Švejkování Ministerstva zdravotnictví je třeba odmítnout
Městský soud v Praze v pátek 13. listopadu 2020 zrušil část mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví, kterým byla všem osobám uložena povinnost pohybovat se na veřejnosti, zejména pak v uzavřených prostorách, s ochrannými prostředky dýchacích cest; jednoduše řečeno opatření, z nějž vyplývala povinnost nošení roušek.
Městský soud v Praze poskytl Ministerstvu zdravotnictví více než jeden týden k tomu, aby toto zrušené opatření nahradilo opatřením novým — zákonným a řádně odůvodněným, když účinnost rozhodnutí o zrušení části opatření ukládající povinnost nosit roušky stanovil až k 21. listopadu 2020.
Své rozhodnutí pak Městský soud v Praze zdůvodnil především tím, že předmětné mimořádné opatření vydané Ministerstvem zdravotnictví postrádá konkrétní, srozumitelné a podložené úvahy, na základě nichž by bylo možné soudně přezkoumat, zda je skutečně z pohledu dosažení deklarovaného cíle — snížení risika přenosu onemocnění COVID-19 — nezbytné trvat na povinném nošení ochranných prostředků dýchacích cest v takto široce stanoveném rozsahu. Výslovně pak vyjádřil, že rušené opatření zcela postrádá konkrétní odůvodnění toho, proč Ministerstvo zdravotnictví zpřísňuje přijatá opatření a rozšiřuje povinné nošení roušek i na venkovní prostory. Soud Ministerstvu zdravotnictví vytkl, že namísto skutečného odůvodnění nově zaváděného opatření pouze přebírá odůvodnění z opatření předchozích, třebaže předchozí opatření ukládala povinnosti méně přísné. Rovněž upozornil, že Ministerstvo v odůvodnění svého opatření neuvádí žádné podklady, ze kterých při zpřísňování vychází, ani to že se Ministerstvo neobtěžuje vysvětlovat, z jakých důvodů je nutné přistupovat ke zpřísňování opatření, a tedy k výraznějším zásahům do práv lidí. V důsledku toho, konstatuje Městský soud v Praze, je třeba mimořádné opatření pro nepřezkoumatelnost zrušit, neboť, i když jde o situaci výjimečnou, soud již Ministerstvo na vady jeho opatření již opakovaně upozorňoval a Ministerstvo mělo od vypuknutí epidemie dostatek času na to, aby si osvojilo schopnost napsat mimořádné opatření souladné se zákonem. Soud výslovně zdůraznil to, že důvodem pro zrušení rouškového opatření je právě zcela nedostatečné odůvodnění.
Na to Ministerstvo zdravotnictví zareagovalo. Zareagovalo však způsobem, pro nějž je označení podivný spíše eufemismem. Ministerstvo zdravotnictví totiž novým mimořádným opatřením[1] zrušilo od 18. listopadu ono mimořádné opatření, které s účinností k 21. listopadu zrušil Městský soud v Praze. Novým mimořádným opatřením pak Ministerstvo zavedlo naprosto totožná omezení, jaká zavádělo zrušené opatření — tedy povinnost nosit roušku ve vnitřních prostorech staveb, v hromadné dopravě včetně nástupišť a čekáren i na veřejně přístupných místech intravilánů obce, kde se lidé potkávají na vzdálenost menší dvou metrů. Ovšem namísto toho, aby Ministerstvo zdravotnictví nové mimořádné opatření odůvodnilo dle požadavků vyjádřených Městským soudem v Praze, tedy tak, aby šlo o odůvodnění přezkoumatelné, odůvodnění konkrétní, logické, srozumitelné a podložené, odůvodnilo Ministerstvo zdravotnictví své nové opatření tím, že zkopírovalo odůvodnění mimořádného opatření pražským městským soudem zrušeného. Toho opatření, které je podle rozhodnutí soudu odůvodněné tak nedostatečně, že je třeba jej z toho důvodu zrušit. Ministerstvo zdravotnictví dokonce odůvodnění zkopírovalo včetně pravopisných chyb.
Takový postup Ministerstva zdravotnictví je potřeba jednoznačně odmítnout. Ministerstvo se musí podřídit rozhodnutí soudu; nelze připustit, aby se ústřední správní úřad dopouštěl švejkování. To poškozuje respekt k právu, vnímání práva a dobrovolné akceptování jeho norem širokou veřejností, a to zcela zásadním způsobem. Jak může žádat ministerstvo, které se samo není ochotno podrobit pravomocnému soudnímu rozsudku — navíc rozsudku k Ministerstvu zdravotnictví poměrně vstřícnému, žádat po ostatních, aby se podrobovali pravidlům, která ve svých mimořádných opatřeních stanovuje? Ministerstvo zdravotnictví a vláda obecně si musejí uvědomit, že vládnout je potřeba i dobrým příkladem. A takový dobrý příklad Ministerstvo zdravotnictví opravdu tímto svým postupem nedává.
[1] Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 16. 11. 2020, č. j. MZDR 15757/2020-39/MIN/KAN, dostupné online zde: https://www.mzcr.cz/wp-content/uploads/2020/11/Mimoradne-opatreni-noseni-ochrannych-prostredku-dychacich-cest-s-ucinnosti-od-18-do-20-11-2020.pdf
Další články
Ústavní soud ve třetím roce čtvrté dekády
Ústavní soud vstupuje do své čtvrté dekády jako stabilní instituce, která staví na pestrosti, pracovitosti, předvídatelnosti i pokoře svých soudců. Navzdory rostoucímu tlaku a zpochybňování ze strany politické scény zůstává nezávislým strážcem ústavnosti, jehož nejsilnější ochranou je trvající důvěra veřejnosti.
Když voda poškodí bytový dům: Kdy platí soused, kdy SVJ a kdy pojišťovna
Voda patří v bytových domech mezi nejčastější příčiny škod. Někdy za nimi stojí prasklá přívodní hadička k pračce, jindy netěsnící baterie, havárie společných rozvodů nebo přívalový déšť, který zaplaví sklepy a technické zázemí domu. Následky bývají v každém z těchto případů podobné: poškozené zdi, zničené vybavení, sousedské spory a náklady, které mohou rychle narůst do desítek i stovek tisíc korun.
Implementace směrnice o platformové práci: znaky závislé práce, právní domněnka a algoritmické řízení (3. část)
V návaznosti na předchozí dva díly analyzuje tento článek otázku pracování doby a osobního výkonu práce, jakož i otázku metodiky související s návrhem zákona.
EET 2.0: na čem vůbec stojí slibovaných 14 miliard?
Schválení EET 2.0 Poslaneckou sněmovnou znovu rozvířilo ostrou debatu o skutečném fiskálním přínosu evidence tržeb a právní jistotě českých podnikatelů. Jaké jsou rozpočtové odhady Ministerstva financí i nezávislých ekonomů?
Outsourcing mzdové agendy: odpovědnost zůstává zaměstnavateli, smluvní ochrana ale může být silnější
Outsourcing mezd nepřenáší veřejnoprávní odpovědnost zaměstnavatele na dodavatele. To ale samo o sobě není argumentem proti outsourcingu. Rozhodující je, jak je nastavena smlouva, odpovědnost dodavatele, pojistné krytí a předávání podkladů. Právě zde může mít externí model oproti internímu zpracování významnou výhodu: prostor pro náhradu škody není omezen pracovněprávním limitem zaměstnance, ale je předmětem smluvního vyjednávání.
