V senátu odvolacího soudu se specializací mimo jiné na věci manželského majetkového práva se totiž neustále setkávám se situacemi, kdy účastníci (od nichž bych něco takového vlastně ani neočekávala), ale především jejich zástupci (na které mám naopak profesně vysoké nároky), neseznali změny v pravidlech vypořádání společného jmění, k nimž došlo s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. od 1. 1. 2014. Takže si dovolím trochu osvěty.
Předně zdůrazňuji, že se vše níže uvedené týká výhradně vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo právě v době po 1. 1. 2014. Ohledně jmění zaniklých rozvodem tedy takových, kde právní moc rozsudku o rozvodu manželství účastníků nastala po uvedeném datu. Zásadně se totiž změnila pravidla pro možnost podat nikoliv jen jedinou žalobu na vypořádání, změnil se pohled na charakter podání, kterým žalovaný(á) zahrne k vypořádání další aktiva či pasiva, a také procesní postup, jakým se soud vypořádá s jednotlivými položkami, jež účastníci označili jako součást jejich společného jmění.
V řízení o vypořádání společného jmění manželů sice stále platí, že soud není vázán návrhy účastníků ohledně toho, které z položek navržených k vypořádání jsou součástí tohoto jmění, a které nikoliv, ale je pouze na něm, aby toto zhodnotil.
V intencích právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb. ale zároveň pokročila soudní praxe k posílení právní jistoty účastníků v tom smyslu, že je jednak meritorně rozhodováno o každé z položek zahrnutých k vypořádání (a to i v tom smyslu, že je návrh na vypořádání zamítán či je po zpětvzetí návrhu na vypořádání té které konkrétní položky řízení částečně zastavováno), jednak se na úkon žalované(ho), kterým je navržena k vypořádání další položka (položky), dosud nezahrnutá v žalobě, hledí nikoliv jako na vyjádření k žalobě, ale výhradně jako na vzájemný návrh ve smyslu § 97 občanského soudního řádu.
Pokud tedy žalovaný(á) v průběhu řízení navrhne (samozřejmě pouze v době do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství), aby soud vypořádal další majetek či závazky, vnosy nebo investice, jež dosud nebyly předmětem řízení, tak musí „počítat“ v duchu shora nastíněného způsobu posouzení takového návrhu s tím, že mu bude vyměřen soudní poplatek za vzájemný návrh podle položky 6 ve spojení s položkou 4 Sazebníku soudních poplatků, jakožto přílohy k zákonu o soudních poplatcích Tj. částka ve výši 2 000 Kč za vzájemný návrh jako takový a případně další částky, pokud je k vypořádání navržena i nemovitost nebo závod.
Nelze tedy považovat za důvodnou námitku žalovaného(é), který brojí proti posouzení svého podání či přednesu jako vzájemného návrhu, a tedy i vzniku poplatkové povinností (a že je jich stále celá řada!), spočívající v překážce litispendence. Právě s ohledem na popsanou zásadní změnu praxe se tato překážka ve vztahu k možnosti žalované(ho) podat v řízení o vypořádání společného jmění manželů vzájemný návrh neuplatní. S touto situací se již vypořádal i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1447/2019.
Konečně nyní existuje i možnost, aby po skončení řízení o vypořádání společného jmění byla ohledně majetku či závazků, jež v takovém řízení nebyly projednávány a nebylo o nich rozhodnuto, podána další žaloba na vypořádání. Stále ale platí zásada, že od právní moci rozsudku o rozvodu do doby jejího podání nesmí uplynout doba delší než tři roky.
Závěrem si dovolím požádat zúčastněné a jejich zástupce - pokuste se tyto novoty vstřebat a procesně se jim nevzpírat.
Diskuze k článku ()