Povaha Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví
Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení upravují ustanovení § 2958 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve zněních pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“). Dle ustanovení § 2958 se odškodňují vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, v případě vzniku překážky lepší budoucnosti se nahrazuje i ztížení společenského uplatnění.
Vzhledem k tomu, že k 1. 1. 2014 došlo rovněž ke zrušení vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, bylo zřejmé, že zásady pro výši náhrady nemajetkové újmy obsažené v o.z. budou příliš obecné a vágní a naprosto nepostačující pro soudní praxi. Za situace, kdy hrozila velmi nepředvídatelná rozhodovací praxe, zcela odporující zákonnému principu legitimního očekávání a právní jistoty dle § 13 o.z., bylo nutné stanovit podrobnější konkretizaci a nastavení základních východisek tak, aby soudní praxe mohla dospět k vzájemně souměřitelným a zároveň předvídatelným rozhodnutím.
Za tímto účelem vypracoval Nejvyšší soud ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku) (dále jen „Metodika“)[1]. Jedná se o materiál zabývající se náhradou za bolest a za ztížení společenského uplatnění v návaznosti na zdravotní újmy, které jsou komplexně medicínsky systematizovány.
Jak je zřejmé, Metodika není právním předpisem a nemá samozřejmě závazný charakter. Jedná se o materiál, který Nejvyšší soud doporučuje používat při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, neboť je pomůckou k naplnění zásady slušnosti ve smyslu § 2958 o.z.
Potvrzení používání Metodiky v judikatuře
V praxi si Metodika postupně hledá své uplatnění, v současnosti se však k otázce jejího uplatnění vyjádřily i Ústavní soud a Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích, a lze se tedy při použití Metodiky o tyto judikáty opřít.
K problematice nemajetkové újmy se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15-1, tak, že zdůraznil koncepční změnu právní úpravy, která stanovení konkrétní výše zcela ponechává na posouzení soudu, konstatoval, že byla Metodika vydána, a označil ji za nezávazné vodítko.
Následně Ústavní soud negativně hodnotil vydání prováděcího nařízení č. 276/2015 Sb. pro oblast odškodňování bolestí a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, kdy takový postup označil za problematický. A to jednak tím, že prováděcí předpis přinejmenším ve vztahu k odčinění ztížení společenského uplatnění nerespektuje systém stanovení náhrady podle metodiky Nejvyššího soudu. Zejména však toto nařízení dle Ústavního soudu opomíjí výchozí premisu rekodifikovaného civilního soukromého práva, na níž staví rovněž metodika Nejvyššího soudu, totiž že rozhodovací činnost soudů při stanovení konkrétních částek odčinění je třeba oprostit od vlivu moci výkonné, která není oprávněna limitovat soudy v přiznávání spravedlivé a dostatečné náhrady.[2]
Dalším stěžejním rozhodnutím pak je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016-66, který se k Metodice vyjádřil již zcela jednoznačně. Zdůraznil, že ustanovení § 2958 o.z. vyžaduje pro určení výše náhrady za nemajetkovou újmu vyvolanou ublížením na zdraví, aby vytrpěná újma byla odčiněna v penězích plně, případně podle zásad slušnosti, tedy že zákon nestanoví žádná konkrétní kritéria, která má zvažovat soud rozhodující o náhradě za bolest, ztížení společenského uplatnění či další nemajetkové újmy. S ohledem na absenci podrobnějšího vodítka tak Nejvyšší soud připomněl působnost soudu definovat si způsob, jak ryze subjektivní nemajetkovou újmu v posuzovaném případě srovnat s jinými případy, a to při zachování zákonného požadavku předvídatelnosti soudních rozhodnutí dle § 13 o.z.
Nejvyšší soud konstatoval, že Metodika byla vypracována právě za účelem objektivizace a medicínské klasifikace vytrpěných újem na zdraví a zdůraznil i některé principy, na kterých Metodika stojí, zejména tzv. objektivizaci (personalizaci) výpočtem zjištěné částky, tedy její individuální úpravu s ohledem na konkrétní poměry poškozeného, zejména věk, rozsah a kvalitu předchozího společenského zapojení, případně další významné okolnosti uvedené v § 2957 o.z. Nejvyšší soud výslovně uvedl, že postup popsaný v Metodice má plnit zákonný princip slušnosti dle § 2958 věta druhá o. z. i požadavek legitimního očekávání dle § 13 o.z., a plně se ztotožnil s postupem soudu, který vedl své úvahy o výši náhrady nemajetkové újmy směrem vyjádřeným v Metodice a požadoval vypracování posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemajetkové újmy. Ve svém rozhodnutí odkázal Nejvyšší soud i na výše uvedený nález Ústavního soudu.
Ve věci dosud nebylo vydáno žádné přelomové rozhodnutí občanskoprávního senátu týkající se Metodiky, lze však důvodně očekávat, že použití svého materiálu při rozhodování o výši náhrady nemajetkové újmy rovněž podpoří.
Pro úplnost je nutno zdůraznit, že Metodika je pomocný materiál, který nelze používat otrocky bez dalšího. Částku zjištěnou postupem dle Metodiky je vždy nutné individualizovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a veškeré rozhodné skutečnosti. Hlavním kritériem však samozřejmě zůstává zásada slušnosti a soud musí mít při svém rozhodování vždy tuto zásadu na zřeteli.
Znalecké posudky k nemajetkové újmě na zdraví dle Metodiky
Pro účely stanovení náhrady nemajetkové újmy by měly být jako důkaz využívány znalecké posudky vypracované znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví odškodňování nemateriálních újem na zdraví. Kromě ukončeného magisterského vzdělání ve studijním programu všeobecné lékařství a specializované způsobilosti v některém z lékařských oborů musí mít příslušný znalec také absolvovaný speciální nadstavbový kurz Odškodňování újem na zdraví ukončený závěrečnou zkouškou[3]. Tento zahrnuje základy Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, aplikaci této klasifikace pro účely odškodňování ztížení společenského uplatnění podle Metodiky a určování bolestného podle Metodiky.
V návaznosti na Metodiku tak vzniklo nové znalecké odvětví, které spočívá ve stanovení nemateriální újmy na zdraví. Právním předpisem bylo toto odvětví zařazeno mezi stávající až dnem 1. 6. 2015, kdy nabyla účinnosti vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 123/2015 Sb., kterou se stanoví seznam znaleckých oborů a odvětví pro výkon znalecké činnosti, a kde bylo toto nové odvětví výslovně uvedeno.
Mezi odbornou veřejností nebyla shoda v otázce, zda znalecký posudek k nemajetkové újmě na zdraví dle Metodiky musí podat znalec, který je znalcem jak v odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, tak v odvětví, do kterého nejblíže spadá posuzovaná újma na zdraví. Nejvyšší soud se k této otázce dosud nevyjadřoval, je však možné poukázat na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 4 Tmo 2/2016. Dle tohoto rozhodnutí je k podání znaleckého posudku podle Metodiky odborně způsobilý znalec z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, aniž by byla vyžadována jeho kmenová odbornost pro dané postižení. Některými odborníky stanovený požadavek, aby posudek podal znalec v odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, tak i ve specializovaném odvětví, je dle názoru soudu požadavkem nad rámec stanovený Metodikou i nad rámec nutného zjištění skutkového stavu.
V této souvislosti je vhodné rovněž uvést i další rozhodnutí, kterým je rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, sp. zn. 25 Co 153/2017. Tento připustil možnost, aby posudek ke stanovení výše bolestného podle Metodiky podal znalec, který není znalcem jmenovaným pro odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, jestliže při ohodnocení plně respektuje principy odškodnění bolesti uvedené v Metodice. Zde je však nutno zdůraznit, že toto rozhodnutí se týká pouze bolestného, jehož určení dle Metodiky je spíše jednoduché (jedná se o klasický bodový systém), nikoli ztížení společenského uplatnění, jehož určení je naopak poměrně složité, a je žádoucí, aby příslušný znalec v něm byl zběhlý.
Závěr
Jak je z výše uvedených rozhodnutí zřejmé, Metodika si v soudní praxi postupně potvrzuje své výsadní postavení při určování náhrady nemajetkové újmy. S postupem času se zvyšuje i množství znalců potřebného odvětví, tj. stanovení nemateriální újmy na zdraví, čímž se zlepšuje faktická i časová dostupnost potřebného znaleckého posudku. Rovněž se dále judikatorně specifikují i řešení některých otázek s Metodikou souvisejících. Praxe má tedy v Metodice materiál, o něhož se lze opřít jak při soudním, tak i mimosoudním řešení náhrady nemajetkové újmy. Pouze se při jejím použití nesmí zapomínat na výše uvedenou potřebu individualizace částky stanovené dle Metodiky.
[1] Metodiku vzalo občanskoprávní a obchodní kolegium dne 12. 3. 2014 na vědomí a text Metodiky je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu od 14. 4. 2014. Metodika sestává ze čtyř částí: A. Preambule (úvod, obecný výklad), B. Přehled bolesti (bodové hodnoty bolesti), C. Aktivity a Participace (část Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, ve verzi upravené pro účely hodnocení ztížení společenského uplatnění), D. Technická část (tvorba posudků a kvalifikace znalců).
[2] Nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn.: IV. ÚS 3122/15-1, viz. body 24 a 25.
[3] V textu Metodiky je doporučováno školení, které provádí 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci se Společností medicínského práva.
Diskuze k článku ()