Důraz bude kladen zejména na současnou judikaturu, podle níž cizí rozhodčí nálezy, jež podléhají režimu Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, nelze bez dalšího vykonat v exekučním řízení prostřednictvím soudních exekutorů, neboť absentuje řízení o uznání. V článku bude pojednáno o možnosti vést zvláštní řízení o uznání cizích rozhodčích nálezů ve světle novelizované právní úpravy. Pozornost bude věnována i úpravě požadavku na prohlášení vykonatelnosti cizích rozhodčích nálezů, na které dopadá Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. Dále bude zohledněna současná právní úprava týkající se výkonu tuzemských rozhodčích nálezů a cizích soudních rozhodnutí, která jsou považována za automaticky vykonatelná na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie. V závěru bude vyhodnoceno, zda je současná právní úprava a rozhodovací praxe týkající se výkonu cizích rozhodčích nálezů v souladu s čl. III Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, jenž zapovídá zvýhodnění domácích rozhodčích nálezů oproti rozhodčím nálezům cizím.
Úvod
V přeshraničních transakcích přirozeně vznikají spory mezi stranami.
[1] Mezinárodní rozhodčí řízení se stalo oblíbeným způsobem řešení těchto sporů.
[2] Jde o alternativu k řízení soudnímu, kdy strany pověří rozhodováním sporu neutrální třetí stranu, která následně vydá závazné a vykonatelné rozhodnutí.
[3]
Klíčovým okamžikem pro současnou podobu mezinárodního rozhodčího řízení bylo přijetí Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů v roce 1958
[4] (dále jen "
Newyorská úmluva").
[5] Newyorská úmluva představuje efektivní instrument upravující rozhodčí řízení, neboť subjektům vztahů s mezinárodním prvkem umožňuje, aby si zvolily, zda jejich spor bude řešen před rozhodci namísto národních soudů, a zároveň upravuje podmínky uznání a výkonu takto vydaných rozhodnutí v ostatních smluvních státech.
[6] Vzhledem k tomu, že k Newyorské úmluvě k dnešnímu dni přistoupilo celkem 168 smluvních států,
[7] je vykonatelnost rozhodčích nálezů téměř po celém světě považována za zásadní přednost rozhodčího řízení před řízením soudním.
[8] Newyorská úmluva však neobsahuje konkrétní procesní pravidla pro postup při uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů - tento je svěřen národním právním řádům.
[9]
V české právní úpravě je proces uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů upraven zejména zákonem č.
91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen "z. m. p. s.").
[10] Uznání cizích rozhodčích nálezů nepředstavuje velké obtíže - základním předpokladem pro uznání cizích rozhodčích nálezů je zajištění vzájemnosti.
[11] Jde-li o rozhodčí nálezy vydané na území smluvního státu Newyorské úmluvy, vychází se z fikce, že vzájemnost je zaručena.
[12] Podle
§ 122 odst. 1 z. m. p. s. se rozhodčí nález uzná tím, že k němu český orgán přihlédne, jako by šlo o tuzemský rozhodčí nález, tj. vezme jej pro účely řízení v úvahu a vyvodí z něj právní důsledky.
[13] Až do 31. prosince 2021 platilo, že uznání cizích rozhodčích nálezů se nevyslovuje vydáním zvláštního rozhodnutí.
[14]
K 1. lednu 2022 však došlo k novelizaci
§ 122 z. m. p. s. zákonem č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vložením nového odstavce 2, podle nějž: "Cizí rozhodčí nález lze na návrh uznat zvláštním rozhodnutím. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Soud o uznání rozhoduje rozsudkem; jednání nemusí nařizovat."
[15] Od Nového roku je tedy možné vést zvláštní řízení o uznání cizích rozhodčích nálezů.
Výkon cizích rozhodčích nálezů se podle
§ 122 odst. 3 z. m. p. s.
[16] nařizuje rozhodnutím českého soudu, které je třeba odůvodnit.
[17] Soudy postupují při výkonu cizích rozhodčích nálezů podle příslušných ustanovení
§ 251 a násl. občanského soudního řádu, která upravují tzv. soudní výkon rozhodnutí.
[18]
Co se týče možnosti vykonat cizí rozhodčí nálezy prostřednictvím soudních exekutorů za podmínek stanovených v zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen "exekuční řád"), lze odkázat na ustanovení
§ 37 odst. 2 písm. b) exekučního řádu, podle nějž oprávněný může podat exekuční návrh, nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá (mimo jiné) cizí rozhodnutí, u něhož bylo vydáno prohlášení vykonatelnosti podle přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy nebo rozhodnuto o uznání.
[19]
S výkonem rozhodnutí prostřednictvím soudních exekutorů se ve srovnání se soudním výkonem rozhodnutí pojí mnohé výhody. Oprávněný v exekučním návrhu nemusí označit majetek povinného ani uvést, jakým způsobem má být postihnut.
[20] Dále platí, že návrh na nařízení soudního výkonu rozhodnutí - na rozdíl od exekučního návrhu - podléhá poplatkové povinnosti.
[21] "Všechny uvedené skutečnosti představují v praxi takovou zátěž, že věřitelé (oprávnění) k soudnímu výkonu rozhodnutí téměř nepřistupují a využívají takřka výlučně cestu exekuce podle exekučního řádu."[22]
V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu však bylo dovozeno, že pravomoc soudních exekutorů k výkonu cizích rozhodčích nálezů, které podléhají režimu Newyorské úmluvy, není (bez dalšího) dána.
[23] Tento závěr je však poněkud překvapivý, a proto si zaslouží větší pozornost.
Článek byl publikován v časopisu Právník č. 3/2022. Pokračování je dostupné zde.
[1] LEW, D. J. - MISTELIS, A. L. - KRÖLL, S. Comparative international commercial arbitration. Haag: Kluwer Law International, 2003, s. V.
[2] BĚLOHLÁVEK, A. J. Arbitration: Principles & particularities. Chisinau: Eliva Press, 2020, s. 1, srov. BLACKABY, N. et al. Redfern and Hunter on international arbitration. Oxford: Oxford University Press, 2009, s. 2, srov. RŮŽIČKA, K. K otázce právní povahy rozhodčího řízení. Bulletin advokacie. 2003, č. 5, s. 33.
[3] BLACKABY, N. et al. Redfern and Hunter on international arbitration, s. 29, srov. BORN, B. G. International commercial arbitration. Alphen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2014, s. 247, srov. ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu: včetně problematiky mezinárodního rozhodčího řízení. 4. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 405.
[4] V České republice vyhláška Ministra zahraničních věcí č. 74/1959 Sb., o Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů.
[5] BORN, B. G. International commercial arbitration, s. 29, srov. ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu: včetně problematiky mezinárodního rozhodčího řízení, s. 419.
[6] KRONKE, H. et al. Recognition and enforcement of foreign arbitral awards: a global commentary on the New York convention. Austin: Wolters Kluwer, 2010, s. 10.
[7] UNITED NATIONS COMMISSION ON INTERNATIONAL TRADE LAW. United Nations Commission On International Trade Law. Status: Convention on the Recognition and Enforcement of Foreign Arbitral Awards (New York, 1958) (the "New York Convention"). In: Uncitral.un.org [online]. 2021 [cit. 2021-10-26].
[8] KRONKE, H. et al. Recognition and enforcement of foreign arbitral awards: a global commentary on the New York convention, s. 10, srov. QUEEN MARY UNIVERSITY OF LONDON, WHITE & CASE. International Arbitration Survey: The Evolution of International Arbitration. In: arbitration.qmul.ac.uk [online]. 2018 [cit. 2021-10-26], s. 6.
[9] PAUKNEROVÁ, M. et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2013, s. 808, srov. ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu: včetně problematiky mezinárodního rozhodčího řízení, s. 514.
[10] § 120 věta první z. m. p. s., srov. PAUKNEROVÁ, M. et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář, s. 795, srov. ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu: včetně problematiky mezinárodního rozhodčího řízení, s. 521, 522.
[11] Ibidem.
[12] PAUKNEROVÁ, M. et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář, s. 795.
[13] § 122 odst. 1 z. m. p. s., srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 1999 sp. zn. Ncu 88/99, srov. BĚLOHLÁVEK, A. J. Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1357, srov. PAUKNEROVÁ, et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář, s. 808.
[14] DOBIÁŠ, P. et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář: podle právního stavu k 1. lednu 2014. Praha: Leges, 2013, s. 449, srov. PAUKNEROVÁ, M. et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář, s. 808.
[15] Část pátá, čl. VIII, bod 5. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[16] Ve znění od 1. ledna 2022.
[17] § 122 odst. 2 z. m. p. s.
[18] DOBIÁŠ, P. et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář: podle právního stavu k 1. lednu 2014, s. 449, srov. PAUKNEROVÁ, M. et al. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář, s. 809, srov. ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu: včetně problematiky mezinárodního rozhodčího řízení, s. 516.
[19] § 37 odst. 2 písm. b) exekučního řádu.
[20] § 261 odst. 1 věta třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve spojení s § 38 a § 58 odst. 3 exekučního řádu, srov. MIKLÍKOVÁ, E. - VACEK, L. Praktická úskalí výkonu zahraničních rozhodčích nálezů. In: Epravo.cz [online]. 4. 1. 2019 [cit. 2021-10-29]. Dostupné z: , srov. RATHOUSKÝ, O. - SKORKOVSKÁ, T. Exekuce na základě zahraničních rozhodčích nálezů. In: giese.cz [online]. 4/2017 [cit. 2021-10-29].
[21] Položka 21 Sazebníku k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, srov. MIKLÍKOVÁ, E. - VACEK, L. Praktická úskalí výkonu zahraničních rozhodčích nálezů.
[22] RATHOUSKÝ, O. - SKORKOVSKÁ, T. Exekuce na základě zahraničních rozhodčích nálezů.
[23] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2016, sp. zn. 20 Cdo 1165/2016 a řada navazujících usnesení (zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. srpna 2017, sp. zn. 20 Cdo 5882/2016, uveřejněné pod číslem 146/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. června 2018, sp. zn. 20 Cdo 1754/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 3422/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2018, sp. zn. 26 Cdo 5789/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2021, sp. zn. 20 Cdo 3282/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2020, sp. zn. 20 Cdo 2155/2020).
Diskuze k článku ()