Smlouva o smlouvě budoucí a společné jmění manželů
Je to tak třikrát do roka, co se na advokátní kancelář obrací novomanželé s dotazem na ochranu svých budoucích investic. Většinou přichází s tím, že mají již vše ošetřené, nově budovanou nemovitost budou mít ve výlučném vlastnictví, protože mají podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí „jen na sebe“. Právníci developera údajně připraví kupní smlouvu „jen na ně“, takže tímto je to vyřešeno. A zhruba stejný počet klientů se obrátí na kancelář v době rozvodu s tím, že jim budoucí exmanžel/ka tvrdí, že jejich výlučný byt/dům „koupený“ před manželstvím (rozuměj podepsaná smlouva o smlouvě budoucí) je ve společném jmění manželů.
Tento článek je spíše pro neprávníky, ale velmi důležitý, protože vyjasnění rozdílů mezi právním titulem nabytí nemovitosti, okamžikem nabytí nemovitosti do společného jmění manželů či výlučného majetku jednoho, je velmi podstatný. Advokáty by článek zase mohl upozornit na to, že tato otázka je stále pro neprávníky problematická, a je třeba je na ni upozornit.
Institut smlouvy o smlouvě budoucí je upraven v občanském zákoníku v ust. § 1785: „Smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.“
Nespornou výhodou tohoto institutu je, že si ním můžete zajistit výhodnější postavení. Víte, že si chcete dát zrekonstruovat koupelnu, ale ještě nevíte, jak přesně byste to chtěli. S mistrem se proto dohodnete na tom, že vám určitě zanedlouho koupelnu zrekonstruuje – mistr ví, že bude mít práci, vy máte zajištěného mistra a čas na promyšlení o konkrétním odstínu kachliček.
Mnohem častějším případem je však smlouva o smlouvě budoucí ve vztahu ke koupi nemovitosti. V tomto případě však často dochází k nedorozumění, protože se domníváme, že samotným uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí nabýváme i vlastnictví nemovitosti – to se totiž nabývá v tomto případě až samotnou kupní smlouvou a vkladem do katastru nemovitostí. Smlouva o budoucí kupní smlouvě vytváří toliko povinnost dům koupit – a to, kdy tato situace nastane, může být velmi důležité z hlediska majetkoprávních vztahů. Snad to srozumitelně ozřejmí krátká pohádka.
Byli jednou jedni milenci – Honza a Hanička. Měli se velmi rádi a chtěli se brát. U rodičů však bydlet nehodlali a přemýšleli nad přestěhováním. Honza však myslel i na situaci, že by to s Haničkou nevyšlo, a proto se ještě před uzavřením sňatku rozhodl s developerem podepsat smlouvu o smlouvě budoucí, čímž se zavázal ke koupi vilky v tiché čtvrti, která byla ještě ve výstavbě. Milenci se vzali a po líbánkách se konečně ozval developer, že vilka už je hotová. Honza podepsal kupní smlouvu a za dům zaplatil.
Po dlouhotrvajících neshodách se však Honza s Haničkou nechali rozvést. Honza při vypořádání společného jmění manželů (SJM) na jeho překvapení zjistil, že dům není v jeho výlučném vlastnictví, neboť při uzavírání kupní smlouvy na dům nevyjádřil vůli nechat dům vyjmout ze SJM.
Jak bylo už řečeno, právě čas koupě je zde velmi důležitým faktorem. Dle ust. § 709 občanského zákoníku je součástí SJM to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství. Ze zákonné formulace tedy vyplývá, že SJM vzniká již okamžikem uzavření sňatku.
Jelikož vilku Honza nabyl do vlastnictví po líbánkách – čili za trvání manželství – a zároveň si smluvně neujednali odlišný majetkový režim od zákonného ve formě notářského zápisu, ani si nezúžili SJM o předmětnou nemovitou věc, považuje se vilka za jeho součást tak řečeno automaticky. Jak to tedy udělat správně?
První logickou možností je ohlídání si času, ve kterém kupní smlouvu podepíšete a nabudete vlastnictví – pokud tak uděláte ještě před uzavřením sňatku, budete výlučným vlastníkem nemovitosti.
Druhou možností je již výše uvedené smluvní ujednání majetkového režimu odlišného od zákonného – tedy již před uzavřením manželství uzavřít předmanželskou smlouvu, kde by se mohlo SJM zúžit nebo zcela oddělit jmění. Pozor, ve formě veřejné listiny – tedy notářského zápisu.
Další články
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.
Způsobilost nezletilého právně jednat
Pokud položíme otázku, zda si nezletilý může bez zastoupení rodičem koupit zmrzlinu, bude nejspíše obvyklá odpověď ano. Při otázce za uzavření smlouvy o úvěru na milion korun bude naopak obvyklá odpověď ne. Je však celá řada různých právních jednání a velké rozmezí nezletilosti, kde bude již odpověď složitější. Může nezletilý ve věku 16 let uzavřít smlouvu s psychoterapeutem nebo advokátem? Může nezletilý ve věku 14 let sám oslovit neziskovou organizaci pro pomoc a uzavřít s ní smlouvu o sociální službě?




