Zaměříme se v něm na pestrou škálu témat spojených s právem, politikou a současnými společenskými otázkami. Na naše otázky odpovídal soudce a předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. PhDr. Karel Šimka, Ph.D., LL.M.
V rozhovoru se dozvíte, o čem bude jeho kongresový příspěvek o „unaveném Západu". Dále jsme se zaměřili také na vliv vzdělání pana předsedy v oboru politologie a na jeho zkušenosti ze zahraničních soudů. Nakonec se podíváme také na postoj pana předsedy k umělé inteligenci.
Na letošním kongresu přednesete příspěvek nazvaný „Západ – unavený hegemon. Právnické souvislosti pozdní fáze západní dominance světu“. Co si pod tím můžeme představit a na co se můžeme těšit? Bude Váš příspěvek spíše optimistický, nebo spíše pesimistický?
Právo nevzniká ani neexistuje ve vzduchoprázdnu. Je odrazem doby, dotýká se toho, co společností hýbe. Západní právo je odrazem současné podoby západních společností. Je laskavé, jemné, dá se docela dobře zneužívat a neumí řešit věci rychle a rázně. Je to skvělé, příjemné a trochu dýchavičné právo pro dobré počasí. Ale možná nám bude dělat těžkosti, pokud se mezinárodněpolitické a obecně společenské poměry zhorší. A ony se, zdá se, zhoršují. O tom chci mluvit. Jak je naše právo připraveno na krize, války, přeměny stávajících společenských struktur. Nebudu ani katastrofista, ani nadšený obhájce řádu. Pokusím se o realistickou analýzu.
Proč jste si vybral právě toto téma? Jsou právě tyto a jim podobné otázky tím, nad čím často přemýšlíte, když zrovna nemusíte řešit pracovní záležitosti?
V právu, tak jako v jiných oblastech lidského života, můžeme zkoumat problémy různého rozsahu. Od výkladu jednoho raritního ustanovení třeba zákona o pohřebnictví přes srovnávání například procesních institutů až po zkoumání, jak právo jako normativní systém působí na společnost a jak naopak si ona mění a přizpůsobuje své právo. Mě zajímají čím dál více právě problémy největšího rozsahu, zejména takové, které zkoumají propojení práva a dalších fenoménů, od politiky přes ekonomiku až po technologie.
Může právo nějak zmírnit „unavenost Západu“? A pokud ano, co to znamená – budou se muset měnit předpisy, nebo by naopak měla být zastavena typická evropská regulatorní smršť?
Můj názor je, že my, Zápaďané, musíme opět začít být tvrdší, akceschopní, mít vůli k moci a chtít vtisknout světu svou pečeť. Uměli jsme to v našem zlatém věku, v 19. století, kdy svět patřil nám. V 21. století bychom si měli chtít svět, o který jsme ve 20. století přišli, zejména kvůli vlastním vnitřním konfliktům a totalitním ideologiím, jimž jsme podlehli, zas vzít zpátky. Nelze jistě vstoupit do téže řeky a skvělý koloniální systém Velké Británie a méně skvělé, přesto však obdivuhodné a užitečné koloniální systémy jiných evropských států se už asi nevrátí.
Ale i tak se máme snažit být ve světě přítomni, a to i vojensky, je-li to třeba, a samozřejmě posilovat všechny aspekty naší měkké síly – od ekonomiky přes kulturu a civilizační atraktivitu až po technologickou superioritu. Američané to stále docela umějí, v měkké i tvrdé síle, a jen díky jejich meči a štítu je Západ ještě vcelku bezpečný. Ale Evropě se to moc nedaří. Velmoc jsme už jen v regulacích a v blahobytném životě. Jinak jsme úplně bezzubí a necháme si kdeco líbit. To dlouhodobě nemůže vydržet.
Může vůbec právo podstatnou měrou ovlivnit světonázor většinové společnosti?
Právo je spíš projevem převažujícího světonázoru, než aby ono společnost vychovávalo či formovalo. Formovat společnost snad mohou její elity, a to intelektuálně, morálním příkladem, schopností prosazovat – cestou práva, třeba rozumnou podobou důchodového systému, abychom byli aktuální – nepopulární, ale dlouhodobě potřebné věci.
Do výběru tématu pro Váš příspěvek se jistě podepsalo i Vaše vzdělání v oboru politologie. Jak Vám Vaše vzdělání v uvedeném oboru pomáhá při soudcovské práci, potažmo při práci předsedy NSS?
Cokoli, co se vám v životě podaří načíst, nastudovat, pochopit, vám pomůže při práci, která je tak komplexní a tak intelektuálně náročná jako pozice soudce nejvyššího soudu. Jsme svého druhu zákonodárci, protože tvoříme precedenty, které mají velký prospektivní dopad – budou se jimi řídit firmy i orgány veřejné moci, budou vytvářet očekávání, ekonomické motivace, budou ovlivňovat společenský pocit spravedlnosti. Čím více víme a čím lépe dokážeme naše znalosti integrovat a promítnout v kvalitní argumentaci odůvodnění našich rozsudků, tím lépe odvedeme svou práci. A i jako předseda NSS, což je práce na pomezí práva a politiky, potřebuji světu kolem sebe a tomu, kam směřuje, rozumět co nejlépe.
Které/která rozhodnutí NSS z nedávné doby pokládáte za nejvíce přelomové/přelomová?
Poslední roky mě žádné opravdu přelomové nenapadá. Velké právní revoluce jsme si odbyli zejména v prvním desetiletí naší existence a jsem rád, že jsem se na nich mohl významnou měrou podílet, ať již třeba v daňové judikatuře nebo jako člen rozšířeného senátu. Ale posledních už určitě aspoň pět let jsme trošku nudný soud příjemně nudného a vcelku solidně fungujícího státu, který řeší problémy středního dosahu, mám-li si ze sociologie vypůjčit mertonovskou terminologii. Je to nyní hodně práce s již vydanou judikaturou a jemné ladění velkých již vyjudikovaných myšlenek tak, aby vytvořily pokud možno harmonický celek.
Nakolik Vás ovlivnily Vaše stáže a studijní pobyty v zahraničí, např. na Spolkovém soudu v Lausanne či na Spolkovém správním soudu v Lipsku? Napadá Vás něco, co ve švýcarské či německé justici funguje lépe než u nás?
Mám rád německou důkladnost a metodičnost. V určitých situacích dokáže být i mimořádně důsledně nelidská, ale to už je naštěstí mnoho desetiletí pryč. V právu, stejně jako v automobilech a jiných přesných věcech jsou Němci naprostá evropská špička a jejich metodologii si osvojuji celý svůj právnický život. Začalo to studiem v Passau a pokračovalo stážemi na různých německých soudech, z nichž zatím poslední byla ta na Spolkovém správním soudu v Lipsku. Od Němců je třeba se neustále inspirovat v metodologii, systematičnosti, přesnosti a hloubce myšlení. Ideově a hodnotově s nimi mám posledních tak dvacet let trochu problém, jsou na mě moc sociální a multikulturní. Švýcaři, to je zas vysoká právnická škola efektivity a pragmatismu při stále vysoké odborné kvalitě.
Napadá Vás něco, co naopak děláme lépe tady?
Tady to obecně vůbec není ve správním soudnictví špatné. Odborná kvalita rozsudků NSS není příliš vzdálena té německé, je obdobná tomu, co jsem zažil ve Švýcarsku. A jsme pragmatici s přiměřenou mírou zdravého rozumu.
Řada studentů práv vnímá fakultu jenom jako nutné zlo, které musí přežít pro to, aby se mohli stát plnohodnotnými právníky. Jak moc je podle Vás pro právníka důležité vzdělání? Co je podle Vás tím hlavním, s čím by měli studenti ze studií odejít do profesního života?
Tak ono je studium a studium. Pro mě bylo iniciačním momentem studium práva v devadesátkách v Německu. Metodu, kterou jako právník myslím, jsem si přivezl odtamtud. Zdejším právnickým fakultám ale nechci dávat hraběcí rady. Ačkoli velmi omezeně přednáším v Plzni a Praze a účastním se vcelku často nejrůznějších konferencí a seminářů (nedávno například s brněnskými studenty ústavního práva), denní realitu výuky, zkoušení a vůbec právnického akademického života neznám.
Pokud byste měl něco poradit svému mladšímu já, které bylo studentem právnické fakulty, co by to bylo?
Jako z podstaty samolibý a se sebou víceméně spokojený člověk si říkám, že jsem nestudoval špatně. Dělal jsem dva zajímavé obory současně, vedle toho se účastnil nejrůznějších zejména politických aktivit tehdejší devadesátkové intelektuální Prahy, absolvoval opravdu kvalitní zahraniční studium, a nakonec dva roky jako student praktikoval reálné právo a řešil fakt těžké případy v jedné německé advokátní kanceláři. Byly to skvělé roky a každému dnešnímu studentovi práv bych doporučoval něco takového. Zápřah a pestrost.
Jaká je podle Vás nejdůležitější vlastnost kvalitního soudce? Na čem by měl (budoucí) soudce pracovat, aby uspěl v 21. století?
Zas ode mě nechtějte hraběcí rady. Jsem prakticky celý svůj soudcovský život soudcem nejvyššího soudu a nároky na nás jsou jiné než třeba na trestní soudce na kraji. Zde na NSS potřebujete komplexitu myšlení, přesnost, schopnost pochopit řešený problém opravdu do hloubky a zároveň vidět jeho široký kontext. A určitou hodnotovou a ideovou konzistenci, protože často v hraničních případech rozhodujete podle hodnot, které zastáváte. Na okrese zas soudce potřebuje jiné vlastnosti – odolnost, schopnost dobře si organizovat práci a umět rozlišit podstatné a nepodstatné věci, empatii, výdrž a vůli snášet často ubíjející rutinu.
Přemýšlel jste někdy (ať už během studií, či kdykoli poté) o tom, že byste chtěl vykonávat jiné z právnických povolání?
Rozhodně se nepovažuji za rodilého soudce. I když jsem jím celý profesní život, stát jsem se jím nemusel a byly uzlové momenty, kdy jsem profesi mohl změnit. Takže bych určitě uměl být advokát, podnikat nebo působit na pomezí práva a ekonomie či třeba pracovat pro stát i jinak než v justici.
A závěrečná otázka se týká fenoménu, kterému na letošním kongresu zasvětíme celou sekci. Jak vnímáte boom umělé inteligence? Je podle Vás AI spíše příležitostí, nebo hrozbou z hlediska fungování soudů v naší zemi?
Je to nová technologie. Stejně jako mnohé jiné, s jejichž nástupem se musela společnost vyrovnat a vyrovnala a které ji v nějaké míře změnily. Jsem bytostný technooptimista a luddismu nefandím ani v právu. Má-li něco z právnické práce nahradit technologie, je to za mě jen dobře. Aspoň bude moci část právníků dělat jiné užitečné věci. Příležitostí je na světě habaděj. AI ale není žádný umělý mozek, je to pořád jen neživý algoritmus, který hledá řešení na bázi obdoby a pravděpodobnosti, a ne proto, že by rozuměl podstatě věcí jako člověk. Až se s AI dostaneme tam, a jednou se tak určitě stane, bude to teprve velká příležitost k filozofování o tom, co je to člověk, vědomí, reflexe sebe sama, inteligence a zda je člověk opravdu tak jedinečný druh, za který se považuje.
Zatím může být AI docela dobrou pomůckou pro zvládání některých věcí velmi rychle, a to i v soudnictví, nicméně pokud vím, je třeba být ostražitý ohledně její spolehlivosti. Ale to se jistě bude zlepšovat, jak budeme různé moduly AI trénovat na specifických a spolehlivých datech a algoritmy vylepšovat. Takto to bylo, je a nejspíš bude se všemi technologiemi. Těším se na to, stejně jako jsem se právem těšil na rozvoj internetu, který náš život zlepšil neuvěřitelným způsobem.
Moc díky za rozhovor a těšíme se na Váš příspěvek!
Diskuze k článku ()