Ochrana osobních údajů a spravedlnost

15. května rozhodoval německý nejvyšší soud spor o přípustnosti důkazu - záběry kamer umístěných v automobilu. Stěžejní otázkou sporu bylo, zda je možné použít důkaz, který zasahuje do osobnostních práv jiných osob.

soudce Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou

Stojí zde tedy proti sobě zájem na ochraně osobnostních práv natáčených osob na straně jedné a zájem na objasnění skutečného stavu, tedy pravdy, na straně druhé. Je nasnadě, že podobnou otázku budou soudy s rozvojem technologií řešit stále častěji a ve stále širším okruhu práva.

Co je prvotní? Zjistit pravdu a podle pravdy rozhodnout nebo pravdu znát, ale nebrat ji v potaz proto, že se pravda na světlo boží dostala relativně nesprávnou cestou? Je to možná otázka více filozofická než právní, a odpověď na ni nemusí být jednoduchá a jednoznačná.

Podstatné zřejmě bude, za jakých okolností předmětný důkaz vznikl. Pokud by se jednalo o situaci, kdy má řidič automobilu zapnutou kameru, která monitoruje průběh jízdy, přičemž pochopitelně zaznamenává i jiná vozidla či osoby bez jejich souhlasu a aniž by o tom jiné osoby věděly, avšak bez jakéhokoliv dalšího úmyslu, pouze tedy z opatrnosti, mám za to, že takový záznam použitelný jako důkaz je. Vznikl totiž nezakrytě, nebyl pořízen podloudně a v případě například dopravní nehody nebo i dopravního přestupku vypovídá objektivně o nastalé situaci. Není zkreslen a pomáhá odhalit pravdu.

Je však jasné, že záznam, který je pořízen bez souhlasu, nemusí a někdy ani nemůže být jako důkaz připuštěn. Pokud je záznam pořízen s vědomím, že druhá osoba bude vmanipulována do situace, ve které se bude vyjadřovat tak, že jí tato skutečnost bude v budoucím sporu k tíži, či dokonce ve chvíli, kdy je k obdobnému násilí donucena, jako důkaz být připuštěn nesmí. Jednoduše proto, že nevypovídá pravdu.

Jako důkaz by měl být připuštěn takový záznam, který je bezpochyby objektivní, nebyl pořízen se zlým úmyslem a vede soud ke zjištění skutečného stavu věci. Pokud na takovém záznamu budou zachyceny i jiné osoby bez jejich souhlasu, pak jejich zájem na ochraně osobnostních práv nemůže být nadřazen nad zájem spravedlnosti. Nebylo by totiž správné, aby nebylo spravedlnosti dosaženo pouze z toho důvodu, že soud nemůže shlédnout záznam inkriminované události proto, že by se taková skutečnost mohla, a to ještě pouze hypoteticky, dotknout osob, které jsou na záznamu zachyceny. Tím méně pak může být dotčena osobnost pachatele, neboť ten se dopustil protiprávního jednání a neměl by být odpovědnosti zbaven jen proto, že někdo jeho protiprávní jednání, bez jeho souhlasu, zaznamenal.

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Další články

Důvěra

Důvěra

Slovo o šesti písmenech, tři samohlásky, tři souhlásky, diakritika. Prosté a jednoduché. Přitom označuje něco pro každého člověka nesmírně důležitého.

Ochrana osobnosti mezi představiteli státu

Ochrana osobnosti mezi představiteli státu

Dovolím si dnes odrazit se k obecnější úvaze od zcela konkrétního soudního sporu. Měl jsem tu čest (a zároveň služební povinnost plynoucí z rozvrhu práce) předsedat senátu dovolacího soudu ve sporu vedeném na základě žaloby poslance Poslanecké sněmovny proti jinému poslanci vykonávajícímu současně funkci předsedy vlády, který jej při vystoupení ve sněmovně urazil.

Tento web využívá cookies pro zajištění funkčnosti webu a získání statistik návštěvnosti webu