Aktuální trestněprávní a pracovněprávní otázky nelegálního zaměstnávání cizinců - část I.

Zaměstnávání cizinců se v posledních letech stalo pro mnoho zaměstnavatelů nutností. S narůstajícím počtem zahraničních pracovníků, spojeným s mnohdy složitou právní úpravou, nicméně roste i riziko výkonu nelegální práce.

ŠP
Katedra pracovního práva a práva sociálního zabezpečení PF UK
náhrada škody trestní řízení stát
Foto: Fotolia

Pokud se navíc cizinci stane pracovní úraz, může to mít zásadně nepříznivé dopady pro obě strany pracovněprávního vztahu. Nejen o těch nejzávažnějších – trestních – pojednává tento článek.

Trh práce v České republice si bez zaměstnaných cizinců již lze jen těžko představit. V posledních letech dochází setrvale k nárůstu počtu osob pocházejících z jiných států, které vykonávají na našem území závislou práci.[1] Můžeme tedy důvodně očekávat, že tento trend nepoleví ani do budoucna, když zejména poptávka v určitých odvětvích výroby a služeb zcela jistě nemůže být uspokojena pouze domácími zaměstnanci.

S rostoucím počtem zahraničních pracovníků se však přirozeně zvyšuje i riziko výskytu nelegální práce tak, jak ji definuje § 5 písm. e) zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). To je dáno nejen tím, že zákonná definice nelegální práce již ze své podstaty cílí částečně přímo na cizince,[2] ale také z toho důvodu, že cizinci mají obecně nižší míru povědomí o obsahu právních předpisů, svých právech a povinnostech, což může být ze strany některých zaměstnavatelů zneužíváno ve snaze zajistit si konkurenční výhodu.

Zaměstnavatelé, kteří využívají práci cizinců, totiž musí v závislosti na situaci plnit rozličné povinnosti. Mezi ně patří např. informovat příslušné orgány a evidovat určité údaje o cizincích,[3] kontrolovat možnost vstupu dané osoby na trh práce či ověřovat platnost pobytového oprávnění zaměstnance. Složitost celé problematiky zaměstnávání cizinců, ve které se prolíná zejména právní úprava zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a zákona o zaměstnanosti, pak může přispívat k výskytu nelegální práce.[4]

Stejně jako u českých státních příslušníků je i u zaměstnaných cizinců zaměstnavatel povinen zajistit, aby byly splněny veškeré požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při práci vyplývající z příslušných právních předpisů – zejména zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“), a zák. č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (dále jen „zákon o BOZP“). O tom, že je případný pracovní úraz nebo nemoc z povolání zásadně negativním jevem v životě zaměstnance, nemůže být pochyb. Pokud se však taková událost stane nelegálně zaměstnanému cizinci, konsekvence mohou být o to závažnější.

V tomto ohledu je třeba upozornit na skutečnost, že nelegální zaměstnávání cizinců nemusí mít dopady pouze v oblasti práva správního,[5] případně pracovního,[6] ale také práva trestního. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), v tomto ohledu zakotvuje dvě skutkové podstaty podstatné pro tento článek – neoprávněné zaměstnávání cizinců a usmrcení z nedbalosti.[7] Je však těmto trestným činům věnována ze strany policie a soudů pozornost? Dochází k jejich odhalování a následnému vydávání odsuzujících rozsudků? Existují nějaké bariéry efektivnějšího vymáhání práva?

Cílem tohoto příspěvku je pokusit se zodpovědět uvedené otázky a věnovat se důsledkům pracovních úrazů cizinců. Pozornost bude zaměřena zejména na situace, kdy dochází současně k výkonu nelegální práce.

Pracovní úraz cizince a proč ho (ne)hlásit

Dříve, než bude pozornost věnována důsledkům pracovních úrazů u nelegálně zaměstnaných cizinců, je nutné definovat, co vlastně pracovním úrazem je a zda zákonné vymezení tohoto pojmu neskýtá určitá úskalí.

Definice pracovního úrazu 

Zák. práce definuje pracovní úraz v § 271k odst. 1, když stanoví, že jím je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Jako pracovní úraz se podle odst. 2 zmíněného ustanovení posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

Základními pojmovými znaky pracovního úrazu jsou tedy:

(i) poškození zdraví nebo smrt zaměstnance,

(ii) přítomnost zevních vlivů, které úraz způsobí,

(iii) událost nastala při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Komentářová literatura uvádí, že poškozením zdraví je třeba rozumět nejen poškození tělesné, ale i psychické a že působení zevních vlivů nemusí spočívat jen v působení zevních sil (pádu břemene, napadení cizí osobou), ale může se jednat i o působení vlastní tělesné síly (uklouznutí, zakopnutí, přetržení svalu po vynaložení tělesné námahy).[8] Aby mohlo být určeno, zda se v daném případě jedná o pracovní úraz, je třeba zkoumat naplnění znaků uvedených v § 271k odst. 1 zák. práce. Jedná se tedy o otázku právní, a nikoli skutkovou, na kterou by mohl být dotazován ošetřující lékař.[9]

Zaměstnavatel je v případě pracovního úrazu povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu, která mu byla úrazem způsobena.[10] V určitých případech se zaměstnavatel této povinnosti může zcela nebo zčásti zprostit, pokud prokáže, že zaměstnanec si úraz přivodil svým zaviněním při porušení právních nebo jiných předpisů anebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a to pokud byl s takovými pravidly řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně kontrolovány a vyžadovány. Stejně tak se může povinnosti k náhradě škody či újmy zaměstnavatel zprostit, pokud byla způsobena v důsledku opilosti zaměstnance nebo pro zneužití jiných návykových látek.[11]

Zaměstnavatel se však nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.[12]

Co je však podstatné ve vztahu k prvnímu zákonem pojmenovanému případu nelegální práce – tedy výkonu závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah – definice pracovního úrazu výslovně počítá s tím, že se úraz může stát pouze zaměstnanci. Zaměstnancem je pak podle § 6 zák. práce fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Jsou to tedy pouze zaměstnanci, kterým poskytuje zák. práce ochranu v situacích pracovních úrazů.

První ze tří skupin nelegálně pracujících osob tedy zjevně z této ochrany těžit nemůže. I to je tedy nutné si uvědomit v situaci, kdy je osobě nabízena práce formou tzv. švarcsystému.[13]

Důsledky nelegálního zaměstnávání cizinců v oblasti správního práva a zaměstnanosti

Jak již bylo uvedeno v úvodu tohoto článku, nelegální zaměstnávání cizinců s sebou nese řadu negativních důsledků v mnoha oblastech.

Ty jsou v případě zaměstnance následující:

  1. vyřazení uchazeče o zaměstnání z evidence uchazečů o zaměstnání, pokud konal nelegální práci,[14]
  2. nevydání povolení k zaměstnání cizinci, jehož zaměstnavateli byla v období čtyř měsíců předcházejících podání žádosti o vydání povolení k zaměstnání pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce,[15]
  3. povinnost zaplatit pokutu za přestupek spočívající ve výkonu nelegální práce ve výši do 100 000 Kč,[16]
  4. správní vyhoštění cizince až na tři roky, pokud je zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání, ačkoli je podmínkou výkonu zaměstnání,[17]
  5. nevydání, neprodloužení či zrušení platnosti pobytového oprávnění.[18]

V případě zaměstnavatele pak tyto:

  1. nezařazení či vyřazení volného pracovního místa z centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké či modré karty v případě zaměstnavatele, kterému byla v období posledních čtyř měsíců pravomocně uložena pokuta za umožnění výkonu nelegální práce,[19]
  2. neposkytnutí příspěvku na zřízení pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením po dobu tří let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce cizinci bez pobytového oprávnění,[20]
  3. neposkytnutí příspěvku na úhradu provozních nákladů vynaložených v souvislosti se zaměstnáváním osoby se zdravotním postižením po dobu tří let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce cizinci bez pobytového oprávnění,[21]
  4. neposkytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce po dobu tří let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce cizinci bez pobytového oprávnění,[22]
  5. neposkytnutí hmotné podpory na vytváření nových pracovních míst nebo hmotné podpory rekvalifikace nebo školení zaměstnanců na nových pracovních místech po dobu tří let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce,[23]
  6. neposkytnutí příspěvků na veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, překlenovacího příspěvku, příspěvku na zapracování a příspěvku při přechodu na nový podnikatelský program po dobu tří let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce,[24]
  7. povinnost zaplatit pokutu za přestupek spočívající ve zprostředkování zaměstnání bez povolení a umožnění výkonu nelegální práce. Výše pokuty se liší podle toho, zda je zaměstnavatelem fyzická, nebo právnická osoba, a může dosahovat až 10 000 000 Kč,[25]
  8. pokud cizinec zaměstná či zprostředkuje zaměstnání jinému cizinci, který jej vykonává bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání, ačkoli je podmínkou výkonu zaměstnání, hrozí takové osobě správní vyhoštění až na tři roky.[26]

Zaměstnavatel však není jediným subjektem, kterému hrozí negativní důsledky v případě uložení pokuty za nelegální práci. Za úhradu pokuty totiž ručí právnická nebo fyzická osoba, které právnická nebo fyzická osoba, jež umožnila cizinci výkon nelegální práce bez platného pobytového oprávnění, poskytla v rámci obchodního vztahu plnění jako subdodavatel přímo nebo prostřednictvím jiné osoby. Stejně ručí i prostředník. Ručení ale vzniká pouze v případě, pokud o nelegální práci tyto osoby věděly, nebo při vynaložení náležité péče vědět měly a mohly.[27] O tom, zda ručení vzniklo a kdo je ručitelem, vydá Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektorát práce, který o uložení pokuty rozhodoval v prvním stupni, rozhodnutí.[28]

Je tedy zřejmé, že zaměstnavatel nebude mít u nelegálně zaměstnaných cizinců příliš motivaci plnit své povinnosti ohledně hlášení pracovního úrazu příslušným orgánům.[29] Mezi tyto instituce totiž patří např. Policie České republiky,[30] oblastní inspektorát práce[31] či zdravotní pojišťovna.[32] Zejména první dvě jmenované pak mohou buď přímo zahájit, nebo dát podnět k zahájení řízení, která mohou zaměstnavatele citelně zasáhnout.

Stejně tak v případě samotných nelegálně zaměstnaných cizinců je ochota k nahlášení a řešení situace pracovního úrazu zjevně velice nízká, neboť by to mohlo mít bezprostřední vliv na jejich pobytové oprávnění a případně možnost navrátit se na území států Evropské unie.

Článek byl publikován v Advokátním deníku.


[1] Srov. zprávy o migraci, které jsou čtvrtletně vydávány Ministerstvem vnitra ČR. Dostupné z: https://www.mvcr.cz/migrace/clanek/ctvrtletni-zpravy-o-situaci-v-oblasti-migrace.aspx.

[2] Dvě ze tří situací označených zákonem o zaměstnanosti za nelegální práci se vztahují pouze k cizincům. Viz § 5 písm. e) bod 2 a 3 zákona o zaměstnanosti.

[3] Viz § 87 a 102 zákona o zaměstnanosti.

[4] Š. Pastorek: Vybraná témata zaměstnávání cizinců ve vztahu k výkonu nelegální práce, Právní rozhledy č. 9/2021, str. 333.

[5] Např. nezařazení či vyřazení volných pracovních míst pro držitele zaměstnaneckých karet z příslušné evidence [viz § 37 a odst. 7 písm. a) zákona o zaměstnanosti], neposkytnutí investičních pobídek (viz § 111 odst. 5 zákona o zaměstnanosti) či uložení pokuty za umožnění výkonu nelegální práce (viz § 140 zákona o zaměstnanosti).

[6] V důsledku zrušení povolení k pobytu zanikne ex lege i pracovní poměr cizince (viz § 48 odst. 3 zák. práce).

[7] Srov. § 143 a 342 tr. zákoníku. V případě trestného činu usmrcení z nedbalosti bude pozornost věnována jeho kvalifikované skutkové podstatě uvedené v odst. 3 předmětného ustanovení.

[8] Z. Novotný, komentář k § 269, in: M. Bělina, L. Drápal a kol.: Zákoník práce, Komentář, 3. vydání, C. H. Beck, Praha 2019, str. 1016-1028.

[9] Tamtéž.

[10] § 269 zák. práce.

[11] § 270 zák. práce.

[12] § 271 zák. práce.

[13] Tedy výkonu závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, při zastření faktického výkonu závislé práce existencí jiné smlouvy, zpravidla smlouvy o dílo, mandátní smlouvy či smlouvy o zprostředkování. Viz Stanovisko k nové definici nelegální práce, Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/svarcsystem. Jedná se o nelegální práci podle § 5 písm. e) bod 1 zákona o zaměstnanosti.

[14] § 30 odst. 1 písm. e) zákona o zaměstnanosti.

[15] § 99 písm. d) zákona o zaměstnanosti.

[16] § 139 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 139 odst. 3 písm. c) zákona o zaměstnanosti.

[17] § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců.

[18] Např. § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců v případě držitelů zaměstnanecké karty, § 46g odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců v případě karet vnitropodnikově převedeného zaměstnance.

[19] § 37a odst. 7 písm. a) zákona o zaměstnanosti.

[20] § 75 odst. 3 zákona o zaměstnanosti.

[21] § 76 odst. 2 zákona o zaměstnanosti.

[22] § 78a odst. 4 písm. b) zákona o zaměstnanosti.

[23] § 111 odst. 5 zákona o zaměstnanosti.

[24] § 118 odst. 5 zákona o zaměstnanosti.

[25] § 139 a 140 zákona o zaměstnanosti.

[26] § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona o pobytu cizinců.

[27] § 141a odst. 1 zákona o zaměstnanosti.

[28] § 141a odst. 2 zákona o zaměstnanosti.

[29] Viz § 105 odst. 4 a 7 písm. d) zák. práce v návaznosti na nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu.

[30] V případě, kdy okolnosti nasvědčují tomu, že byl v souvislosti s pracovním úrazem spáchán trestný čin.

[31] Pokud trvá hospitalizace úrazem postiženého zaměstnance déle než pět dnů, nebo lze-li tuto délku hospitalizace předpokládat.

[32] Pokud došlo ke smrtelnému úrazu a zemřelý byl u pojišťovny pojištěn.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články