Soudcům logicky vůbec není lhostejné, jaký bude výsledek, tedy rozumějte výsledná podoba připravované novely. Naopak. Řada z nich navíc očekávala, že se v nové právní úpravě objeví dosud neexistující institut, a to institut pracovně nazývaný jako „emeritní soudce“, o jehož prosazení se dlouhodobě snaží Soudcovská unie.
Stručně by se dal „emeritní soudce“ definovat jako úprava umožňující soudci, který dosáhl věku, se kterým je spojen vznik nároku na starobní důchod, dočasně odejít mimo aktivní výkon funkce, zregenerovat své síly, a po nějaké době, bude-li o něj ze strany justice zájem, se na dobu určitou k výkonu funkce vrátit a „vypomoci“ na takovém soudě, kde by to bylo nejvíce třeba.
A jaké by měl nový institut dopady? Zmíním ten nejzásadnější – vznikl by nástroj zajišťující zastupitelnost soudců po dobu výkonu stáže u soudu vyššího stupně, po dobu pracovní neschopnosti, či mateřské a rodičovské dovolené. A také možnost „povolat“ emeritního soudce na soud, u kterého se aktuálně prodloužila délka řízení, nebo se nárazově zvýšil počet nově napadlých věcí. Jestli něco české soudnictví potřebuje, tak právě tyto efekty. A současná právní úprava to neumí zajistit.
Jenže - bohužel – zatím „emeritní soudce“ do zamýšlené novely „neprošel“.
Stále ale doufám, že, když existuje snaha zasáhnout do stávající úpravy, tak by měla být i vůle udělat to co neprospěšnějším, třeba i velmi inovativním, způsobem. Vždyť hybnou silou dějin bývají právě revoluce. Třeba i malé a třeba i ty jen „na papíře“.
Diskuze k článku ()