Na tyto, ale i jiné otázky týkající se zmíněné soutěže odpovídala Svatava Veverková, vedoucí právní poradny spotřebitelské organizace dTest, která moot court zaštiťuje. Na následujících řádcích si na své přijdou nejen potenciální účastníci soutěže, ale i spotřebitelé, jakož i každý se zájmem o spotřebitelské právo.
Vychází kauza, kterou budou soutěžící řešit, ze skutečného případu, nebo je zcela smyšlená?
Soutěžní případ jsme vytvořili na základě reálných příběhů spotřebitelů, kteří se obrátili na právní poradnu dTestu. Hlavní roli v případu sehrává spotřebitelka Věra. U dveří paní Věry zazvoní podomní prodejkyně. Slíbí jí, že pro ni v aukci sežene levnějšího dodavatele elektřiny a plynu. Vše zcela zdarma. Protože má paní Věra malý důchod, ihned souhlasí. Nový dodavatel se jí ale vůbec nezamlouvá. Když s ním chce smlouvu zrušit, čeká ji překvapení. Podomní prodejkyně paní Věře naúčtuje smluvní pokutu deset tisíc korun za maření dodávek energií. Tím pro paní Věru začíná peklo na zemi kvůli neustálému obtěžování vymahači, kteří jí navíc vyhrožují exekucemi.
Existují nějaké speciální schopnosti, kterými by měl soutěžící ve spotřebitelském moot courtu disponovat?
Moot court inscenuje představu ideálního advokáta, který je schopen napsat argumentačně dobře podložené podání k soudu a zároveň je vynikající řečník. Nejde o speciální schopnosti, ale o to, co by měl umět ideální advokát. Výhodou je, že tyto schopnosti hledáme u týmu jako celku. Moot court je tak trochu divadlo, kde vyhraje strana s nejlépe odprezentovaným scénářem, který si sama napíše. Sebelepší scénář nemůže na diváka dobře působit, pokud je špatně zahrán. Na druhou stranu sebelepší herecký výkon nemůže zachránit špatný scénář. Důležité jsou proto obě části. V zásadách hodnocení soutěžních výkonů jsou vypsány dovednosti a znalosti, na které se při bodování soustředíme. Například schopnost vyložit právní předpis, pružně reagovat na protiargument, přehledně formulovat právní argumentaci a efektivně spolupracovat v týmu.
Co mohou ti nejlepší z přihlášených vyhrát? Jakou motivaci si organizační tým pro účastníky přichystal?
Ti nejlepší se mohou těšit na hodnotné ceny dle vlastního výběru, roční předplatné časopisu dTest a upomínkové předměty. Věříme, že největší motivací pro soutěžící je ale zpětná vazba odborné poroty a příležitost zlepšit své znalosti a dovednosti na pozadí reálné kauzy. Vítězem se stane tým s celkově nejvyšším počtem bodů. Vedle vítěze vybereme rovněž tým s nejlépe zpracovaným písemným podáním a zvolíme také nejlepšího řečníka ústní části.
Pokud byste mohla soutěžícím udělit jednu radu, jaká by to byla?
Vyzkoušejte si ústní kolo nanečisto, nahrajte se u toho a výkony analyzujte. Ne nadarmo se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. To ostatně platí i pro samotný moot court. Pokud si studenti vyzkouší simulovaný spor nanečisto, bude pro ně hájení klientů naostro o to lehčí.
S jakým nejzajímavějším případem jste se doposud ve spotřebitelské poradně setkala?
Naše poradna zodpoví za jediný rok zhruba 47 tisíc dotazů a stížností. Je těžké vybrat nejzajímavější. Nejvíce mi v hlavě ale utkvěl případ paní Andrey, která se na nás obrátila s nevšedním problémem. Obdržela od operátora vyúčtování za telefon ve výši 190 000 korun. Vyčerpala přitom pouze 200 MB dat, a to v České republice. Operátor nechtěl o svém pochybení ani slyšet a trval na zaplacení. Paní Andree jsme poradili jak vyúčtování reklamovat. Následně operátor přehodnotil svoje stanovisko s tím, že vyúčtování jí bylo omylem počítáno podle nejvyšších sazeb. V konečném výsledku zaplatila za vyúčtování pouze 500 korun.
Jaká je úroveň spotřebitelské gramotnosti v tuzemsku? Můžete ji porovnat s okolními zeměmi?
To není možné generalizovat. Na naši poradnu se obracejí často i předplatitelé, kteří čtou naše právní články. Je znát, že mají větší přehled o svých právech než ti, kdo se v oblasti nevzdělávají. Díky větší dostupnosti internetu je patrná také větší informovanost o základních spotřebitelských právech. Nemyslím si, že by mezi jednotlivými státy byly rozdíly ve spotřebitelské gramotnosti. Spíše jsou rozdíly v přístupu podnikatelů a v tom, co jsou čeští spotřebitelé ochotni tolerovat. Dlouho diskutovaným problémem jsou vysoké ceny mobilních tarifů v porovnání se zahraničím. Díky absenci zákona o hromadných žalobách jsou čeští spotřebitelé také apatičtější k vymáhání svých práv oproti zemím, kde tento zákon mají.
Jak bylo předznamenáno, soutěžní případ se dotýká problematiky tzv. šmejdů. Můžete upozornit na nějakou další praktiku, které čeští spotřebitelé často musí čelit?
Těch praktik je bohužel spousta. Další velmi ohroženou skupinou jsou spotřebitelé na internetu. Ti by si měli dávat pozor například na rizika spojená s online seznamkami. Za rok 2018 jsme řešili asi 4800 stížností na ně. Případy spotřebitelů jsou jeden jako druhý. Seznamky lákají na dlouhodobější seznámení nebo dostaveníčko na jednu noc s tím, že lze jejich služby na jeden měsíc vyzkoušet za částku kolem 150 korun. Spotřebitelé se registrují a zadají platební údaje ke kartě. Po uplynutí měsíčního členství je jim ale stržena několikatisícová částka. Seznamky na případné stížnosti odpovídají, že spotřebitel s automatickou prolongací smlouvy souhlasil, a musí proto zaplatit. V horším případě nekomunikují vůbec a strhávají další platby. Souhlas je většinou uveden na platební stránce malým bledým písmem, takže si ho spotřebitel ani nevšimne, případně je skrytý v obchodních podmínkách. Dle našeho názoru nejde v takovém případě o platně daný souhlas a smlouva se tudíž neprodlužuje. Vzhledem k tomu, že online seznamky mají většinou sídlo v zahraničí a často i mimo Evropskou unii, je řešení sporů velmi problematické.
Druhou stranou mince je zneužití postavení spotřebitele jako slabší strany. Vnímáte zneužívání spotřebitelských práv jako problém? Pokud ano, přivítala byste v této oblasti nějakou legislativní změnu?
Každé zneužití práv je problém a ani sebelepší právní systém nemůže zneužití zcela zabránit. Měl by však poskytovat ochranu proti takovému zneužití. Občanský zákoník říká, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 – pozn. redakce). A dále, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu (§ 6 odst. 2 – pozn. redakce). Bohužel se setkáváme s tím, že si spotřebitelé objednají přes internet novou kameru a po skončení dovolené u moře ji vracejí. Jiní vyhledávají chybně uvedené ceny v e-shopech, aby zboží dostali prakticky zadarmo. „A co kdybych jim řekl, že…“ je věta, kterou jsme již od spotřebitelů také slyšeli, a to v situaci, kdy se snaží, aby jim v rozporu se skutečností náleželo nějaké právo. Prodejci mají právní nástroje jak se bránit proti většině takových excesů. Spotřebitel je v porovnání s podnikatelem slabší smluvní stranou, a proto jeho zvýšenou ochranu vítáme. Snižování úrovně ochrany spotřebitele je pro nás neakceptovatelné.
Jeden můj kolega se chlubí tím, že dokáže „zreklamovat“ takřka cokoli. Ad demonstrandum uvádí úspěšnou reklamaci kabátu s utrženým poutkem či tuby s francouzskou omáčkou, třebaže omáčka z ní již byla vymačkaná. Podařil se i Vám nějaký „reklamační majstrštyk“?
Reklamace podávám pouze v situaci, kdy je zboží nebo služba vadná. A ani v těchto případech není úspěch samozřejmostí. Kolem reklamací panuje totiž spousta mýtů. Pamatuji si, jak mi prodavačka řekla, že mám štěstí. Přinesla jsem s sebou při reklamaci obuvi i ozdoby, které z ní po dvouměsíčním užívání odpadly. Kdybych je prý nepřinesla, reklamace by byla automaticky zamítnuta. To je samozřejmě nesmysl. Když jsem se ptala, jak na to přišla, odkázala mě na reklamační podmínky. Úsměvné na celé situaci bylo to, že na moji výzvu nemohla reklamační podmínky najít a povolala na to i další kolegyni. Po čtvrthodinovém hledání zjistily, že mají reklamační podmínky umístěné z vnitřní strany pokladny. Vytrvale jsem paní prodavačce vysvětlovala, že takto nelze omezovat spotřebitelova práva z vadného plnění. A navíc se reklamační podmínky umístěné mimo dohled spotřebitele ani nikdy součástí smlouvy stát nemohly. Když si spotřebitelé nebudou jistí, zda je prodejce netahá za nos, mohou nám zavolat a poradit se.
Snad nejtypičtějším příkladem harmonizované oblasti soukromého práva je právě spotřebitelské právo. Evropský zákonodárce neopomíjí ani veřejnoprávní větev ochrany spotřebitele. Chystají se na této úrovni nějaké další podstatné změny spotřebitelského práva?
17. ledna 2020 vstoupí v účinnost nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2017/2394 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování právních předpisů na ochranu zájmů spotřebitelů. Toto nové nařízení upravuje koordinované postupy podrobněji než dosavadní nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2006/2004. Nově budou mít dozorové orgány například širší pravomoci v boji proti e-shopům. Budou moci odstranit obsah, omezit přístup k online rozhraní nebo nařídit zřetelné zobrazení varování pro spotřebitele při přístupu k online rozhraní. V krajním případě budou moci nařídit registrátorům domén vymazat doménové jméno. Takto mohou postupovat jen za podmínky, že k dispozici nejsou jiné účinné prostředky k ukončení nebo zákazu protiprávního jednání a s cílem zabránit riziku závažné újmy společným zájmům spotřebitelů.
Diskuze k článku ()