15. březen - Mezinárodní den spotřebitelských práv

Téma letošního ročníku je Udržitelný spotřebitel a kampaň, která ho bude doprovázet, vyzdvihuje roli spotřebitelů ve vztahu k životnímu prostředí a ke klimatickým změnám. Jak totiž zdůrazňují organizátoři – kdyby každý žil jako průměrný obyvatel západní Evropy, potřebovali bychom k životu planety tři.

Inspirací pro zakotvení významného dne byl projev z 15. března 1962, kterým tehdejší americký prezident J. F. Kennedy přinesl téma spotřebitelů na politickou scénu a vyhlásil tak při svém vystoupení v Kongresu novou éru ochrany spotřebitelů: “Spotřebitelé, to znamená my všichni, jsou tou nejsilnější ekonomickou skupinou, která ovlivňuje téměř každé veřejné i soukromé ekonomické rozhodnutí. Je to ale také jediná významná skupina, jejíž názory jsou často přehlíženy.” Kennedy tehdy přiznal spotřebitelům čtyři základní spotřebitelská práva – právo na bezpečnost výrobků a služeb, právo na informace, právo na svobodnou volbu a právo být slyšen.[1]

V osmdesátých letech pak na tuto událost navázala právě Celosvětová spotřebitelská organizace, která doplnila další čtveřici práv, a to právo na odškodnění, na uspokojení základních potřeb, na zdravé životní prostředí a na spotřebitelskou výchovu. Současně také stanovila 15. březen jako Celosvětový den spotřebitelských práv.

Na formování práv spotřebitelů měla neoddiskutovatelnou zásluhu i Evropská unie. Problematika ochrany spotřebitele sice zpočátku v rámci integrace chyběla, ale postupně začalo docházet ke sjednocení postupů. V sedmdesátých letech na pařížském summitu vystoupily hlavy států a vlád, a vyzvaly k politické aktivitě v této oblasti. V dubnu 1975 přijala Evropská komise Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice. Tento dokument se později stal základem spotřebitelské legislativy Společenství a shrnul pět základních práv spotřebitelů – právo na ochranu zdraví a bezpečnosti, ochranu ekonomických zájmů, náhradu škody, informace a vzdělávání a zastoupení.[2]

Přestože je úprava spotřebitelského práva v Evropské unii obecně považována za jednu z nepřísnějších na světě, přišla Evropská komise v roce 2018 s novým legislativním návrhem, který si dává za cíl ještě větší posílení spotřebitelských práv na jednotném trhu. Jedním z důvodů je reakce na rozvoj moderních technologií a s tím související prodej zboží a služeb na internetu. Další z velkých témat je také například vyřešení problému dvojí kvality potravin.[3]

Mezi společnosti, které se v Česku aktivně zabývají spotřebitelskými právy patří například měsíčník dTest. Ten se zaměřuje na testování výrobků a služeb a zároveň bezplatně radí v oblasti práv spotřebitelů a prodejců. Snaží se též o osvětu prostřednictvím vydávání článků nebo pořádání webinářů se spotřebitelskou tematikou. Podle ředitelky organizace Eduardy Hekšové se informovanost spotřebitelů o jejich právech zlepšuje, za důležité však považuje „neusnout na vavřínech“ a stále sledovat novinky.

„Nejčastěji se spotřebitelé obracejí na poradnu s dotazy a stížnostmi ohledně vyřizování reklamací a nekvalitního zboží. Nechybí ani problémy spojené s nakupováním zboží přes internet. Velké potíže spatřujeme také ve zprostředkovávání energetických aukcí seniorům. Na toto téma jsme uspořádali v loňském roce vůbec první spotřebitelsko-právní moot court, díky kterému se problém dostal do povědomí širšího množství lidí a mohl působit preventivně,“ dodává Hekšová.

Přestože je dle jejího názoru spotřebitelské hmotné právo upraveno dostatečně, je velmi těžké se ho domoci. Nejdůležitějším zásahem je pak dle Hekšové přijetí zákona o hromadných žalobách, které jako zástupkyně spotřebitelské organizace vítá, napomohly by prý narovnání trhu. Návrh toho zákona, který poslalo koncem února ministerstvo spravedlnosti vládě, je však kritizován například hospodářskou a advokátní komorou, neboť podle nich hrozí, že budou hromadné žaloby zneužívány v konkurenčním boji.

Aby se spotřebitelé vyhnuli potížím v uplatňování svých spotřebitelských práv, je nejdůležitější prevence – například aby lidé pečlivě prostudovali všechny podepisované smlouvy a jejich dodatky. Podle průzkumů totiž jedna desetina Čechů nečte například podmínky spotřebitelských úvěrů. Všichni zákazníci by pak zároveň měli trvat na vysvětlení nejasných pasáží smluv.