Rozvod manželství podle německého práva se hmotněprávně řídí zákonem Bürgerliches Gesetzbuch („BGB“), procesně pak primárně zákonem Gesetz über das Verfahren in Familiensachen und in den Angelegenheiten der freiwilligen Gerichtsbarkeit („FamFG“) a subsidiárně předpisem Zivilprozessordnung („ZPO“).
Zrcadlovou úpravu v českém právním řádu pak představuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („OZ“), zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („ZŘS“) a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („OSŘ“).
Základní podmínkou pro rozvod manželství je kvalifikovaný rozvrat manželství, tedy rozvrat trvalý, nenapravitelný. Podle nevyvratitelné domněnky platí, že manželství je trvalo rozvráceno, jakmile spolu manželé nežijí více než 1 rok. Zákon výslovně stanoví, že podmínka odděleného žití může být naplněna i v rámci jedné domácnosti.
Německý zákonodárce nerozlišuje mezi „sporným“ a „nesporným rozvodem“, podmínka 1 roku odděleného života musí být naplněna v zásadě vždy. Nezáleží ani na tom, jak dlouho manželství trvalo. Výjimkou, kdy lze manželství rozvést při rozvratu kratším než 1 rok, jsou pouze výjimečné případy, např. když mezi manžely dochází k násilí, takže na jednom z manželů nelze spravedlivě požadovat, aby čekal s návrhem na rozvod takto dlouho.
Oproti tomu podle českého právního řádu lze provést „sporný rozvod“ prakticky po uplynutí jakékoliv sebekratší lhůty, pokud je naplněna podmínka trvalého a nenapravitelného rozvratu.
Zásadním rozdílem mezi českou a německou úpravou rozvodu je, že podmínkou rozvodu manželství, z něhož pocházejí nezletilé děti, není pravomocná soudní úprava péče a výživného. Navrhovatel u návrhu na rozvod pouze musí uvést, zda, popř. jak se dohodl s druhým manželem na úpravě péče, styku a výživného, avšak nemusí dokládat soudní rozsudek s doložkou právní moci. To situaci zásadně usnadňuje. Ze stejného důvodu do celé věci není vždy povinně zapojován Jugendamt, obdoba českého orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
Dalším usnadněním je, že soud prakticky nezjišťuje příčiny rozvratu manželství, na rozdíl od českého „sporného“ rozvodu, při němž dochází k „praní špinavého prádla“. Příslušná soudní jednání tak zpravidla trvají řádově pár minut. Jediné, co soud zajímá, je naplnění podmínky 1 roku odděleného života a souhlas druhého manžela.
V německých opatrovnických sporech platí zásada povinného zastoupení advokátem. Navrhovatel v řízení o rozvod musí být tedy zastoupen vždy, odpůrce je této povinnosti zproštěn tehdy, pokud se k návrhu na rozvod připojí. Určitou zvláštností německého systému je, že advokát nemusí do spisu přímo zakládat plnou moc, nýbrž postačí jeho ujištění, že předmětného účastníka zastupuje.
Řízení o rozvodu manželství je ze zákona spojeno s řízením o vypořádání tzv. Versorgungsausgleich, zobrazující prvek manželské solidarity v rámci zákonného důchodového pojištění či jiného soukromého pojištění (životní pojištění apod.). O něm si řekneme více příště.
Dále může být řízení o rozvodu manželství spojeno s dalšími řízeními, pokud to jeden z účastníků navrhne nejpozději dva týdny před jednáním soudu. Hovoříme o tzv. Scheidungsverbund, resp. Scheidungsfolgesachen. Sem spadá například úprava styku, výživného na nezletilé dítě, výživného na rozvedenou manželku, vypořádání společenství přírůstků (manželského majetkového režimu) apod. V praxi však tento „Scheidungsverbund“ nebývá příliš častý, protože manželé většinou spěchají na rozvod, aby se vyvázali z výše zmíněné manželské důchodové solidarity. Navíc právní moc výroku o rozvodu jejich manželství není ztížena tím, že by si museli nejprve vysoudit úpravu péče a výživného k nezletilým dětem.
Co se týká náhrady nákladů řízení, toto řízení lze připodobnit k českému nespornému řízení a shodně s ním zde zpravidla nepřísluší žádné straně náhrada nákladů právního zástupce, tedy každý z účastníků si nese náklady na právní zastoupení sám. Rozdíl je však u nákladů soudu, kdy soud vybírá soudní poplatek i v opatrovnických řízeních s tím, že každý z účastníků platí jednu polovinu. Základ pro jeho výpočet dle zákona FamGKG se určí jako součet trojnásobku aktuálního měsíčního příjmu obou manželů a zjišťuje se až výslechem účastníků při jednání, zpravidla bez doložení listinných důkazů. Soud tento poplatek vyměřuje až po právní moci rozsudku o rozvodu formou samostatného usnesení, tzv. Kostenfestsetzungsbeschluss.
Jakmile soud vyhlásí při jednání rozsudek o tom, že je manželství rozvedeno, a tento rozsudek pak doručí účastníkům, mají tito 1 měsíc na podání odvolání a uplynutím této lhůty je rozsudek pravomocný.
Soud pak tento rozsudek zasílá na vědomí příslušnému orgánu k vypořádání tzv. Versorgungsausgleich (nejčastěji Deutsche Rentenversicherung) a Jugendamtu (obdoba českého orgánu sociálně-právní ochrany dětí).
Jak je to s vypořádáním důchodového pojištění a penzijního připojištění obou manželů v rámci manželské solidarity, si řekneme v příštím dílu.
Diskuze k článku ()