Přepis vozidla bez součinnosti kupujícího či prodávajícího - první část

Úvod

V dnešní době je již zažitou situace, kdy prodávající udělí kupujícímu plnou moc k přepisu vozidla v registru silničních vozidel, neboť po podpisu smlouvy zpravidla rovnou dochází k předání vozidla, které je předmětem převodu a domnívá se, že kupující přepis vozidla zajistí.

K povinnosti podat žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla je však dle ust. § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích[1] zavázán jak dosavadní, tak nový vlastník motorového vozidla, a to ve lhůtě 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu, tj. ode dne nabytí účinnosti kupní smlouvy.

V případě, že účastníci nesplní svou povinnost vozidlo přepsat v zákonem stanovené lhůtě, hrozí jim ve správním řízení pokuta ve výši až do 50.000,- Kč, neboť se dopouští přestupku ve smyslu ust. § 83 odst. 1 písm. b) či § 83a odst. 1 písm. d) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

Rizika spojená s neprovedením zápisu změny vlastníka silničního vozidla

Pokuta za přestupek však není zdaleka jediným úskalím, které s sebou přináší neprovedení zápisu změny vlastníka silničního vozidla ze strany prodávajícího, jakožto vlastníka vozidla.

Rizika spojená s neprovedením změny vlastníka silničního vozidla mohou spočívat také v odpovědnosti provozovatele silničního vozidla, jímž je zpravidla zapsaný vlastník v registru silničních vozidel, neboť z ust. § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích vyplývá, že „Provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba“. 

Dle § 125f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“)[2], platí, že „Provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.“ Nedojde-li po převodu vlastnického práva k zápisu změny vlastníka, dosavadní vlastník se vystavuje objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla za porušení povinnosti řidiče podle § 125f zákona o silničním provozu. Jsou zde sice stanoveny výjimky, které zbavují provozovatele odpovědnosti za přestupek spáchaný třetí osobou, nicméně s ohledem na objektivní odpovědnost provozovatele, bez zkoumání zavinění, je zde hrozba pokuty více než reálná. 

Například za situace, kdy nový vlastník vozidla překročí nejvyšší povolenou rychlost na úseku měřeném prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, pak potenciálně hrozí uložení sankce právě provozovateli (vlastníkovi) vozidla, který je zapsaný v registru vozidel - nikoli novému vlastníkovi vozidla. To platí i v případě, že nový vlastník vozidla jej řídil v rozhodné době a původní vlastník s ním nemohl disponovat.

Ochrana proti nesoučinnosti kupujícího

Přijetím novely č. 63/2017 Sb.[3], kterou se mění zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, byl do znění zákona vložen § 8a, který umožňuje podat žádost o zápis změny vlastníka do registru silničních vozidel i pouze jedné ze smluvních stran, tj. straně prodávající.

K žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla je třeba dle ust. § 8a odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích předložit:

• technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla,
• protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 1 rok před podáním žádosti[4],
• zelenou kartu vydanou podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu,
• doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu,
• písemnou plnou moc s úředně ověřeným podpisem v případě zastoupení u zápisu, popřípadě plnou moc podepsanou podle zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

Bez předložení výše uvedených dokumentů nemůže dojít uvedeným způsobem ke změně vlastníka v registru vozidel. Výjimkou je však dle judikaturních závěrů Nejvyššího soudu předložení plné moci, kdy právě ust. § 8a umožňuje provedení zápisu změny vlastníka silničního vozidla i bez součinnosti druhé strany, která se odmítá dostavit na obecní úřad za účelem podání společné žádosti či vystavit k jejímu podání plnou moc.[5]

Kamenem úrazu v případě, kdy kupující nevyvine součinnost a zároveň má již vozidlo ve své dispozici však paradoxně není neudělení plné moci, ale povinnost prodávajícího předložit k žádosti o zápis změny vlastníka protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, nikoliv starší 1 roku, který je zpravidla předán kupujícímu se samotným vozidlem a jeho faktické zajištění prodávajícím tak již není možné.

Zde již judikatura bohužel hovoří zcela v neprospěch prodávajícího, a překážku nedoložení protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla nelze překonat. Viz závěr Nejvyššího soudu „Vlastníky silničních vozidel však nezbavuje povinnosti předložit i v takovém případě protokol o evidenční kontrole vozidla a zelenou kartu.“[6]

Tedy zápisu změny vlastníka silničního vozidla v tomto ohledu nelze z pozice dosavadního vlastníka (prodávajícího) dosáhnout bez součinnosti strany kupující ve správním řízení. Po nedoložení protokolu o evidenční kontrole (popř. jiného dokladu zákonem vyžadovaného) dojde k zastavení řízení o zápisu změny vlastníka do registru silničních vozidel.

V daném případě je zde jedinou možností vedení soudního sporu o určení práva dle ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Návrhem se prodávající bude domáhat určení, že již není vlastníkem vozidla, které je předmětem převodu. Soudní praxe v tomto ohledu přihlíží k nutnosti narovnání právního stavu s faktickým, v čemž spatřuje naléhavý právní zájem navrhovatele, v případě, kdy došlo k přechodu vlastnického práva na třetí osobu.

Avšak ani po nabytí právní moci rozhodnutí o určení vlastnického práva k vozidlu nemá prodávající ještě zcela vyhráno. Je třeba se znovu obrátit na příslušný obecní úřad s rozšířenou působností s novou žádostí, která nebude směřovat ke změně vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel, nýbrž pouze k výmazu osobních údajů prodávajícího z registru vozidel v souladu se zák. č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů. Dle ust. § 20 ve spojení s ust. § 29 zákona o zpracování osobních údajů má spravující orgán povinnost na žádost subjektu údajů provést výmaz osobních údajů vztahujících se k jeho osobě, pokud spravující orgán porušil zásady zpracování osobních údajů. V případě změny vlastníka motorového vozidla by se tak jednalo o nesoulad zapsaného stavu se stavem faktickým, a proto by nebyly osobní údaje zapsané v registru vozidel přesné ve vztahu k povaze a účelu zpracování.

K tomuto konstatovat Nejvyšší správní soud, že „v této situaci nezbývalo než opět přistoupit k subsidiární aplikaci zákona o ochraně osobních údajů a údaj o vlastnictví vozidla v registru zlikvidovat, tedy odstranit. Je samozřejmě pravda, že stav, kdy v registru vlastník vozidla není evidován vůbec, není žádoucí. Stejně tak nicméně není žádoucí, aby byla v registru evidována jako vlastník vozidla osoba, která vlastníkem prokazatelně není. V takovém případě se totiž údaj v registru dostává do rozporu nejen se skutečným stavem, což jej činí v podstatě zbytečným, ale také se zákonem o ochraně osobních údajů, a tedy s právy třetích osob. Z toho důvodu je nutné upřednostnit stav, kdy v registru není vlastník evidován vůbec.“[7]

Jinými slovy bylo konstatováno, že pro případ, kdy není možné zapsat nového vlastníka vozidla (z důvodu nemožnosti doložení zákonem požadovaných dokladů), není možné zkontaktovat nového vlastníka a zároveň je prokazatelně doložena skutečnost, že dosavadní vlastník již není vlastníkem vozidla, je třeba vymazat osobní údaje dosavadního vlastníka silničního vozidla z registru vozidel.

Dílčí závěr

V případě, kdy strana kupující nevyvine potřebnou součinnost k přepisu vozidla, jen stěží se prodávající bude domáhat výmazu jeho osoby jako zapsaného vlastníka z registru vozidel. Tato patová situace zároveň zakládá jeho odpovědnost nejen za spáchání přestupku dle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ale také objektivní odpovědnost provozovatele silničního vozidla za přestupky dle zákona o silničním provozu, aniž by sám s vozidlem disponoval a přestupků se tak nemohl fakticky dopustit.

Pokračování příště – v druhé části článku, která bude věnována ochraně proti nesoučinnosti prodávajícího.

---

[1] zák. č. 56/2001, o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích ve znění novely č. 432/2022 Sb.