Odvolání daru pro nevděk: Příklad z praxe

Zákonná úprava odvolání daru pro nevděk

Odvolání daru pro nevděk je upraveno v ustanoveních § 2072 až 2075 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“). Někteří autoři stále používají označení „NOZ“ nebo „nový občanský zákoník“, nicméně my se přikláníme k tomu, že to již není důvodné. Od nabytí účinnosti občanského zákoníku (z roku 2014) uplynulo již 10 let a původní důvod, kdy bylo potřeba rozlišovat starý a nový, postupně odpadá.

„(1) Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

(2) Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.“ (Ustanovení § 2072 OZ)

V ustanovení § 2072 odst. 2 OZ je zjevná legislativní chyba, resp. chyba v psaní – má zde být „porušení dobrých mravů vůči osobě dárci blízké“ nikoliv „porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké“.[1]

„Nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.“ (Ustanovení § 2073 OZ)

„Právo odvolat dar přechází na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný dárci v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc.“ (Ustanovení § 2074 OZ)

„(1) Dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.

(2) Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne.“ (Ustanovení § 2075 OZ)

Příklad z praxe: Zadání

Samotná problematika odvolání daru pro nevděk není nikterak novým tématem, neboť je hojně diskutována laickou i odbornou veřejností. Budeme však řešit specifický příklad z praxe, na němž lze názorně demonstrovat komplikace, které mohou odvolání daru pro nevděk provázet. Tyto komplikace se však netýkají důvodu odvolání daru pro nevděk (v prezentovaném příkladu mějme tedy naplnění litery § 2072 odst. 1 první věty OZ za nesporné), ale předmětu daru.

Dárce daroval obdarovanému nemovitou věc – starší rodinný dům určený k celkové rekonstrukci. Po 8 letech však dárce dar odvolal, kdy dokonce obdarovaný souhlasil s tím, že se vůči dárci dopustil nevděku. Potud by šlo o „bezproblémový případ“, ale nastaly tři okolnosti, s nimiž je potřeba se vypořádat:

1. v době darování nebyl vypracován znalecký posudek na ocenění hodnoty nemovité věci, neboť bezúplatný příjem (dar) byl osvobozen od daně,
2. obdarovaný provedl celkovou rekonstrukci rodinného domu,
3. a obdarovaný po rekonstrukci daroval rodinný dům další osobě.

Jak se se shora uvedenými okolnostmi, které nastaly ode dne darování do dne odvolání daru pro nevděk, vypořádat?

Příklad z praxe: Řešení

Vzhledem k tomu, že dárce odvolal svůj dar pro nevděk až ve chvíli (nehledě, zda to věděl či ne), kdy obdarovaný rodinný dům daroval další osobě, tak nastala skutečnost předpokládaná ustanovením § 2072 odst. 1 věty druhé OZ, tj. dárce má právo požadovat zaplacení obvyklé ceny rodinného domu. Dlužno dodat, že další osoba, která rodinný dům v dobré víře obdržela jako dar od obdarovaného, není povinna tento rodinný dům komukoliv vracet, viz odborný komentář, cituji: „Odstoupením od darovací smlouvy zaniknou v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran ovšem již s účinky ex nunc … Z toho kromě jiného plyne, že odstoupení od smlouvy nemá účinky na práva třetích osob nabytá mezitím v dobré víře.“[2]

Obvyklou cenou se podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o oceňování majetku“) rozumí, cituji: „…cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.“ Cena obvyklá se stanoví podle zákona o oceňování majetku a podle prováděcího právního předpisu – Vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška), ve znění pozdějších předpisů.

Vyvstává zásadní otázka, k jakému dni (v posuzovaném případě časové rozmezí cca 8 let) se cena obvyklá stanoví, neboť občanský zákoník, ani důvodová zpráva k němu, adekvátní odpověď neposkytují. Např. autorka Mgr. et Mgr. Barbora Vlasáková pak ve svém článku Cena obvyklá a odvolání daru pro nevděk, nelze-li předmět daru vydat publikovaném dne 3. 7. 2018 na webu epravo.cz dokonce zjistila, že se komentářová literatura diametrálně rozchází, a dále dodává, cituji: „Sebevíce odsouzeníhodným nevděkem stižený dárce by však rozhodně neměl zpět nabývat více, než kolik původně daroval, a to i přes to, že má tento institut, řekněme, svým způsobem jakýsi sankční charakter. Výše zmíněný institut má totiž v ideálním světě plnit toliko roli restituční, nic víc a nic méně.“ 

Uvedený názor Mgr. et Mgr. Barbory Vlasákové považujeme za zcela přiléhavý k předmětné problematice a plně se s ním s ztotožňujeme. Pokud by totiž byl darovaný rodinný dům oceněn cenou obvyklou ke dni odvolání daru pro nevděk, pak by byla jeho hodnota mnohem vyšší než ke dni darování, a to zejména s ohledem na to, že obdarovaný provedl kompletní rekonstrukci, ale i s ohledem na celkový růst cen nemovitých věcí na trhu. Přesné náklady na rekonstrukci tohoto rodinného domu, tedy jestli to byl např. milion nebo dva, nevíme. 

Ke dni sepsání předloženého článku bylo zjištěno, že chybí relevantní judikatura na úrovni krajských soudů, která by poskytovala odpověď na otázku, k jakému dni má být darovaná nemovitá věc oceněna cenou obvyklou. Byl však nalezen jeden rozsudek okresního soudu: „Soud ve věci nechal zpracovat znalecký posudek, jenž vypracoval [celé jméno znalce]. Úkolem znalce bylo stanovit obvyklou cenu darovaných pozemků, a to v době jejich darování žalobci, tj. říjen 2016. … Nebylo jednoduché pozemky oceňovat zpětně, navíc v té době, byla ještě uzákoněná daň z převodu nemovitých věcí, docházelo k upravování smluv, proto se z některých smluv nedalo vycházet.“ (Rozsudek Okresního soudu ve Znojmě č.j. 5 C 24/2020 – 256 ze dne 25. 4. 2023)

Po pečlivé úvaze – s ohledem na výše uvedené skutečnosti – se přikláníme k tomu, že dárce by měl požadovat zaplacení obvyklé ceny rodinného domu stanovené ke dni jeho darování, nikoliv ke dni odvolání daru pro nevděk. Tímto by se pak stala otázka posuzování nákladů na rekonstrukci bezpředmětná.

Zbývá vyřešit problém spočívající v tom, že ke dni darování nebyl vypracován znalecký posudek na ocenění hodnoty nemovité věci, ale tento problém bude muset řešit soudní znalec při vypracování znaleckého posudku „do minulosti“. Samozřejmě lze ocenit nemovitou věc i ke dni spadajícímu do minulosti, má-li soudní znalec dostatečné zkušenosti a obšírné databáze. Nápomocné by mohlo být ocenění hodnoty nemovité věci provedené pro účely pojištění, pokud je předmětný rodinný dům pojištěn.

---

Oba autoři článku jsou státní zaměstnanci Finanční správy ČR. Shora uvedený text je vyjádřením soukromého názoru autorů, který se nemusí shodovat s právním názorem Finanční správy ČR, a tedy nemůže založit (nebo změnit) případnou správní praxi v dané oblasti.