Skutečnost, že spotřebitelské právo zasahuje jak rovinu práva soukromého, tak práva veřejného, situaci legislativcům nikterak neulehčuje. Vedle toho je třeba mít v patrnosti i mnohdy kontradiktorní zájmy zástupců sdružení založených na ochranu spotřebitelů a zástupců podnikatelských organizací. Na jednom se však tyto skupiny dle MPO již shodly. Tím je skutečná potřeba revize práv spotřebitelů, a to zejména v oblasti procesně právní, kdy se spotřebitel reálně svých práv ne vždy domůže a na jejich realizaci mnohdy rezignuje.
Nová spotřebitelská legislativa je předmětem plánů MPO na nejbližší období (2014-2020) a je jednou z jejích priorit. Rozsáhlá materie revize práv spotřebitelů však spadá i do působnosti ostatních ministerstev, např. ministerstva spravedlnosti, nejen proto, že evropská spotřebitelská legislativa prochází permanentním vývojem, kterým reaguje na změny na spotřebitelském trhu a na nové a velmi kreativní obchodní praktiky. V současné době je tak hlavním cílem kooperace mezi dotčenými ministerstvy při práci na možných změnách občanského zákoníku, který má reagovat na existující nedostatky úpravy spotřebitelského práva v České republice.
Doc. JUDr. Richard Král LL.M., Ph.D.[1] často poukazuje na vady v implementaci směrnic do našeho vnitrostátního právního řádu[2], na účelovou transpozici, kdy naše legislativa dalece přesahuje cíle a smysl směrnic přijímaných legislativními orgány EU. Nesprávných transpozic tak není ušetřeno ani právo spotřebitele a Komise EU na tuto skutečnost již upozornila. Způsob řešení nápravy chybné implementace některých unijních předpisů se týká kupř. transpozice směrnice č. 2011/83/EU o právech spotřebitelů[3] a směrnice č. 2008/122/ES o timesharu[4]. U první směrnice je s Českou republikou prozatím vedeno řízení EU pilot[5], avšak v druhém případě je Česká republika ve stádiu formálního upozornění ve smyslu článku 258 Smlouvy o fungování Evropské unie. Pro nápravu nesprávné transpozice se nabízí cesta co nejširší revize občanského zákoníku v části, která se týká spotřebitelského práva, a to formou spojení této revize s aktuálními novelami občanského zákoníku, stejně tak jako jednorázové opravy vad naší transpozice, které jsou ze strany Komise vytýkány. Pokud jde o výtky ve vztahu ke směrnici o timesharu, jsou pouze dvě. Týkají se implementace čl. 10 odst. 2 směrnice v § 1867 OZ, kterým je konkrétně zpochybňována „písemnost“ odstoupení a okamžik pro možnost odstoupení a z tohoto důvodu je očekávatelné, že oprava bude provedena rychle cestou sněmovního tisku č. 642. Jednou z forem nápravy by měl být například vznik tzv. systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, v rámci kterého budou soukromoprávní spory spotřebitelů řešit ČTÚ, ERÚ, Finanční arbitr a ČOI, kdy systém bude otevřen i pro další subjekty s povinným členstvím.
V příštích měsících lze tedy očekávat nárůst legislativní aktivity v oblasti ochrany práv spotřebitelů.
[1] Doc. JUDr. Richard Král LL.M., Ph.D., člen Katedry evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, člen Legislativní rady vlády
[2] KRÁL, Richard. Transpozice a implementace směrnic ES v zemích EU a ČR. Praha: C. H. Beck, 2002, 158 s.
[3] SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2011/83/EU, ze dne 25. října 2011o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES
[4] SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2008/122/ES, ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném užívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalším prodeji a o výměně
[5] http://ec.europa.eu/internal_market/scoreboard/performance_by_governance_tool/infringements/index_en.htm
Diskuze k článku ()