Ve všech záležitostech může obchodní korporaci zastupovat člen jejího statutárního orgánu[1]. Jaké právní účinky má však jednání (člena) statutárního orgánu, který pokračuje v jednání za obchodní korporaci i navzdory skutečnosti, že tuto funkci v souladu s právními předpisy pozbyl, přičemž taková změna ještě nebyla do obchodního rejstříku zapsána?
Odvolání (člena) statutárního orgánu valnou hromadou
Právní úprava po rekodifikaci soukromého práva v podobě zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen jako „ZOK“), výslovně zakotvuje v ust. § 184 odst. 4 povinnost jednatele účastnit se valné hromady společnosti s ručením omezeným a v ust. § 402 odst. 3 povinnost člena představenstva účastnit se valné hromady akciové společnosti. I když v zákoně nejsou explicitně uvedeny následky porušení této povinnosti, dle judikatury[2] však lze usuzovat, že by taková nepřítomnost jednatele či člena představenstva na jednání valné hromady mohla být důvodem pro vyslovení neplatnosti usnesení přijatých na valné hromadě, nebudou-li v důsledku této nepřítomnosti společníkům poskytnuty informace o společnosti nezbytné pro posouzení záležitostí, o nichž má valná hromada rozhodovat, či nebudou-li akcionářům podána vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti nebo osob jí ovládaných, potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady, a to za podmínky, že toto porušení mělo závažné právní následky.
Jestliže se jednatel či člen představenstva valné hromady neúčastní, aniž mu v tom brání vážné důvody, porušuje svoje povinnosti při výkonu funkce a vzniká mu povinnost uhradit újmu tím způsobenou. Jaké jsou však následky právního jednání již odvolaného (člena) statutárního orgánu? V souvislosti s odvoláním statutárního orgánu (jeho člena) a následným zápisem této skutečnosti do obchodního rejstříku dochází v praxi k různým situacím.
- Statutární orgán (jeho člen) se účastní jednání nejvyššího orgánu, kde se rozhoduje o jeho odvolání, a navzdory tomu právně jedná
Dle ust. § 45 odst. 4 věty první ZOK platí, že rozhodnutí orgánu obchodní korporace působí vůči obchodní korporaci okamžikem přijetí. Když tedy valná hromada v souladu se zákonem rozhodne o odvolání statutárního orgánu (jeho člena), je tímto konstitutivním rozhodnutím vázána okamžikem jeho přijetí (nestanoví-li pozdější datum účinnosti). Jestliže je statutární orgán (jeho člen) na jednání valné hromady přítomen, dozvěděl se tak o svém odvolání okamžitě – nepanují tedy ani z jeho strany žádné pochybnosti o tom, že pozbývá všechna práva a povinnosti mu z jeho funkce náležející, a že tedy nadále není oprávněn za obchodní korporaci právně jednat.
- Statutární orgán (jeho člen) se neúčastní jednání nejvyššího orgánu, kde se rozhoduje o jeho odvolání
Specifickou situací je případ, kdy valná hromada v souladu se zákonem rozhodne o odvolání statutárního orgánu (jeho člena), přičemž ten není valné hromady účasten. Kdy tedy takové rozhodnutí vyvolá právní účinky vůči statutárnímu orgánu (jeho členu) samotnému?[3] Jak bylo uvedeno výše, funkce statutárního orgánu (jeho člena) zaniká s ohledem na konstitutivní povahu rozhodnutí valné hromady v okamžiku jeho přijetí (nestanoví-li valná hromada pozdější den účinnosti tohoto rozhodnutí). Toto datum se zapíše i do obchodního rejstříku jako datum zániku funkce statutárního orgánu (jeho člena). Specifičnost spočívá v tom, že samotný statutární orgán (jeho člen) se v důsledku neúčasti na valné hromadě nemusí dozvědět o zániku své funkce okamžitě. V takových případech může nastat situace, že za obchodní korporaci nadále právně jedná již odvolaný statutární orgán (jeho člen), přičemž mu takové jednání vytýkat nelze.[4]
Princip materiální publicity
Dále je nutno upozornit na fakt, že identifikace statutárního orgánu obchodní korporace je obligatorní skutečností, která se zapisuje do obchodního rejstříku[5]. Tato zapisovací povinnost je promítnutím principu právní jistoty, související s principem materiální publicity, jakožto jednoho z nosných pilířů fungování veřejných rejstříků v České republice. Materiální publicita se skládá ze dvou složek – složky negativní a složky pozitivní.
Negativní složka materiální publicity znamená, že zapsaná obchodní korporace nemá proti osobě, která právně jedná v dobré víře v zápis do obchodního rejstříku, právo namítnout, že tento zápis neodpovídá skutečnosti. Jedná se o situace, kdy určitá skutečnost nebyla do obchodního rejstříku zapsána navzdory tomu, že zapisovací povinnosti podléhá.[6]
Spolu s negativní složkou materiální publicity sehrává důležitou roli i institut dobré víry. Dobrá víra je jednou ze základních zásad, na kterých je české soukromé právo postaveno. Lze ji definovat jako „vnitřní přesvědčení osoby, že nejedná bezprávně“.[7]
Dobrá víra je kritériem objektivním, nikoliv však absolutním. I když platí, že dobrá víra se při právních jednáních presumuje[8], nic nebrání tomu, aby byla zpochybněna. To se přirozeně uplatní i ve vztahu k negativní složce materiální publicity. Jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu České republiky, „z negativní stránky principu materiální publicity vyplývá, že důkazní břemeno o nedostatku dobré víry nese osoba, která se nedostatku dobré víry dovolává, tj. osoba, jejíž zápis v obchodním rejstříku je (případně) ohledně toho kterého údaje nesprávný (chybný).“[9]
Na druhé straně stojí pozitivní složka materiální publicity. Ta znamená, jednoduše řečeno, že skutečnosti týkající se obchodní korporace, tedy údaje a obsah listin, které podléhají zapisovací povinnosti, jsou účinné vůči třetím osobám ode dne jejich zveřejnění v obchodním rejstříku.
Jestliže dle výše citovaného ustanovení věty první § 45 odst. 4 ZOK platí, že obchodní korporace je vázána rozhodnutím svého orgánu již okamžikem jeho přijetí, ve vztahu k třetím osobám ZOK navazuje na pozitivní složku materiální publicity, kdy ve větě třetí ust. § 45 odst. 4 stanoví, že „vůči třetím osobám působí rozhodnutí orgánu obchodní korporace od okamžiku, kdy se o něm dozvěděly nebo dozvědět mohly.“ Jestliže tedy obchodní korporace přijala rozhodnutí o odvolání (člena) statutárního orgánu, tato změna vyvolává právní účinky vůči třetím osobám až v momentě, kdy se o takovém rozhodnutí tyto osoby dozvědí.
Tato teze však neplatí absolutně. V případě, že dané skutečnosti byly třetí osobě známé již dříve, tj. ještě před zápisem do obchodního rejstříku, vyvolávají vůči ní účinky již od okamžiku seznámení s nimi. Důkazní břemeno je v tomto případě na straně zapsané obchodní korporace, jelikož právě ta musí prokázat, že s obsahem jejího projevu vůle (například usnesení valné hromady), na základě kterého se mění skutečnosti podléhající zapisovací povinnosti, je třetí osoba srozuměna.[10]
Závěr
Dojde-li k odvolání (člena) statutárního orgánu, přičemž tato změna ještě nebyla do obchodního rejstříku zapsána, třetí osoby o ní nebyly žádným jiným způsobem informovány a odvolaný statutární orgán (jeho člen) i navzdory tomu nadále za obchodní korporaci právně jedná, toto jednání obchodní korporaci zavazuje. Tento závěr lze podložit i konstantní judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, dle které „obchodní společnost nebo družstvo zavazuje právní úkon toho, kdo je v obchodním rejstříku zapsán jako statutární orgán (jeho člen), i když už statutárním orgánem (jeho členem) není. Podmínkou však je, že třetí osoba, vůči níž byl právní úkon učiněn, byla v dobré víře, že jedná se statutárním orgánem (jeho členem) oprávněným jednat.“[11]
Jestliže však taková změna (člena) statutárního orgánu do obchodního rejstříku zapsána byla, resp. třetí osoby o ní byly informovány jiným prokazatelným způsobem, obchodní korporace unese důkazní břemeno o nedostatku dobré víry třetí osoby. Ta se totiž při zachování náležité opatrnosti při realizaci svých práv mohla obeznámit se skutečnostmi odpovídajícími realitě, že právně jedná s osobou, která není oprávněna za obchodní korporaci jednat. Takové právní jednání tedy obchodní korporaci zavazovat nebude.
K případu, kdy statutární orgán (jeho člen) pokračuje v jednání za obchodní korporaci i navzdory skutečnosti, že tuto funkci v souladu s právními předpisy pozbyl a v jejím výkonu by pokračovat neměl, se ve vztahu k požadavkům kladeným na jednání vyjádřil i Nejvyšší soud České republiky, který stanovil, že: „Za této situace pak v případě porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře musí takový jednatel nutně odpovídat za škodu tímto jednáním způsobenou stejně, jako by jednatelem společnosti formálně byl. Pro uvedený závěr přitom není významné, zda takový jednatel o svém odvolání nevěděl, nebo zda o něm věděl, a přesto jej vědomě nerespektoval.“[12]
[1] Ust. § 164 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[2] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007
[3], [4] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2363/2010
[5] Ust. § 25 odst. 1 písm. g) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob
[6], [10] Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. 1 VSOL 106/2014-B-10
[7] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 29 Odo 161/2004
[8] Ust. § 7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
[9] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2651/2009
[11] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 840/2006
[12] Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4095/2016
Diskuze k článku ()