Umělá inteligence a autorské právo: Proč jsme to neřešili dříve?
Lze říci, že se umělá inteligence nachází v právním vakuu? To je velmi zajímává, ale rovněž i důležitá otázka. Na jednu stranu by se dalo říci, že ne, protože do určitého momentu se velká část právních otázek související s umělou inteligencí dala vyřešit za pomoci již existujících právních předpisů. Na druhou stranu se nyní – v souvislosti se živelným rozvojem umělé inteligence – objevují mezery v právu, tj. otázky které dosud nejsou jednoznačně právně ošetřeny.
Uveďme si vědomě bizarní příklad: Když pračka namaluje obraz, kdo je jeho autorem? Její výrobce-prodejce nebo její vlastník-nabyvatel? Tuto otázku nikdy nebylo potřeba řešit, protože pračka zkrátka není takové činnosti schopna. Je to očividné a nezpochybnitelné až do chvíle, kdy si uvědomíme, že kdysi se rovněž nepředpokládalo, že bude potřeba řešit otázku autorství u obrazu namalovaného umělou inteligencí tak, jako to nyní nepředpokládáme u pračky. Právo má téměř vždy zpoždění za realitou, ale nenechme si ujet vlak.
Zákonná úprava autorského práva – klíčová ustanovení k předmětné problematice
Autorské právo je upraveno převážně zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „autorský zákon“). Kodifikace umělé inteligence v českém právním řádu absentuje.
„Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam (dále jen "dílo"). Dílem je zejména dílo slovesné vyjádřené řečí nebo písmem, dílo hudební, dílo dramatické a dílo hudebně dramatické, dílo choreografické a dílo pantomimické, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné, jako je dílo malířské, grafické a sochařské, dílo architektonické včetně díla urbanistického, dílo užitého umění a dílo kartografické.“ (Ustanovení § 2 odst. 1 autorského zákona)
„Dílem podle tohoto zákona není zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.“ (Ustanovení § 2 odst. 6 autorského zákona)
„Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila.“ (Ustanovení § 5 odst. 1 autorského zákona)
„Autor, do jehož práva bylo neoprávněně zasaženo nebo jehož právu hrozí neoprávněný zásah, může se domáhat zejména
a) určení svého autorství,
b) zákazu ohrožení svého práva, včetně hrozícího opakování, nebo neoprávněného zásahu do svého práva, zejména zákazu neoprávněné výroby, neoprávněného obchodního odbytu, neoprávněného dovozu nebo vývozu originálu nebo rozmnoženiny či napodobeniny díla, neoprávněného sdělování díla veřejnosti, jakož i neoprávněné propagace, včetně inzerce a jiné reklamy,
d) odstranění následků zásahu do práva, zejména
1. stažením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2 z obchodování nebo jiného užití,
2. stažením z obchodování a zničením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2,
3. zničením neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2,
4. zničením nebo odstraněním materiálů a nástrojů použitých výlučně nebo převážně k výrobě neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla nebo zařízení, výrobku nebo součástky podle § 43 odst. 2.“ [Ustanovení § 40 odst. 1 písm. a), b) a d) autorského zákona]
Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 10 C 13/2023-16: Autorem grafiky vytvořené umělou inteligencí není nikdo?
Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 10 C 13/2023-16 ze dne 11. 10. 2023, jak již bylo řečeno, poskytuje odpověď na otázku, zda a kdo je autorem grafiky vytvořené umělou inteligencí na základě zadání fyzické osoby – uživatele softwaru.
Žalobce se domáhal určení autorství ke grafice, kterou vytvořila umělá inteligence na základě žalobcova slovního zadání s tím, že žalovaný (shodou okolností advokátní kancelář) měl zasáhnout do žalobcova autorského práva, když bez jeho souhlasu zveřejnil na svých stránkách žalobcem vytvořenou grafiku. Žalobce předmětnou grafiku zaslal žalovanému e-mailem. Žalovaný nároky žalobce neuznává a má za to, že obrázek vytvořený umělou inteligencí nepředstavuje autorské dílo podle autorského zákona. Soud konstatoval, že grafika vytvořená pomocí umělé inteligencí nepředstavuje autorské dílo podle autorského zákona, neboť nesplňuje pojmové znaky autorského díla – nejedná o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti fyzické osoby. Z důvodu, že předmětná grafika není autorským dílem, logicky pak nemůže být ani autorským dílem žalobce. Co se týče slovního zadání žalobce – na jehož základě umělá inteligence grafiku vytvořila – tak soud konstatoval, že lze hovořit toliko o námětu díla nebo myšlence ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 autorského zákona. (Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 10 C 13/2023-16 ze dne 11. 10. 2023)
Umělá inteligence a autorské právo: Východiska
Problematice umělé inteligence ve vztahu k právu jsme se věnovali již dříve – viz články Umělá, resp. organoidní inteligence v soudnictví a Rozvoj automatizace a umělé inteligence: Proč je potřeba danit práci autonomních strojů? Nynější článek se však umělé inteligenci věnoval zase z trochu jiné perspektivy, a to z pohledu autorského práva.
Meritum problému velmi výstižně vyjádřila autorka Vendula Marxová, která jej ve svém článku Autorské právo k dílu vytvořenému za použití umělé inteligence ze dne 4. 5. 2023 popsala následovně, cituji: „Zajímavý právní problém vyvstává v případě, kdy umělá inteligence disponuje schopností strojového učení a dosahuje takové míry autonomie, že je pro uživatele její výtvor zcela nepředvídatelný. Většina systémů umělé inteligence dnes funguje na tzv. black box principu, což znamená, že způsob, jakým umělá inteligence na základě poskytnutých dat dospěla ke konkrétnímu rozhodnutí, je tajemstvím dokonce i pro jejího tvůrce. Tvůrčí činnost tedy provádí přímo umělá inteligence a člověk do jejího kreativního procesu zasahuje minimálně, například prostřednictvím textových pokynů, které ale jistě nejsou dostatečné pro konstituování jeho autorství.“
Se shora uvedenou myšlenkou – následně rovněž potvrzenou soudem – se plně ztotožňujeme. Stěžejní je tedy skutečnost, že tvůrčí činnost vynakládá umělá inteligence, nikoliv uživatel softwaru coby návodce. De lege lata se vůbec o autorské dílo nejedná, což sice na jednu stranu znamená, že „odpadá“ problém s určováním autorství, nicméně zároveň se objevuje problém jiný, kdy zkrátka vzniká grafika jejímž autorem není nikdo. Má se za to, že uvedené lze beze zbytku použít i na jiné typy děl zhotovených umělou inteligencí – hudba, videa apod.
Domníváme, že současný stav (mezera v právu) není žádoucí, přičemž se nabízí v zásadě tři legislativní východiska:
- přiznat umělé inteligenci plnou právní subjektivitu,
- přiznat umělé inteligenci právní subjektivitu omezenou pouze na autorství k audiovizuálním dílům,
- vytvořit právní fikci, že autorem díla je ta či ona fyzická osoba (výrobce softwaru, držitel licence, uživatel softwaru).
Na základě současné úrovně poznání a všeobecně přijímaného pohledu na právní subjektivitu, se možnosti 1) a 2) jeví jako zcela neakceptovatelné – na nic takového není nikdo připraven, neboť to překračuje hranice současně myslitelného. Pokud někdy v budoucnu bude k těmto legislativním krokům přistoupeno, bude to ve světě, jehož fungování si nyní neumíme představit. Anebo vlastně umíme, pokud shlédneme nějaké sci-fi filmy o umělé inteligenci. Bohužel značná část těchto filmů nevyznívá dobře pro lidstvo.
De lege ferenda navrhujeme vytvořit právní fikci, tj. určit fyzickou osobu, která je autorem díla vytvořeného umělou inteligencí. Za nás by to měl být uživatel softwaru, tj. fyzická osoba, která zadala slovní pokyny k vytvoření grafiky, videa, hudby apod. Samozřejmě přichází do úvahy – nechť je to odborně prodiskutováno – také výrobce softwaru umělé inteligence nebo držitel licence.
Oba autoři článku jsou státní zaměstnanci Finanční správy ČR. Shora uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autorů, který se nemusí shodovat s právním názorem Finanční správy ČR, a tedy nemůže založit (nebo změnit) případnou správní praxi v dané oblasti.
Diskuze k článku ()