Předchozí díl čtěte zde.
Výživné na nezletilé dítě podle německého práva se hmotněprávně řídí § 1601 - 1615 zákona Bürgerliches Gesetzbuch („BGB“), procesně pak primárně § 231-260 zákona Gesetz über das Verfahren in Familiensachen und in den Angelegenheiten der freiwilligen Gerichtsbarkeit („FamFG“) a subsidiárně předpisem Zivilprozessordnung („ZPO“) (v rozsahu ustanovení FamFG, která stanovuje § 113 odst. 1 FamFG).
Oprávněným ohledně nároku na výživné je zde nezletilé či zletilé dítě, které není schopno se samo živit.
Povinným je zde rodič, ať již biologický nebo „právní“ (tj. matka nebo manžel matky, příp. muž určený souhlasným prohlášením o otcovství, příp. muž určený rozsudkem soudu v řízení o určení otcovství), který nemá dítě převážně v péči (tzv. nerezidentní rodič), za podmínky, že je dána jeho „Leistungsfähigkeit“, tedy schopnost hradit výživné, aniž by se sám přivedl do stavu nouze.
Výpočet výše výživného probíhá poměrně jinak než v českém opatrovnickém řízení:
- Nejprve je třeba zjistit příjmy povinného rodiče. U zaměstnance jde tedy primárně o výplatní pásky nebo potvrzení o výši mzdy, u podnikatele je to daňové přiznání. Dále je třeba přičíst i bonusy od zaměstnavatele, byť jednorázové. Rovněž se pravidelně do příjmové základny počítá tzv. Wohnvorteil, tj. výhoda plynoucí z toho, že daný člověk bydlí „zadarmo“, tedy nemusí platit nájemné ani hypoteční úvěr (lhostejno, zda již má hypoteční úvěr splacený anebo zda např. bydlí u svých rodičů). Tuto „výhodu“ lze vypočítat jako obvyklé tržní nájemné za srovnatelný byt či dům.
- Následně je třeba příjmy „očistit“ o odpočitatelné výdaje. Těmi jsou zpravidla hypoteční úvěr, penzijní připojištění na děti, telefonní paušál, výživné na další děti, ale také např. paušální náhrada náklady na jízdné do zaměstnání ve výši 5% mzdy. Tato kategorie není uzavřená a často bývá předmětem sporu, neboť jak bude uvedeno níže, toto je zpravidla poslední okamžik, v němž se bojuje o výslednou výši výživného.
- Podle „očištěného“ příjmu (nejedná se však o čistou mzdu na výplatní pásce) dojde k zařazení povinného rodiče do určité příjmové skupiny („Einkomensgruppe“) dle Düsseldorfských tabulek. V závislosti na věku dítěte se pak určí určitá částka výživného, a to fixní částkou, bez možnosti další modifikace. Pokud by oprávněný rodič požadoval vyšší výživné např. z důvodu zdravotních problémů dítěte nebo mimořádných nákladů na domácí vzdělávání, musí je vymáhat skrze tzv. Mehrbedarf, tj. výživné na mimořádné náklady (viz níže).
- Pobírá-li oprávněný rodič sociální dávky na dítě (Kindergeld), dochází k jeho zápočtu na vyživovací povinnost, a to o 50% Kindergeldu, jde-li o nezletilé dítě, a o 100%, jde-li o zletilé dítě. Například rodič s měsíčním čistým příjmem do 1.900 EUR je povinen na dítě ve věku 6-11 let platit výživné 502 EUR, což po zápočtu poloviny Kindergeldu (tj. 50% z 250 EUR, tedy 125 EUR) činí 377 EUR.
- Výsledná částka se srovná s částkou existenčního minima povinného rodiče, rovněž určeného Düsseldorfskými tabulkami, a pakliže by povinnému rodiči po zaplacení plného výživného tato částka nezbyla, dochází k poměrnému snížení výživného pro nezletilé dítě (v případě více dětí u každého stejným procentem).
- Případné mimořádné výdaje musí oprávněný rodič vymáhat v rámci separátního výroku usnesení a tento výrok představuje samostatný exekuční titul. To je významný rozdíl oproti české právní úpravě, podle níž mimořádné náklady na dítě nelze vymáhat v samostatném výroku, nýbrž musejí být rozpočítány a začleněny do běžného výživného.
Na rozdíl od české úpravy nelze výživné zpravidla vymáhat zpětně (už vůbec ne 3 roky nazpět), nýbrž pouze od zahájení řízení. Pouze výjimečně, např. nesplní-li povinný rodič informační povinnost ve vztahu ke svým příjmům, lze výživné vymáhat za dobu 1 roku zpětně. To samozřejmě nevylučuje odchylnou úpravu ve formě usnesení, kterým soud schválí smír rodičů.
Navrhovatelem v řízení je nikoliv nezletilé dítě, nýbrž ten zákonný zástupce, který v převážné míře o dítě pečuje. V případě symetrické střídavé péče (50/50) je potřeba přibrat ještě tzv. Ergänzungspfleger, protože k podání návrhu na výživné jsou oprávněni oba rodiče.
Jugendamt, obdoba českého orgánu sociálně-právní ochrany dětí, naopak v tomto druhu řízení účastníkem povinně není.
Řízení o určení výživného pro nezletilé dítě je na rozdíl od české právní úpravy řízením částečně sporným, ovládaným zásadou dispoziční, tj. navrhovatel vymezuje předmět řízení, soud mu nemůže přiznat více, než navrhovatel žádá, navrhovatel je v zásadě sám zatížen břemenem tvrzení a břemenem důkazním, a v případě neúspěchu ve věci mu soud může uložit povinnost k náhradě nákladů řízení.
Aby navrhovatel dostál své povinnosti ke specifikaci žalobního nároku, zakotvuje právní řád informační nárok vůči druhému manželovi ohledně výše jeho příjmů. V případě, že povinný rodič na výzvu nereaguje nebo poskytne neúplné informace, musí se oprávněný rodič této informace domáhat cestou výkonu rozhodnutí dle ZPO, příp. požádat o pomoc soud, aby např. vyzval zaměstnavatele povinného rodiče ke sdělení jeho příjmů. Určitou sankcí za porušení informační povinnost může být také uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení.
Současně s jistinou výživného lze požadovat také úroky z prodlení, i když to není v praxi úplně běžné.
Kromě „běžného“ výživného (laufender Unterhalt) lze za určitých podmínek vymáhat také dlužné výživné do minulosti.
Výživné se ve výroku rozsudku stanoví buď jako pevná částka (např. 570 EUR), nebo jako aktuální částka určená procenty (např. 120% minimálního výživného pro dítě ve věku 0-5 let snížená o polovinu Kindergeldu), anebo jako tzv. dynamické výživné, kdy se ve výroku uvede procento minimálního výživného pro dané dítě snížené o polovinu Kindergeldu, a to v určité procentuální výši např. pro věk od 6 do 8 let dítěte, v jiné výši pro věk 9 až 11 let a v jiné výši pro věk 12 až 15 let. Předchází se tím tak povinnosti oprávněného rodiče opakovaně dávat návrh na jednorázové navýšení výživného, jak je tomu v ČR.
Proti usnesení soudu je možné podat stížnost (postačí blanketní, bez odůvodnění) ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení a v celkové lhůtě 2 měsíců od doručení usnesení je nutno ji pak odůvodnit. O stížnosti rozhoduje nadřízený soud, kterým není příslušný Landgericht, jak by se nabízelo, nýbrž příslušný Oberlandesgericht.
Rozhodnutí o výživném nabývá vykonatelnosti až s nabytím právní moci, ledaže soud stanoví předběžnou vykonatelnost (která je naopak v ČR pravidlem).
Diskuze k článku ()