Preventivní restrukturalizace: Lze do ní zahrnout daňové nedoplatky? Může je finanční úřad vymáhat?

Relativně nový institut preventivní restrukturalizace je již hojně diskutován ve veřejném prostoru (web Právní prostor nevyjímaje), nicméně zůstávají nezodpovězené otázky: Lze nedoplatky na daních zahrnout do preventivní restrukturalizace, resp. může se finanční úřad stát dotčeným věřitelem? Je v tomto ohledu vzájemně kompatibilní zákon o preventivní restrukturalizaci a daňový řád? A může finanční úřad daňové nedoplatky vymáhat, byla-li u dlužníka zahájena preventivní restrukturalizace?

nezávislý autor
Foto: Fotolia

Obecně k preventivní restrukturalizaci

Dne 23. 9. 2023 nabyl účinnosti zákon č. 284/2023 Sb., o preventivní restrukturalizaci (dále jen „ZOPR“), který zapracovává předpis Evropské unie, navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje pravidla přístupu podnikatelů k preventivní restrukturalizaci.[2][1]

Cílem preventivní restrukturalizace je umožnit podnikatelům ve finančních obtížích pokračovat v podnikání, umožnit jim „ekonomický restart“. Preventivní restrukturalizace směřuje k předejití úpadku a měla by umožnit podnikatelům ve finančních potížích pokračovat v provozování jejich obchodního závodu, a to po přijetí různé kombinace restrukturalizačních opatření předvídaných sanačním projektem a následně zakotvených do restrukturalizačního plánu, se kterým budou vyslovovat souhlas podnikatelem oslovení věřitelé v postavení dotčených stran.

Preventivní restrukturalizaci mohou využít pouze obchodní korporace, nevztahuje se na fyzické osoby (§ 3 odst. 1 ZOPR). Preventivní restrukturalizaci není oprávněna zahájit nebo v ní pokračovat obchodní korporace sledující nepoctivý záměr, v úpadku ve formě platební neschopnosti nebo v likvidaci (§ 4 odst. 2 a § 5 ZOPR).

Základní pojmy

  • Sanační projekt – prvotní dokument 
  • Restrukturalizační plán – podrobnější dokument s právními dopady
  • Dotčená a nedotčená strana – věřitel zahrnutý, resp. nezahrnutý do preventivní restrukturalizace
  • Vyloučené pohledávky: pracovněprávní, sporné (označené za sporné po předběžném přezkumu), peněžitý trest – TČ a přestupky a pohledávky, které jsou předmětem sporu u soudu
  • Nepřípustnost preventivní restrukturalizace: nepoctivý záměr podnikatele, podnikatel v likvidaci nebo úpadku
  • Restrukturalizační soud – vede restrukturalizační řízení
  • Restrukturalizační správce - podřízen soudu, který na něj dohlíží; jmenován soudem v případech předvídaných ZOPR; povinně pojištěn
  • Restrukturalizační rejstřík (není v provozu) – zatím úřední desky soudů

Preventivní restrukturalizace a daňové právo

Ze ZOPR vyplývá, že těžiště preventivní restrukturalizace spočívá v soukromoprávní sféře – v nalezení shody mezi dlužníkem a jeho věřiteli o sanaci závazků, kdežto správa daní má čistě veřejnoprávní povahu. Byť nejsou daňové pohledávky ve smyslu de lege lata vyjmuty z preventivní restrukturalizace, zahrnutí daňových pohledávek do preventivní restrukturalizace podle ZOPR považujeme za nepřiléhavé, resp. v rozporu s právní úpravou správy daní podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „DŘ“). Právní úprava daňového řízení nedává správci daně oprávnění smluvně disponovat s daňovou pohledávkou. Nutno poznamenat, že daňový subjekt může (za splnění zákonných podmínek) využít pro zmírnění dopadů platebních povinností nástroje typické pro daňové řízení – posečkání či prominutí podle DŘ.

Zákonodárci některých členských států EU předmětná specifika veřejnoprávních (daňových) pohledávek zohlednili ve svých vnitrostátních právních předpisech transponujících Směrnici EU
 č. 2019/1023:

  • Slovensko: „Dotčenými stranami preventivní restrukturalizace nemohou být daňové a celní orgány.“
  • Maďarsko: „Do preventivní restrukturalizace nelze zahrnout pohledávky na dani z přidané hodnoty a dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti.“
  • Španělsko: „Pokud má plán restrukturalizace zahrnovat veřejnoprávní pohledávky, musí dlužník předložit potvrzení státních orgánů, že nemá nedoplatky na daních a na sociálním zabezpečení.“

Vymáhání daňových nedoplatků v průběhu preventivní restrukturalizace

Samotná preventivní restrukturalizace zahájená u dlužníka nemá vliv na vymáhání daňových pohledávek. Nemožnost nařízení a provedení daňové exekuce je spojena s účinností moratoria, což je soudní ochrana podnikatele vůči věřitelům – v tomto případě by se jednalo o ochranu daňového dlužníka vůči správci daně.

V případě všeobecného moratoria (§ 73 až § 84 ZOPR) nelze vymáhat daňové pohledávky, pokud je správce daně uveden mezi osobami, vůči kterým se vztahují účinky všeobecného moratoria. Vymezení osob může být provedeno i generálně a všeobecné moratorium může být účinné „… vůči všem věřitelům podnikatele i jiným osobám s právem vůči podnikateli“ (KS v Ostravě 12 C 1/2023). Správce daně také nemůže vymáhat daňové pohledávky, pokud je výslovně označen v rozhodnutí o individuálním moratoriu (§ 85 až § 87 ZOPR).

Správce daně rovněž nemůže přistoupit ke zřízení a výkonu zástavního práva k majetku daňového subjektu, pokud v důsledku všeobecného či individuálního moratoria nelze vymáhat daňové pohledávky.

Závěr

DŘ neobsahuje žádné výslovné zmocnění pro správce daně k uplatnění nedoplatku v rámci preventivní restrukturalizace, natož zmocnění mimo právní instituty upravené DŘ souhlasit např. s nižším uspokojením daňové pohledávky. Správa daní má čistě veřejnoprávní povahu, což se vyznačuje i tím, že správce daně může postupovat pouze na základě a v mezích zákonů. ZOPR upravující preventivní restrukturalizaci – což je institut vystavěný na soukromoprávních komponentech (vyjma podpůrné role restrukturalizačního soudu) – poskytuje dotčeným věřitelům volnost tak typickou pro soukromé právo – např. souhlasit nebo nesouhlasit s restrukturalizačním plánem.

Ve smyslu de lege ferenda – za použití komparace s citovanou zahraniční úpravou – tedy navrhujeme zcela vyloučit daňové pohledávky z preventivní restrukturalizace. Máme za to, že daňové pohledávky do preventivní restrukturalizace nepatří, stejně tak jako správce daně např. nemůže postoupit daňovou pohledávku „inkasní agentuře“.


Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci).[1]

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení, v platném znění (dále jen „Nařízení EU č. 2015/848“)[2]


Oba autoři článku jsou státní zaměstnanci Finanční správy ČR. Shora uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autorů, který se nemusí shodovat s právním názorem Finanční správy ČR,
a tedy nemůže založit (nebo změnit) případnou správní praxi v dané oblasti.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články