Rozdíly mezi smlouvami o dodávkách a smlouvami o sdružených dodávkách
Pro rozlišení, zejména pro ty, kteří v tom nevidí úplně rozdíl – smlouvy o dodávce elektřiny, na rozdíl od smluv o sdružených dodávkách elektřiny, se týkají pouze samotné dodávky elektřiny nebo plynu. Netýkají se již těch cenově regulovaných služeb souvisejících, tzn. přenosové soustavy či distribuční soustavy, kde jsme jako spotřebitelé zvyklí, že je všechno účtováno dohromady. V domácnostech máme typicky smlouvy o sdružených dodávkách. Náležitosti smluv jsou nicméně podle energetického zákona velmi podobné, a pokud nejsou dodrženy, nastává relativní neplatnost.
Významným rozdílem mezi sdruženými a dodávkovými smlouvami je odpovědnost za odchylku, kdy se u větších smluv, ne spotřebitelských, ujednává, kdo odpovědnost za odchylku nese, kdežto u sdružených smluv je odpovědnost za odchylku přenesená ze zákazníka na obchodníka nebo výrobce. To je tedy hlavní rozdíl mezi nimi.
Mají ale i prvky společné. Platí, že pokud je smlouva uzavřena na dobu neurčitou, nesmí být ujednána výpovědní doba delší než 3 měsíce. To se týká prakticky všech zákazníků a u plynu pouze těch, kteří nemají roční spotřebu vyšší než 4200 MWh, což je ale poměrně vysoký limit. To je jeden prvek, který je u těchto smluv třeba dodržovat. A pak je tam také povinné právo zákazníka odstoupit od smlouvy v případě, že nesouhlasí se změnou smluvních podmínek. V těchto smlouvách se často dojednává právo smlouvu jednostranně měnit, a proto tedy pravidlo, které má umožnit odejít ze smluvního vztahu ve chvíli, kdy je změna pro zákazníka nepřijatelná. Ještě se k tomu dostaneme v souvislosti se specifickou úpravou spotřebitelů, kde je ale v podstatě zákonem vymezená výpověď (ne odstoupení) v určitě době. Sami zákazníci v tom často chybují, odstoupí od smlouvy, namísto toho, aby dali výpověď, nebo naopak, ale tyto úkony se posuzují záměru, a nikoliv podle toho, jak jsou označeny.
Od roku 2022 bylo u náležitostí smluv nově stanoveno, že smlouvy musí být písemné, a zároveň je třeba výslovně uvádět přípustnost nebo nepřípustnost změn ceny, a také způsob oznámení změn zákazníkovi.
Nákupy energií na komoditních burzách
Pro zástupce veřejného sektoru, veřejné zadavatele, kteří jsou i u smluv na dodávky elektřiny v podstatě povinni soutěžit podle zákona o zadávání veřejných zakázek, bych rád zmínil, že existuje i možnost, jak zadávat smlouvy napřímo. Jde o případy, kdy se využije možnosti realizovat jednací řízení bez uveřejnění při zajištění dodávek na komoditních burzách. V Česku máme tři takové burzy: Českomoravská komoditní burza Kladno, Komoditní burza Praha a pak ještě PXE. Má to svoje výhody i nevýhody, ale samozřejmě to může proces u těch veřejných zadavatelů velmi urychlit. Jenom zdůrazňuji, že ta výjimka, tedy jednací řízení bez uveřejnění, se netýká samotného výběru burzy, ta, která účtuje veřejným zadavatelům svoje poplatky a poplatky jim mohou účtovat samostatně i burzovní dohodci, ale právě a pouze nákupu elektřiny nebo plynu. Nicméně u těch poplatků (burzovních i dohodcovských) bude zase asi většinou možné postupovat v režimu zakázky malého rozsahu, tedy bez zadávacího řízení.
K samotným změnám zákonných pravidel týkajících se smluv o dodávkách
Teď tedy již k úpravám, které se většinově týkají spotřebitelů – ale ne vždy. Zákazník je obecně definován jako osoba, která nakupuje elektřinu nebo plyn pro vlastní konečné užití, zatímco spotřebitel je fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu povolání. Definice je ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a používá se i v energetickém zákoně. Energetický zákon ale pracuje ještě s jednou kategorií osob, a je to z mého pohledu takové trochu zvláštní, protože se to týká pouze podnikajících fyzických osob odebírajících elektřinu z hladiny nízkého napětí nebo plyn do limitu 630 MWh ročně. Nevím, proč se dělá rozdíl mezi podnikajícími fyzickými osobami a právnickými osobami, nicméně i u některých pravidel, která se týkají smluv na dodávky, se tento rozdíl uplatní – například u možnosti výpovědi při zvýšení ceny dodávky, tzn. když není sjednána fixní cena.
Jednostranné změny smluv
Když dodavatel využije svého práva a navýší cenu, tak jak spotřebitel, tak potom ty kategorie fyzických osob odebírajících elektřinu z hladiny nízkého napětí nebo plyn v tom menším rozsahu, mohou vypovědět smlouvu tak, aby se jich změna, kterou si nepřejí, nedotkla.
Toto pravidlo bylo novelizováno, protože se v minulosti vedly debaty o tom, co se stane, když dodavatel tu změnu neoznámí řádně. Dříve byla stanovena možnost odstoupit od smlouvy do tří měsíců od té změny. A pak se zase vedla debata o tom, jestli se změna tedy uskutečnila, když byla oznámena třeba jenom na webové stránce, a nikoliv adresně. Proto se zavedlo novelou, že změna musí být prokazatelně a současně adresně oznámena zákazníkovi, a to 30 dnů před účinností změny. Zákazník má potom právo smlouvu vypovědět. Pokud se tak nestane, tedy není to prokazatelně a adresně oznámeno, nevyvolá změna právní účinky (tj. typicky nedojde ke zvýšení ceny). Pokud je změna řádně oznámena a výpověď dána, skončí smlouva dříve, než nabude účinnosti ta změna, se kterou zákazník nesouhlasí.
Distanční smlouvy
U distančních smluv, to jsou smlouvy uzavírané mimo obchodní prostory, nadále platí možnost takové smlouvy vypovědět do 15 dnů od zahájení dodávek. Poté běží ještě výpovědní doba 15 dnů, která ale běží od následujícího měsíce, takže v podstatě nějakých 6 týdnů se odebírá. Novelou bylo ale ještě zpřesněno, že nadále platí možnost odstoupit od smlouvy jako od kterékoliv jiné distanční smlouvy 14 dnů od jejího uzavření.
Automaticky prodlužované smlouvy na dobu určitou
Další úprava, která se týká výhradně spotřebitele, je omezení tichého prodlužování smluv na dobu určitou. Tzn. kdybyste měli smlouvu, která se má automaticky prodlužovat o další rok, například pokud se určitým způsobem nevyjádříte, máte nyní v zákoně natvrdo řečeno, že takovou smlouvu je možné kdykoliv vypovědět, až do 20. dne před uplynutím sjednané doby závazku. Jakkoliv v těchto smlouvách může být ujednáno něco jiného, toto se uplatní přednostně.
Spotové smlouvy
Dále byla upravená možnost výpovědi spotových smluv, a také zákaz konverze na spotové smlouvy bez výslovného souhlasu zákazníka. To se zase týká krize z doby podzimu 2021, kdy se spotové ceny vyšplhaly do opravdu vysokých úrovní. Já sám jsem si zaexperimentoval se spotovou smlouvou ve své domácnosti, a podařilo se mi od té smlouvy odstoupit, jenže než to nabylo účinnosti, tak mi dodavatel ukončil činnost, takže jsem se stejně dostal do režimu DPI. Ještě před tím mi ale zprostředkovatel, který mi nabídl smlouvu u jiného dodavatele, skrze své opomenutí neumožnil s novým dodavatelem smlouvu uzavřít dřív, než můj dodavatel ukončil činnost. Takže sám můžu přisvědčit tomu, že možnost výpovědi spotových smluv, i když jsou uzavřeny na dobu určitou, je asi dobré opatření. Spotové ceny mohou být totiž extrémně vysoké nebo také extrémně nízké.
Konverze smluv z doby určité na dobu neurčitou
Od loňského roku je dále možné na smlouvu uzavřenou na dobu určitou, která ale přesáhne 36 měsíců, už od 4. roku pohlížet jako na smlouvu na dobu neurčitou. Platí to i pro smlouvy, co se každý rok obnovují a prodlužují o další rok. Takovou smlouvu na dobu neurčitou je možné snáze vypovědět s výpovědní dobou, která nesmí být delší než 3 měsíce.
Výpověď smlouvy při zániku nájmu nebo prodeji nemovitosti
A pak máme od 1. 7. 2022 ještě další novinku – možnost výpovědi smlouvy při zániku nájmu nebo při prodeji nemovitosti. Ono to nebylo dříve uzákoněno, a i když někteří dodavatelé to připouštěli, jiní ne. Nyní je to jednoznačné, tj. dojde-li k této změně, je zde právo smlouvu vypovědět s výpovědní dobou 15 dnů od měsíce následujícího. Je to další příležitost ke změně dodavatele.
Nové informační povinnosti dodavatelů
Další úprava, v podstatě na ochranu spotřebitele, platí od 1. 10. 2022. Obchodníci mají povinnost spotřebitelům nabízet nebo umožnit dohodu o splátkách, informovat o této možnosti a také o možnosti čerpat dávky v souvislosti s energiemi. To také reaguje na proběhlou krizi.
Novinky u zprostředkovatelů
Nyní se dostáváme ke zprostředkovatelům. Nemusí to být jenom „energošmejdi“. Já sám jsem vícekrát využil smluv zprostředkovatelů, kteří agregují poptávky a jsou pak schopni nabídnout i zajímavé ceny (nebo alespoň historicky tomu tak bylo) od dodavatelů, se kterými spolupracují. Jenomže tato oblast nebyla regulována, a nyní je alespoň upravená smlouva o zprostředkování, její náležitosti a zároveň i náležitosti zprostředkované smlouvy, kterou zprostředkovatel typicky uzavírá na plnou moc za zákazníka. Zajímavé ale je, že kromě toho, že musí mít plnou písemnou formu, což dosud neplatilo, tak jakékoliv zmocnění, které se dává v rámci zprostředkování, zanikne nejpozději do 12 měsíců. Neměly by tedy vznikat situace, kdy zákazníci dali nějakou plnou moc, která byla na dlouhou dobu dopředu, a pak se o zákazníky různí dodavatelé přetahovali skrze tyto plné moci při různých situacích, kdy bylo například možné smlouvu vypovědět, nebo od ní odstoupit. Toto by mělo dlouhé plné moci a všechny ty dopady, které pak mají, limitovat.
Náležitostí smlouvy o zprostředkování je i možnost vypovědět ji bez výpovědní doby anebo odvolat zmocnění. Také samotnou smlouvu, kterou za vás eventuálně zprostředkovatel uzavře, je možné vypovědět podobně jako distanční smlouvu, a sice ve lhůtě 15 dnů od zahájení dodávky.
Nově byly také upraveny povinnosti zprostředkovatele, což si myslím, že je také dobře. Je tam zejména tedy i ta neúplně samozřejmá povinnost fungovat poctivě a s odbornou péčí, hájit oprávněné zájmy spotřebitele, upřednostňovat je před vlastními zájmy a taky včas respektovat projevenou vůli spotřebitele. S liknavostí zprostředkovatele jsem si sám užil, kvůli tomu mi vznikla škoda v řádech vysokých desítek tisíc.
Ještě je tu jedna zajímavá novinka – regulace nařízením obce. Možná víte, že obce mohou na svém území omezovat třeba hazard nebo reklamu. Nyní mohou omezovat i podomní prodeje elektřiny a plynu.
Dále vznikl také registr zprostředkovatelů. Do něj se musí zapsat, pokud chtějí zprostředkování nadále vykonávat, a musí doložit splnění určitých podmínek. Speciálně bych upozornil na spolehlivost, která znamená, že zprostředkovatel nebyl v posledních 3 letech uznán vinným z přestupku podle energetického zákona nebo podle zákona o ochraně spotřebitele. Teoreticky by tedy neměli ti nejhorší do registru proplout. Na druhou stranu odstíhat jednání zprostředkovatelů bez regulace předtím nebylo jednoduché, takže bych na to úplně nespoléhal.
Sporová agenda Energetického regulačního úřadu
Závěrem bych se ještě chtěl zmínit o sporech ze smluv o zprostředkování, a nakonec i o sporech ze smluv o dodávkách. Existuje totiž speciální pravomoc správních orgánů rozhodovat spotřebitelské spory namísto soudů Funguje to nejen na úseku energetiky (pravomoc má Energetický regulační úřad), ale podobně také na úseku telekomunikací (pravomoc má Český telekomunikační úřad) nebo na úseku bankovnictví (pravomoc má finanční arbitr).
U nově regulovaných zprostředkovatelů byl zvolen model, kdy je spotřebitel oprávněn podat návrh ERÚ, aby rozhodl spor o splnění povinností ze smlouvy o zprostředkování. Postupuje se tady zvláštním způsobem podle zákona o ochraně spotřebitele, který dává i určité povinnosti druhé straně, např. včas se k tomu vyjadřovat. Je tam i lhůta pro rozhodnutí ze strany ERÚ. Zároveň je to pro spotřebitele pochopitelně levnější, protože tam není poplatek ani náhrada nákladů řízení. Jurisdikce soudu ale není vyloučena, takže si spotřebitel může vybrat. V případě, že jedna strana není spokojená s rozhodnutím ERÚ, je dána možnost rozkladu, a návazně na to potom podle části V. o.s.ř. rozhodují případné žaloby soudy. Přezkoumávají rozhodnutí toho správního orgánu, zde ERÚ, o sporu. Takže je to takové víceinstanční řízení, pokud tedy má někdo chuť a peníze do sporu dále investovat.
Pokud jde o pravomoc ERÚ k rozhodování sporů ze smluv o dodávkách mezi zákazníky a dodavateli, ta už je v energetickém zákoně dlouho, konkrétně v § 17 odst. 7. Při souhlasu obou účastníků řízení může ERÚ rozhodovat mezi dodavatelem a zákazníkem zjednodušeně cokoliv. Není ale běžné, že by se účastníci takto dohodli. V praxi se tedy uplatní pouze nároková pravomoc ERÚ rozhodovat pouze určitý úzký okruh sporů na návrh spotřebitele nebo fyzické osoby podnikající (zde bez ohledu na objem odebírané elektřiny nebo plynu). Tyto osoby mají nárok požádat ERÚ o rozhodnutí sporu mezi nimi jako zákazníky a dodavateli o splnění povinností ze smluv o dodávkách. Anebo mohou požádat o určení toho, jestli právní vztah (smlouva o dodávkách) vznikl, trvá nebo zanikl, což někdy může být pro spotřebitele zajímavé v situaci, kdy po něm chce dodavatel uhradit nějaké částky, ale nesoudí se, nežaluje ho, a spotřebitel chce mít jistotu, že není povinen mu platit. Tady bych ovšem řekl, že pravomoc ERÚ je do značné míry limitovaná a také ne zcela jasné, vymezení pravomoci ERÚ by zasloužilo zpřesnění, možná i rozšíření. Například Český telekomunikační úřad rozhoduje spory ze smluv vlastně všechny, jak na návrh spotřebitele, tak i druhé strany, dodavatele. Nejsou tam celkem moc pochybnosti o tom, co může rozhodovat, a co ne. Je to taková komplexní specializovaná rozhodovací agenda. Samozřejmě to vyžaduje i větší počet pracovníků na straně úřadu. U finančního arbitra, který rozhoduje spory z bankovních produktů, mohou návrhy dávat jenom spotřebitelé, ale zase je to šířeji koncipováno než u ERÚ a nevznikají tam větší spory ohledně toho co je, a co není možné rozhodovat ze strany úřadu. Oproti tomu u ERÚ se nároková pravomoc týká jednak pouze sporů iniciovaných zákazníkem, jednak pouze rozhodování o splnění povinností přímo ze smluv, ale ne už např. povinností vzniklých v souvislosti s nimi. Na druhou stranu ale existuje i velmi zvláštní pravomoc ERÚ určovat na návrh zákazníka okamžik vzniku nebo zániku smlouvy na dodávky, aniž by tento musel prokazovat právní zájem na takovém rozhodnutí.
Diskuze k článku ()