Pozor na sankcionování výkonu práva
Smluvní pokuta spočívá především v tom, že pokud dlužník nebude plnit tak, jak bylo ujednáno, následkem bude sankce, kterou věřitel může efektivně vymáhat, a to i soudní cestou. To vše za předpokladu, že jsou při sjednávání smluvní pokuty dodržena určitá pravidla, na která bychom se v tomto článku zaměřili. Smluvní pokuta může být sjednána formou peněžitého i nepeněžitého plnění, přičemž jejím prostřednictvím lze utvrdit jakoukoliv smluvní povinnost.
Institut smluvní pokuty je upraven v § 2048 - § 2052 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“). Smluvní strany si mohou smluvní pokutu sjednat pro případ porušení určité smluvní povinnosti. Už zde je však třeba být ostražitý, jelikož pokud by byla smluvní pokuta sjednána pro výkon práva, mohlo by být ujednání o smluvní pokutě posouzeno jako neplatné. Nejvyšší soud totiž ve své ustálené rozhodovací praxi vychází z názoru, že ujednání o smluvní pokutě umožňuje sjednání smluvní pokuty pouze pro případ porušení smluvní povinnosti, a nikoliv pro případ výkonu určitého práva. Ve smlouvě tak musí být jasně a srozumitelně definováno, k jaké konkrétní povinnosti se smluvní pokuta váže.
Typickým příkladem je odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků, jehož sankcionování smluvní pokutou může být značně problematické a může smluvní pokutu „zneplatnit“. Pro takové případy je třeba zvolit institut odstupného. Jak ostatně dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. NS 32 Cdo 4469/2010: „Smluvní pokutu lze sjednat pouze pro případ porušení smluvní povinnosti, přičemž odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona, nebo na základě ujednání účastníků, je výkonem práva, jež účastníku náleží, porušením smluvní povinnosti tedy být nemůže. Obecný závěr z toho plynoucí, že výkon práva pojmově nemůže být porušením smluvní povinnosti a nemůže tudíž založit nárok na zaplacení smluvní pokuty, se nutně vztahuje též na výpověď smlouvy, neboť též vypovězení smlouvy, ať již na základě zákona, či na základě smlouvy, je výkonem oprávnění.“
Důležitá specifika institutu smluvní pokuty
Smluvní pokuta nemusí být vždy sjednána jen ve formě peněžité sankce, ale může se jednat např. o předání určité věci, vykonání určitých prací či jiného plnění. Obecně platí, že zaplacení smluvní pokuty v žádném případě nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený – pokud samozřejmě strany nevyjádří jinou vůli. Současně věřitel může podle zákona smluvní pokutu požadovat i v případě, že mu porušením takto utvrzené povinnosti nevznikne žádná reálná újma.
Jestliže je smluvní pokuta sjednána, tak věřitel podle § 2050 občanského zákoníku automaticky ztrácí právo požadovat náhradu vzniklé škody, která byla zapříčiněna nesplněním utvrzené povinnosti – opět za předpokladu, že se strany nedohodnou jinak. Ustanovení občanského zákoníku týkající se smluvní pokuty jsou totiž převážně dispozitivní povahy. Pokud by tedy poškozený chtěl nad rámec smluvní pokuty požadovat i náhradu vzniklé škody, musí tak být vždy výslovně ujednáno. Ujednání o smluvní pokutě nemusí mít ze zákona nutně písemnou formu a může být v zásadě učiněno i ústně. S ohledem na dostatečnou průkaznost a tím i účinnost předmětného institutu je ovšem třeba důrazně doporučit sjednávání smluvní pokuty v písemné formě.
Smluvní pokutu lze zásadně sjednat jako utvrzení jakékoliv smluvní povinnosti, samozřejmě s určitými výjimkami.
Problematika přiměřenosti smluvní pokuty
V ustanovení § 2051 občanského zákoníku se uvádí, že „nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.“ Posouzení (ne)přiměřenosti smluvní pokuty vždy závisí na konkrétních okolnostech daného případu a je věcí volného uvážení soudu – výši smluvní pokuty je soud nicméně oprávněn snížit (moderovat), a to na návrh dlužníka. Soudní judikatura je v každém případě v otázce přiměřenosti smluvní pokuty značně pestrá. Řada soudních rozhodnutí například vyhodnotila smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky za každý den prodlení jako přiměřenou, existují ovšem i taková, která takto stanovenou výši smluvní pokuty označila za nepřiměřenou. Vedle toho existují i soudní rozhodnutí, podle nichž dokonce i sazba ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení může být považována za přiměřenou. Je tedy zjevné, že okolnosti každého konkrétního případu hrají v posuzování přiměřenosti smluvní pokuty zásadní roli.
Nadto se do problematiky moderace smluvní pokuty nedávno vložil Nejvyšší soud, který ve svém rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, vydaném na počátku letošního roku, dospěl k závěrům, jenž zásadně mění dosavadní pojetí smluvní pokuty. Nejvyšší soud se tím rozhodl odklonit od dosavadní rozhodovací praxe, která otázky moderace řešila v režimu obchodního zákoníku, zrušeného k 1. lednu 2014. Podle závěrů Nejvyššího soudu je nutné postup směřující k případné moderaci smluvní pokuty rozdělit na několik fází. Soud nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se má soud zabývat konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Soud přitom musí brát v úvahu veškeré okolnosti konkrétního případu a zohlednit tak nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ. Na základě uvedených okolností soud zodpoví otázku, jestli výše smluvní pokuty je vzhledem k věřitelovým zájmům přiměřená či nikoliv.
Jestliže soud dospěje k závěru, že sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřená, popřípadě se mu na základě provedeného dokazování nepodaří objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby pak mohl učinit závěr o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nemůže být nárok věřitele na smluvní pokutu snížen. V opačném případě soud přistoupí do třetí fáze a přistoupí k moderaci smluvní pokuty na přiměřenou výši, a to se zřetelem ke všem funkcím, které má smluvní pokuta plnit.
Závěr
Smluvní pokuta je velmi efektivním způsobem utvrzení splnění určité smluvní povinnosti. Je však nutné vždy ujednat takovou výši smluvní pokuty, která bude patřičně odůvodnitelná a obhajitelná před soudem. Opomenuta by neměla být ani skutečnost, že smluvní pokuta musí být vázána na porušení konkrétní smluvní povinnosti, a nikoliv na výkon práva, přičemž jejího využití je třeba se vyvarovat v případech, ve kterých použití předmětného institutu zákon výslovně zakazuje či omezuje, jako např. v pracovně-právních vztazích.
Diskuze k článku ()