 179g odst. 2 písm. b) a § 307 odst. 2 písm. b) tr. řádu
Vzhledem ke skutečnosti, že jízdu motorovým vozidlem pod vlivem návykových látek je nutné považovat za zásadní porušení povinností řidiče, která je ve správním řízení (vedle uložení trestu zákazu činnosti) trestána také pokutou, měl by řidič, který usiluje o užití dobrodiní odklonu ve věci kvalifikované jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, zásadně také nabídnout, že na účet státního zastupitelství nebo soudu složí finanční částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.
Je možné konstatovat, že výši peněžité částky, která je obligatorně určena státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, určuje vždy sám obviněný nebo podezřelý, neboť tím má být vyjádřena jeho lítost nad spáchaným skutkem. Povinností státního zástupce či soudu je však vždy posoudit, zda je tato částka adekvátní, přičemž při aplikaci zpřísňující podmínky podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 2 písm. b) tr. řádu nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání podle § 179g odst. 2 písm. b) tr. řádu je nutné, obdobně jak to činí soud při ukládání peněžitého trestu, zohlednit mj. i osobní a majetkové poměry obviněného či podezřelého, kdy v této souvislosti je třeba blíže zkoumat finanční příjem obviněného nebo podezřelého a příp. také jiné skutečnosti, které jsou významné pro posouzení osobních a majetkových poměrů obviněného či podezřelého. Hrát roli tedy bude zejména výše jeho měsíčního příjmu a jeho úspor, jakož i to, zda je majitelem nemovitosti nebo osobního automobilu. Zohlednit je také nutné, zda podezřelý či obviněný vyživuje další osoby či nikoli, zda se nachází v insolvenci anebo v exekuci atd.
Zároveň však platí, že složená částka nesmí být zřejmě nepřiměřená závažnosti přečinu. Toto ustanovení je třeba vnímat tak, že na straně jedné není přiměřené, aby pachatel přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku složil na účet státního zastupitelství či soudu pouze symbolickou finanční částku, např. 1 000 Kč (což by bylo také v rozporu se zásadou individuální a generální prevence). Na straně druhé však nemá význam žádat složení tak vysoké finanční částky, aby se proto byl takový řidič nucen zadlužit.[12]
Současně je však třeba zdůraznit, že pokud při dopravní nehodě (ať již byla zapříčiněna návykovými látkami, či nikoli) utrpí zranění konkrétní poškozený, tak je v souladu s myšlenkami restorativní justice nepochybně vhodnější prioritně odškodnit konkrétní oběť trestného činu a až následně řešit výši částky určené na obecnou pomoc obětem trestné činnosti podle § 179g odst. 2 písm. b) a § 307 odst. 2 písm. b) tr. řádu.
Máme za to, že v obvyklých případech přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku, kde je možné uvažovat o odklonu (pomalejší jízda osobním motorovým vozidlem ve večerních hodinách pod vlivem alkoholu do 1,5‰), by se finanční částka určená státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti měla pohybovat alespoň ve výši jednoho čistého měsíčního příjmu podezřelého nebo obviněného. Tímto způsobem budou jednak dostatečně reflektovány majetkové poměry řidiče a současně se pro něj bude jednat o dostatečně citelnou finanční sankci. Zároveň je třeba připomenout, že pachatelům přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku je velmi žádoucí uložit rovněž povinnost, aby ve stanovené zkušební době absolvovali terapeutický program pro řidiče, který si tito řidiči hradí z vlastních prostředků.[13]
Závěr
Ze shora uvedeného je zřejmé, že po nabytí účinnosti poslední novely zákona o silničním provozu[14] bude pro řidiče mnohem rozumnější rozhodnutí podrobit se při dopravní kontrole vyšetření na přítomnost návykových látek.
Pokud naměřené hodnoty návykových látek dosáhnou kritických hranic, kdy je třeba již jízdu motorovým vozidlem kvalifikovat jako trestný čin, tak trestní řád v současnosti dává už státnímu zástupci do rukou dostatečné nástroje, díky kterým může již v přípravném řízení meritorně rozhodnout o většině případů kvalifikovaných jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 tr. zákoníku. Na rozdíl od správního orgánu přitom není státní zástupce vázán žádným rozpětím a druhem sankcí, které musí v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo v usnesení o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání obligatorně uložit. V krajním případě může státní zástupce rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání obviněného nebo o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání za současného stanovení pouze zkušební doby v trvání šesti měsíců.
Naopak řidič, který se odmítne podrobit vyšetření na přítomnost návykových látek, čímž znemožní zjištění základních okolností případu (v jaké míře byl ovlivněn alkoholem či návykovou látkou a zda při jízdě motorovým vozidlem nebyl ovlivněn více návykovými látkami současně) žádnou benevolenci očekávat nemůže. Takový řidič bude muset počítat s (obligatorně ukládaným) dlouhodobým trestem zákazu činnosti a s vysokou pokutou. A pokud bude chtít ještě někdy v budoucnu legálně řídit motorová vozidla, tak bude muset na své náklady nejen absolvovat terapeutický program pro řidiče, ale také prokázat svou zdravotní, odbornou a psychickou způsobilost k řízení motorových vozidel.[15]
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Blíže např. ZDE.[1]
J. Švarc: Alkohol a drogy při řízení motorového vozidla a posouzení schopnosti je řídit, Psychiatrie pro praxi 2014; 15 (3), str. 132.[2]
Např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, č. j. 3 Tdo 545/2016-19, a ze dne 22. 4. 2021, č. j. 4 Tdo 206/2021-926.[3]
Např. V. Kratochvíl a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část, 2. vyd., C. H. Beck, Praha 2012, str. 651.[4]
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 7 Tdo 906/2014.[5]
Uveřejněné pod č. 4/2016 Sb. rozh. tr.[6]
Od účinnosti zmíněné novely je možný zápočet doby zadržení řidičského průkazu policistou do doby výkonu závazku neřídit motorová vozidla, srov. § 179g odst. 4 a § 307 odst. 5 tr. řádu. Rovněž je možné po uplynutí poloviny doby, po kterou se podezřelý nebo obviněný zavázal zdržet se určité činnosti, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce na návrh podezřelého anebo obviněného rozhodl o tom, že zbytek závazku neřídit motorová vozidla nebude vykonán, srov. § 179i odst. 5 a § 308a odst. 5 tr. řádu.[7]
Ust. § 179g odst. 7 a § 307 odst. 8 tr. řádu a § 102a a násl. zákona o silničním provozu. Terapeutické programy pro řidiče jsou blíže upraveny ve vyhlášce Ministerstva dopravy č. 208/2023 Sb., jejíž ustanovení týkající se zejména obsahu a provádění terapeutického programu, jakož i výše úhrady za účast na něm nabudou účinnosti od 1. 4. 2024.[8]
Ust. § 73 odst. 3 tr. zákoníku.[9]
Srov. důvodovou zprávu k novele zákona o silničním provozu, která byla provedena zákonem č. 271/2023 Sb., jež je přístupná online – https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=222083.[10]
Program pro řidiče je určený pro dospělé pachatele, kteří se dopustili trestné činnosti v dopravě, včetně činů způsobených pod vlivem drog či alkoholu. Program je zaměřen na rozpoznání spouštěčů a projevů rizikového chování, jeho cílem je naučit pachatele řešit kritické situace jinak a upevňovat jejich žádoucí postoje a chování. Viz https://www.pmscr.cz/pro-pachatele/resocializacni-projekty/.[11]
Ust. § 179g odst. 2 písm. b) a § 307 odst. 2 písm. b) poslední věta tr. řádu.[12]
Dle § 5 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 208/2023 Sb., o terapeutických programech pro řidiče, činí výše úhrady za účast na terapeutickém programu částku 11 000 Kč bez DPH.[13]
Která byla provedena zákonem č. 271/2023 Sb. a ohledně zpřísnění sankcí za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu nabude účinnosti 1. 1. 2024.[14]
Ust. § 102 odst. 5, 6 zákona o silničním provozu.[15]
Diskuze k článku ()