Přezkum závazných stanovisek po (další) novele stavebního zákona

Problematika rozhodnutí podmíněných závazným stanoviskem a jejich přezkumu byla dlouho upravena jen správním řádem. Nyní ji ovšem nalezneme i ve stavebním zákoně.

advokátní koncipientka, Invicta, advokátní kancelář, s.r.o.
advokát, Invicta, advokátní kancelář, s.r.o.
Stavební úřad v novele stavebního zákona
Foto: Fotolia

Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“) zavedl s účinností od 1. 1. 2006 úpravu „rozhodnutí podmíněných závazným stanoviskem“. Zároveň správní řád až do 31. 12. 2017 byl jediným právním předpisem, který obsahoval úpravu přezkumu závazných stanovisek. S novelou zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon („stavební zákon“) účinnou od 1. 1. 2018 byla do stavebního zákona zahrnuta speciální úprava přezkumu závazných stanovisek.

Vzhledem ke skutečnosti, že k vložení speciální úpravy přezkumu závazných stanovisek do stavebního zákona došlo v důsledku pozměňovacího návrhu, ke kterému není důvodová zpráva, vznikla v praxi nejasnost při aplikaci těchto ustanovení. Vyvstala též otázka, jaký vztah mají tato ustanovení k přezkumu závazných stanovisek, který upravuje správní řád.

Doposud neexistuje jednotný výklad, který by tuto problematiku řešil. A ani odborná veřejnost nezastává jednotný názor.

Skupina senátorů dokonce podala dne 22. 8. 2017[1] návrh na zrušení ustanovení odstavců 9, 10 a 11 v § 4 stavebního zákona. Tedy těch, které se týkají přezkumu závazných stanovisek. O tomto návrhu, který je veden pod sp. zn. Pl. ÚS 22/17, doposud Ústavní soud nerozhodl.

Ani rozhodovací praxe správních soudů doposud nestihla odstranit tyto nejasnosti.

Dne 13. 10. 2020 pak byla ve sbírce zákonů vyhlášena novela zákona o urychlení výstavby dopravní infrastruktury[2], s níž souvisí novelizace řady dalších předpisů, mj. i stavebního zákona a správního řádu.

Novela stavebního zákona a stavebního řádu je účinná již od 1. 1. 2021.

Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s dosavadní úpravou a její problematikou a nabídnout srovnání s novelou stavebního zákona a správního řádu.

Přezkum závazných stanovisek

Jak jsme uvedli výše, od 1. 1. 2018 byla do stavebního zákona zahrnuta speciální úprava přezkumu závazných stanovisek.

Ta byla s účinností do 31. 12. 2020 obsažena v ustanoveních § 4 odst. 9 a 10, která zněla následovně[3]:

„(9) Nezákonné závazné stanovisko dotčeného orgánu, vydané pro účely řízení podle tohoto zákona, lze zrušit nebo změnit správním orgánem nadřízeným dotčenému orgánu pouze v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno, postupem podle § 149 odst. 4 správního řádu. Na postup nadřízeného správního orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu, včetně lhůt podle § 96, s tím, že lhůta jednoho roku se počítá ode dne vydání závazného stanoviska dotčeného orgánu.

(10) Nezákonné závazné stanovisko nadřízeného správního orgánu lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko. Na postup nadřízeného správního orgánu se přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení podle § 94 a násl. správního řádu, včetně lhůt podle § 96, s tím, že lhůta jednoho roku se počítá ode dne vydání závazného stanoviska správního orgánu nadřízeného dotčenému orgánu.“

Jak poukázala např. JUDr. Franková, Ph.D[4]: „Tato ustanovení výrazně a zcela nekoncepčně mění výlučně pro závazná stanoviska vydávaná pro potřeby řízení podle stavebního zákona mechanismus přezkumu závazného stanoviska, možnosti jeho změny a zrušení a ve svém důsledku i možnosti změny rozhodnutí, jehož je závazné stanovisko součástí. Odchylka od obecné úpravy správního řádu je naprosto nedůvodná, ustanovení je velmi komplikované a je otázkou, zda vůbec sám zákonodárce plně rozumí jeho obsahu.”

Důležitým bylo pak i ustanovení § 149 odst. 5 správního řádu[5], které s účinností do 31. 12. 2020 stanovilo:

„Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88 odst. 1 neběží.”

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) ve svém stanovisku[6] k ustanovení § 4 odst. 9 a 10 stavebního zákona ve znění s účinností do 31. 12. 2020 uvedlo: „S ohledem na skutečnost, že daná ustanovení jsou součástí právního řádu a je nezbytné podle nich postupovat, je třeba hledat co nejracionálnější výklad tohoto ustanovení.”

Dále MMR uvedlo: „Určité řešení nabízí velmi důsledné posouzení vztahu ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona a ustanovení § 149 odst. 4 správního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2017 resp. § 149 odst. 5 správního řádu ve znění účinném k 1. 1. 2018, a dále vztahu ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona a ustanovení § 149 odst. 5 správního řádu (SŘ) ve znění účinném do 31. 12. 2017 resp. § 149 odst. 6 správního řádu ve znění účinném k 1. 1. 2018.“

Ačkoliv MMR poskytlo výklad citovaných ustanovení stavebního zákona a posoudilo jejich vztah k příslušným ustanovením správního řádu, není takové posouzení závazné. Jedná se jen o vyjádření právního názoru MMR, závazný výklad zákona může v konkrétní věci učinit totiž pouze soud.

A jak se tedy správní soudy s přezkumem závazných stanovisek po novele zákona účinné od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2020 vypořádaly? Z naší praxe jsou nám známa dvě rozhodnutí, která se touto problematikou zabývala:

Krajský soud v Praze se ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2020, č. j. 51 A 49/2019-81[7] se se vztahem mezi ustanovením § 4 odst. 9 a 10 stavebního zákona a § 149 odst. 5 a 6 správního řádu vypořádal následovně: „… zvláštní právní úprava přezkumu závazných stanovisek obsažená ve stavebním zákoně nebránila „standardnímu“ přezkumu napadených závazných stanovisek postupem dle § 149 odst. 5 správního řádu, tedy tomu, aby žalovaný vyžádal potvrzení nebo změnu závazných stanovisek od správních orgánů nadřízených správním orgánům příslušným k vydání závazných stanovisek. S ohledem na toto své tvrzení soud níže předestírá svůj pohled na vztah § 4 odst. 9 stavebního zákona k přezkumu závazného stanoviska v rámci odvolacího řízení a k přezkumu závazného stanoviska v rámci řízení přezkumného.

Ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona je nutné vnímat jako zvláštní právní úpravu ve vztahu k přezkumu zákonnosti závazného stanoviska v přezkumném řízení, tedy jako zvláštní právní úpravu k § 149 odst. 6 správního řádu. Úprava přezkumu závazného stanoviska v rámci odvolacího řízení (§ 149 odst. 5 správního řádu) je však jako taková speciální právní úpravou stavebního zákona nedotčena.“

Důvodů k tomuto výkladu je dle Krajského soudu v Praze hned několik. Předně je zapotřebí uvést, že v rámci odvolacího řízení se přezkoumává nejen zákonnost, ale především věcná správnost závazného stanoviska. Ustanovení  4 odst. 9 stavebního zákona oproti tomu hovoří pouze o přezkumu zákonnosti závazného stanoviska.

Dalším argumentem pro tento výklad je dle Krajského soudu v Praze skutečnost, že výstupem přezkumu závazného stanoviska v rámci odvolacího řízení je potvrzení nebo změna závazného stanoviska. Podle § 4 odst. 9 stavebního zákona lze nezákonné závazné stanovisko zrušit nebo změnit stejně tak jako v obecné úpravě přezkumného řízení (§ 149 odst. 6 správního řádu).

Dále pro výklad, ke kterému se soud přiklání, svědčí i ten fakt, že § 4 odst. 9 správního řádu upravuje přiměřené použití ustanovení správního řádu o přezkumném řízení, nikoliv o řízení odvolacím. Nemůže však v žádném případě současně platit, že nezákonné závazné stanovisko se přezkoumává postupem podle § 149 odst. 5 správního řádu a zároveň se na postup přiměřeně použijí ustanovení o přezkumném řízení. Tyto postupy totiž nejsou vzájemně slučitelné.

Dle Krajského soudu v Praze pak v rámci odvolacího řízení nemůže být přezkum závazných stanovisek limitován lhůtou jednoho roku od vydání závazného stanoviska (která vyplývá z odkazu § 4 odst. 9 stavebního zákona na použití lhůty podle § 96 správního řádu), neboť takováto restrikce by sama o sobě mnohdy vedla k nezákonnosti rozhodnutí v odvolacím řízení.

Specialita ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2020 tak spočívala v tom, že přezkumné řízení je limitováno lhůtou jednoho roku, která se počítá ode dne vydání závazného stanoviska dotčeného orgánu. Toto přezkumné řízení může být vedeno pouze v rámci odvolacího řízení proti rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno (srov. Vedral, J. K přezkumu závazných stanovisek podle novely stavebního zákona. Stavební právo. Bulletin. 3/2017). Závěrem k této analýze soud uvádí, že spornost ustanovení § 4 odst. 9 až 11 dokládá i stížnost skupiny senátorů, kteří vedle omezení přezkumu závazných stanovisek napadli i některá další ustanovení novelizace, která byla provedena zákonem č. 225/2017 Sb. Věc je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. Pl. ÚS 22/17.

Zjednodušeně řečeno, dle Krajského soudu v Praze nelze ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona a ustanovení § 149 odst. 5 správního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2020 směšovat, jelikož nelze dávat dohromady přezkum (kde se zkoumá pouze zákonnost) a odvolání (kdy se zkoumá věcná správnost).

Druhým rozhodnutím je pak rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, č. j. 10 A 73/2020–54[8], který naopak dovodil, že: „… § 4 odst. 9 větu poslední stavebního zákona nelze interpretovat jinak, než že neumožňuje přezkum závazného stanoviska v rámci odvolacího řízení postupem podle § 149 odst. 5 správního řádu po uplynutí lhůt podle § 96 správního řádu. … zjevný pokyn, aby k postupu podle § 149 odst. 5 správního řádu nedocházelo poté, kdy uplyne lhůta jednoho roku od vydání prvostupňového závazného stanoviska (srov. § 96 odst. 1 správního řádu in fine ). Shrnuto to znamená, že po uplynutí jednoho roku od vydání závazného stanoviska zákon neumožňuje jeho přezkum orgánem nadřízeným toho správního orgánu, který závazné stanovisko vydal, a tento nadřízený správní orgán nemůže zákonnost nebo správnost závazného stanoviska posuzovat a rovněž není oprávněn se k zákonnosti a správnosti závazného stanoviska jakkoliv vyjadřovat; v případě, že se odvolací správní orgán ve stavebním řízení obrátí na nadřízený správní orgán s žádostí o přezkum závazného stanoviska, přestože roční lhůta od jeho vydání uplynula, nadřízený správní orgán odvolacímu může pouze sdělit, že nemá pravomoc zákonnost a správnost závazného stanoviska posuzovat.

Nelze přijmout argumentaci žalobkyně, dle níž se § 4 odst. 9 věta poslední stavebního zákona vztahuje k přezkumnému řízení dle § 149 odst. 6 správního řádu. K tomu se totiž vztahuje § 4 odst. 10 stavebního zákona. Není tedy představitelné, že by zákonodárce pro přezkumné řízení zakotvil totéž pravidlo v odstavci 10 i v odstavci 9. Jednak by potom byla druhá věta odstavce 9 duplicitní a postrádala by samostatný normativní význam, jednak by takový výklad zcela odporoval systematice daného ustanovení, z něhož nade vši pochybnost vyplývá, že odstavec 9 se vztahuje k postupu v odvolacím řízení podle § 149 odst. 5 správního řádu, nikoliv k přezkumnému řízení podle § 149 odst. 6 správního řádu. Obecné soudy jsou podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány zákonem. Dle názoru městského soudu by bylo toto pravidlo porušeno, pokud by bylo ustanovení § 4 odst. 9 věty poslední stavebního zákona interpretováno ve zjevném rozporu s jeho jazykovým zněním i systematickým zařazením.”

Oproti Krajskému soudu v Praze tak Městský soud v Praze dovodil, že ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona se vztahuje na postup v odvolacím řízení dle § 149 odst. 5 správního řádu (vše ve znění účinném do 31. 12. 2020) a dovozuje z něj omezení přezkumu závazných stanovisek po uplynutí lhůty 1 roku od vydání.

Je tedy zřejmé, že ani po třech letech účinnosti novely stavebního zákona nebylo jasné, jak to s přezkumem závazných stanovisek je. Na místě je tedy otázka, zda novela stavebního zákona a správního řádu, která vstupuje v účinnost 1. 1. 2021, tuto situaci nějak změní?

Přezkum závazných stanovisek od 1. 1. 2021

Po novele stavebního zákona[9] došlo zcela ke změně znění ustanovení § 4 odst. 9 a 10. Nově jsou ustanovení týkající se přezkumu závazných stanovisek zcela vypuštěna.

Důsledkem toho je, že se nyní na přezkum závazných stanovisek uplatní opět pouze správní řád. Ten seznal po novele[10] následujících změn (vyznačeny tučně):

Odstavec 5 § 149 je nyní označen jako odstavec 7 a zní následovně: „Jestliže odvolání směřuje proti obsahu závazného stanoviska, vyžádá odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením správního orgánu prvního stupně a s vyjádřením účastníků. Pokud nelze závazné stanovisko potvrdit nebo změnit bezodkladně, nadřízený správní orgán potvrdí nebo změní závazné stanovisko nejpozději do 30 dnů ode dne vyžádání jeho potvrzení nebo změny. K této lhůtě se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ohledání na místě nebo jde-li o zvlášť složitý případ. Po dobu vyřizování věci nadřízeným správním orgánem správního orgánu, který je příslušný k vydání závazného stanoviska, lhůta podle § 88 odst. 1 neběží.“

Odstavec 6 je nyní označen jako odstavec 8 a zní takto: „Nezákonné závazné stanovisko lze zrušit nebo změnit v přezkumném řízení, k němuž je příslušný nadřízený správní orgán správního orgánu, který vydal závazné stanovisko. Přezkumné řízení lze zahájit do 1 roku od právní moci rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno; závazné stanovisko nelze v přezkumném řízení zrušit nebo změnit po uplynutí 15 měsíců od právní moci rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno. Jestliže správní orgán při své úřední činnosti zjistí, že jiný správní orgán učinil nezákonné závazné stanovisko, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k přezkumnému řízení a vyčká jeho rozhodnutí.“

Oproti znění správního řádu (v kombinaci se stavebním zákonem) účinným do 31. 12. 2020 dle našeho názoru došlo k vyjasnění procesu přezkumu závazných stanovisek, resp. by již nemělo být sporu o lhůtách pro jeho provedení.

To potvrzuje i důvodová zpráva[11], která uvádí: „Navrhuje se změna správního řádu v kombinaci se zrušením příslušných ustanovení stavebního zákona, která řeší faktický problém přezkumů závazných stanovisek a prodlužování celého povolovacího procesu.“

Po novele účinné od 31. 12. 2020 správní řád striktně rozlišuje přezkum závazných stanovisek v odvolacím řízení a zároveň umožňuje vést samostatné přezkumné řízení.

V odvolacím řízení orgán nadřízený správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska přezkoumává nejen zákonnost, ale také správnost závazného stanoviska. Oproti stávající úpravě již není pochyb o lhůtě, ve které lze takový přezkum učinit. Přezkumu v odvolacím řízení lze podrobit stanovisko bez ohledu na to, kdy bylo vydáno. Tedy oproti stávající úpravě lze v odvolacím řízení přezkoumat i stanovisko starší 1 roku.

Nyní navíc správní řád stanovuje i lhůtu pro přezkoumání stanoviska. Nadřízený správní orgán orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska musí stanovisko potvrdit nebo změnit bezodkladně, nejpozději do 30 dnů ode dne vyžádání jeho potvrzení nebo změny.

Závazné stanovisko je po novele správního řádu možno přezkoumat i v přezkumném řízení. V přezkumném řízení se zkoumá pouze zákonnost závazného stanoviska a toto řízení lze zahájit do 1 roku od právní moci rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno. Správní řád dále stanovuje, že závazné stanovisko nelze v přezkumném řízení zrušit nebo změnit po uplynutí 15 měsíců od právní moci rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno.

I tato změna tedy vyjasňuje současnou situaci, kterou se zatím nepodařilo vyřešit ani soudům.

Další změny ve vztahu k závazným stanoviskům po 1. 1. 2021

Kromě změn týkajících se přezkumu závazných stanovisek přinesla novela správního řádu a stavebního zákona účinná od 1. 1. 2021 také další změny ve vztahu k závazným stanoviskům.

Správní řád nově v ustanovení § 149 odst. 4 stanovuje povinnost správního orgánu příslušného k vydání závazného stanoviska vydat toto stanovisko bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy byl o vydání závazného stanoviska požádán.

K této lhůtě se pak připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ohledání na místě nebo jde-li o zvlášť složitý případ.

Toto ustanovení je dle důvodové zprávy reakcí na skutečnost, že proces vydávání závazných stanovisek tak fakticky prodlužuje celý povolovací proces o značné časové úseky.

V návaznosti na tyto lhůty stanovuje ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona po novele, že o prodloužení lhůty k vydání závazného stanoviska podle správního řádu vydá dotčený orgán usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a dotčený orgán vyrozumí o této skutečnost žadatele.

Zcela zásadní pak je tzv. „fikce souhlasu“, kdy v případech, že není závazné stanovisko dotčeného orgánu vydáno ve lhůtě pro jeho vydání, považuje se za souhlasné a bez podmínek.

Z důvodové zprávy plyne, že „uplatnění fikce souhlasného závazného stanoviska by mělo být v praxi výjimkou, neboť závazná stanoviska jsou důležitým podkladem pro řízení, které vedou stavební úřady, a jejichž prostřednictvím chrání dotčené orgány veřejné zájmy na svěřeném úseku veřejné správy. Stát, potažmo orgány veřejné správy, nesmí rezignovat na ochranu veřejných zájmů, nicméně nečinnost správních orgánů je v rozporu s principem dobré správy a fakticky k ochraně veřejných zájmů nevede. Zvolené řešení tak respektuje zásadu hospodárnosti a rychlosti při činnosti správních orgánů.“

Nicméně důvodová zpráva dále uvádí, že v zájmu ochrany veřejných zájmů musí mít nadřízený správní orgán možnost nahradit závazné stanovisko podle věty druhé ustanovení § 4 odst. 9 stavebního zákona, pokud nejsou splněny předpoklady pro vydání závazného stanoviska bez podmínek podle jiných právních předpisů.

Jinými slovy jde o situace, kdy by dotčený orgán musel vydat nesouhlasné závazné stanovisko, neboť záměr by byl v rozporu s ochranou veřejného zájmu chráněných podle jiných právních předpisů.

Zákonodárce proto v ustanovení § 4 odst. 10 stavebního zákona účinné od 1. 1. 2021 stanovil, že pokud v případě uvedeném v odstavci 9 větě druhé nebyly splněny předpoklady pro vydání souhlasného závazného stanoviska bez podmínek, vydá nadřízený správní orgán nové závazné stanovisko, kterým se závazné stanovisko podle odstavce 9 ruší. Nové závazné stanovisko lze vydat do 6 měsíců od právní moci rozhodnutí, které bylo závazným stanoviskem podmíněno.

Závěr

Novela stavebního zákona a správního řádu účinná od 1. 1. 2021 přináší řadu změn v oblasti vydávání a přezkumu závazných stanovisek.

Do určité míry dochází k odstranění nejasností, které ohledně přezkumu závazných stanovisek nyní panují. Zároveň zavedením lhůt směřuje ke zrychlení povolovacích procesů.

Na druhou stranu ne všechny tyto změny lze jednoznačně označit za kladné, neboť umožnění přezkumu závazných stanovisek kdykoliv po jejich vydání nabourává dobrou víru stavebníka ve správnost úkonů učiněných správními orgány.

Zároveň je nutno se kriticky dívat i na umožnění přezkumu zákonnosti závazného stanoviska poté, co na jeho základě bylo vydáno konečné rozhodnutí ve věci (typicky územní rozhodnutí nebo stavební povolení). Neboť ani toto nepřispívá k právní jistotě stavebníka.

Dá se tedy očekávat, že správní soudy budou řešit situace vzniklé v souvislosti s touto novelou a dost možná vznikne nová judikatura, která opět přispěje, do již nyní bohaté sbírky rozhodnutí týkající se závazných stanovisek.


[1] Návrh na zrušení ustanovení odst. 3 věta první ve slovech "podle tohoto zákona" v § 70 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 225/2017 Sb., a ustanovení odstavců 9, 10 a 11 v § 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 225/2017. Navrhovatel: Senátoři Parlamentu ČR, Valdštejnské náměstí 17/4, 118 01 Praha 1. Podáno: 22. 8. 2017. Dostupné z: https://www.usoud.cz/projednavane-plenarni-veci

[2] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. In: 673. Sbírka zákonů: Parlament České republiky. Poslanecká sněmovna., VIII. volební období. Dostupné také z: https://www.psp.cz

[3] Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění do 31. 12. 2020.

[4] FRANKOVÁ, Martina. ZMĚNY V PRÁVNÍ ÚPRAVĚ OCHRANY PŘÍRODY PŘI UMISŤOVÁNÍ STAVEB A ZMĚNÁCH VYUŽITÍ ÚZEMÍ. ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. 2017, (3), 56-78. ISSN 1213-5542.

[5] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění do 31. 12. 2020.

[6] MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR, Odbor stavebního řádu. Stanovisko odboru stavebního řádu Ministerstva pro místní rozvoj k přezkumu závazných stanovisek v režimu stavebního zákona [online]. Září 2019. Dostupné z: https://www.mmr.cz

[7]  Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020, čj. 51 A 49/2019–8

[8] Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2020, čj. 10 A 73/2020–54

[9] Zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění účinném od 1. 1. 2021. 

[10] Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2021.

[11] Důvodová zpráva k zákonu č. 403/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Dostupné také z: https://www.psp.cz

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články