Otázky a odpovědi: Povinné testování zaměstnanců ve firmách

Povinné testování ve firmách je v posledních dnech často skloňováno, a to nejen vládou a dotčenými zaměstnavateli a zaměstnanci, ale také médii a širokou veřejností. Má jít o jedno z opatření v boji proti pandemii nemoci COVID-19. Zda bude úspěšné a zda jej Nejvyšší správní soud neposoudí jako nezákonné[1], jsou otázky, které budou zodpovězeny teprve v budoucnu. Nyní se budeme věnovat otázkám jiným.

Kdo a od kdy je povinen zajistit testování zaměstnanců?

Má-li zaměstnavatel, který je podnikatelem nebo státním či národním podnikem, alespoň 250 zaměstnanců[2], pak je povinen:

• nejpozději od 3. března 2021 zajistit pro své zaměstnance testy, přičemž musí jít o:
  1. POC antigenní testy na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 prováděné poskytovatelem zdravotních služeb, nebo 
  2. testy na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2, které lze použít laickou osobou (testy určené pro tzv. samotestování);
• testy je přitom třeba provádět s frekvencí alespoň jedenkrát za týden (není-li zaměstnanec v den termínu testování přítomen na pracovišti zaměstnavatele, provede se testování v den jeho příchodu na pracoviště; pokud zaměstnanec v rámci sedmidenního období vykonává práci výlučně mimo pracoviště zaměstnavatele, umožní mu zaměstnavatel postoupit test mimo pracoviště zaměstnavatele);
• nejpozději od 5. března 2021 vyzvat své zaměstnance, aby podstoupili preventivní test, tak, aby byla umožněna jejich přítomnost na pracovišti zaměstnavatele nejpozději k 12. březnu 2021;
• nejpozději od 12. března 2021 umožnit zaměstnanci osobní přítomnost na pracovišti pouze za předpokladu, že zaměstnanec podstoupil s negativním výsledkem v posledních 7 dnech:
  1. RT-PCR test na přítomnost viru SARS-CoV-2, 
  2. POC antigenní test na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2, nebo 
  3. na pracovišti zaměstnavatele preventivní test na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS-CoV-2 prostřednictvím testu poskytnutého mu zaměstnavatelem.

Stejná pravidla platí pro testování zaměstnanců u zaměstnavatelů (podnikatelů, státních či národních podniků), kteří mají 50 až 249 zaměstnanců[3], avšak výše uvedené termíny se posouvají tak, že:

• povinnost zajistit testy mají od 5. března 2021; 
• povinnost vyzvat své zaměstnance, aby podstoupili test, mají od 8. března 2021; a
• povinnost zamezit vstupu neotestovaného zaměstnance na pracoviště mají od 15. března 2021.

(Aktualizováno 20.03.2021) Také má-li zaměstnavatel (podnikatel, státní či národní podnik) 10 až 49 zaměstnanců[14], je povinen testovat, s tím, že termíny jsou následující:

• povinnost zajistit testy mají tito zaměstnavatelé od 17. března 2021;
• povinnost vyzvat své zaměstnance, aby podstoupili test, mají od 19. března 2021; a
• povinnost zamezit vstupu neotestovaného zaměstnance na pracoviště mají od 26. března 2021.

(Aktualizováno 23.03.2021) Na základě mimořádného opatření ze dne 22. března 2021[16] jsou povinni testovat i ti nejmenší zaměstnavatelé (podnikatelé, státní či národní podniky) s 1 až 9 zaměstnanci. Testování je potřeba připravit tak, aby dodrželi následující termíny:

• povinnost zajistit testy mají tito zaměstnavatelé od 28. března 2021;
• povinnost vyzvat své zaměstnance, aby podstoupili test, mají od 30. března 2021; a
• povinnost zamezit vstupu neotestovaného zaměstnance na pracoviště mají od 6. dubna 2021.

Výše uvedené povinnosti jsou přitom uloženy zaměstnavateli, který tak nemůže zaměstnance nutit, aby si test obstarali sami. 

Zaměstnavatelé, kteří zajišťují pro své zaměstnance testy na stanovení přítomnosti antigenu viru SARS CoV-2, které lze použít laickou osobou, jsou zejména povinni:

• vybírat z testů uvedených v seznamu antigenních testů, pro které vydalo ministerstvo výjimku, přičemž pořídit je mohou v rámci standardní distribuční sítě – ve velkém objemu od distributora, nebo v lékárně, a
• vést evidenci provedených testů u zaměstnanců[4] , jejíž vzor je dostupný zde.

Za zaměstnance je pro účely povinného testování ve firmách nutno považovat:

• osoby v pracovním poměru k zaměstnavateli, 
• osoby vykonávající práci na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti, ale také
• dočasně přidělené zaměstnance agentury práce k uživateli (tj. agenturní zaměstnance) a 
• další osoby, které na základě jiného právního vztahu, než je pracovněprávní vztah, vykonávají práci nebo obdobnou činnost na pracovišti zaměstnavatele společně s jeho zaměstnanci (půjde např. o jednatele či členy představenstva, smluvní partnery zaměstnavatele a jejich zaměstnance, osoby poskytující zaměstnavateli služby jako OSVČ). 

Rozšiřuje se tak definice pojmu „zaměstnanec“, aby dopadala i na další kategorie osob, které se vyskytují na pracovišti společně se zaměstnanci, když z epidemiologického hlediska je významné, aby se i tyto jiné osoby musely podrobit testování.[5]

Důležité upozornění platí pro zaměstnavatele, kteří nebudou např. kvůli zpoždění s dodávkou testů nebo vytíženosti poskytovatelů zdravotních služeb schopni splnit povinné testování ve stanovených termínech. Uvedené důvody nezprošťují zaměstnavatele povinnosti neumožnit neotestovaným zaměstnancům vstup na pracoviště. Pokud zaměstnavatel nemůže zajistit provoz pracoviště alespoň v omezené míře za přítomnosti již otestovaných zaměstnanců, musí pracoviště uzavřít, a to až do chvíle, kdy se mu testování podaří zajistit.[6]

Jak má zaměstnavatel při testování postupovat a kdo to zaplatí?

Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo Průvodce samotestováním ve firmách. Podle zde uvedených informací se preferuje tzv. samotestování, na nějž může zaměstnavatel čerpat příspěvek z veřejného zdravotního pojištění, a to maximálně ve výši 240,- Kč na jednoho zaměstnance měsíčně, podstoupí-li zaměstnanec v daném měsíci 4 testy. V průběžně aktualizovaném průvodci naleznete také praktický přehled 10 kroků, podle nichž je při tzv. samotestování třeba postupovat.

Zůstává však také možnost testování POC antigenními testy poskytovatelem zdravotních služeb, které jsou hrazeny přímo z veřejného zdravotního pojištění. Podle vyjádření politiků v médiích by tato možnost měla zůstat zachována minimálně do doby, kdy bude na trhu zajištěno dostatečné množství příslušných „samotestů“. 

Zaměstnavatel by neměl opomenout ani další důležitý aspekt testování zaměstnanců – ochranu jejich osobních údajů. K této problematice se před několika dny vyjádřil Úřad pro ochranu osobních údajů.

Je zaměstnanec povinen testování podstoupit?

Odpověď na uvedenou otázku je jednoznačně ano, neboť tato povinnost je stanovena přímo v mimořádném opatření.[7] Výjimku tvoří tři skupiny zaměstnanců:

• zaměstnanci, kteří vykonávají výlučně práci na dálku (tzv. home office), tzn. v rámci sedmidenního období nejsou vůbec přítomni na pracovišti zaměstnavatele ani se za účelem výkonu práce nesetkávají s jinými fyzickými osobami[8];
• zaměstnanci, kteří prodělali laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula u nich stanovená doba izolace, nejeví žádné příznaky, a od prvního pozitivního RT-PCR testu na přítomnost viru SARS-CoV-2 nebo POC antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 neuplynulo více než 90 dní;
• zaměstnanci, kteří mají vystavený certifikát Ministerstva zdravotnictví ČR o provedeném očkování proti onemocnění COVID-19, pokud od aplikace druhé dávky očkovací látky uplynulo nejméně 14 dní, a pokud se očkuje pouze jednou dávkou, tak pokud od aplikace dávky očkovací látky uplynulo nejméně 14 dnů, a současně očkovaný zaměstnanec nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19.[9]

Pokud má zaměstnanec v úmyslu uplatnit některou z výjimek, pro které nemusí podstoupit testování, musí danou skutečnost prokázat, typicky potvrzením vystaveným poskytovatelem zdravotních služeb.[10]

Co když zaměstnanec testování odmítne?

V případě, že zaměstnanec odmítne podstoupit příslušný test, neumožní mu zaměstnavatel vstup na pracoviště. Variant, jak tuto situaci následně řešit, je přitom více. Zaměstnanec a zaměstnavatel se mohou dohodnout na:

• výkonu práce z domova,
• čerpání dovolené, 
• poskytnutí neplaceného volna, nebo
• změně harmonogramu rozvržení směn.

Nedojde-li k dohodě, jedná se podle výkladu MPSV[11] o jinou důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance podle ust. § 199 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), za kterou zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy, a jde tedy o omluvené pracovní volno. Z toho vyplývá, že by pro odmítnutí testu nemělo být možné dát zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr, byť k takovým závěrům část odborné veřejnosti dochází. Vzhledem k tomu, že k této otázce celkem logicky chybí jakýkoliv judikaturní výklad, doporučujeme se k radikálním krokům vedoucím k rozvázání pracovního poměru neuchylovat, a raději využít výše uvedeného postupu doporučeného MPSV.

Jak postupovat v případě, že je zaměstnanec pozitivní?

Zaměstnanec, který si provedl nebo mu byl laickou osobou proveden test na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2 prostřednictvím testu poskytnutého zaměstnavatelem, je v případě pozitivního výsledku povinen bezodkladně uvědomit zaměstnavatele, opustit pracoviště do místa svého aktuálního bydliště a bezodkladně informovat svého praktického lékaře, pokud jeho zaměstnavatel nestanovil, že má uvědomit poskytovatele pracovnělékařských služeb zaměstnavatele (závodního lékaře). Není-li zaměstnanec schopen informovat svého praktického lékaře nebo závodního lékaře, musí informovat jiného poskytovatele zdravotních služeb nebo krajskou hygienickou stanici (resp. KHS hlavního města Prahy). Tito by pak měli zaměstnanci bezodkladně vystavit žádanku na konfirmační RT-PCR test, který je zaměstnanec povinen podstoupit.[12]

V případě, že je pozitivita potvrzena, je zaměstnanci nařízena izolace, tj. karanténa ve smyslu ust. § 191 zákoníku práce, která je důležitou osobní překážkou v práci, a půjde tak o omluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci s náhradou mzdy podle ust. § 192 až 194 zákoníku práce. To však neplatí v případě, že se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne na práci z domova, umožňuje-li to jeho zdravotní stav, případně na čerpání dovolené.

Pokud je konfirmační PCR test negativní, zaměstnanec se může vrátit do práce.

Pro dobu mezi pozitivním výsledkem antigenního testu prováděného laickou osobou a konfirmačním PCR testem podle MPSV[13] platí, že jde o jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele podle ust. § 208 zákoníku práce, neboť zaměstnavatel má povinnost zajistit, aby se na pracovišti nezdržoval zaměstnanec bez testu s negativním výsledkem. Zaměstnanci v takovém případě přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Uvedené však opět neplatí v případě, kdy se zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne na práci z domova, na čerpání dovolené či změně harmonogramu rozvržení směn.

Máte další otázky?

V případě, že máte další nejasnosti ohledně testování ve firmách, doporučuji projít odpovědi na zhruba 70 nejčastějších dotazů podnikatelů ohledně testování ve firmách. 

Pokud si s povinným testováním zaměstnanců nevíte rady, s otázkami se můžete obrátit také na naší advokátní kancelář.

---

[1] Povinné testování zaměstnanců přezkoumá Nejvyšší správní soud, viz https://pravniprostor.cz/aktuality/povinne-testovani-zamestnancu-prezkouma-nejvyssi-spravni-soud.

[2] Čl. I Mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví (dále jen „MZd“) č.j. MZDR 47828/2020-16/MIN/KAN, ze dne 1. března 2021. (Aktualizováno dne 23.03.2021) Mimořádné opatření bylo od data publikace tohoto článku již několikrát doplněno, a to mimořádným opatřením MZd č.j. MZDR 47828/2020-21/MIN/KAN, ze dne 5. března 2021, mimořádným opatřením MZd č.j. MZDR 47828/2020-22/MIN/KAN, ze dne 15. března 2021, a mimořádným opatřením MZd č.j. MZDR 47828/2020-26/MIN/KAN, ze dne 22. března 2021.

[3] Tamtéž.

[4] Čl. II Mimořádného opatření MZd č.j. MZDR 47828/2020-17/MIN/KAN, ze dne 5. března 2021 (nahradilo původní mimořádné opatření MZd č.j. MZDR 47828/2020-15/MIN/KAN, ze dne 1. března 2021). (Aktualizováno dne 23.03.2021) Mimořádné opatření bylo po datu publikace tohoto článku s účinností od 28. března 2021 zrušeno a nahrazeno mimořádným opatřením MZd č.j. MZDR 47828/2020-27/MIN/KAN, ze dne 22. března 2021. Pravidla však zůstávají stejná.