Pět otázek pro Danielu Zemanovou
"Výběr soudců je jeden z nejvážnějších nedostatků naší justice," zdůrazňuje Mgr. Daniela Zemanová, soudkyně Nejvyššího správního soudu a prezidentka Soudcovské unie, která na letošním ročníku odborného kongresu Právní prostor vystoupí s příspěvkem "Důsledky neexistence jednotných pravidel výběru soudců pro justici a společnost".
Ve svém letošním příspěvku na Kongresu Právní prostor budete hovořit o důsledcích neexistence jednotných pravidel výběru soudců pro justici a společnost. Můžete stručně představit, na co se mohou účastníci kongresu těšit?
Ve svém příspěvku se chystám rozebrat současnou praxi výběru soudců, která není upravena žádnými závaznými a jednotnými pravidly. Chtěla bych ukázat, v jakých situacích a z jakých důvodů soudy přicházejí o ty nejlepší uchazeče, jakou cenu za to platí justice a zejména účastníci řízení, a že takto vzniklé škody jsou jen obtížně napravitelné. Takže si nejsem jistá, zda se účastníci kongresu mají příliš těšit.
Jaká hlavní nebezpečí a úskalí představuje dosavadní systém výběru soudců pro fungování justice?
Současný systém je založený na nijak neupravené praxi předsedů soudů a ministerstva spravedlnosti. Je tedy pro vnější svět nečitelný, nepřehledný, nedůvěryhodný. Zakládá pochybnosti o nestrannosti a rovných příležitostech. I pouhé pochybnosti narušují důvěryhodnost soudní moci, bez které nemůže fungovat.
Kterou zahraniční úpravou by se mohl český právní řád v souvislosti s výběrem soudců inspirovat?
Inspirace zahraničím je v případě našeho soudnictví těžká. V téměř všech evropských státech se na výběru soudců významně podílí orgán typu Nejvyšší rady soudnictví, který u nás neexistuje. Česká republika se v otázkách organizace justice po roce 1989 inspirovala německým modelem, ale jednak jsme z něho nepřevzali některé důležité prvky (například významné pravomoci soudních rad na jednotlivých soudech), ale zejména se již nezvratně ukázalo, že německá společnost je jiná a v našich podmínkách jsou v ní osvědčené instituty často zcela nefunkční. Jistě se tedy lze inspirovat, ale pouze jednotlivostmi.
Kteří aktéři by se podle Vás měli podílet na výběru soudců? Měl by to být spíše užší nebo širší okruh?
Klíčové je si uvědomit, co je třeba při výběru soudců posuzovat. Podle toho, jaké vlastnosti, schopnosti a předpoklady uchazečů budou hodnoceny, by měl být stanoven okruh osob, které je umí dobře posoudit. Okruh musí být jen přiměřeně široký, aby se všichni členové byli schopni sejít a komunikovat spolu. Ale zároveň výběr nesmí být závislý na názoru jedné osoby. To se může stát i v případě, kdy by v početném sboru hodnotitelů byl pouze jeden, který bude hodnotit významné kritérium, které není schopen posoudit nikdo z ostatních.
Můžete stručně představit systém výběru soudců, který navrhuje Soudcovská unie?
To v několika větách nelze, bylo by to zavádějící. Ale ráda bych zdůraznila toto – systém musí existovat v jednotné podobě a musí být nastaven tak, aby poskytoval co nejvyšší pravděpodobnost výběru těch nejlepších uchazečů. Chyby při výběru soudce po jeho jmenování nelze napravit. Pokud z výběru vzejde průměrný nebo jen mírně podprůměrný soudce, v průběhu své profesní dráhy odsoudí v této kvalitě tisíce účastníků řízení, bez možnosti jeho činnost změnit. Kárným řízením lze korigovat jen úplné excesy, nikoliv nízkou kvalitu rozhodování. Stojím si za tím, že výběr soudců je jeden z nejvážnějších nedostatků naší justice, protože jsem si jistá, že nikdo nechce být ve své věci souzen průměrným soudcem!
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.


