Nařízení o obecné bezpečnosti výrobků (GPSR) – co nového přináší?

Znění předpisu je dostupné zde.

Základním cílem Nařízení je nahradit dosluhující harmonizovanou úpravu založenou především směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES ze dne 3. prosince 2001 o obecné bezpečnosti výrobků, a tím zakotvit jednotný právní rámec s účinnějšími pravidly a postupy pro zajištění bezpečnosti zboží uváděného na trh v EU a dodávaného koncovým spotřebitelům.

Nově přijatá pravidla směřují k zajištění ještě rozsáhlejší ochrany spotřebitele, a to mimo jiné skrze uložení konkrétních povinností dotčeným hospodářským subjektům napříč výrobním a distribučním řetězcem. Nařízení sleduje zejména zajištění bezpečnosti všech výrobků, lepšího prosazování pravidel a účinnějšího dohledu nad evropským trhem. Současně nastavuje efektivnější mechanismy a opatření při stahování nebezpečných výrobků z trhu a oběhu. Nařízení rovněž zohledňuje nové výzvy, které představuje online prodej zboží.

Tento článek si klade za cíl představit Nařízení především z pohledu hospodářských subjektů, na něž budou nová pravidla dopadat, tj. zejména z pohledu výrobců, dovozců a distributorů zboží, jakož i provozovatelů online prodejních platforem – zejména e-shopů či on-line tržišť.

Působnost Nařízení

Nařízení se vztahuje obecně na veškeré neharmonizované výrobky uváděné či dodávané na unijní vnitřní trh, avšak se stanovenými výjimkami uvedenými níže. 

Nařízení výslovně uvádí, že se nepoužije v případě následujících výrobků:

• humánní nebo veterinární léčivé přípravky,
• potraviny a krmiva,
• živé rostliny a zvířata, geneticky modifikované organismy a mikroorganismy v uzavřeném použití, jakož i rostlinné a živočišné produkty, které přímo souvisejí s jejich budoucí reprodukcí,
• vedlejší produkty živočišného původu a odvozené produkty (např. vlna),
• přípravky na ochranu rostlin (např. pesticidy),
• zařízení používaná spotřebiteli k řízení nebo cestování, pakliže jsou přímo provozována poskytovatelem přepravy,
• letadla, jejichž konstrukce, výroba, údržba a provoz představují nízké bezpečnostní riziko,
• starožitnosti,
• výrobky zřetelně označené, že mají být před použitím opraveny nebo repasovány. 

Nařízení jako obecný právní předpis v oblasti bezpečnosti výrobků se pak nevztahuje ani na výrobky, které podléhají speciální úpravě, jako jsou např. dětské hračky. 

Povinnosti z Nařízení dopadají na všechny hospodářské subjekty, tedy výrobce, dovozce i distributory, a to na všech prodejních kanálech včetně online tržišť a e-shopů. 

Hlavní povinnosti výrobce

Výrobcem se dle Nařízení rozumí fyzická nebo právnická osoba, jež uvádí na trh výrobek, který sama vyrábí nebo si ho nechává navrhnout či vyrobit, a to pod svým jménem nebo ochrannou známkou. 

Základní povinností každého výrobce je zajistit, aby jeho výrobky byly bezpečné, a to už od samotné prvotní fáze návrhu. Tohoto má být docíleno prostřednictvím povinnosti provádět interní analýzy rizik a povinnosti vypracovávat příslušnou technickou dokumentaci k bezpečnosti výrobku a tuto následně po stanovenou dobu uchovávat (10 let od uvedení na trh). 

Vedle těchto povinností musí výrobce zajistit i dostatečnou informovanost spotřebitele o konkrétních údajích. Předně se jedná o identifikaci výrobku, která zahrnuje uvedení typu výrobku, jeho série, sériového čísla či jiných identifikačních údajů na samotném výrobku, popřípadě jeho obalu či dokladu o produktu. Zároveň musí výrobce přiložit k výrobku i srozumitelný návod a bezpečnostní informace (v českém jazyce), ledaže výrobek lze bezpečně používat i bez takového návodu či informace. Výrobce musí dále uvádět na výrobku, resp. jeho obalu, i své identifikační a kontaktní údaje (jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku výrobce, poštovní a elektronickou adresu, na nichž jej lze kontaktovat). Uvedené informace mohou být poskytnuty navíc také digitálně (například pomocí QR kódů nebo kódů datových matic).

Výrobce má též povinnost vést interní evidence o přijatých stížnostech (a tyto prošetřovat), jakož i ohledně nehod v souvislosti s bezpečností výrobků, stažení výrobků a přijatých opatřeních; evidované údaje je opět třeba po stanovenou dobu uchovávat (nejdéle 5 let po zadání). 

V případě, kdy se výrobce domnívá, že výrobek, který již uvedl na trh, je nebezpečný, musí okamžitě informovat dotčené spotřebitele, jakož i vnitrostátní orgány (prostřednictvím nového portálu Safety Business Gateway). Dále musí přijmout opatření nezbytná k účinnému uvedení dotčeného výrobku do souladu s Nařízením, včetně případného stažení daného výrobku z trhu i oběhu.

Pokud dojde k nehodě způsobené výrobkem uvedeným nebo dodaným na trh, musí výrobce bezodkladně informovat příslušné orgány členských států, a to prostřednictvím již zmiňovaného systému Safe Business Gateway. Dovozci a distributoři takovou povinnost nemají, musí ale neprodleně informovat výrobce, který učiní příslušné oznámení (případně tímto pověří dovozce či distributora).

K plnění svých povinností mohou výrobci jmenovat zplnomocněného zástupce.

Pro úplnost je třeba doplnit, že pokud jiná osoba než výrobce uvádí výrobek na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou, případně pokud provede podstatnou změnu výrobku, považuje se pro účely tohoto Nařízení za výrobce a vztahují se na ni povinnosti výrobce stanovené Nařízením.

Hlavní povinnosti dovozce

Dovozcem se podle Nařízení rozumí fyzická nebo právnická osoba usazená v EU, která uvádí na trh EU výrobek ze země mimo EU.

Každý dovozce musí zajistit, aby výrobek, který uvádí na trh, splňoval požadavek na obecnou bezpečnost dle Nařízení a také, aby výrobce ohledně daného výrobku splnil příslušné povinnosti stanovené jemu Nařízením (interní analýza rizik, technická dokumentace, identifikace výrobku, identifikační a kontaktní údaje výrobce). V opačném případě je dovozce povinen uvedení nevyhovujícího výrobku na trh odmítnout.

Stejně jako výrobci musí i dovozci uvádět své identifikační a kontaktní údaje na výrobku či jeho obalu a zároveň i dovozci mají povinnost zajistit přiložení srozumitelných pokynů a bezpečnostních informací k výrobku (v českém jazyce), ledaže jich není třeba. Dovozce je také povinen uchovávat kopii technické dokumentace k výrobku po stanovenou dobu (10 let od uvedení na trh) a na vyžádání ji zpřístupnit příslušným orgánům dozoru.

Dále je odpovědností dovozce, aby skladovací a přepravní podmínky výrobků neohrožovaly soulad výrobků s požadavkem na obecnou bezpečnost dle Nařízení.

Pokud se dovozce domnívá, že uvedl na trh nebezpečný výrobek, musí o této skutečnosti informovat spotřebitele, výrobce a vnitrostátní orgány dozoru nad trhem (prostřednictvím portálu Safety Business Gateway). Stejně jako výrobce musí i dovozce přijmout opatření nezbytná k účinnému uvedení dotčeného výrobku do souladu s Nařízením, včetně stažení daného výrobku z trhu i oběhu. Dovozce není vyňat ani z dalších povinností obdobných jako u výrobce ohledně šetření stížností a vedení evidencí ohledně bezpečnosti výrobků (stížnosti, nehody, stažení výrobků či přijatá opatření). 

Hlavní povinnosti distributora

Fyzickou nebo právnickou osobu v dodavatelském řetězci, kromě výrobce či dovozce, která dodává výrobek na trh, nazývá Nařízení distributorem.

Před dodáním výrobku na trh je každý distributor povinen ověřit, že výrobce a případný dovozce splnili příslušné požadavky ohledně bezpečnosti výrobků dle Nařízení (identifikace výrobku, identifikační a kontaktní údaje výrobce/dovozce, přiložení návodu či bezpečnostních informací dle potřeby). Pokud tyto podmínky výrobek nesplní, distributor musí odmítnout dodat výrobek na trh. 

Obdobně jako dovozce nese i distributor odpovědnost za skladovací a přepravní podmínky výrobků tak, aby neohrožovaly soulad výrobků s požadavkem na obecnou bezpečnost dle Nařízení.  

Pokud se distributor domnívá, že výrobek, který uvedl na trh, je nebezpečný nebo není v souladu s požadavky Nařízení, je povinen o tom informovat výrobce, popřípadě dovozce, dále je povinen zajistit, aby i vnitrostátní orgány dozoru nad trhem byly informovány (prostřednictvím portálu Safety Business Gateway), a dále také zajistit, aby byla přijata nápravná opatření nezbytná k účinnému uvedení dotčeného výrobku do souladu s Nařízením, včetně jeho stažení z trhu i oběhu.

Další povinnosti hospodářských subjektů

Podle Nařízení lze výrobek uvést na trh EU pouze, pokud bude stanovena osoba se sídlem v EU, která bude odpovědná za plnění určitých úkolů ve vztahu k zajištění bezpečnosti výrobku – tedy vždy musí v rámci EU existovat subjekt, který bude plnit povinnosti dle Nařízení a bude též partnerem pro dozorové orgány.

Nařízení obsahuje kromě výše popsaných konkrétních povinností jednotlivých subjektů i výčet obecných povinností, které se uplatní na všechny hospodářské subjekty. Jako základní povinnost uvádí zavedení interních postupů pro dodržování požadavků Nařízení ohledně bezpečnosti výrobků, na což navazuje povinnost spolupracovat s orgány dozoru nad trhem. 

Hospodářské subjekty musí být také připraveny poskytnout na žádost orgánu dozoru konkrétní informace ve vztahu k výrobku (např. popis rizik, podané stížnosti či přijatá nápravná opatření, sledovatelnost dodavatelského řetězce), a to po dobu 6 až 10 let od dodání výrobku. 

Stažení výrobku z oběhu a prostředky nápravy pro spotřebitele

V případě stažení výrobku z oběhu nebo pokud je nutné předat spotřebitelům určité informace, aby bylo zajištěno bezpečné používání výrobku, je hospodářský subjekt povinen zajistit, aby všichni dotčení spotřebitelé, které je možné identifikovat, byli přímo a bez zbytečného odkladu informováni o tomto stažení či bezpečnostních varováních (k tomuto lze využít shromážděné osobní údaje zákazníků). K zajištění řádného informování spotřebitele o stažení výrobku poskytuje Evropská komise vzor oznámení s náležitostmi dle Nařízení.

Pakliže má hospodářský subjekt zaveden systém registrace výrobků nebo věrnostní program zákazníků, které umožňují identifikaci výrobků zakoupených spotřebiteli, je úkolem hospodářských subjektů nabídnout svým zákazníkům možnost poskytnout samostatné kontaktní údaje pouze pro účely týkající se bezpečnosti výrobků (osobní údaje shromažďované za tímto účelem musí být omezeny na nezbytné minimum a lze je použít pouze ke kontaktování spotřebitelů v případě stažení výrobku z oběhu nebo bezpečnostního varování).

Pokud nelze kontaktovat všechny dotčené spotřebitele, je povinností hospodářských subjektů učinit jasné a viditelné oznámení o stažení výrobku z oběhu nebo bezpečnostní varování jinými vhodnými prostředky, kterými zajistí co nejširší dosah – typicky skrze internetové stránky, sociální sítě, zpravodaje a maloobchodní prodejny, resp. dle relevance v hromadných sdělovacích prostředcích a dalších komunikačních prostředcích.

Hospodářský subjekt odpovědný za stažení výrobku musí rovněž nabídnout spotřebiteli také účinný, bezplatný a včasný prostředek nápravy. Spotřebitel má dle Nařízení k dispozici tři varianty za podmínek stanovených Nařízením, a to požadovat:

• opravu výrobku,
• výměnu výrobku, či 
• náhradu hodnoty výrobku v přiměřené výši (přinejmenším však ve výši zaplacené ceny).

Obecně by spotřebiteli měl být umožněn výběr přinejmenším ze dvou variant nápravy, avšak jsou stanovené výjimky. Ty se týkají situací, kdy je spotřebiteli nabídnuta jen jedna varianta, neboť by jiné prostředky nápravy nebyly možné, nebo by ve srovnání s navrhovaným prostředkem nápravy způsobily hospodářskému subjektu nepřiměřené náklady. Spotřebitel má však vždy nárok na náhradu hodnoty výrobku, pokud hospodářský subjekt nedokončil opravu nebo výměnu v přiměřené lhůtě a bez významných obtíží pro spotřebitele.

Je třeba upozornit, že dle Nařízení náprava nesmí pro spotřebitele znamenat významné obtíže. Spotřebitel proto nesmí nést náklady na zaslání výrobku zpět nebo jeho vrácení jiným způsobem. U výrobků, které nejsou ze své podstaty přenosné, je povinen zajistit odběr výrobku hospodářský subjekt.

Zvláštní povinnosti v případě prodeje na dálku

Pro prodej výrobků distančním způsobem (na dálku – typicky online prostřednictvím e-shopu) stanovuje Nařízení zvláštní pravidla. Hospodářské subjekty musí v rámci předsmluvní nabídky výrobku nově uvádět jasným a viditelným způsobem alespoň tyto informace:

• identifikační a kontaktní údaje výrobce, případně odpovědné osoby v rámci EU (jméno, zapsaný obchodní název nebo zapsanou ochrannou známku výrobce a poštovní a elektronickou adresu, na kterých lze výrobce kontaktovat),
• údaje umožňující identifikaci výrobku, včetně jeho vyobrazení a typu a případných dalších identifikátorů výrobku, jakož i 
• případné srozumitelné varovné nebo bezpečnostní informace, které mají být k výrobku či jeho obalu připojeny (v českém jazyce). 

Zvláštní povinnosti poskytovatelů online tržišť

Pokud jde o poskytovatele online tržišť, Nařízení se jim věnuje poměrně podrobně. Výběrově lze níže uvést některé z těchto povinností.

Poskytovatelé online tržišť se nově musí registrovat na portálu Safety Gate, který EU Nařízením zavádí. Zároveň musí zavést dvě jednotná kontaktní místa pro přímou komunikaci ohledně bezpečnosti výrobků – jedno pro orgány dozoru nad trhem a druhé pro veřejnost, tedy zejména spotřebitele.

Jako prevenci proti nebezpečnosti výrobku mají poskytovatelé online tržišť povinnost zavádět interní procesy bezpečnosti výrobků a nabízené výrobky namátkově kontrolovat, zda jsou v souladu s Nařízením. K tomu lze využít veřejné databáze jako je třeba zmiňovaný systém včasného varování Safety Gate. 

Stejně jako ostatní hospodářské subjekty musí i poskytovatelé online tržišť stažení výrobku z trhu řádně oznámit spotřebitelům a příslušným hospodářským subjektům (resp. výrobcům) a informovat orgány dozoru.

Úloha Evropské komise v rámci dozoru na trhem a jeho provádění

Nařízení svěřuje prosazování pravidel EU pro bezpečnost výrobků primárně vnitrostátním orgánům jednotlivých členských států dozoru nad trhem, kdy tyto mohou vzájemně spolupracovat s ostatními veřejnoprávními subjekty, jakož i s hospodářskými subjekty nebo spotřebitelskými organizacemi. Komise pak za účelem rovnoměrného dozoru koordinuje síť vnitrostátních orgánů pro bezpečnost spotřebitelů s cílem usnadnit pravidelnou výměnu informací, odborných znalostí, postupů a prosazování bezpečnosti výrobků. Komise také organizuje společné projekty dozoru (např. souběžné koordinované kontrolní akce k zajištění souladu výrobků s Nařízením - tzv. sweepy).

Promítnutí Nařízení do českého práva

Samotné Nařízení je v České republice přímo použitelné. Členské státy však musejí do 13. prosince 2024 zajistit přijetí příslušné legislativy tak, aby národní právní řády byly v souladu s Nařízením. Vnitrostátní úprava musí navíc pokrýt oblasti, které samo Nařízení ponechalo ke stanovení, resp. k upřesnění členským státům – typicky se jedná o rozdělení pravomocí a působností mezi vnitrostátní orgány či vymezení sankcí za porušení povinností dle Nařízení.

V České republice by tímto „adaptačním“ právním předpisem měl být nový zákon o obecné bezpečnosti výrobků a změně dalších předpisů (dále jen „Návrh“), jenž již byl schválen Parlamentem ČR a dne 25. listopadu 2024 byl předložen Prezidentovi ČR k podpisu, a to s předpokládanou účinností shodně s Nařízením – tj. od 13. prosince 2024 (schválené znění zákona lze nalézt zde).

Návrh mimo jiné stanovuje a upřesňuje určení českých orgánů veřejné moci v působnosti předvídané Nařízením a rozdělení jejich úkolů a pravomocí dle Nařízení mezi sebe. Dozor nad obecnou bezpečností výrobků budou orgány dozoru vykonávat v rozsahu působnosti stanovené jim zvláštními právními předpisy (např. Česká obchodní inspekce, Státní zemědělská a potravinářská inspekce, krajské hygienické stanice a další). Nebude-li k výkonu dozoru zvlášť stanoven konkrétní orgán, připadne dozor v této oblasti České obchodní inspekci. Současně se v Návrhu počítá s posílením role a kompetencí Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. 

Návrh pak také obsahuje výčet konkrétních přestupků za porušení Nařízení, resp. zákona, jakož i výši sankcí (pokut) za jednotlivé přestupky. Dle Nařízení mají být sankce účinné, přiměřené a odrazující. Ze schváleného znění Návrhu proto není překvapivé, že za vymezené přestupky hrozí hospodářským subjektům sankce s expozicí až do výše 50.000.000,- Kč (avšak většina sankcí za přestupky se v maximální expozici pohybují níže v řádu jednotek milionů Kč). 

Závěr

Nová komplexní regulace obecné bezpečnosti výrobků, kterou zavádí Nařízení v doprovodu vnitrostátní legislativy, s sebou přináší celou řadu nových povinností, na kterou bude muset mnoho podnikatelů reagovat, a to v rámci celého výrobního a dodavatelského řetězce ohledně spotřebního zboží. Lze současně očekávat, že této oblasti bude v nejbližší době věnována také zvýšená pozornost ze strany dozorových orgánů, a proto je třeba, aby dotčení podnikatelé, zejména tedy výrobci, dovozci a distributoři zboží, věnovali patřičnou pozornost přizpůsobení se novým povinnostem. V opačném případě se vystavují riziku potenciálně významnému postihu ze strany dozorových orgánů. 

Opakujeme, že nové povinnosti dle Nařízení platí již od 13. prosince 2024, a tedy čas na přípravu se již značně krátí.

V případě jakýchkoli Vašich dotazů k tomuto tématu či jiné problematice týkající se spotřebitelského práva se na nás neváhejte obrátit.