Johnny Depp a Amber Heard nás učí rozdíly mezi angloamerickou a kontinentální evropskou právní kulturou - část II.

Co mají společného pirát, přítelkyně Aquamana, uříznutá špička prstu a 💩 v posteli?

advokát ve spol. ZVOLSKÝ ADVOKÁTI s.r.o.; spolupracující redaktor
paralegal ve spol. ZVOLSKÝ ADVOKÁTI s.r.o.
Foto: Fotolia

Všechno z toho je součástí opravdové telenovely, která se odehrává u soudů v americké Virginii. Zvláště první dny soudního jednání byly tak velkolepé, že přitahovaly obrovskou pozornost médií, včetně těch evropských. Během nich totiž bylo mj. přehráno video, na kterém Johnny Depp pod vlivem omamných látek dělá výtržnosti ve svém bytě, četla se osobní komunikace mezi účastníky a byly prezentovány psychologické zprávy ohledně každého z protagonistů. Asi nejkurióznějším momentem bylo, když Depp tvrdil, že jeho bývalá manželka umístila do jejich manželské postele lidské výkaly (údajně proto, že přišel pozdě na její oslavu)

To, že se mezi zmíněnými hvězdami filmových pláten odehrává nějaký spor, vědí snad všichni, kdo mají přístup k internetu. Zdaleka ne každý už ale ví, o co ve sporu vůbec jde. Co přesně je v sázce z právního hlediska? Jaká je právní situace v USA a jak se liší od té české? Proč celá soudní jednání přenáší televize? Proč případ posuzuje porota? A jaké jsou šance na úspěch v případě milionových odškodnění? To vše jsou otázky, které mohou člověka napadnout při sledování tohoto poněkud bizarního případu a na které naleznete odpověď v tomto příspěvku. V tomto příspěvku Vám především vysvětlíme, o čem je soudní proces mezi Johnnym Deppem a Amber Heard, a ukážeme si na něm rozdíly mezi českým a americkým právem (jak hmotným, tak procesním).

První část článku naleznete zde.

Co jsou tzv. „punitive damages“?

Tzv. sankční náhrada škody („punitive damages“) je českému deliktnímu právu v zásadě cizí. Smyslem sankční náhrady škody je potrestat škůdce za jeho zvlášť zavrženíhodné jednání a působit jako konkrétní odstrašující prostředek pro samotného škůdce i pro další potenciální porušovatele. O výši sankční náhrady škody a existenci práva na ni rozhoduje v USA porota.

Je důležité poznamenat, že přiznání sankční náhrady škody, i když jsou splněny zákonné požadavky, je obecně na uvážení (diskreci) poroty. Splněné předpoklady pro ni tedy nevedou automaticky k jejímu přiznání. Výše částky je rovněž na uvážení poroty. Jediným referenčním bodem jsou zde okolnosti konkrétního případu a osobní situace žalovaného. 

K přiznání sankční náhrady škody nestačí splnit méně přísné důkazní standardy civilního procesu. Existence práva na takovou náhradu se posuzuje na základě trestněprávního důkazního standardu – musí tedy existovat v podstatě stoprocentní jistota. 

Jak je to s punitive damages u nás? 

V ČR soudy obecně vychází ze zásady zákazu obohacení. Poskytnutím náhrady škody by se poškozený měl dostat do té majetkové situace, v níž by byl, kdyby nedošlo k protiprávnímu jednání škůdce. 

Poškozený by tedy měl být pouze odškodněn, nikoli obohacen, jako je tomu v případě sankční náhrady škody. Případné peněžité zadostiučinění v případě zásahu do osobnosti nemá sankční funkci, ačkoli judikatura Ústavního soudu někdy naznačuje opačnou tendenci.[1]

Možná nejblíž „punitive damages“ má v obč. zákoníku úprava v § 3004 odst. 2 (a její obdoba v § 40 odst. 4 autorského zákona, resp. § 5 odst. 2 zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví). Všechny tyto úpravy umožňují požadovat za určitých předpokladů dvojnásobek obvyklé odměny v případě protiprávního užití cizích hodnot. 

Proč je v případu Depp v. Heard porota?

V angloamerickém světě zaručuje sedmý dodatek Ústavy právo na projednání civilní věci před porotou. Předpokladem je, že sporná částka musí být vyšší než 20 dolarů a že žalobce projednání před porotou požaduje. Tak je tomu i v případu Depp vs. Heard.

Porota rozhoduje jednomyslně. Vedení procesu ponechává na soudci, který obecně rozhoduje i o právních otázkách. Zjištění skutečností důležitých pro rozhodnutí je ponecháno na porotě. Porota se skládá ze šesti až dvanácti laických členů, kteří jsou vybráni náhodným výběrem ze seznamu voličů a daňových poplatníků. Každá ze stran sporu má možnost odmítnout určitý počet porotců, a to i bez uvedení závažného důvodu. 

V tomto řízení se porota skládá ze sedmi porotců a čtyř náhradníků. Výběr proběhl 11. dubna 2022 u soudu ve Fairfaxu ve Virginii. 

V českém justičním systému není účast laiků na soudním řízení tak výrazná. V občanském soudním řízení je tento institut zcela vyloučen (pomineme-li pracovněprávní spory).  

Proč jsou Depp i Heard vždy přítomni soudnímu jednání? Musí se v Česku účastníci povinně účastnit ústního jednání?

Strany sporu mohou být v občanskoprávním řízení zastoupeny svými advokáty, obecnými zmocněnci a za stanovených podmínek i jinými zástupci. I v USA může strany u soudu zastupovat advokát. Pokud jsou však účastníci předvoláni soudem, musí být přítomni vždy. Jak Depp, tak Heard mají velký zájem být přítomni soudnímu jednání, a to i proto, aby mohli mediálně vystoupit.

U nás má účastník civilního sporu „pouze“ právo (tedy možnost) se soudního jednání účastnit. Této možnosti nemusí využít, a to ani když byl k jednání řádně předvolán. K soudu by se účastník musel dostavit pouze tehdy, pokud by mu soud výslovně uložil, aby se k jednání osobně dostavil. 

Přesto nedostavení se k soudu nemůžeme doporučit, pokud zároveň nemáte právního zástupce, který se jednání účastní za Vás. Neúčast na prvním soudním jednání pro Vás totiž může znamenat neúspěch ve sporu v důsledku tzv. rozsudku pro zmeškání, který může soud vydat na návrh žalobce, pokud se řádně předvolaný žalovaný neodůvodněně nedostaví k prvnímu jednání ve věci. Pokud jste žalobcem, může Vaše nedostavení se k prvnímu soudnímu jednání znamenat zastavení řízení (což je méně závažný důsledek, který ale znamená minimálně to, že Vám „propadne“ soudní poplatek).  

Soudní proces ve světle reflektorů – u nás něco nemyslitelného

Ve Virginii mohou být kamery a nahrávací zařízení v soudní síni povoleny předchozím souhlasem soudce. Soudkyně okresního soudu Penney Azcarate v usnesení zveřejněném 29. března rozhodla, že pro přenos soudního procesu bude k dispozici kamerový systém. Streamování jednání v této věci je proto možné a povolené. Jednotlivé státy USA mohou stanovit jiná pravidla pro používání kamer v soudní síni.

Americké kamery jsou nemilosrdné a během výslechu účastníků snímají každý pohyb jejich obličeje. Skutečnost, že se procesu dostává takové pozornosti i v českých médiích, může být způsobena i tím, že tuzemské soudní řízení lze natáčet, natož pak živě vysílat, pouze za zpřísněných podmínek. U nás jsou totiž mantinely pro uplatňování svobody projevu a práva veřejnosti na informace poněkud užší. Při výkonu zmíněných kautel je nutné dodržovat meze, které pro svobodu tisku vyplývají z ústavně zaručeného práva dotčené osoby na ochranu její osobnosti (vč. ochrany cti a důstojnosti). Cílem zpravodajství by u nás nemělo být (dodatečné) společenské trestání účastníků soudního řízení skrze mediální pranýř. Právě takového dodatečného společenského trestu se však Depp může obávat, pokud se v probíhajícím soudním řízení objeví videa, která ho zachycují opilého a v pozici výtržníka – a to bez ohledu na pozdější rozsudek. 

Kdyby se případ Depp vs. Heard projednával u českého soudu, takto detailní snímky by se na veřejnost patrně nedostaly. Náš zákon o soudech a soudcích[2] výslovně přikazuje, aby se při záznamech či přenosech soudního řízení ctilo právo na ochranu osobnosti (a presumpce neviny). Navíc je potřeba zasahovat do práv účastníků pouze v přiměřeném rozsahu – pokud tedy pro adekvátní informování veřejnosti stačí kratší záznam určité části soudního jednání, nesmí být celé jednání naživo streamováno. Při vysílání soudního procesu totiž platí tzv. test proporcionality, podle něhož musí být zásah do osobnosti co nejmenší – pro účely informování veřejnosti přitom není nezbytné zblízka snímat každý mikrovýraz v obličeji účastníků.

To, že zpravodajství o tuzemských soudních případech je relativně střízlivější, je tedy důsledkem této právní úpravy. „Záplava snímků“ z amerických soudních procesů však neslouží pouze zájmu veřejnosti o informace. Proces Depp-Heard to ukazuje ve vší jasnosti: tato „záplava snímků“ slouží spíše voyeuristické potřebě diváků sledovat nepovedený vztah dvou úspěšných herců. Buďme tedy spíše rádi za to, že u nás platí taková pravidla, jaká zde máme. Televizní kamery by totiž v některých situacích měly zůstat mimo soudní síň, protože veřejnost nemá mít právo vědět všechno. Pozornost veřejnosti navíc proces zřejmě ovlivňuje, a to i přesto, že členům poroty údajně bylo přísně zakázáno, aby v průběhu řízení používali sociální média. 

Skutečnost, že soudní proces probíhá v USA, neznamená, že by se na zpravodajství u nás vztahovaly jiné standardy. Obecné právo na ochranu osobnosti totiž chrání také občany USA Heard a Deppa, protože se jedná o základní právo každého člověka. Pokud by tedy někdo u nás referoval o případu příliš detailně, mohli by se teoreticky jeho protagonisté bránit u českých soudů. Tak by tomu mohlo být dokonce i v případě, když by někdo použil záznam, který byl podle práva USA pořízen zcela legálně. 

Jak celý spor dopadnul?

Porota po sedmiměsíčním intenzivním procesu nakonec přiznala Johnnymu Deppovi 10 milionů dolarů jako compensatory damages + 5 milionů dolarů jako sankční náhradu škody s tím, že druhou ze zmíněných částek soudkyně – s ohledem na maximální zákonné odškodné – snížila na 350 tisíc dolarů. Své rozhodnutí založila porota na tom, že Heard svými nepravdivými tvrzeními o sexuálním a domácím násilí pomluvila Deppa se skutečným zlým úmyslem. 

Porotci přiznali část nároku i Heard – konkrétně šlo o náhradu újmy ve výši 2 milionů dolarů z titulu pomlouvačných tvrzení o její osobě. 

Ve výsledku by tedy Depp vyšel z tohoto procesu bohatší nejen o nové zkušenosti a očištěnou pověst, ale i o více než 8 milionů dolarů. Tak tomu ovšem nakonec nemusí být, protože oba aktéři se proti zmíněnému soudnímu rozhodnutí odvolali, a věc proto bude posuzovat ještě odvolací soud. Proces před odvolacím soudem však již nebude natolik mediálně atraktivní a „zábavný“, poněvadž do něj nebude zapojena porota.

Závěrečná slova

Spor mezi věhlasným americkým hercem Johnny Deppem a jeho exmanželkou Amber Heard upoutal pozornost sdělovacích prostředků i občanů nejen v místě dění (v USA), nýbrž i u nás. V tomto článku jsme se proto rozhodli osvětlit, o co přesně se v daném případě jedná a jak by se lišilo jeho řešení, pokud by se spor řídil českým právem. 

Klíčový by měl být náš závěr, že možnost živě sledovat soudní proces a být informován o každé jeho minutě pokládáme za problematickou, a jsme rádi, že něco takového není v našich poměrech bez dalšího možné. Živým vysíláním soudního procesu (i jiným podrobným informováním o jeho průběhu) se totiž jednak zasahuje do soukromí účastníků řízení, jednak se snižuje i samotná důstojnost soudcovství, kdy se soudci (případně v Americe porotci) stávají proti své vůli také určitými mediálními tvářemi. 

V případu Depp vs. Heard nejspíše medializace samotným účastníkům ani tolik nevadí, spíš naopak z ní mají radost, ale v jiných případech by publicita mohla účastníkům způsobovat neodůvodněnou újmu. Další důležitý závěr, k němuž jsme dospěli, zní, že je dobře, že v České republice nepůsobí u soudů laičtí porotci, kteří se mohou snadno nechat ovlivnit účastníky řízení, a jejichž závěry tak mohou být výsledkem slovní a citové manipulace ze strany herecky zdatných osob, které se soudí. 

V České republice je také – více než v USA – kladen důraz na optimální vyvažování kolidujících zájmů (např. zájmu účastníka soudního řízení na ochraně soukromí a zájmu veřejnosti na informace). Toto vyvažování se děje jak při rozhodování o sporech samých, tak při rozhodování o tom, zda a za jakých podmínek mohou být jednání před soudem reprodukována veřejnosti. Sláva testu proporcionality!


[1] K tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. I. ÚS 668/21: „Ústavní soud ve své judikatuře již dlouhodobě zdůrazňuje, že peněžité zadostiučinění jako prostředek k náhradě nemajetkové újmy nemá plnit pouze funkci satisfakční (kompenzační či reparační) směřující k vyvážení a zmírnění nepříznivého následku neoprávněného zásahu, ale rovněž funkci sankční, působící k odrazení rušitele chráněných osobnostních statků a jeho možných následovníků od protiprávního jednání. Relutární náhrada se tak stává rovněž nástrojem speciální a generální prevence (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1586/09, body 35-37, nález sp. zn. II. ÚS 833/19, bod 17 či nález sp. zn. I. ÚS 2844/14, body 46-51).“ K sanční náhradě škody se příznivě staví také RYŠKA, M. In: PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V.a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022, komentář k § 2957, marg. č. 12.

[2] Podle tohoto zákona lze jen s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo samosoudce: a) soudní jednání obrazově či zvukově vysílat, popř. b) z něj pořizovat obrazové záznamy. Zvukové záznamy (tedy nikoli např. rozhlasové vysílání) jednání lze v podstatě vždy, a to pouze na základě oznámení předsedovi senátu či samosoudci. 

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články