Hromadné žaloby – spravedlnost pro všechny snadno a rychle. Opravdu?

Vítězná esej 22. ročníku Soutěže studentských prací organizované ELSA Česká republika ve spolupráci s Allen & Overy.

Zákon o evidenci skutečných majitelů
Foto: Shutterstock

Úvod 

Hromadná žaloba, anglicky class action, je institut, který se etabloval především v zemích common law, nicméně aktuální vývoj jasně ukazuje, že bude plnit důležitou roli i v právních řádech států kontinentálního práva. V českém prostředí jsou hromadné žaloby stále známy spíše z amerických seriálů právního zaměření než z tuzemských soudních síní, avšak příprava evropské směrnice o hromadných žalobách a v Poslanecké sněmovně projednávaný návrh zákona o hromadných žalobách předznamenávají, že i český právní řád bude o tento institut brzy obohacen.

S ohledem na tuto skutečnost považuje autor tohoto článku za přínosné zabývat se samotným institutem hromadných žalob, důvody jejich zavádění, konstrukčními prvky, jednotlivými typy, ale také kritickým pohledem analyzovat, zda se skutečně jedná o přínosný institut přinášející větší spravedlnost, nebo naopak spíše o silnou zbraň k získávání tučných odškodnění od velkých korporací.

Hromadná žaloba je procesní nástroj, v němž jeden či několik žalobců podává žalobu jménem větší skupiny osob. Rozsudek nebo uzavřený soudní smír, se pak vztahuje na všechny členy skupiny a peněžitá náhrada újmy hrazená žalovaným je poměrně rozdělena mezi členy skupiny. Z této definice tedy vyplývá, že dochází k prolomení tradičního principu, kdy práva a povinnosti vznikají pouze účastníkům soudního řízení.

Důvody zavádění

Hromadné žaloby přináší z pohledu ochrany zájmů jednotlivců mnoho výhod, díky kterým se v řadě států těší velké oblibě a další státy se je snaží do svých právních řádů postupně zavádět.[1] Jak uvedl Nejvyšší soud USA, „hlavním účelem hromadných žalob je podpořit efektivitu a hospodárnost soudních sporů“ (Gen. Tel. Co. of Sw. v. Falcon). Tedy umožnit skupině osob vymoci obdobný nárok nízké hodnoty vůči stejnému subjektu. Pokud jednotlivé subjekty disponují relativně bagatelním nárokem vůči podnikateli, často se jim individuální uplatňování tohoto nároku (s ohledem na časovou a finanční náročnost) nemusí vyplatit a dotčení tak raději strpí protiprávní jednání podnikatele. V situaci, kdy se však všechny nároky spojí do jednoho, který dosahuje řádově vyšší částky, je vymáhání pro žalobce mnohem atraktivnější“ (Hokr, Munzar, 2020), a tak může pomoci skupině osob dosáhnout spravedlnosti.

Dalším z důvodů zavádění hromadných žalob je idea vyrovnání sil mezi stranami sporu, kdy na jedné straně zpravidla stojí velká společnost s velkým finančním rozpočtem a na straně druhé jednotlivec s nepoměrně nižšími finančními zdroji. K vyrovnání nerovnosti alespoň částečně napomáhá spojení se desítek či stovek jednotlivců do jedné skupiny.

Třetí nespornou výhodou je preventivní funkce hromadných žalob, neboť už jen skutečnost, že proti společnosti byla podána hromadná žaloba, může společnost poškodit v očích jejích zákazníků, obchodních partnerů či zaměstnanců, a proto zvýší její motivaci nedopouštět se protiprávního jednání, které by mohlo zavdat iniciování hromadné žaloby (souhlasí též Hokr, Munzar, 2020).

Na základě tohoto výčtu výhod lze snadno podlehnout dojmu, že jsou hromadné žaloby skvělým výdobytkem moderních právních řádů, nicméně jak bude demonstrováno dále, skýtají mnoho hrozeb jejich zneužití. Takto formulované výhody v této části článku mají za cíl uvést prvotní náhled do problematiky a pomoci pochopit, proč jsou hromadné žaloby zákonodárci zaváděny.

Opt-in, či opt-out? 

Při analýze organizace a fungování hromadných žalob je naprosto zásadní nejprve definovat dva principy určující, které osoby tvoří tzv. skupinu. Jedná se o principy opt-in a opt- out. Vymezení skupiny pomocí jednoho či druhého principu je v řízení o hromadné žalobě nesmírně důležité ve dvou aspektech (Hurter, 2017). Za prvé, rozhodnutí o žalobě je totiž závazné pro všechny členy skupiny, a proto musí být již na počátku jasně stanoveno, kdo rozhodnutím tedy bude ve finále vázán a např. nebude moci iniciovat nový individuální soudní spor v téže věci. Za druhé, určuje, jak by mělo být formulováno požadované oznámení potenciálním členům, které je bude informovat o hromadné žalobě, aby se mohli rozhodnout, zda ve skupině setrvat, nebo se z ní odhlásit (opt-out), případně aby provedli úkon přihlášení se  k hromadné žalobě (opt-in).

Jak vyplývá z předchozího odstavce, v rámci opt-in principu se členy skupiny stávají pouze osoby, které se dobrovolně přihlásily k hromadné žalobě. Jádrem tohoto principu je zachování autonomie vůle a zásady vigilantibus iura scripta sunt, tedy práva patří bdělým (Poche, 2021). Řada zastánců principu opt-in tvrdí, že se jedná o jedinou přípustnou variantu, při které nedochází k pokřivení vůle jednotlivých osob (Basset, 2003). Přihlášením se k hromadné žalobě členové explicitně vyjadřují svou vůli být součástí hromadné žaloby a vést soudní spor. Na rozdíl od principu opt-out nedochází k pouhému presumování jejich vůle být součástí skupiny.

Princip opt-in také přináší snazší identifikaci jednotlivých členů skupiny, což může značně ulehčit proces certifikace hromadné žaloby (Hurter, 2017). S tímto je spojena i skutečnost, že v průběhu řízení je znám počet členů skupiny, což umožňuje rychleji a přesněji zjistit celkový rozsah odpovědnosti žalovaného v rámci sporu. Jestliže žalovaný zná celkový rozsah, je schopen určit přibližnou pravděpodobnost rizika, že bude povinen hradit náhradu újmy, a v některých případech uzavřít mimosoudní vyrovnání, které bude pro obě strany výhodnější než několikaleté soudní jednání.

Ač má princip opt-in mnoho nesporných výhod, existuje i řada nevýhod, které s sebou nutnost aktivního kroku přihlášení se k hromadné žalobě přináší. Kritika tohoto principu se často zaměřuje na skutečnost, že se jednotlivci při vstupu mohou potýkat s psychologickými a sociálními bariérami, na základě kterých se nakonec rozhodnou zůstat nečinní, čímž se nestanou členy skupiny (Hurter, 2017). Přihlášením se k hromadné žalobě totiž členové ztrácí svou anonymitu, a proto se mohou obávat negativního ovlivnění dlouhodobých vztahů, které s žalovaným mají. Nejmarkantnějším příkladem jsou zaměstnanecké hromadné žaloby. Pokud by osoba s potenciálním nárokem vůči zaměstnavateli ve výši 5 000 korun přistoupila k hromadné žalobě, její jméno bude zaměstnavateli známo, a tudíž existuje riziko, že kvůli bagatelnímu nároku najde zaměstnavatel v budoucnu legální způsob, jak zaměstnanci znepříjemnit výkon práce, nebo ho časem propustí. Dle názoru autora je tento argument velmi závažný a měl by na něj být při zavádění institutu hromadných žalob do právních řádů brán ohled. Další psychosociální bariéru představuje racionální ignorance (Hokr, Munzar, 2020) spočívající v neochotě vstupovat do soudních sporů, v tomto ohledu se však naskýtá otázka, zda je vůbec spravedlivé poskytovat náhradu újmy osobám, které se nechtějí nijak angažovat, a to ani pouhou přihláškou ve vymáhání svého nároku.

Problematickou je v rámci principu opt-in také reprezentativnost třídy, kterou se rozumí okruh všech poškozených. Dle Ontario Law Reform Commission Report on class actions je u principu opt-in dosahováno nižšího počtu členů skupiny než u principu opt-out, a tak skupina reprezentuje jen malé procento z celkového okruhu poškozených. V důsledku toho zbývá mnoho osob vně skupinu, které mohou iniciovat individuální soudní spor, a žalovaný nemá jistotu, že urovnáním hromadné žaloby budou vyrovnány nároky téměř všech příslušníků třídy (souhlasně Hurter, 2017). Toto autor považuje za přímý rozpor s jedním z cílů hromadných žalob a to, aby hromadná žaloba agregovala v ideálním případě majoritní většinu nároků, a předcházelo se tak vedení několika stovek či tisíců individuálních sporů.

Méně prezentovaným, přesto stále relevantním je problém dosahu a formulace výzvy k přihlášení se k hromadné žalobě. Existuje nezanedbatelné riziko, že se uveřejněná výzva nedostane do dispoziční sféry všech poškozených osob, a ty tak nebudou mít reálnou možnost se přihlásit. Obdobně může nastat situace, kdy se výzva skutečně dostane k majoritní většině všech poškozených, nicméně její právní formulace bude i pro osobu průměrně vzdělanou nesrozumitelná, a proto se daný adresát k hromadné žalobě nepřihlásí (Hurter, 2017). Dle názoru autora pak dochází k negování cíle poskytovat kolektivní ochranu široké skupině osob, k čemuž mají hromadné žaloby ostatně přispívat.

V rámci principu opt-out se osoby stávají členy skupiny, aniž by učinily jakýkoliv úkon, a hromadná žaloba může být zahájena bez jejich výslovného souhlasu (Lewis, Freeman, 2018). Mechanismus tohoto principu má za následek, že skupina standardně čítá více členů než v případě principu opt-in. Z hlediska účelnosti institutu hromadných žalob bývá vyšší počet členů zajišťující větší míru reprezentativnosti třídy považován za stěžejní argument pro zavádění principu opt-out.

Cílem hromadných žalob je mimo jiné agregovat individuální spory do jednoho, a tím ušetřit náklady právního zastoupení, činnosti soudů, provádění důkazů apod. (Lewis, Freeman, 2018). Data ze států, v jejichž právních řádech již institut hromadných žalob byl zaveden, prokazují, že v tomto ohledu je daného cíle lépe dosahováno principem opt-out.

Při obhajobě principu opt-out autor tohoto článku považuje za nutné vypořádat se s marginalizováním principu autonomie vůle, ke kterému tento princip, jak bylo zmíněno výše, vede. Obecně lze konstatovat, že princip opt-in jej odráží ve větší míře. Princip opt-out opravňuje jednotlivce, aby svým projevem dali najevo, že být součástí skupiny nechtějí a budou svůj nárok vymáhat samostatně nebo vůbec. Autor tak zastává názor, že tímto je významným způsobem kompenzováno prolomení principu autonomie vůle. Nadto autonomie vůle není jediným principem, který ovlivňuje fungování hromadných žalob, dalšími jsou například kolektivní ochrana práv či spravedlnost ve smyslu vyrovnaných sil stran, a proto není na škodu, pokud v rámci proporcionality všech principů autonomie vůle částečně ustoupí do pozadí.

Ač se tato skutečnost na první pohled nemusí jevit jako evidentní, princip opt-out má zásadní výhodu i pro žalovanou stranu. Lze díky němu s velkou mírou pravděpodobnosti stanovit celkový počet možných sporů (Hurter, 2017). Do skupiny jsou totiž zahrnuty všechny osoby s druhově stejným nárokem vůči žalovanému a individuální spor může zahájit pouze ten, kdo se řádně odhlásil. Na základě počtu odhlášených pak žalovaný dokáže predikovat, zda a případně kolik jiných sporů lze očekávat (ne všichni odhlášení samozřejmě budou vymáhat nárok samostatně) a připravit se na ně. Obecně nízký počet odhlášených pak pro žalovaného znamená větší šanci, že po urovnání hromadné žaloby bude celá záležitost definitivně skončena. Tento názor potvrzuje i americká judikatura, když např. v rozhodnutí Gunnells v. Healthplan Servs., Inc. poukazuje, že sloučením všech potenciálních nároků žalobců do jediného řízení může žalovaný dosáhnout konečnosti všech potencionálních žalob.

Oba principy mají své nesporné výhody i nevýhody, a je tak na zákonodárci, aby všechny s náležitou péčí vyhodnotil a při implementaci institutu hromadných žalob se s nimi řádně vypořádal.

Věcná působnost

Hromadné žaloby nelze využít ve všech oblastech práva, nicméně existuje mnoho oblastí, ve kterých fungují již desítky let, a lze je označit za nepostradatelné.

První z nich je ochrana spotřebitelů, v níž jsou hromadné žaloby využívány naprosto běžně a představují standardní nástroj pro uplatnění skupinových nároků na náhradu újmy způsobené porušením zákonů na ochranu spotřebitele, zejména v případě systematických podvodů, nezákonného jednání vůči spotřebiteli nebo uvedení vadných nebo nebezpečných výrobků na trh včetně újmy na zdraví takovým výrobkem způsobené. Vzhledem k efektivitě hromadných žalob v této oblasti není velkým překvapením, že připravovaná evropská směrnice zavádějící legislativní rámec pro hromadné žaloby upravuje právě spotřebitelské spory. Asi nejznámějším sporem v této oblasti je kompenzace ve výši 14,7 mld. dolarů hrazená společností Volkswagen za machinace s emisními normami u jejich aut (Gjel.com).

Neméně důležitou oblast představují pracovněprávní spory. Zde může docházet k uplatnění skupinového nároku vyplývajícího například z nezákonně nízkého odměňování, systematického neproplácení přesčasů, porušování práv zaměstnanců nebo jiným nezákonným jednáním zaměstnavatele. Hromadné žaloby v této oblasti lze považovat za nástroj vyrovnávající síly, kdy na jedné straně figuruje finančně silnější zaměstnavatel a na straně druhé zaměstnanec s podstatně omezenějším rozpočtem. Dále hromadné žaloby mají potenciál preventivně působit ve prospěch dodržování právních povinností (Hokr, Munzar, 2020), neboť zaměstnavatel, proti kterému byla podána hromadná žaloba, bude do jisté míry stigmatizován a exponován riziku, že se bude potýkat s problémy při získávání nových perspektivních zaměstnanců. Za zmínku stojí i aktuálně probíhající spor ve věci genderového znevýhodnění žen proti společnosti Alphabet Inc. v hodnotě 600 mil. dolarů (Bloomberg.com).

Třetí oblastí, ve které je hromadných žalob rozsáhle využíváno, je ochrana životního prostředí (Forthepeople.com), resp. náhrada újmy způsobené skupině osob poškozením jedné nebo více složek životního prostředí. Představme si například způsobení onemocnění v důsledku vypouštění jedovaté látky do okolního prostředí či kontaminace vodního zdroje v důsledku úniku nebezpečných látek ze špatného skladování odpadů. V tomto typu sporů benefitují poškození z možnosti prokázat kauzální nexus mezi poškozením životního prostředí žalovaným a způsobenou újmou pouze v rámci jednoho, a není tak nutné činit v mnoha individuálně vedených sporech.

Dále se hromadné žaloby etablovaly zejména v oblasti finančních produktů, ochrany lidských práv, újmy způsobené nevhodnými léky nebo medicínskými postupy či újmy na právech akcionářů a investorů (Hokr, Munzar, 2020).

Certifikace

Ne všechny žaloby, u kterých je na straně žalobců více osob s obdobným nárokem, lze definovat jako hromadné. Aby mohla být žaloba deklaratorně určena jako hromadná, a osoby tak mohly profitovat z výhod z ní plynoucích, musí být primárně rozhodnuto o certifikaci, kterou se rozumí prohlášení žaloby soudem za hromadnou (Krejčíková, 2021). Podmínky pro certifikaci jsou diferencované v závislosti na jednotlivých jurisdikcích. Modelově je lze demonstrovat pomocí pravidla 23. amerického federálního občanského soudního řádu, který stanovuje 4 kritéria certifikace:

  1. Početnost – skupinu musí tvořit dostatečný počet členů, aby existovala potřeba spojit jednotlivé nároky do jedné žaloby, nebo není realizovatelné připojit všechny osoby ke společné žalobě (Krejčíková, 2021). Některé soudy zavádí právní domněnku, že tato „podmínka je splněna, pokud je skupina tvořena alespoň 40 členy“ (Bonalaw.com), nicméně ani to není obecným pravidlem.
  2. Společnost – „Právní nebo skutkové otázky vystávající ze sporu, jež bude soud posuzovat, jsou členům skupiny společné“ (Bonalaw.com a Wal-Mart Stores, Inc. v. Dukes).
  3. Typičnost – Soud zkoumá, do jaké míry jsou tvrzené nároky žalobců totožné. Cílem je zajistit, aby nároky žalobce a nároky skupiny byly natolik vzájemně propojené, že zájmy členů skupiny budou spravedlivě a přiměřeně chráněny v jejich nepřítomnosti (Mazzei v. Money Store).
  4. Přiměřenost zastoupení – Žalobce, který zároveň vystupuje jako zástupce ostatních členů skupiny musí prokázat, že jeho zájmy včetně jím uplatňovaného nároku jsou koherentní se zájmy ostatních členů skupiny (Lewis, Freeman, 2018).

Jestliže soud shledá stanovené podmínky za splněné, rozhodne o povolení řízení o hromadné žalobě, ve kterém následně dojde k meritornímu rozhodnutí.

Způsoby financování a jejich dopady

Komplexní proces od přípravy hromadné žaloby, notifikace potenciálních členů až po zastupování před soudy a vyjednávání s protistranou s sebou přináší signifikantní finanční náklady, které jsou s ohledem na rozsah a složitost věci násobně vyšší, než by byly v případě individuálního sporu. Z tohoto důvodu není reálné, aby veškeré financování zabezpečil žalobce ze svých zdrojů, a tak došlo k postupnému vývoji jiných variant financování hromadných žalob. V zásadě lze identifikovat dva způsoby financování.

Prvním tzv. „No Win – No Fee“ je způsob financování, při němž právní zástupce žalobce a skupiny hradí náklady až do skončení celého řízení a právo na náhradu jím vynaložených nákladů získá až v případě úspěšného konečného rozhodnutí (Slatergordon.com). Výše odměny právního zástupce může být určena pomocí skutečně vynaložených nákladů, tedy zejména počtu odpracovaných hodin nebo jako předem dohodnuté procento z vymoženého nároku. Tento způsob se může jevit pro žalobce ideální, avšak přináší jedno skryté riziko. Právní zástupce, nejčastěji advokátní kancelář, je nositelem rizika, že v případě neúspěšného sporu to bude on, na koho nakonec skutečně dopadnou náklady neúspěšného sporu. Výdělečně orientovaná advokátní kancelář tedy bude akceptovat pouze ty spory, u nichž bude vysoká pravděpodobnost úspěchu.

Druhým způsobem je fondové financování hromadných žalob. V tomto případě dochází k uzavření dohody mezi žalobcem a třetí stranou, která se zaváže financovat průběh soudního řízení, nejčastěji formou měsíčních úhrad vynaložených nákladů právního zastoupení (Hansen, 2020). V případě přiznání náhrady újmy pak třetí strana obdrží odměnu ve výši předem smluvně stanovené procentní části přiznané částky. Fondové financování může být velmi výnosnou činností, a proto na trhu lze nalézt řadů kapitálových společností, finančních fondů či jiných subjektů, které se specializují na vyhledávání potenciálních hromadných žalob. Vzhledem k rozsáhlosti fondového financování došlo v mnoha jurisdikcích k omezení možné výše procentní odměny třetích stran, a to buď přímo zákonem, či soudním rozhodnutím v daném sporu (Hansen, 2020). Fondové financování hromadných žalob se často stává předmětem kritiky, kdy bývá poukazováno na nemorálnost výše odměn třetích stran zapříčiňující, že poškození členové skupiny získávají po odečtení odměny financujícím subjektům nízké odškodnění. Jak tvrdí doc. JUDr. Petr Lavický, Ph.D., z Masarykovy univerzity, „soudní řízení má chránit porušená nebo ohrožená subjektivní hmotná práva. Nesmí sloužit jako nástroj k tomu, aby někdo dosahoval zisku.“ Naopak silným argumentem hovořícím ve prospěch fondového financování je fakt, že bez financování třetími stranami by prokazatelně nemohlo dojít k uskutečnění řady řízení o hromadných žalobách (Slatergordon.com), neboť ani žalobce ani advokátní kancelář nedisponují nezbytným kapitálem, aby mohly ufinancovat celé řízení, a tak by poškození nedosáhli na žádné odškodnění.

Stinné stránky hromadných žalob

Výběr opt-in či opt-out principu, úprava rozsahu oblastí, ve kterých lze hromadné žaloby uplatňovat, či volba mezi „no win – no fee“ a fondovým financováním jsou ve své podstatě technickými parametry, které zákonodárce zvolí na základě svého více či méně podloženého uvážení, a hromadné žaloby uvede v život. Podstatná, a dle autorova názoru, zásadní otázka však prozatím stála stranou, neboť autor považuje za esenciální analyzovat, zda hromadné žaloby jako takové opravdu plní svůj účel a dochází k naplnění cílů, pro které jsou zaváděny. Zda opravdu mají smysl jako takové a nejedná se pouze o dobře míněný pokus o spravedlnost, který však výsledně přináší opačný efekt.

Nevýhodou hromadných žalob totiž je relativní ztráta kontroly jednotlivých členů skupiny nad vedením sporu. Řadoví členové jsou čistými příjemci výsledného rozhodnutí či dohody, které vyjednal zástupce skupiny a právní zástupce (Lewis, Freeman, 2018). V řadě případů tak může nastat situace, kdy poměrně „silný“ nárok člena vůči žalovanému je ve výsledku rozmělněn z důvodu slabších a nekonzistentních nároků ostatních členů nebo je uzavřena značně podhodnocená dohoda o narovnání, avšak ani jednu z těchto situací člen skupiny již nemůže svým jednáním nijak korigovat. V takovém případě lze stěží mluvit o přinášení spravedlnosti.

Mnohem závažnějším problémem pokřivujícím fungování celého systému hromadných žalob je rozdílný zájem právních zástupců a poškozených (Lewis, Freeman, 2018). Vzhledem k velkému počtu členů skupiny není nijak překvapivou skutečnost, že celkový uplatněný nárok dosahuje částky ve výši desítek milionů až několika miliard, a tak se pro advokátní kanceláře může jednat o velmi lukrativní záležitost. Jejich snahou je získat co nejvyšší odměnu z daného sporu a někdy se tak děje na úkor samotných poškozených. Nejkřiklavější případy představují vyjednané dohody, ze kterých právní zástupce obdrží odměnu v řádu milionů a členové skupiny získají např. poukázky na službu od žalované společnosti či odškodnění zlomkové hodnoty oproti svému původnímu nároku. Hensler (2019) dokonce uvádí, že ve 3 z 10 případů dosahuje kompenzace poškozených nižších částek než odměna právních zástupců. Příkladem lze uvést případ Spillman v. RPM Pizza, ve kterém odměna činila téměř 2,5 násobek výše kompenzace poškozených. Zároveň pro jednotlivé členy skupiny je velmi těžké a někdy až nemožné ovlivnit jednání právního zástupce, který sleduje svůj zájem na co největší odměně, který však nemusí korespondovat se zájmy členů skupiny (Lewis, Freeman, 2018).

Za této konstelace se nabízí otázka, kdo je skutečně motivován vést spor o hromadné žalobě. Bylo by až pošetilé věřit, že všichni právní zástupci bojují jen za spravedlnost poškozených a velké odměny nejsou ničím jiným než příjemným bonusem jako vedlejším produktem. V zemích, ve kterých jsou hromadné žaloby uplatňovány, lze nalézt případy, kdy advokátní kanceláře aktivně vyhledávají příležitosti pro iniciování hromadných žalob s vidinou vysoké odměny, kdy o spravedlnost poškozených téměř nejde (Udvary, 2013). V těchto případech lze hovořit o jasném zneužívání institutu hromadných žalob, ke kterému bohužel často dochází.

Nejkritičtější možnost zneužití však spočívá v podávání šikanózních a spekulativních žalob, kterými mohou být uplatňovány nedůvodné nároky např. s cílem dostat negativní publicitou žalovaného pod reputační tlak a dosáhnout tak snadného narovnání (Hokr, Munzar, 2020). Hromadné žaloby mohou být podávány také v rámci konkurenčního boje, kdy hrozí, že i přes výsledné zamítnutí žaloby bude reputace žalovaného nevratně poškozena bez reálné možnosti náhrady újmy. Tento problém lze alespoň parciálně eliminovat uložením povinnosti žalobci složit kauci. Správné nastavení finančních nároků může odradit žalobce od podávání šikanózních žalob […] Zároveň slouží k prokázání platební schopnosti žalující strany. Primárně se jedná o soudní poplatek a složení jistoty na náhradu újmy (Poche, 2021).

Nicméně autor tohoto článku zastává, s vědomím všech výše uvedených nevýhod, názor, že hromadné žaloby přináší nové možnosti, jak dosáhnout spravedlnosti u velkého počtu poškozených, jejichž nárok by v individuálním sporu nebylo efektivní vymáhat. Společnosti tak nemohou počítat s velkou pravděpodobností, že pokud svým protiprávním jednáním způsobí velkému počtu osob újmu malé hodnoty, nikdy vůči ní nebude uplatněn nárok na náhradu. Institut hromadných žalob by neměl být zavrhován jen pro to, že může docházet k jeho zneužití. V poslední době lze navíc identifikovat snahy o amelioraci neduhů hromadných žalob například regulací výše odměny právních zástupců ať již stanovením procentuálního stropu odměny (Tlpj.com), či nutností složit kauci před zahájením sporu. Těmito a podobnými snahami je možné ve velké míře redukovat riziko zneužívání hromadných žalob, zajistit, aby skutečně plnily svůj účel, přinášely spravedlnost poškozeným a šetřily náklady jak na straně soudu, tak na straně žalobců a případně i žalovaných.

Závěr

Hromadné žaloby jsou institutem moderního práva, který se vyvinul v zemích common law, avšak vývoj kontinentálního práva jasně ukazuje, že hromadné žaloby budou mít signifikantní úlohu i zde.

Zákonodárce se při jejich zavádění může rozhodnout pro volbu principu opt-in, u kterého jednotlivec musí podat přihlášku k žalobě. Tento princip zachovává zásadu autonomie vůle a umožňuje snazší identifikaci členů skupiny. Zejména z psychosociálních důvodů bývají skupiny méně početné než v případě, kdy se zákonodárce rozhodne pro princip opt-out. Zde se jednotlivec stává členem skupiny automaticky a může se z ní pouze odhlásit. Výsledkem je dosažení větší reprezentativnosti třídy jakožto jednoho z cílů hromadných žalob.

Hromadné žaloby nalezly uplatnění v celé řadě oblastí práva, mezi nejvýznamnější patří spotřebitelské a pracovněprávní spory, ochrana životního prostředí, dále spory v oblasti finančních produktů, újmy na zdraví způsobené nevhodnou medikací a dalších. Společným rysem těchto oblastí je seskupení slabších jednotlivců vůči zpravidla silnější společnosti.

Díky hromadným žalobám lze dosáhnout spravedlnosti pro poškozené, pro které by jinak nebylo efektivní vymáhat nárok v individuálním sporu, vyrovnat síly protistran, působit preventivně na potenciální škůdce a v neposlední šetřit náklady a lidské zdroje soudní soustavy, kdy probíhá jedno soudní řízení místo paralelních stovek řízení.

Stinnou stránku však představuje ztráta kontroly jednotlivců nad průběhem řízení a vyjednáváním výše náhrady, kdy se dostávají do pozice čistých příjemců rozhodnutí, což pro řadu z nich může být značně nevýhodné. Navíc dochází k zneužívání tohoto mocného nástroje právními zástupci, kteří jsou motivováni vysokými výdělky aktivně iniciovat hromadné žaloby, avšak poškození často získají pouze nepatrné odškodnění.

Nicméně dle názoru autora je pozitivní efekt hromadných žalob stále převažující, a proto považuje rozhodně za krok správným směrem snahu evropských a českých zákonodárců zavést tento institut do evropského, resp. českého práva.

Smyslem tohoto článku nebylo obsáhnout veškerou problematiku hromadných žalob, nýbrž poskytnout ucelený přehled základních principů, výhod a skrytých hrozeb jejich fungování. Článek tak přispívá ke zvýšení informovanosti o tomto institutu, která je klíčová k tomu, aby z odborné diskuze mohl vzejít fungující systém hromadných žalob v českém právním řádu.



[1] Bude se týkat zejména všech členských států EU, pokud bude přijat návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES ze dne 11. 4. 2018.


Zdroje

Odborné články

Basset, D. L. U.S. Class Actions Go Global: Transnational Class Actions and Personal Jurisdiction  [online]. 2003 [cit. 7. 2. 2022]. Dostupné z: https://ir.lawnet.fordham.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=3920&context=flr

Erichson, H. M. The problem of settlement class action [online] Ir.lawnet.fordham.edu, 2014 [cit. 4. února 2022]. Dostupné z: https://ir.lawnet.fordham.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1530&context=faculty_scholarship

Hansen C., The economics of class actions and litigation funding [online]. Lawcom.govt.nz, listopad 2020 [cit. 6. února 2022]. Dostupné z: https://www.lawcom.govt.nz/sites/default/files/CAL-LIF%20-%20Research%20Paper%20by%20Capital%20Strategic%20Advisors.pdf

Hensler, D. R. et al. Class Action Dilemmas: Pursuing Public Goals for Private Gain (Executive Summary) [online]. 1999  [cit. 10. 7. 2020]. Dostupné z: http://www.rand.org/content/dam/rand/pubs/monograph_reports/2005/MR969.1.pdf 

Hokr, T., Munzar, T. O hromadných žalobách: Proč (ne)chtít zavést hromadné žaloby (I. díl série) [online]. E-pravo.cz, duben 2020 [cit. 7. února 2022].

Hurter, E. Opting in or opting out in class action proceedings: from principles to pragmatism? [online].  Scielo.org, 2017 [cit. 5. února 2022]. Dostupné z: http://www.scielo.org.za/scielo.php?script=sci_arttext&pid=S2225-71602017000100005 

Lewis, K. M., Freeman, W. C. Class Action Lawsuits: A Legal Over-view for the 115th Congress [online]. Sgp.fas.org, duben 2018. [cit. 6. února 2022]. Dostupné z: https://sgp.fas.org/crs/misc/R45159.pdf

Poche, K. Zákon o hromadném řízení: hromadné žaloby nově a lépe? [online]. Epravo.cz, červenec 2021.

Udvary, S. The advantages and disadvantages of class action [online]. Ias.jak.ppke.hu, září 2013 [cit. 4. února 2022]. Dostupné z: http://ias.jak.ppke.hu/hir/ias/20131sz/05.pdf 

Internetové zdroje 

What are the Requirements for Class Certification Under Federal Rule of Civil Procedure 23. Bonalaw.com. [online]. [vid. 2022-02-05] Dostupné z: https://www.bonalaw.com/insights/legal-resources/what-are-the-requirements-for-classcertification-under-federal-rule-of-civil-procedure-23

Class Action: An Overview. Law.cornell.edu. [online]. [vid. 2022-02-04] Dostupné z: https://www.law.cornell.edu/wex/class_action 

Class action funding. Slatergordon.com. [online]. [vid. 2022-02-05] Dostupné z: https://www.slatergordon.com.au/class-actions/class-actions-funding 

The advantages and disadvantages od class action lawsuits. Lawinfo.com. [online]. [vid. 2022- 02-04] Dostupné z: https://www.lawinfo.com/resources/class-action/the-advantages-and- disadvantages-of-class-act.html

Environmental class actions lawsuits. Forthepeople.com. [online]. [vid. 2022-02-05] Dostupné z: https://www.forthepeople.com/toxic-tort-environmental-lawyer/class-actions/ 

OTTO P. Hromadné žaloby budou byznysem pro soukromé společnosti, tvrdí kritici. Ministerstvo  to  odmítá. E15.cz [online]. [vid. 2022-02-06]. Dostupné z: https://www.e15.cz/domaci/hromadne-zaloby-budou-byznysem-pro-soukrome-spolecnosti- tvrdi-kritici-ministerstvo-to-odmita-1362101

Google Women Suing Over Gender Bias Win Class-Action Status. Bloomberg.com [online]. [vid. 2022-02-06]. Dostupné z: https://www.bloomberg.com/news/articles/2021-05-27/google-women-suing-over-gender-bias-win-class-action-status

The Largest Class Action Lawsuits & Settlements. Gjel.com [online]. [vid. 2022-02-08]. Dostupné z: https://www.gjel.com/blog/largest-class-action-settlements.html 

How Do You Benefit From a Class Action Lawsuit? Bencrump.com [online]. [vid. 2022-02- 08]. Dostupné z: https://bencrump.com/class-action-lawsuits/how-do-you-benefit-from-a- class-action-lawsuit/

Fighting class actions abuse. Tlpj.org [online]. [vid. 2022-02-08]. Dostupné z: https://www.tlpj.org/publications/CAAPP_article.pdf 

Soudní rozhodnutí

Mazzei v. Money Store, 829 F.3d 260 (2d Cir. 2016)

Gen. Tel. Co. of Sw. v. Falcon, 457 U.S. 147, 159 (1982)

Gunnells v. Healthplan Servs., Inc., 348 F.3d 417, 427 (4th Cir. 2003)

Wal-Mart Stores, Inc. v. Dukes, 564 U.S. 338, 131 S. Ct. 2541 (2011)

Ellis v. Google Inc., CGC-17-561299, California Superior Court, San Francisco County

Spillman v.RPM Pizza, LLC, No. 3:10-cv-00349-BAJ-SCR (M. D. La. July 29, 2013), ECF No 245

Ostatní

Krejčíková M. Hromadné žaloby. Brno, 2021. Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Právnická fakulta

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články