Soudní dvůr EU jako klíčový hráč evropské integrace

Historie

Kořeny Soudního dvora EU sahají k samotným počátkům evropské integrace. Již Pařížská smlouva (Smlouva o Evropském společenství uhlí a oceli, ESUO) z roku 1952 v sobě obsahovala ustanovení o zřízení Soudního dvora ESUO. Římské smlouvy z roku 1957 pak ustanovily Soudní dvůr Evropských společenství, což byl společný soudní orgán pro tři tehdejší mezinárodní organizace – ESUO, Evropské hospodářské sdružení (EHS) a EURATOM.

Mimo změn v počtech soudců došlo k výraznější reformě až v roce 1988, kdy vedle Soudního dvora vznikl tzv. Soud první instance (dnes známý jako Tribunál). Důvod byl prostý – s postupným rozšiřováním evropských společenství a pravomocí jejich orgánů rostl i počet soudních řízení. Méně závažné a „jednodušší“ případy tak na stůl dostávali právě soudci Tribunálu.

V kontextu tzv. východního rozšíření Rada EU v roce 2004 využila možnost zakotvenou ve smlouvě z Nice z roku 2003 a rozhodla o zřízení Soudu pro veřejnou službu. Jeho úkolem bylo rozhodovat spory mezi EU a jejími zaměstnanci. Tuto úlohu do té doby plnil Tribunál, který však rovněž začínal pociťovat přílišný nápor případů. Tento orgán ale neměl dlouhé trvání, k 1. září 2016 byl zrušen a jeho tehdejších 7 soudců přešlo k Tribunálu. Ten měl do té doby soudců 28 (tedy jednoho za každý členský stát). Rostoucí počet podání však vedl k rozhodnutí, že počet soudců Tribunálu vzroste na 56 (tedy dva za každý členský stát), přičemž bude opět rozhodovat i spory mezi Unií a jejími zaměstnanci. Tento počet měl být naplněn v roce 2019. Vystoupení Británie z EU nicméně způsobilo, že počet soudců Tribunálu se ustálil na 54.

Na rozdíl od změn v rámci Tribunálu zůstal Soudní dvůr prakticky nezměněn. Nadále v něm působí 27 soudců, tedy jeden za každý členský stát. Tato dvě soudní tělesa pak dohromady tvoří SDEU, který ročně řeší na 1600 případů, což je mnohem více, než řeší kterýkoli národní soud.

Rozhodování a struktura

Žádný ze soudců SDEU nezastupuje stát, ze kterého pochází. Nesmí z něj ani přijímat jakékoli pokyny. Vedle soudců však v rámci Soudního dvora působí i 11 tzv. generálních advokátů. I oni však jsou na svých zemích nezávislí.

Konsolidovaný text2016/C 202/01: Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie

Článek 251

(bývalý článek 221 Smlouvy o ES)

Soudní dvůr zasedá v senátech nebo ve velkém senátu v souladu s pravidly, která pro to stanoví statut Soudního dvora Evropské unie.

Stanoví-li tak statut, může Soudní dvůr zasedat též v plénu.

Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů