Co dělat, když nezbytná cesta vede přes pozemky více vlastníků?
V březnu loňského roku se Nejvyšší soud v rámci dovolání žalovaného, k jehož pozemkům byla rozhodnutími soudů nižších instancí zřízena nezbytná cesta ve prospěch žalobce, zabýval dosud neřešenou otázkou pasivní legitimace v řízeních o povolení nezbytné cesty.
Na základě žaloby žalobce soud I. stupně a následně i odvolací soud povolily nezbytnou cestu přes pozemky žalovaného ve prospěch žalobce jakožto vlastníka budovy, kterou žalobce nemůže řádně užívat pro nedostatek jejího spojení s veřejnou cestou. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém proti napadenému rozsudku vznesl čtyři dovolací námitky, přičemž Nejvyšší soud posoudil jako důvodné hned tři z nich.
Dvě z námitek (konkrétně námitka týkající se zapříčinění nedostatku přístupu k budově samotným žalobcem a námitka týkající se formy a výše úplaty za povolení nezbytné cesty) byly Nejvyšším soudem shledány jako důvodné pro odchýlení se odvolacím soudem od dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Třetí Nejvyšším soudem akceptovaná námitka, která se týkala pasivní žalobní legitimace ve sporech o povolení nezbytné cesty, pak byla shledána důvodnou díky tomu, že ani v poměrně bohaté judikatuře Nejvyššího soudu na téma nezbytné cesty dosud nebyla řešena.
Uvedené bylo dáno zřejmě ne zcela typickým skutkovým stavem. Budova žalobce totiž byla od veřejné cesty oddělena pozemky více vlastníků, což je situace, na kterou nepamatuje ani občanský zákoník. Žalobce pak svou žalobou požadoval povolení nezbytné cesty pouze k pozemkům žalovaného s tím, že přes pozemky ostatních vlastníků nacházejících se mezi jeho budovou a veřejnou cestou má právo přístupu zajištěno jinak. V rámci dokazování však k uvedenému nebyly provedeny žádné důkazy, a zůstalo tak pouze u tvrzení žalobce.
Žalovaný se proti žalobě bránil mj. námitkou uplatněnou následně také v dovolání, že žalobce by měl žalovat všechny vlastníky pozemků potřebných pro přístup k jeho budově. Nejvyšší soud pak dal žalovanému v principu za pravdu, když konstatoval, že výsledkem povolení nezbytné cesty musí být odstraněna základní podmínka umožňující domáhat se jejího povolení, a to nedostatek spojení nemovité věci s veřejnou cestou. Z toho Nejvyšší soud dovodil, že pokud se mezi nepřístupnou nemovitou věcí a veřejnou cestou nachází pozemky více vlastníků, musí žalobce:
- buď žalovat všechny tyto vlastníky jednou žalobou projednávanou v jednom řízení; nebo
- v řízení prokázat (nikoliv pouze tvrdit), že přístup přes pozemky nežalovaných vlastníků má zajištěn na základě jiného právního titulu, např. nájemní smlouvou nebo smlouvou o zřízení služebnosti.
Tím Nejvyšší soud obohatil svou dosavadní rozhodovací praxi na téma nezbytné cesty o řešení zákonodárcem opomenuté situace, a to způsobem, který vhodně reflektuje samotnou základní podstatu nezbytné cesty.
Zdroj:
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1826/2020
ustanovení § 1029 – 1036 občanského zákoníku
Další články
Časová osa jako důkaz: když několik minut rozhoduje o trestní odpovědnosti
V některých trestních věcech nerozhoduje jen otázka, co se stalo. Stejně podstatné je, kdy se to stalo, kdy se změnil zdravotní stav poškozeného, kdy se obviněný o riziku dozvěděl, kdy mohl zavolat pomoc a kdy už byl následek neodvratitelný.
Trnitá cesta k nové justiční mapě
Debata o přeorganizování české justiční mapy se po letech relativního klidu opět vrací do centra pozornosti a staví před zákonodárce i samotné soudce otázku vhodné míry specializace a efektivity. Jaký byl historický vývoj územního uspořádání soudů od roku 1850? Jakou inspiraci lze čerpat ze zahraničních reforem a jaká jsou praktická, technologická, personální a politická rizika spojená s případnou redukcí soudních obvodů?
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: kontrola veřejnoprávních médií a úvahy de lege ferenda (II. část)
Má rozšíření kontrolní působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu na Českou televizi a Český rozhlas posílit transparentnost, nebo jde o promyšlený politický nátlak na média veřejné služby? Zatímco ústavní novela po letech přešlapování míří do finále, chybějící metodika auditu i současné rušení koncesionářských poplatků vyvolávají ostré debaty o nezávislosti redakcí.
K duševní poruše, omezení svéprávnosti a neplatnosti právního jednání
Má skutečnost, že člověk trpí duševní poruchou, vliv na jeho možnost převádět platně svůj majetek? Nikoliv nutně, porucha sama o sobě neznamená ztrátu svéprávnosti ani neplatnost uzavřené smlouvy, například darovací či kupní.
Nejvyšší kontrolní úřad jako garant transparentnosti veřejného hospodaření: ústavní postavení, limity a kontrolní praxe (I. část)
Nejvyšší kontrolní úřad představuje v českém ústavním systému klíčový diagnostický orgán, který efektivně odhaluje miliardová pochybení při správě státního majetku, avšak kvůli absenci exekutivních pravomocí nemá jak nápravu vynutit. Tento článek analyzuje ústavní zakotvení i systémové limity Úřadu a na konkrétních příkladech z oblasti armády či dopravní infrastruktury ukazuje, jak stát zjištěná pochybení opakovaně ignoruje.




