Co mají firmy dodržovat, aby na jejich dveře nezaklepali úředníci z ÚOHS
V posledním čtvrtletí loňského roku provedl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) razie, které se týkaly jak jeho působnosti spočívající v dohledu nad veřejnými zakázkami, tak jeho druhé agendy týkající se ochrany hospodářské soutěže.
Obdobně podezření na kartel mezi soukromými nemocnicemi získal také ve stejné době slovenský antimonopolní úřad, který provedl další razii. V souvislosti s těmito případy upozorňuje advokát Tomáš Pavelka z kanceláře Dentons na to, čeho by se podnikatelské subjekty měly v rámci soutěžního práva vyvarovat a co firmám naopak doporučuje jako prevenci, aby jim podobné riziko nehrozilo.
„Vzhledem k tomu, že jsme před nedávnem z médií mohli sledovat hned několik případů za sebou, kdy firmám najednou zaťukali na dveře zaměstnanci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, vnímáme jako vhodné připomenout několik zásad, které by firmy měly dodržovat, aby se jim podobný případ nejlépe nikdy nestal,“ uvozuje Tomáš Pavelka, expert na soutěžní právo z advokátní kanceláře Dentons.
Předání obchodně citlivých informací mezi firmami, které může porušit pravidla hospodářské soutěže, hrozí podle odborníků Dentons mimo jiné i při fúzích a akvizicích firem. „Řada firem si bohužel riziko předání citlivých údajů při transakcích dostatečně neuvědomuje, čímž mohou omylem překročit mantinely soutěžního práva,“ prohlašuje advokát Tomáš Pavelka.
Obezřetnost je nutná i v neformálním kontaktu, třeba na golfu
Důležitá je ovšem obezřetnost i na osobních schůzkách. „Úřad může vyhodnotit jako protisoutěžní jednání i to, co zaznělo na zcela neformální schůzce mezi zástupci dvou společností, třeba na golfu,“ komentuje Tomáš Pavelka. „V této situaci jde o případy, kdy zpravidla jeden z účastníků schůzky toho druhého úřadu nahlásí, protože to je téměř jedinou možností, jak se úřad o aktivitě může dozvědět.“
Čím si firmy mohou výrazně pomoci, jsou vhodně zvolené compliance programy. Jde o sadu opatření, ve kterých bude mít firma jasně stanované, jakým způsobem se bude starat o dodržování předpisů a souladu s nimi. Takový program lze chápat i jako vnitropodnikovou směrnici či firemní etický kodex, podle kterého by se zaměstnanci měli chovat v krizových, nebo citlivých případech, aby nedošlo k protiprávnímu, či jinak škodlivému jednání.
Zavedení compliance programu se vyplatí, avšak obstrukční chování nikoliv
Správně nastavené compliance programy zároveň firmám mohou zajistit úlevu v případě, že k porušení pravidel skutečně došlo. „Nově jsou soutěžní compliance programy již oficiálně brány jako polehčující okolnost. Firmy by ovšem měly mít svůj vlastní soutěžní compliance program, který bude individualizovaný, nelze tak použít nějaký obecný mustr. Měl by být zároveň každoročně aktualizovaný a zaměstnanci by průběžně měli procházet školením,“ vysvětluje advokát Tomáš Pavelka z Dentons.
V případě, že firma porušila soutěžní předpisy, i když již měla zavedený compliance program, který se ukázal ne jako zcela funkční, může být existence compliance programu úřadem brána jak polehčující okolnost. V takovém případě může úřad snížit základní částku pokuty až o 10 %, a to za předpokladu, že daná firma existující compliance program dodatečně upraví. Naopak pokud je zahájeno správní řízení pro porušení soutěžního práva se společností, která nemá zavedený compliance program, může jí úřad snížit základní částku pokuty až o 5 %, pokud v rámci řízení zavede nový efektivní soutěžní compliance program.
Vedle toho i nadále platí, že pokud se společnost sama úřadu nahlásí prostřednictvím tzv. leniency žádosti a dodá všechny podrobnosti k případu, může se zcela vyhnout pokutě za protisoutěžní jednání, příp. výsledná výše pokuty může být výrazně snížena. „Rovněž při maření postupu úřadu je dobré mít na paměti, že hrozí riziko sankcí jak pro právnické osoby, tak i pro ty fyzické, přičemž současné vedení úřadu pokutuje zpravidla v maximální možné míře,“ upozorňuje Tomáš Pavelka.
Pokud už se firmy dostávají do citlivých situací z pohledu soutěžního práva, mohou o svém záměru předběžně informovat ÚOHS a zažádat ho alespoň o nezávislé stanovisko.
„Firmy by rizikům v souvislosti s ochranou hospodářské soutěže měly věnovat patřičnou pozornost, a to i proto, že existuje riziko enormních sankcí do 10 % obratu celé skupiny. Zároveň se v případě porušení mohou potýkat také s neplatností smluv a s poškozením pověsti,“ vyjmenovává Tomáš Pavelka z Dentons.
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



