Protokol se pořizuje, není-li pořízení záznamu možné nebo stanoví-li tak zákon, Soud může rozhodnout, že bude současně s pořízením záznamu sepsán o úkonu protokol. V případě rozporu protokolu a záznamu má přednost záznam. Protokol se sepisuje vždy o úkonu, kterým byl uzavřen smír, nebo došlo k uznání nároku.
Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí, pokud tak ze závažných důvodů určí soud. Přepis záznamu nebo jeho části se pořídí vždy, je-li podán řádný nebo mimořádný opravný prostředek ve věci samé. Přepis záznamu je prováděn formou doslovného strukturovaného přepisu záznamu.
Poté, a co byl realizován projekt ozvučení jednacích síní technologií pro zvukový záznam ( tzv. projekt UŠI) vyvstala otázka nejpraktičtější využití této technologie. K projektu ozvučení jednacích síní před, navazuje také využívání technologických prostředků, které v současné době soudy disponují, a to zejména technologie, které slouží k automatickému přepisu mluveného slova do textu.
Z praxe vyplynulo, že pouhé pořízení doslovného strukturovaného přepisu záznamu nemusí být vždy dostatečné. Zejména pak za situace, kdy se jedná o vícekrát odročené věci, kdy doslovný strukturovaný přepis záznamu není praktický. Pro takové typy řízení se pořízení protokolu jeví jako nezbytné.
Tato zkušenost vyplývá zejména z poznání, že doslovný strukturovaný přepis záznamu je v podstatě nesrozumitelný. Právě povinnost doslovnosti přepisu záznamu to způsobuje to, že verbální projev účastníka řízení, advokáta či soudce se po jeho doslovném přepisu jeví tak, jako by přepis obsahoval chyby. Často se však po porovnání se zvukovým záznamem ukáže, že se nejedná o chybovost přepisu, ale o to, jakým způsobem se mluvčí verbálně projevuje. Aby byl přepis záznamu skutečně srozumitelný, je nezbytně nutné, aby byl mluvčí excelentním řečníkem. Bohužel se v jednací síni vždy vyskytne někdo, jehož vyjadřovací schopnosti, diplomaticky řečeno jsou pouze průměrné.
Nezbývá tedy nic jiného, než vedle zvukového záznamu pořizovat protokol. Protokol se pak může pořizovat tak, že se podle vyhotoví za pomoci zapisovatelky, případně je k dispozici program umožňující automatický přepis mluveného slova do textu. Není vyloučena ani možnost, že by soudce, pochopitelně za pomoci indexace, pořizoval protokol tak, že jej bude diktovat přímo do samotného zvukového záznamu.
Praktičtější se jeví pro vyhotovení protokolu pomocí zapisovatelky, případně diktafonu nebo program pro automaticky přepis mluveného slova do textu. Vyhledávání protokolu ve zvukovém záznamu je méně praktické pro jeho časovou náročnost a nepřiměřené zatížení kanceláře, a to i když soudce využívá indexaci. Použití indexace samozřejmě u soudce vyžaduje nejen to, aby se plně koncentroval na jednání samotné, ale aby také bezchybně označoval části zvukového záznamu, které obsahují protokol. To však může být dosti náročné.
Za vlastní praxe vím, že nejrychlejší a zároveň nejpraktičtější způsob zachycení průběhu jednání v kontextu celého řízení je zvukový záznam jednání společně s protokolací za pomoci programu umožňujícího automatický přepis mluveného slova do textu. Za této situace má totiž soudce možnost vyhotovovat protokol, s vědomím, že jeho konečnou úpravu zajistí kancelář. Nemusí se tak zaobírat tím, zdali zapisovatelka jeho diktátu stačí či nikoliv. Také se nemusí zaobírat chybovostí textu. Může vést jednání plynule a protokolace ho časově zatíží poměrně málo. Po skončení jednání může pak zvukovou stopu uložit do příslušné složky, která umožní zapisovatelce na protokolu pracovat ze své vlastní kanceláře, přičemž soudce může již jednat v jiné věci. Protokol bývá v čistopisu vyhotoven ten samý den, mnohdy do skončení následujícího jednání. Nezanedbatelná je úspora času pro zapisovatelku, která netráví svůj pracovní čas přímo v jednací síni. Pokud si uvědomíme, jak malá část textu se v protokolu objeví ve srovnání s tím, co vše se v jednací síni řekne, pak zapisovatelka pro svoji další práci ušetří minimálně 50% svého času. A taková úspora je na chodu kanceláře opravdu znát.
Výhodou kombinace protokolu a zvukového záznamu je, že pokud účastník namítá, že v průběhu jednání nebyl řádně poučen, nebo byl jiným způsobem zkrácen na svých právech, poté, může být využit zvukový záznam, který podá naprosto přesný obraz o tom, co v průběhu jednání událo. Odvolací či dovolací soud pak může lépe posoudit, do jaké míry byla práva účastníka zkrácena či nikoliv, či je stížnost na postup soudu důvodná a podobně. Zvukový záznam má před protokolem vždy přednost, pokud tedy účastník namítá, že byla jeho práva zkrácena a protokol neobsahuje veškeré podrobnosti, může odvolací či dovolací soud jednoznačně určit, do jaké míry jsou tato tvrzení pravdivá či nikoliv.
Pro správné využití zvukového záznamu i technologií, které slouží k jeho přepisu, a to ať již doslovnému přepisu či případně technologií, které umožňují protokolaci za pomoci softwaru pro přepis mluvené řeči do textu by bylo více vodné, aby se posílilo vzdělávání soudců i odborného personálu tak, a aby byly tyto technologie smysluplně využívány skutečně práci soudu zjednodušil a zrychlil.
Bylo by třeba se také zamyslet nad tím, zda povinnost doslovného strukturovaného přepis záznamu jednání nebyla praxi překonána a zda by nebylo rozumné se novelou o.s.ř. přiblížit současné praxi v trestním řízení a umožnit protokolaci tak, aby byl záznam jednání více srozumitelný a v praxi použitelný.
Diskuze k článku ()