Na tyto otázky jsem si kladla za cíl odpovědět alespoň v rámci vlastní analýzy rozsudků krajských soudů ČR.
Tato druhá část publikace je úvodem do třetí a také stěžejní části, která bude věnována trestání trestného činu znásilnění osob mladších patnácti let (dále jen „děti“) z hlediska mírnosti nebo přísnosti trestů. Třetí část taktéž ukončí sérii článků dotýkajících se analýzy předmětných rozsudků. Pro účely poslední části bylo nutné zohlednit nejdříve sexuální odchylku pachatelů, která se do trestu mohla či nemusela promítnout.
První část článku naleznete zde.
V rámci analýzy 45 rozsudků krajských soudů ČR ve věci znásilnění dětí se mezi mnohými vyskytovala i výzkumná otázka zaměřená na tresty uložené za znásilnění. Pro přehledný výpočet bylo všech 45 pachatelů rozděleno do čtyř skupin. Deviantní pachatelé, stejně jako nedeviantní, byli rozděleni dle toho, zda jim byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, či trest podmíněný se stanovenou zkušební dobou a případným dohledem. Výjimečný trest se neobjevil ani v jednom z případů. Ochranná opatření uložená pachatelům souvisela pouze s omezením svobody a z výčtu vedlejších trestů se objevil pouze trest propadnutí věci a zákaz činnosti související s trestnou činností pachatele.
Nutno podotknout, že publikované výsledky a závěry z nich vzešlé, jsou ovlivněny a pohybují se v intencích výzkumného materiálu, který byl poskytnut na základě spolupráce krajských soudů ČR.
Tresty deviantních pachatelů
Deviantní pachatelé byli zastoupení z celkového počtu dohromady v devatenácti případech. Vzhledem k sexuální odchylce se většinou jednalo o pedofily a hebefily. Objevovali se však i parafilicis různými kombinacemi pedofilních a fetišistických či masochistických preferencí. Dohromady byl ve čtrnácti případech uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a podmíněný trest odnětí svobody byl uložen pouze v pěti případech. Dohled byl při stanovení podmíněného trestu uložen jen ve dvou případech (Obrázek č. 1) a ve všech případech byla pachateli uložena forma ochranného opatření související s omezením svobody (Obrázek č. 2)[2][1]
| Deviantní pachatelé | |
| Pachatelé (celkem) | 19 × |
| Nepodmíněný trest odnětí svobody (celkem) | 14 × |
| Průměrná délka nepodmíněného trestu odnětí svobody | 6 let a 10 měsíců |
| Medián nepodmíněného trestu odnětí svobody | 6 let a 3 měsíce |
| Podmíněný trest odnětí svobody (celkem) | 5 × |
| Průměrná délka podmíněného trestu odnětí svobody | 2 roky a 8 měsíců TOS + 4 roky a 2 měsíce zkušební doba |
| Medián podmíněného trestu odnětí svobody | 3 roky TOS + 4 roky zkušební doba |
| Dohled v případě podmíněného trestu odnětí svobody (celkem) | 2 × |
Obrázek č. 1
| Ochranná opatření / vedlejší tresty | |
| sexuologické ochranné léčení v ústavní formě (celkem) | 9 × |
| sexuologické ochranné léčení v ambulantní formě (celkem) | 6 × |
| zabezpečovací detence (celkem) | 1 × |
| psychiatrické ochranné léčení v ambulantní formě (celkem) | 1 × |
| protialkoholní ochranné léčení v ústavní formě (celkem) | 1 × |
| psychiatricko-sexuologické léčení v ústavní formě (celkem) | 1 × |
| psychiatricko-sexuologické léčení v ambulantní formě (celkem) | 1 × |
| propadnutí věci (celkem) | 9 × |
| zákaz činnosti (celkem) | 2 × |
Obrázek č. 2
Tresty nedeviantních pachatelů
Nedeviantní pachatelé byli z celkového počtu dohromady zastoupeni ve 26 případech. Dohromady byl uložen v osmnácti případech nepodmíněný trest odnětí svobody. Podmíněný trest odnětí svobody byl pachatelům uložen v osmi případech. Ve čtyřech případech byl podmíněně odsouzeným pachatelům stanoven dohled (Obrázek č. 3). Co se ochranných opatření týče, jednomu z pachatelů byla uložena protialkoholní léčba v ústavní formě a psychiatrická léčba ve formě ambulantní (Obrázek č. 2).
| Nedeviantní pachatelé | |
| Pachatelé (celkem) | 26 × |
| Nepodmíněný trest odnětí svobody (celkem) | 18 × |
| Průměrná délka nepodmíněného trestu odnětí svobody | 5 let a 8 měsíců |
| Medián nepodmíněného trestu odnětí svobody | 6 let a 6 měsíců |
| Podmíněný trest odnětí svobody (celkem) | 8 × |
| Průměrná délka podmíněného trestu odnětí svobody | 2 roky a 10 měsíců TOS + 4 roky a 10 měsíce zkušební doba |
| Medián podmíněného trestu odnětí svobody | 3 roky TOS + 5 let zkušební doba |
| Dohled v případě podmíněného trestu odnětí svobody (celkem) | 4 × |
Obrázek č. 3
Porovnání trestů deviantních a nedeviantních pachatelů
V případě deviace se objevily tři závažnější případy, ve kterých soud pachateli uložil přísnější nepodmíněné tresty. Jednalo se o případ pachatele, jemuž byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce dvaceti let, přičemž se jednalo o pachatele, který se dopustil pokusu vraždy dítěte v lesoparku. Dále se jednalo o případ dědy-hebefila, který se již v minulosti pohlavního zneužívání dopustil. Tomuto pachateli byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání devět let a osm měsíců. V posledním případě se jednalo o pachatele pedofila v roli učitele, jenž udržoval dlouholetý vztah se svou žačkou, kterou si vychovával podle jeho slov v „dokonalou partnerku“. Sám sebe nazýval „králem pedofilů“ a byl jejím ukázkovým učebnicovým příkladem. Tomuto deviantnímu pachateli soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání devíti let.
Jestliže bychom měli průměrný nepodmíněný trest odnětí svobody vypočítat bez zahrnutí těchto tří pachatelů, jelikož právě tyto případy vykazovaly určité anomálie, dostali bychom se v případě deviantních pachatelů na průměrný trest odnětí svobody v délce trvání pěti let a dvou měsíců (Obrázek č. 4). Přísnější tresty uložené ve třech nastíněných případech byly odůvodněné vzhledem k závažnosti, povaze, délce vztahu s obětí a dalším okolnostem případů.
Na základě tohoto výsledku lze tedy usoudit, že průměrné nepodmíněné tresty odnětí svobody, vzhledem k tomu, že u nedeviantních pachatelů byla průměrná délka pět let a osm měsíců, jsou relativně podobné. Z výsledků dále nelze v závěru usuzovat, že by pachatelům znásilnění soudy ukládaly spíš podmíněné tresty než ty nepodmíněné. Podmíněný trest odnětí svobody se u deviantních pachatelů z devatenácti případů uložil pouze pěti pachatelům a z 26 případů pouze osmi nedeviantním pachatelům. Délky trestů a zkušebních dob byly i v tomto případě relativně podobné (Obrázek č. 1 a Obrázek č. 3).
V závěru nelze obecně tvrdit, že by tresty v případě deviantních pachatelů byly tvrdší a naopak. Porovnám-li jednotlivé tresty odnětí svobody u parafiliků a nedeviantních pachatelů, lze říct, že deviantní pachatelé i přes svou sexuální odchylku, a v důsledku toho často i zmenšenou příčetnost, dostávali relativně podobné tresty jako nedeviantní jedinci.
Podotýkám, že menší množství výzkumného vzorku mohlo zcela určitě ovlivnit i přednesené závěry, které by při větším množství mohly být zcela jiné. Svou práci však i přesto považuji za přínosnou, jelikož geografická rozmanitost zkoumaných rozsudků byla dozajista přítomna, stejně jako pečlivá analýza dat a otevřený přístup k získaným informacím.
| Porovnání nepodmíněných trestů odnětí svobody | |
| Deviantní pachatelé |
|
| Průměrná délka nepodmíněného trestu odnětí svobody ve všech případech | 6 let a 10 měsíců |
| Medián nepodmíněného trestu odnětí svobody ve všech případech | 6 let a 3 měsíce |
| Průměrná délka nepodmíněného trestu odnětí svobody bez třech nejtvrdších trestů | 5 let a 2 měsíce |
| Medián nepodmíněného trestu odnětí svobody bez třech nejtvrdších trestů | 4 roky |
| Nedeviantní pachatelé |
|
| Průměrná délka nepodmíněného trestu odnětí svobody | 5 let a 8 měsíců |
| Medián nepodmíněného trestu odnětí svobody | 6 let a 6 měsíců |
Obrázek č. 4
Jak se deviantní pachatelé ke svému protiprávnímu jednání v rámci trestního řízení stavěli?
Vzhledem ke specifičnosti sexuálních preferencí deviantních pachatelů jsem považovala za velice zajímavé zjistit, jak se tito pachatelé ke svému jednání v rámci trestního řízení stavěli. Výzkumu bylo podrobeno devatenáct parafiliků, z čehož patnáct z nich se ke svému jednání doznalo v plném rozsahu. Mnoho z nich vyjadřovalo upřímnou lítost, a to zejména v případě biologických otců. V části jejich výpovědi bylo v několika případech zřejmé, že pachatelé si byli své sexuální odchylky vědomi a vnímali ji jako problém. Tři pachatelé dokonce v minulosti podstoupili dobrovolnou ambulantní sexuologickou léčbu, ačkoliv neúspěšně. Další pachatelé neměli v mnoha případech vůli svůj sexuálně preferenční problém řešit či nebyli natolik inteligentní, aby je tato možnost napadla, což je však pouze mou spekulací. V dalších případech jsem se také setkala s devianty, kteří si svůj čin vnitřně v inkriminované době omlouvali nízkým věkem oběti, a tedy jejich bezbranností z nevědomosti. Jednalo se o situace, kdy pachatel masturboval nad dítětem, když se dívalo na televizi, nebo si prohlížel její genitálie, zatímco oběť seděla s roztaženýma nohama na sedačce, sledovala televizi nebo si hrála. V několika případech se pachatelé dopustili orálního kontaktu s přirozením dítěte, ovšem jakmile zaznamenali nelibost oběti, svého jednání zanechali. Vnímala jsem v těchto případech, které se opakovaly minimálně šestkrát, že pachatelé nevnímali své jednání v inkriminovaném čase jako protiprávní a možná ani nemorální. Považovali ho stále za přijatelné v rámci norem, a to do doby, kdy jejich jednání nevyšlo najevo. Pro mé překvapení pouze v jednom případě došlo u deviantního pachatele ke svalování viny na dětskou oběť. Zcela upřímně jsem čekala, že těchto pachatelů bude větší počet. Domnívala jsem se, že pachatelů, u nichž byla zjištěna pedofilie, a zároveň do značné míry snížena jejich schopnost rozpoznat protiprávnost činu a ovládat své jednání, bude daleko větší počet či tuto skutečnost budou do své výpovědí reflektovat. Dle mého názoru není vyloučeno, aby deviantní pachatelé vnímali chování dítěte vůči nim jako svůdné, a právě proto překonávali zábrany a protiprávního jednání se následně dopouštěli. Jsem si však vědoma, že tato domněnka, o níž by bylo možné diskutovat, je hodna možného dobrovolného rozhovoru s pedofilními pachateli zprostředkovaného například skrze Probační a mediační službu, pro nějž nebyla v mém výzkumu příležitost a možnost. Ráda bych však dala veřejnosti tímto podnět pro možné navazující zkoumání jevu.
V poslední řadě je velice pravděpodobné, že se pachatelé ke svému jednání doznávali v tolika případech, taktéž kvůli možnému snížení trestu odnětí svobody.
Muž, kterého přitahují mladé dívky.[1]
Též sexuální deviant, nebo-li osoba se změněnou kvalitativní sexuální motivací, která se pojí s poruchou osobnosti nebo jejichž projevy jsou ale taktéž považovány za neobvyklé.[2]
Diskuze k článku ()