A o co se tedy jedná?
Začněme modelovým příkladem. Jedná se o klasického zaměstnavatele, má asi 20 provozoven, na některých odborové organizace působí, na některých ne. Zaměstnavatel se s odbory pravidelně schází, kolektivní smlouva je uzavřena, někdy dojde k tzv. třesku zbraní, ale jinak vcelku tradiční obrázek dobrého sociálního partnerství. Jednoho dne však dostal zaměstnavatel dopis, ve kterém se mu představují tzv. moderní odbory a samozřejmě s dovětkem, že u něho nyní rovněž působí. Jako moderní odbory jsou anonymní, tedy se zaměstnavatelem se napřímo scházet nechtějí – mají na to telekonference a pokud jde o projednávání a informování, to má zaměstnavatel činit prostřednictvím webového rozhraní, které za tím účelem vytvořili.
Zaměstnavatel mi dopis vyděšeně poslal, co si má počít s takovýmto moderním sociálním partnerem – no, nezbývalo než moderním odborům odpovědět, že zaměstnavatel je klasický zaměstnavatel, který se s odbory schází napřímo, aby s nimi napřímo projednával a informoval je. Své sociální partnery chce vidět, chce s nimi diskutovat, vyjednávat … takže samozřejmě zve na osobní jednání i moderní odbory.
Na to přišla drsnější odpověď ze strany advokáta moderních odborů, ve které zaměstnavateli sděloval, že pokud je budeme nutit k osobním schůzkám na pracoviště zaměstnavatele a nebudeme respektovat moderní způsoby komunikace, vyúčtují zaměstnavateli cestovné a čas strávený na cestě (moderní odbory i zaměstnavatel sídlí v Praze). Navíc, pokud nebude zaměstnavatel chtít vkládat své dokumenty na ono webové rozhraní a nemoderním způsobem je moderním odborům předkládat v tištěné verzi, budou moderní odbory nuceny zaměstnavateli za každou stránku, kterou budou muset na webové rozhraní naskenovat sami, účtovat 19 Kč.
Po několika týdnech výměny dopisů (scházet se/nescházet se, webové rozhraní/klasické předávání podkladů atd.) přišla od moderních odborů první faktura na 19 000 Kč jejímž obsahem bylo vyfakturování hodinové sazby předsedy odborové organizace (800 Kč/hodina), právníka odborové organizace (900 Kč/hodina), analytika (400 Kč/hodina), specialisty BOZP, digitalizace dokumentů, vedlejší náklady jako doprava a ubytování, právní podpora pro zaměstnance, kancelář a webové rozhraní. Fakturu zaměstnavatel vrátil s tím, že si nic neobjednal a pokud jde o kancelář, mají ji moderní odbory připravenu v sídle zaměstnavatele, jako ostatní odborové organizace. Odborům se tento postup nelíbil a obdobnou fakturu za měsíční služby odborového charakteru posílají měsíčně. V konečném důsledku také moderní odbory informovaly zaměstnavatele, že každého ze zaměstnanců mohou kooptovat jako funkcionáře, tedy bude nutné žádat o souhlas odborů při každém ukončení pracovního poměru.
Pokud chce zaměstnavatel postupovat v souladu s právem a zároveň nepodlehnout manipulaci ze strany moderních odborů měl by se zamyslet nad několika otázkami:
Působí u nás skutečně odbory?
Odbory působí u zaměstnavatele, pokud mají aspoň 3 zaměstnance v pracovním poměru a své působení zaměstnavateli oznámení. Pokud má zaměstnavatel stovky/tisíce zaměstnanců, tak je pravděpodobné, že moderní odbory své 3 členy u zaměstnavatele nalezly. Zejména tehdy, kdy moderní odbory na svých stránkách nabízí za vstup do odborů odměnu 1.500 Kč a roční poplatek za členství je pouhých 120 Kč.
Má zaměstnavatel povinnost se podle pokynů moderních odborů zaregistrovat na neznámé webové rozhraní a vkládat tam své, často i důvěrné informace? Existuje zde obava, kdo webové rozhraní spravuje, zda jsou data dost chráněná, co s nimi budou moderní odbory dělat?
Podle § 288 odst. 2 zákoníku práce má zaměstnavatel pouze povinnost v dostatečném předstihu odborovou organizaci informovat, avšak způsobem obvyklým. Obvyklý způsob je určitě setkání, osobní předání, poslání poštou/datovou schránkou. Rozhodně zákoník práce nestanoví žádnou povinnost pro zaměstnavatele kdekoliv se registrovat, pokud se na tom s odbory nedohodli. Faktury na to, že si moderní odbory musí scanovat samy dokumenty, které dostaly od zaměstnavatele, je nerelevantní. Lze ji vrátit. Pokud se moderní odbory k takovéto aktivitě rozhodly, nemohou tak dělat na úkor/náklady zaměstnavatele.
A co když nechtějí moderní odbory k zaměstnavateli vůbec chodit na jednání/schůzky. Prý mají své kanceláře a jejich pronájem nám budou fakturovat. Zaměstnanci se prý bojí do vyhrazených místností pro odbory vstupovat, chtějí být anonymní, bojí se diskriminace za své členství v odborové organizaci.
Toto bylo dlouze diskutováno, moderní odbory totiž dokonce odmítly se i na nabízenou místnost přijít podívat. Zamýšleli jsme se tedy nad tím, co musíme vlastně moderním odborům poskytnout. Ustanovení § 277 ZP je poměrně jednoznačné a stanoví, že jim musíme poskytnout podmínky pro řádný výkon činnosti. Co to ale je? Kancelář, nábytek, zasedací místnost, internet, elektřina…. Ale nic takového moderní odbory nechtějí, odmítají to, ačkoli jim to nabízíme. Jediné, co chtějí, je, abychom jim platili za jejich kanceláře, které jsou na druhém konci Prahy, daleko od našich zaměstnanců a daleko od zaměstnavatele. Klient § 277 ZP chápe tak, že by si strany měly sjednat, co v jejich konkrétním případě ty přiměřené podmínky vlastně znamenají. Jednostranný diktát moderních odborů, že se musí výhradně jednat o pronájem jejich kanceláří mimo zaměstnavatele, podle mne není v souladu s § 277 ZP.
Je pravda, že judikatura zatím není moc rozvinutá, pravděpodobně proto, že jen málo zaměstnavatelů je dost statečných na to, aby se soudilo se svou odborovou organizací. Máme zde judikát Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 974/2012, podle nějž přiměřený rozsah závisí v každém jednotlivém případě na úvaze soudu, přičemž významným faktorem jsou provozní možnosti zaměstnavatele. Podle judikátu se hodnotí také běžná úroveň vybavení kancelářských prostor zaměstnavatele, prostorové uspořádání pracoviště, ale také potřeby konkrétní odborové organizace. Zaměstnavatel je toho názoru, že odborová organizace přece vznikla proto, aby pomáhala lidem a vhodné prostory pro jejich odborovou činnost by tedy měly být u zaměstnavatele.
Má to řešení?
Když vám oznámení od moderních odborů přijde, doporučuji prozkoumat spolkový rejstřík a podívat se, kde všude moderní odbory působí – není to zrovna málo zaměstnavatelů. Je určitě dobré pročíst si jejich stanovy. A pak nelze zapomenout na to, že odbory jsou sociálním partnerem a jako partner mají řadu povinností, které se rozhodně nedají dělat přes webové rozhraní. Je určitě vhodné je po Vašem sociálním partnerovi požadovat. A pokud má zaměstnavatel i jiné, např. tradiční odbory, budou se muset společně domluvit, a to zejména s ohledem na kolektivní vyjednávání a § 24 ZP. Takováto dohoda může být pro všechny strany bolestná, zejména pokud moderní odbory nechtějí osobní kontakt/jednání.
Pokud chtějí moderní odbory u Vás působit, tak jako skutečný sociální partner a nikoliv jako instituce, která se odmítá potkávat a jednou měsíčně Vám za svoji činnost pošle fakturu – to pak není o odborech a sociálním partnerství, ale o byznyse!
Diskuze k článku ()