Předchozí části článku naleznete zde a zde.
Komparace volebních výsledků – volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2019 – v okresech s nejvyšším a nejnižším podílem obyvatel v exekuci.
|
|
Okres Ústí/Labem |
Okres Most |
Okres Chomutov |
Okres Žďár/ Sázavou |
Okres Havlíčkův Brod |
Okres Zlín |
ČR |
|
Podíl občanů v exekuci* |
21,85 % |
21,05 % |
20,55 % |
4,86 % |
5,28 % |
5,29 % |
9,7 % |
|
ANO |
36,45 % |
39,33 % |
39,1 % |
27,57 % |
31,16 % |
29,86 % |
29,64 % |
|
ČSSD |
6,12 % |
7 % |
6,67 % |
10, 66 % |
8, 42 % |
6,64 % |
7,27 % |
|
KSČM |
8,96 % |
10,65 % |
10,18 % |
8, 84 % |
9, 73 % |
5,53 % |
7,76 % |
|
SPD |
12,35 % |
13,19 % |
13,39 % |
8,19 % |
8, 46 % |
12,10 % |
10,64 % |
|
Piráti |
9,17 % |
7,1 % |
7,84 % |
9,33 % |
10,34 % |
8,86 % |
10,79 % |
|
ODS |
9,48 % |
8,44 % |
8,88 % |
9,14 % |
11,10 % |
9,66 % |
11,32 % |
|
KDU-ČSL |
1,76 % |
1,05 % |
1,42 % |
12,78 % |
7,09 % |
10,86 % |
5,8 % |
|
Starostové a nezávislí |
4,05 % |
3,53 % |
3,33 % |
3,62 % |
4,54 % |
6,83 % |
5,18 % |
|
TOP 09 |
4,36 % |
2,91 % |
2, 74 % |
4,11 % |
3, 58 % |
3,2 % |
5,31 % |
|
NSSS |
0,46 % |
0,58 % |
0, 27 % |
0,20 % |
0,21 % |
0,09 % |
0,2 % |
|
Volební účast |
52,87 % |
47,56 % |
49, 3 % |
64,64 % |
64,38 % |
63,41 % |
60,84 % |
Navzdory těmto pozitivním regionálním rozdílům je třeba všem okresům, kde podíl lidí v exekuci přesáhl hranici 12 %, z politického i politologického hlediska do budoucna věnovat zvýšenou pozornost. Zatímco podle autorů průzkumu společnosti Median exekuce obecně vedou spíše k politické apatii a ztrátě důvěry v daný politický systém a jeho instituce (politické strany, stát, soudy apod.), situace se mění právě s mírou tohoto podílu osob v jedné obci, popřípadě regionu, kde výrazně vzrůstá podpora extremistických stran mezi lidmi s exekuční zkušeností.
Ve výzkumné zprávě se konstatuje: „Zkušenost s exekucemi celkově výrazněji vede k politické apatii, která je důsledkem nedůvěry ve smysluplnost politické participace než k radikalizaci. Ta více souvisí s chudobou samotnou a stavem regionu. Regionální analýza ukazuje, že v rámci obcí se šance na volbu extrémních stran zvyšuje při dosažení vyšších hladin exekucí v obcích (12 a více % exekuované populace). Souvislost zkušeností s exekucemi s účastí u prezidentských voleb se podobá souvislosti s účastí u voleb do poslanecké sněmovny výše. Lidé se zkušeností s exekucemi se posledních voleb prezidenta účastnili významně méně (59 %) než zbytek chudší poloviny Čechů do 65 let bez zkušeností s exekucemi (68 %). Účast je výrazně ovlivněna vzděláním. Zkušenost s exekucemi ale snižuje pravděpodobnost volební účasti i v rámci vzdělanostních skupin. I zde jde o důsledek nedůvěry ve smysluplnost politické participace. Lidé se zkušeností s exekucemi častěji volili v roce 2013 Miloše Zemana (67 %) než zbytek chudší poloviny Čechů do 65 let, kteří tuto zkušenost nemají (57 %). Tento vztah je do jisté míry dán vlivem vzdělání a chudoby samotné. Zkušenost s exekucemi však zvyšuje šanci volby M. Zemana zejména mezi podprůměrně příjmovými a respondenty s maturitou. Může se jednat o důsledek nedůvěry k institucím a možnost participace, která obecně vede respondenty k volbě kandidátů vytvářejících distanci mezi ,běžným lidemʻ a kulturními a intelektuálními elitami.“[1]
Složitost této problematiky je pak také patrná rovněž v případě voleb do obou typů samospráv – zejména obecní. Jestliže například v celostátní politice hraje Dělnická strana sociální spravedlnosti jen zcela okrajovou roli, v případě obcí těžce zasažených dopady chudoby a exekucí se může dostat nejen do obecních a městských zastupitelstev, ale i do vedení, tedy rady měst a obcí. Tím spíše, jestliže volby probíhají v kontextu ekonomických problémů (krize, vysoká nezaměstnanost), sociálních podmínek (etnické menšiny, problémy multikulturního soužití) či specifických politických událostí. Příkladem může být město Duchcov v okrese Teplice, kde v roce 2017 dosahoval počet lidí v exekuci 29,69 %.[2] V roce 2013 zde došlo k útoku na manželský pár patřící k většinové společnosti, což vyvolalo rozsáhlé demonstrace.[3] V nich se mimo jiné exponovaly extrémistické skupiny. To vše v době doznívající ekonomické krize. Do zastupitelstva města se tak v následujícím roce 2014 dostali hned tři zástupci Dělnické strany sociální spravedlnosti. Jeden z nich, předseda ústecké krajské organizace Jindřich Svoboda, který se angažoval při protiromských demonstracích, se stal dokonce radním města a DSSS plnohodnotným koaličním partnerem (spolu s ČSSD a KSČM).[4] Členem rady zůstal i po volbách v roce 2018.
Závěr
Jak jsme si ukázali, fenomén exekucí má vedle sociálních a ekonomických dopadů rovněž významné politické konsekvence. Z dostupných dat je zřejmé, že politické chování lidí v exekuci má dvě základní polohy. Za prvé – velká část z nich rezignovala na jakoukoliv politickou či občanskou aktivitu. Tito lidé jsou politicky pasivní a nevěří, že v rámci demokratického politického systému je možné dospět k zlepšení životní situace a že tedy demokracie má výrazně vyšší kvality oproti jiným formám vlády. Naopak demokratické vládnutí má v jejich očích často stejnou legitimitu jako nedemokratické: „Nevěřil jsem předchozímu režimu, ale tomuhle nemůžu věřit taky.“[5] „Lidé, kteří mají zkušenost s exekucemi, ztrácejí víru ve vliv občana na chod společnosti. Jen 49 % z nich si myslí, že se lze otevřeně vyjadřovat k chodu společnosti (oproti 66 % mezi zbytkem chudší poloviny Čechů bez zkušeností s exekucí), 25 % věří tomu, že lze ovlivnit problémy v jejich obci či městě (oproti 39 % ve skupině bez exekucí), a jen 23 % si myslí, že lze ve společnosti dosáhnout oprávněných požadavků (oproti 39 % ve skupině bez exekucí).“[6] Nedůvěru pociťují k principům demokracie, k volbám (výrazně nižší volební účast) i k institucím demokratického státu – orgánům veřejné správy, soudům, politickým stranám apod.
Druhá možnost, která podle autorů průzkumu společnosti Median nastává zejména při vysoké koncentraci občanů v exekuci v jedné obci, a to především od hranice 12 %, je naopak radikalizace těchto lidí a podpora extremistickým, antisystémovým, k současnému politickému systému kritickým stranám či stranám založeným na jedné silné osobnosti s vůdcovským principem. Dobrým indikátorem je v této souvislosti podpora Demokratické strany sociální spravedlnosti, KSČM, SPD, ale i hnutí ANO. Tento typ chování je ale výrazně menšinový. Důležité také je, že nejde jen o volební chování lidí v exekuci, ale i volební chování jejich okolí, které spolu s dalšími sociálně patologickými jevy (extrémní chudoba, zhoršené ekonomické podmínky, problémy s etnickými a národnostními menšinami, nízká úroveň vzdělání apod.) rovněž vede k silné podpoře těchto radikálních politických skupin. U valné většiny lidí s exekuční zkušeností platí následující zjištění Medianu: „Při hledání souvislostí mezi zkušeností s exekucemi a volbou konkrétních politických stran … Volba extrémních stran (KSČM, SPD) závisí spíše na příjmu a vzdělání než na exekucích. U respondentů s příjmem pod mediánem lze vysledovat, že zkušenost s exekucemi souvisí s poklesem podpory středopravých stran (ODS, TOP 09, STAN, Lidovci) a navýšením podpory alternativních hnutí (Piráti) a menších stran a také mírným navýšením podpory extremistů. Rozdíly jsou však pod hranicí statistické významnosti. Zkušenost s exekucemi souvisí s pociťovanou přijatelností volby KSČM. Stranu totiž označuje za přijatelnou 38 % lidí se zkušeností s exekucemi a 30 % zbytku chudší poloviny Čechů bez exekucí. Tato souvislost je ale na hranici statistické významnosti. S vnímáním přijatelnosti Okamurovy SPD a radikální Dělnické strany pak vlastní zkušenost s exekucemi nesouvisí takřka vůbec. Celkový index pak ukazuje, že přijatelnost extrémních stran je určena primárně příjmovým statusem a vzděláním. U nízkopříjmových a méně vzdělaných respondentů zkušenost s exekucemi souvisí s nárůstem vysoké přijatelnosti extrémních stran z 13 na zhruba 20 %, což je ale opět na hranici významnosti.“[7]
Vedle silně podprůměrné občanské participace je možná největším problémem těchto skupin i jejich velmi rychlá a relativně snadná manipulace. A tudíž velmi dobrá možnost je v jejich politickém chování ovlivnit, a to včetně toho (před)volebního. Sociolog Daniel Prokop k tomu říká: „Jejich volební pasivita a neangažovanost vychází z toho, že se nezajímají o vážná témata politiky, protože necítí její dopady na svůj život. A jsou pak mobilizovatelní nějakým kulturním konfliktem vyvolaným v rámci jedné televizní debaty – o uprchlících, kouření v hospodách a podobně. Při případném hlasování o vystoupení z EU a dalších podobných sporech jsou tito lidé ,divoká karta´ populistů.“[8] Jeho kolega Michal Kunc pak dodává: „Když mám svobodu, měl bych být schopen svobodně jednat. Když nemůžu plánovat, tak tu svobodu efektivně nemám. A teď máme ve společnosti skupinu lidí, která si oprávněně připadá, že žije v nesvobodě. Nemají žádnou motivaci se na tom systému podílet nebo ho podporovat. Je to strašná, divoká karta. Tahle skupina se vůbec nemusí chovat podle jakýchkoliv předpokládaných pravidel. Nemůžeme s nimi počítat, fungují prostě jinak.“[9]
Samostatným problémem pak je, že exekuce, včetně těchto vzorců politického chování, ovlivňuje i potomky lidí v exekuci, čímž se tento přístup k demokracii dále „dědí“. To spolu s dalšími rizikovými faktory (negativní průběh hospodářského cyklu, obecný pokles důvěry v demokracii v celosvětovém měřítku, nárůst sociální a příjmové nerovnosti v evropských a amerických demokratických státech apod.) do budoucna vytváří potenciálně nebezpečné prostředí, které nahrává autoritářským a populistickým tendencím. Na ně by pak mohla doplatit společnost jako celek.
Problém exekucí je problémem dvojího veřejného zájmu – na straně jedné legitimního očekávání věřitele, že jeho požadavkům bude učiněno zadost. Na straně druhé obecné potřeby politických režimů – a demokratického zvláště – posilovat důvěru občanů v jejich fungování a samu existenci, a tím i celkovou stabilitu a ekonomickou prosperitu daného státu. Česká republika prochází zejména v posledních letech intenzivním procesem hledání takového modelu, který by oběma těmto zájmům vyhověl, respektive který by vytvořil zdravou a dlouhodobě udržitelnou rovnováhu mezi nimi. Nastíněné politické dopady exekucí jasně ukazují, že je v zájmu nejen věřitelů a dlužníků v exekuci, ale celé společnosti, aby bylo toto hledání úspěšné.
Anotace
Studie se zabývá dopady fenoménu exekucí na volební chování a rozhodování. Mimo jiné vychází ze sociologické a politologické datové analýzy, která naznačuje, že lidé v exekuci výrazně ztrácejí zájem o veřejné dění, včetně účasti na volebním procesu a dalších formách občanské participace. Dalším negativním dopadem je významná nedůvěra těchto lidí v instituce demokratického právního státu a společnosti (soudy, politické strany apod.). Jde také o potenciálně rizikovou skupinu, která může být zmanipulována současnými populistickými stranami.
Článek byl publikován v Komorních listech č. 4/2019.
[1] Dostupné z: http://mapaexekuci.cz/index.php/mapa-2/. Data za rok 2017. Stav k 20. 8. 2019. 27 Median 2018, s. 25.
[2] Dostupné z: http://mapaexekuci.cz/index.php/mapa-2/. Stav k 12. 7. 2019.
[3] Viz například V Duchcově proběhla demonstrace proti násilí ve městě. Dostupné z: https://chomutovsky.denik.cz/z-regionu/emoce-v-duchcove-po-bitce-s-romy-20130529-ccw3.html. Stav k 20. 7. 2019.
[4] Radní s družkou dostali od města Duchcov byt, přestože měli svůj. Dostupné z: https://www.idnes.cz/usti/zpravy/radni-a-jeho-partnerka-dostala-byt.A160209_151816_usti-zpravy_hrk
[5] RYCHLÍKOVÁ, A. Napřed cítíš strach. A potom nenávist. Dostupné z: http://a2larm.cz/2018/12/nejdriv-citis-strach-a-potom-nenavist/ Stav k 20. 6. 2019.
[6] Tamtéž.
[7] Median 2018, s. 25.
[8] FIALA, J. Exekuce jsou divoká karta české společnosti. Exkluzivní rozhovor se sociology Danielem Prokopem a Michalem Kuncem z agentury Median o exekucích v České republice. Dostupné z: http://a2larm.cz/2018/12/exekuce-jsou-divoka-karta-ceske-spolecnosti/. Stav k 13. 12. 2018.
[9] Tamtéž.
Diskuze k článku ()