Legislativní ukotvení
Proces zadávání se řídí zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZZVZ“), který implementuje tři příslušné směrnice Evropské unie, a to konkrétně 2014/24/EU, o zadávání veřejných zakázek, 2014/25/EU, o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a 2014/23/EU, o udělování koncesí.
ZZVZ definuje veřejnou zakázku jako smlouvu uzavřenou úplatně mezi zadavatelem a dodavatelem, jejímž předmětem je dodávka zboží, poskytnutí služeb nebo provedení stavebních prací. Na rozdíl od soukromoprávních vztahů, kde dominuje zásada smluvní volnosti, je kontraktační proces ve veřejném sektoru silně formalizován.
Podle výroční zprávy vypracované Ministerstvem pro místní rozvoj je v České republice roční objem prostředků vynakládaný na veřejné zakázky roven téměř bilionu korun. Konkrétně šlo v roce 2024 o 993 miliard Kč.[1] Podle výroční zprávy celková hodnota veřejných zakázek meziročně rostla, a lze tak očekávat, že obdobný trend nárůstu pokračoval i v předešlém roce. Jedná se o finanční objemy, které mají zásadní dopad na fungování veřejné správy i kvalitu veřejných služeb a bezprostředně se promítají do každodenního života společnosti.
Proces zadávání veřejných zakázek se proto řídí striktními pravidly, jejichž cílem je zajistit transparentnost, přiměřenost, rovné zacházení a zákaz diskriminace. Veřejné zakázky tak představují nejen významný prvek veřejných výdajů, ale i potenciální obchodní příležitost pro podnikatelské subjekty.
Subjekty zadávacího řízení
Zákon striktně vymezuje okruh osob, které jsou povinny postupovat podle ZZVZ. Nejedná se pouze o státní instituce. Dle § 4 ZZVZ rozlišujeme několik kategorií zadavatelů:
- Veřejný zadavatel: Česká republika (respektive její organizační složky, např. ministerstva, Ústavní soud), Česká národní banka, územní samosprávné celky (obce, kraje) a jejich příspěvkové organizace (nemocnice, muzea), nebo jiné právnické osoby, které byly založeny za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu a jsou financovány či ovládány převážně státem nebo samosprávou (např. Univerzita Karlova).
- Dotovaný zadavatel: Subjekt, který sice není veřejným zadavatelem, ale veřejné dotace (z rozpočtu veřejného zadavatele nebo Evropské unie) pokryjí více než polovinu nákladů nebo přesáhnou částku 200 milionů korun.
- Sektorový zadavatel: Subjekty působící v relevantních činnostech dle § 163 ZZVZ (plynárenství, teplárenství, veřejná doprava), pokud nad nimi veřejný zadavatel uplatňuje dominantní vliv.
- „Dobrovolný“ zadavatel: Osoba, která zahájí zadávací řízení, ačkoliv k tomu nebyla povinna. Tato varianta není obvyklá, avšak pokud se subjekt rozhodne postupovat podle zákona dobrovolně, stává se pro něj závazným po celou dobu procesu.
Dodavatelé stojí na druhé straně od zadavatelů. Jde o podnikatele a obecně všechny, kdo zadavateli nabízí dodávky, služby nebo stavební práce. Veřejné zakázky pro dodavatele představují příležitosti, jak se dostat ke stabilním a často lákavým projektům.
Význam veřejných zakázek
Relevance veřejných zakázek vychází již ze samotného objemu prostředků, které jsou jejich prostřednictvím každoročně vynakládány. Vzhledem k tomu, že jde o nakládání s veřejnými rozpočty, je nezbytné garantovat, aby byly tyto zdroje vynakládány v souladu se zásadami hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti (tzv. princip 3E). ZZVZ nastavuje striktní rámec, který se liší od běžného obchodního styku z důvodu ochrany veřejného zájmu a zajištění férové soutěže. ZZVZ zejména určuje, kdo se může účastnit řízení, jaké druhy zakázek existují, jak se zakázky zadávají nebo co se v nich hodnotí.
Celý tento proces je proto ukotven na třech základních zásadách, které tvoří jeho nedílné pilíře. Jsou jimi:
- Transparentnost, která spočívá v tom, že postup zadavatele musí být přezkoumatelný; všechny jeho úvahy a rozhodnutí (např. při stanovení hodnotících kritérií nebo výběru dodavatele) musí řádně zdokumentovat a odůvodnit tak, aby bylo možné provést kontrolu jak ze strany účastníků řízení, tak v krajním případě ze strany dozorových orgánů (např. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže);
- Rovné zacházení zajišťuje, aby nikdo neměl v řízení výhodu nebo naopak nebyl znevýhodněn, jinými slovy, aby všichni dodavatelé měli stejná pravidla i šanci veřejnou zakázku vyhrát;
- Přiměřenost, která se projevuje například v tom, že požadavky (např. požadavky na kvalifikaci, lhůty, jistotu) zadavatele musí být úměrné charakteru, rozsahu a složitosti zakázky.
Nad rámec uvedených zásad ukládá zákon zadavatelům povinnost zohledňovat sociálně a environmentálně odpovědné zadávání a zásady inovací. Jedná se o novější trendy směřující k tomu, aby veřejné investice sloužily nejen k ekonomickému, ale i společenskému a ekologickému prospěchu, včetně upřednostňování moderních postupů.
Institucionální dohled nad dodržováním těchto pravidel vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“) se sídlem v Brně. Do jeho gesce spadá vedle přezkumu veřejných zakázek také ochrana hospodářské soutěže, problematika veřejné podpory či dozor nad významnou tržní silou.
ÚOHS zahajuje řízení buďto z moci úřední, nebo na základě návrhu stěžovatelů. Pro dodavatele to znamená existenci efektivních nástrojů právní obrany. Pokud se domníváte, že byly porušeny podmínky soutěže, primárním krokem je podání námitek přímo zadavateli. V případě jejich odmítnutí lze následně podat návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k ÚOHS.
Lze shrnout, že znalost ZZVZ je dnes nezbytností nejen pro pracovníky veřejné správy, ale i pro management soukromých společností, které aspirují na získání veřejných zakázek. Ačkoliv se může proces jevit jako administrativně náročný, jeho zvládnutí otevírá dveře ke stabilnějším obchodním příležitostem.
[1] Výroční zpráva, dostupná zde: https://portal-vz.cz/wp-content/uploads/2013/07/V%C3%BDro%C4%8Dn%C3%AD-zpr%C3%A1va-o-elektronizaci-a-stavu-VZ-za-rok-2024.pdf
Diskuze k článku ()